The Black Box Revelation: Neděláme to pro prachy, děláme to pro zábavu
9.3.2009 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
fotogalerie
Teenagerská dvojice The Black Box Revelation je ovlivněna rock’n’rollovými a bluesovými ikonami 60. a 70. let a sama dost dobře nemá jasno v tom, zda-li hraje starou hudbu se současným nebo moderní hudbu se starým duchem. Řeknete-li si, že recyklují něco, co už tady bylo, nebudete si lhát. Jenže tady nejde o hru na rock, tady jde o rock. A dosvědčí vám to třeba nadšené osazenstvo podzimního koncertu série Other Music v pražské Akropoli, před nímž vznikl i následující rozhovor.
Devatenáctiletý kytarista Jan Paternoster a sedmnáctiletý bubeník Dries Van Dijck, v backstage poklidní teenageři, kteří se na podiu reinkarnují v rockery sršící charismatem a nespoutanou energií, platí v domovské Belgii za rockovou senzaci. A kdo ví, třeba se jim podaří prorazit i za hranice. Ostatně, na turné po Evropě si dvojici přibalili třeba Američané Eagles of Death Metal (a ano, v pátek ji přivezou opět do Prahy)...
Nedá mi to než začít rozhovor s takhle mladou kapelou jinak, než otázkou, v kolika jste s muzikou začali?
Jan: Já jsem začal ve čtrnácti a Dries taky v době, kdy ještě byl dost mladej. Ještě před tím vším, než jsme založili první kapelu, jsme si hráli u Driese v pokoji na bicí a kytaru. No a Black Box Revelation už je naše druhá kapela.
Mají mladé kapely v Bruselu příležitosti si zahrát? Jak to na tamní scéně vůbec funguje?
Jan: Jestli je možný, aby se mladá kapela proslavila? No, jsou možnosti, kde si kapely můžou zahrát a dát o sobě lidem vědět. Třeba v menších klubech je celkem lehký dostat šanci, i když v těch větších je to složitější. Na to už kapela musí být slavnější...
V jedný americký recenzi na vaši desku jsem četl poznámku, že pokud se nepřestěhujete z Belgie do některýho z center hudebního průmyslu, třeba do Londýna, nikdy se pořádně neproslavíte...
Jan: Jasně, když nejsi třeba z Ameriky nebo Británie, ale dejme tomu z Belgie, máš složitější cestu k tomu, abys prorazil. V Británii se prostě poslouchají britský kapely. Ale je to proto, že tam těch kapel mají spousty a kapely z menších zemí už moc nepotřebujou, nebo už je moc nezajímají...
Vaše deska nicméně z části vznikala v USA...
Jan: Natočili jsme to v Belgii s těmi nejlepšími zvukaři a pak jsme to poslali do USA na mix a master, protože jsou tam na to nejlepší lidi. Byli jsme fakt hodně šťastní z toho, že jsme dostali šanci spolupracovat s Gregem Gordonem, což je člověk, kterej předtím dělal pro větší kapely, jako jsou třeba Dandy Warhols nebo Wolfmother.
Řekli byste, že hrajete spíš současnou hudbu se starým duchem, nebo starou hudbu s moderním duchem?
Dries: Oboje...
Jan: Je to současná muzika, protože žijeme v současný době...
The Black Box Revelation - I Think I Like You (youtube.com)
... ale starší hudbou jste ovlivněni. Přesto si možná překvapivě nezakládáte třeba na kytarovejch sólech...
Jan: Možná je to proto, že jsme jenom dva. Kapely jako Rolling Stones a Led Zeppelin nebo Jimiho Hendrixe posloucháme a milujeme jejich zvuk, jenže oni mají nebo měli basáky a další muzikanty. A kromě toho, když uděláš song a do něj dáš pětiminutový sólo, každej ho chce přeskočit, nikdo to nemá rád. Protože svět se zrychluje a čas jsou peníze... (smích)
Dries: Tak, nemáme to rádi. Když sólo trvá dlouho, je to potom nuda...
Jan: Můžeš tam to sólo čas od času dát, ale zase ne moc často a ne moc dlouhý...
Před časem jste založili taky remixovej projekt Wackzords, jaký s ním máte úmysly? Chcete remixovat jenom svoje vlastní věci, nebo i další kapely?
Jan: Začali jsme s remixy našich vlastních songů, které vydáváme na EP (vyšlo v listopadu, pozn. red.), ale do budoucna plánujeme i reximy pro nějaký nizemský kapely. Když máme rádi jejich styl a písničky a chtějí být zremixováni, tak proč ne...
A co třeba živý vystupování? Mohlo by to pro vás být zase něco novýho...
Dries: Mohlo by být, ale... nejsme DJové, nebylo by to ono...
Jan: Možná, že bychom to mohli zkusit za nějaký čas, pokud budeme mít víc remixů. Ale momentálně jako svoji prioritu vidíme druhou desku Black Box Revelation a to nám zabírá spoustu času.
OK, zkus naznačit, jak si druhou desku představuješ...
Jan: Chceme, aby zněla agresivněji a aby starou hudbu připomínala ještě víc, než ta první. Myslím, že první album připomíná spíš právě ty moderní kapely inspirovaný starší hudbou...
