3.4.2004 | sekce: publicistika Slovenská skupina Team vydala na sklonku loňského roku živé album Live In Praha. Nabídla na něm záznam posledního koncertu loňského Poděbradka Tour, které považuje za nejlepší ve své historii.

Kytarista Dušan Antalík o něm vyprávěl ze svého nahrávacího studia, kde v polovině ledna pracoval spolu s dalšími ze skupiny na materiálu pro novou desku. Ten den točil kytarové playbacky, na řadu měly přijít ještě basové party a něco málo z bicích. Z jedenácti napsaných skladeb propadlo do finálního výběru šest, čili bude třeba dalších pár písniček vymyslet. Realizace byla v plenkách.

Ztracený hlas

"Loňské jarní turné bylo nejlepší v historii Teamu," soudí Antalík. "Bylo skvěle připravené a mělo vysokou návštěvnost. Snem každého muzikanta je hrát před plnými sály, a to se nám povedlo. Nepočítali jsme s tím, že bude chodit osm i deset tisíc lidí."

Vyprodané sály jsou velkou motivací, nicméně Martinští měli rovněž smůlu. Když bylo turné našlápnuté, přišel zpěvák Pavol Habera před koncertem v Brně o hlas a šňůra byla na několik dnů přerušena.

"Hrajeme od roku 1988 a něco takového se nám stalo poprvé. Paľo s hlasem nikdy problémy neměl. Jenže když jsme hráli první koncert v Havlíčkově Brodě, byla teplota sedmnáct stupňů. V noci se prudce ochladilo a ráno byl mínus jeden stupeň. Byla to nečekaná teplotní změna a s hlasivkami jsme měli problém všichni. Paľo to jako zpěvák odnesl nejvíc. Odehráli jsme ještě asi sedm koncertů, on jel nadoraz, no a pak jsme to museli přerušit."

V Brně bylo na set v hale Rondo prodáno osm a půl tisíce vstupenek. V šest hodin večer, tedy sto dvacet minut před koncertem, přiznal Habera, že má rozsah jen dva tóny, přičemž obvykle mívá čtyři oktávy. Koncert se odvolal skrz média a plakáty přímo na místě. Bylo to nepříjemné, ale diváci se nezlobili. Zakoupené vstupenky vrátily prý jen necelé čtyři stovky naštvaných.

"Už bych to nikdy nechtěl zažít," odfrkne si Antalík.

Bez studiových dodělávek

Zpěvák Habera žije střídavě na Slovensku a ve Spojených státech. Příprava na loňské turné probíhala bez něho. V kapele to tak běžně chodí, mívá zkoušky dvakrát týdně a o Haberovy vokální linky se ostatní dělí.

"Aniž by byl ve zkušebně, máme ty písničky tak zajeté, že ho slyšíme. Když je zpěvu třeba, přebírá ho buď Milan Dočekal nebo já. Zkoušeli jsme v domovském Martině, chystali jsme tam program i technické záležitosti. Před koncertem Paľo přiletěl a následovala generálka v bratislavském Parku kultury a oddechu."

Team je profesionální kapela, což bylo slyšet na koncertech zmíněného turné a je to patrné i z vloni v listopadu vydaného 'živáku' Live In Praha. Když se hudebníkům například zdá, že v doprovodných vokálech cosi hapruje, sejdou se u klavíru a všechno poctivě rozeberou.

"Máme to mezi sebou tak, že si řekneme: 'Ty zpívej C, H a G' a on to zpívá. Vokálům dáváme velkou důležitost, je to další rozměr kapely. Měli jsme to takhle od začátku, ale samozřejmě spolu nekomunikujeme prostřednictvím not. Když je to třeba, uděláme to, ale jinak si rozumíme. Jsme v tomhle stará škola," vysvětluje Antalík.

Na koncertní prostor si nestěžuje. Mimochodem to byl právě on, kdo se těšil příznivým kritikám za to, co během turné se svým nástrojem předváděl.

"Není doba velkých sólových experimentů, jde nám hlavně o to, aby byla dobrá zábava. Když se to daří, udělám si jako muzikant dobře. Ve starších skladbách se tolik nesóluje, tam kladu důraz na techniku. Jistě jste si všimli, že koncertní verze některých písniček se velmi odlišovaly od studiových. Mám velký prostor pro improvizaci. Například v písních Severanka či Nároční velmi improvizuji. Jádro je pevně domluvené, ale jakmile se turné rozjede, dovolí si každý z nás mnohem víc. Na tom cédéčku Live In Praha jsou některé momenty velmi překvapivé, řekl bych. Byli jsem v pohodě."

Dodatečná studiová práce na albu není. Jak kapela hrála v T-Mobile Areně, tak je zachycena na desce. Je to její chlouba, určitá syrovost je z nahrávky cítit.

Ve studiu

"Pro někoho je Team legenda, někdo nás před lety ztratil, aby nás nyní objevil, a další nás poznal teprve při loňském turné," dívá se Antalík do očí třem variantám pohledu na kapelu. "Balancujeme na hranici, ale snažíme se posouvat zvuk neustále kupředu a neustrnout v osmdesátých letech. Pro některé konzervativní fanoušky je to možná rána pod pás, ale nás by nebavilo hrát pořád stejně."

Možná má na to velký vliv pobyt Pavola Habery v USA. Přiznal, že tamní dění na rockové scéně pečlivě sleduje a poučuje se z něho.

Antalík ale namítá: "Ne, ne, to je společná řeč. Kdyby to tak nebylo, někdo z nás by se v kapele necítil dobře. Všichni se vyvíjíme a je dobré, že se vyvíjíme stejným směrem. Hledáme nové tvary, nové možnosti, a snažíme se, aby písničky nebyly překombinované."

Momentálně pracují na nové desce. Začali vloni v prosinci a skončit by měli v srpnu. Zatím nepojmenovaná kolekce vyjde v říjnu.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02