Přesto, určitě vás ovlivňujou i současný kytarový kapely...
Jan: Já poslouchám spoustu současných skupin, ale přece jenom spíš amerických, než britských. Mám rád třeba Yeah Yeah Yeahs, taky The Kills, Dandy Warhols nebo Kings of Leon - to je teď jedna z mých oblíbených kapel. Vůbec, spousta britských kapel mi zní hodně podobně, kdežto na těch amerických se mi líbí, že jsou tam vlivy soulu nebo blues. Třeba v hudbě Cold War Kids.
Dries: Poslouchám jak americký, tak i britský kapely, ale přece jenom mám rád tu starší hudbu – Jimiho Hendrixe, z Británie Led Zeppelin s Johnem Bonhamem nebo Rolling Stones...
Když už jsi u těch Rolling Stones, dokážeš si představit, že byste spolu, podobně jako oni, hráli ještě za nějakejch 40 nebo 50 let?
Dries: Jasně, když se pohrnou peníze, bylo by to fajn... (smích)
Ale teď vážně, co vás jako první napadne, když řeknu „vaše budoucnost“?
Dries: Dělat hudbu, protože hudba je náš život...
Jan: Přesně tak, byli bychom šťastní, kdybychom mohli hrát i po zbytek života a nemuseli dělat nic jinýho, protože děláme přesně to, co chceme. Neděláme to pro prachy, děláme to pro zábavu. A když děláš něco, co tě baví, je to mnohem lepší, než nějaký peníze...
Tak jo, díky za rozhovor, máme tady pokyn, že už musíme končit, protože....
Dries: ... protože musíme na stage! (smích)
Fotogalerie:
fotogalerie
Teenagerská dvojice The Black Box Revelation je ovlivněna rock’n’rollovými a bluesovými ikonami 60. a 70. let a sama dost dobře nemá jasno v tom, zda-li hraje starou hudbu se současným nebo moderní hudbu se starým duchem. Řeknete-li si, že recyklují něco, co už tady bylo, nebudete si lhát. Jenže tady nejde o hru na rock, tady jde o rock. A dosvědčí vám to třeba nadšené osazenstvo podzimního koncertu série Other Music v pražské Akropoli, před nímž vznikl i následující rozhovor. Devatenáctiletý kytarista Jan Paternoster a sedmnáctiletý bubeník Dries Van Dijck, v backstage poklidní teenageři, kteří se na podiu reinkarnují v rockery sršící charismatem a nespoutanou energií, platí v domovské Belgii za rockovou senzaci. A kdo ví, třeba se jim podaří prorazit i za hranice. Ostatně, na turné po Evropě si dvojici přibalili třeba Američané Eagles of Death Metal (a ano, v pátek ji přivezou opět do Prahy)...
Nedá mi to než začít rozhovor s takhle mladou kapelou jinak, než otázkou, v kolika jste s muzikou začali?
Jan: Já jsem začal ve čtrnácti a Dries taky v době, kdy ještě byl dost mladej. Ještě před tím vším, než jsme založili první kapelu, jsme si hráli u Driese v pokoji na bicí a kytaru. No a Black Box Revelation už je naše druhá kapela.
Mají mladé kapely v Bruselu příležitosti si zahrát? Jak to na tamní scéně vůbec funguje?
Jan: Jestli je možný, aby se mladá kapela proslavila? No, jsou možnosti, kde si kapely můžou zahrát a dát o sobě lidem vědět. Třeba v menších klubech je celkem lehký dostat šanci, i když v těch větších je to složitější. Na to už kapela musí být slavnější...
V jedný americký recenzi na vaši desku jsem četl poznámku, že pokud se nepřestěhujete z Belgie do některýho z center hudebního průmyslu, třeba do Londýna, nikdy se pořádně neproslavíte...
Jan: Jasně, když nejsi třeba z Ameriky nebo Británie, ale dejme tomu z Belgie, máš složitější cestu k tomu, abys prorazil. V Británii se prostě poslouchají britský kapely. Ale je to proto, že tam těch kapel mají spousty a kapely z menších zemí už moc nepotřebujou, nebo už je moc nezajímají...
Vaše deska nicméně z části vznikala v USA...
Jan: Natočili jsme to v Belgii s těmi nejlepšími zvukaři a pak jsme to poslali do USA na mix a master, protože jsou tam na to nejlepší lidi. Byli jsme fakt hodně šťastní z toho, že jsme dostali šanci spolupracovat s Gregem Gordonem, což je člověk, kterej předtím dělal pro větší kapely, jako jsou třeba Dandy Warhols nebo Wolfmother.
Řekli byste, že hrajete spíš současnou hudbu se starým duchem, nebo starou hudbu s moderním duchem?
Dries: Oboje...
Jan: Je to současná muzika, protože žijeme v současný době...
The Black Box Revelation - I Think I Like You (youtube.com)
... ale starší hudbou jste ovlivněni. Přesto si možná překvapivě nezakládáte třeba na kytarovejch sólech...
Jan: Možná je to proto, že jsme jenom dva. Kapely jako Rolling Stones a Led Zeppelin nebo Jimiho Hendrixe posloucháme a milujeme jejich zvuk, jenže oni mají nebo měli basáky a další muzikanty. A kromě toho, když uděláš song a do něj dáš pětiminutový sólo, každej ho chce přeskočit, nikdo to nemá rád. Protože svět se zrychluje a čas jsou peníze... (smích)
Dries: Tak, nemáme to rádi. Když sólo trvá dlouho, je to potom nuda...
Jan: Můžeš tam to sólo čas od času dát, ale zase ne moc často a ne moc dlouhý...
Před časem jste založili taky remixovej projekt Wackzords, jaký s ním máte úmysly? Chcete remixovat jenom svoje vlastní věci, nebo i další kapely?
Jan: Začali jsme s remixy našich vlastních songů, které vydáváme na EP (vyšlo v listopadu, pozn. red.), ale do budoucna plánujeme i reximy pro nějaký nizemský kapely. Když máme rádi jejich styl a písničky a chtějí být zremixováni, tak proč ne...
A co třeba živý vystupování? Mohlo by to pro vás být zase něco novýho...
Dries: Mohlo by být, ale... nejsme DJové, nebylo by to ono...
Jan: Možná, že bychom to mohli zkusit za nějaký čas, pokud budeme mít víc remixů. Ale momentálně jako svoji prioritu vidíme druhou desku Black Box Revelation a to nám zabírá spoustu času.
OK, zkus naznačit, jak si druhou desku představuješ...
Jan: Chceme, aby zněla agresivněji a aby starou hudbu připomínala ještě víc, než ta první. Myslím, že první album připomíná spíš právě ty moderní kapely inspirovaný starší hudbou...
Přesto, určitě vás ovlivňujou i současný kytarový kapely...
Jan: Já poslouchám spoustu současných skupin, ale přece jenom spíš amerických, než britských. Mám rád třeba Yeah Yeah Yeahs, taky The Kills, Dandy Warhols nebo Kings of Leon - to je teď jedna z mých oblíbených kapel. Vůbec, spousta britských kapel mi zní hodně podobně, kdežto na těch amerických se mi líbí, že jsou tam vlivy soulu nebo blues. Třeba v hudbě Cold War Kids.
Dries: Poslouchám jak americký, tak i britský kapely, ale přece jenom mám rád tu starší hudbu – Jimiho Hendrixe, z Británie Led Zeppelin s Johnem Bonhamem nebo Rolling Stones...
The Black Box Revelation
Rock’n’rollová senzace z belgické metropole se sice netají obdivem k velikánům v čele Led Zeppelin a Rolling Stones, ale nenechte se zmást. Valí se syrová, garážová, přitom svěží, chytlavě melodická muzika 21. století se zdravou dávkou retro nikotinu. Poprvé na sebe Black Box Revelation upozornili v roce 2006, kdy skončili na druhém místě belgické vyhledávací soutěže Humo's Rock Rally. Jenže zájem, který se o ně o poté strhl, by jim dnes mohli závidět i tehdejší vítězové The Hickey Underworld. Domovská Belgie si dvojici zamilovala už po vydání prvního EP Introducing: The Blackbox Revelation začátkem předloňského roku a následné album Set Your Head On Fire jí pomalu začalo otevírat dveře za hranice.
Rock’n’rollová senzace z belgické metropole se sice netají obdivem k velikánům v čele Led Zeppelin a Rolling Stones, ale nenechte se zmást. Valí se syrová, garážová, přitom svěží, chytlavě melodická muzika 21. století se zdravou dávkou retro nikotinu. Poprvé na sebe Black Box Revelation upozornili v roce 2006, kdy skončili na druhém místě belgické vyhledávací soutěže Humo's Rock Rally. Jenže zájem, který se o ně o poté strhl, by jim dnes mohli závidět i tehdejší vítězové The Hickey Underworld. Domovská Belgie si dvojici zamilovala už po vydání prvního EP Introducing: The Blackbox Revelation začátkem předloňského roku a následné album Set Your Head On Fire jí pomalu začalo otevírat dveře za hranice.
Když už jsi u těch Rolling Stones, dokážeš si představit, že byste spolu, podobně jako oni, hráli ještě za nějakejch 40 nebo 50 let?
Dries: Jasně, když se pohrnou peníze, bylo by to fajn... (smích)
Ale teď vážně, co vás jako první napadne, když řeknu „vaše budoucnost“?
Dries: Dělat hudbu, protože hudba je náš život...
Jan: Přesně tak, byli bychom šťastní, kdybychom mohli hrát i po zbytek života a nemuseli dělat nic jinýho, protože děláme přesně to, co chceme. Neděláme to pro prachy, děláme to pro zábavu. A když děláš něco, co tě baví, je to mnohem lepší, než nějaký peníze...
Tak jo, díky za rozhovor, máme tady pokyn, že už musíme končit, protože....
Dries: ... protože musíme na stage! (smích)
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/The-Black-Box-Revelation-Nedelame-to-pro-prachy-delame-to-pro-zabavu~09~brezen~2009/
Komentáře
&;
