Tata Bojs, Nano(roz)hovor
31.8.2004 | Autor: Karolína Cebrovská | sekce: publicistika
Důvodů pro setkání s Tata Bojs je vždycky víc než dost. Proslulí hračičkové mají totiž spolehlivou zásabu neuvěřitelných plánů, o kterých nejenom rádi mluví, ale ještě raději je realizují. Rozhovor vznikal v době vrcholících příprav na podzimní turné
a necelé dva dny před odevzdáním časopisu do tiskárny - přesto proběhnul v poklidu a v příjemné atmosféře.Na kus řeči jsme se sešli s Milanem Caisem, Mardošou a Vláďou Bárem.
Od vydání Nanoalba uplynulo už několik měsíců. Sledujete dál jeho vlastní život a víte, jak se mu ve světě daří?
Vláďa: No, řekli nám, že se pár kusů už prodalo, ale přesný počet nevím.
Milan: Jde to podle očekávání, s žádným zásadním průlomem, co se týče prodeje, jsme ani nepočítali. Ale se zájmem sledujeme reakce, které Nanoalbum vyvolalo. Mám dojem, že se nám povedla nejkontroverznější deska celé éry TB, alespoň podle toho, co se doslýcháme. Spousta lidí nám předhazuje Futureto - že to je naše nejlepší album, které stejně nikdy nepřekonáme, tak proč se ještě snažit, že... (smích) Ale jsou i tací, kterým se Nanoalbum líbí, berou ho z podstaty takové jaké je a nemají problém ani s naším konceptem. Myslím si, že je to naprosto v pořádku. Tyhle extrémní názory jsou lepší, než kdyby to jenom tak probublalo jedním uchem tam, druhým ven...
Jak tedy hodnotíte desku z dnešního pohledu? Tedy spíš poslechu?
Mardoša: Ještě pořád nemám vůči ní patřičný odstup. Momentálně se pořád ještě některý písničky učíme, abychom je uměli zahrát na podzimním turné. Zatím jsme na festivalech z Nanoalba hráli jenom pár skladeb.
A co reakce posluchačů?
Mardoša: Zvykají si. Je to jako u každé nové desky, lidi si zpívají staré známé písničky a jakmile dojde na novinky, citíte trochu propad. Časem se ty reakce zlepšují.
Mluvili jste tady o kontroverzních reakcích. Předpokládám správně, že ty mají na svědomí novináři, potažmo recenzenti. Jak moc sledujete, kde a co se o vás napíše?
Mardoša: Nemáme žádnou výstřižkovou službu, to spíš se sem tam zapojí moje babičky, nebo Vláďova sousedka...
Vláďa: ...zrovna včera jsem dostal novou várku: v Mladé frontě vyšel sloupeček o našem turné...
Mardoša: Pokud se k nám něco dostane, samozřejmě si to rádi přečteme. Ale snažíme se to nepřeceňovat.
Případná kritika vás inspiruje, nebo spíš deprimuje?
Mardoša: Zaleží na tom, kdo ji psal a jestli toho člověka známe. Lépe řečeno, jakou má pro nás jeho názor váhu.
Vláďa: Obecně platí, že dobrá recenze je v pořádku a pokud není dobrá, tak je nám jasný, že ten člověk tomu vůbec nerozuměl! (smích)
Milan: Na firmě schraňují většinu článků a recenzí a když k nim příjdeme na návštěvu, můžeme si je přečíst. Mně to ale moc nebaví, někdy mi to i dost kazí náladu. Zrovna nedávno mi Michal z naší vydavatelské firmy chtěl dát přečíst jednu povedenou recenzi. Říkal o ní, že to je zatím nejhorší kritika na Nanoalbum. Ten pán v ní prý vůbec nic nepochválil, všechno je špatně...Vyšlo více kritických recenzí, ale vždycky aspoň něco pochválili, třeba že hudebně si držíme svůj standart. (smích)
Mardoša: ...že je to blbý, ale máme alespoň dobrej zvuk (smích)
Milan: Ale občas to neškodí si takovou věc přečíst. I když je třeba to brát s určitým nadhledem. To bych za chvíli šel na půdu s provazem. Stejně tak se snažíme udržet si odstup od těch vyloženě nadšených recenzí.
Rozumějí vám vaši novináři, nebo ne?
Milan: Jak kteří...třeba Ondřej Bezr o nás někde napsal, že Nanoalbu nevěří. Čemu na něm nevěří? Vždyť je to celý vymyšlený! (celá skupina se rozesměje)
Mardoša: Tak tuhle jsem zrovna nečet'... Je to hrozně individuální: my taky občas nerozumíme tomu, proč nám novináři rozumějí, nebo nerozumějí. Když si s nima povídáme, tak se většinou zdá, že si rozumíme, I když I tohle může být relativní.
Jaký je váš soukromý názor na recenzování desek?
Milan: Určitě u nás existují lidé, kteří umějí napsat recenzi -myšleno dobře ji zpracovat. Je tady ale i spousta mladých novinářů, u kterých mám často pocit, že spíš chtějí napsat zajímavý a provokativní článek, než skutečnou recenzi. To mě moc nebaví číst. A to teď neberu jenom ve vztahu k nám, ale k muzice obecně.
Vláďa: Myslím, si že psát recenze by měli hudební publicisté - ti, co mají o muzice rozhled a prokazují ho I v jiných novinářských žánrech, třeba v profilech, v článcích o historii skupin a podobně. Jako třeba pan Černý...
Mardoša: Jasně. Osobnost toho autora je hrozně důležitá.
Milan: Teoreticky všichni víme, jak by hodnocení desky mělo vypadat. Člověk by se neměl ohlížet na své osobní sympatie, či antipatie, měl by zůstat nad věcí, mít přehled a znát okolnosti. Osobně to považuju za velmi těžké povolání, nebo práci, jak chcete. Kolikrát si poslechnu nějakou nahrávku a jednoduše na ní žádný názor nemám. A oni si ten názor musí udělat, sednout si a napsat ho... To musí být přece šíleně těžký, ne? (obrací se na Mardošu, který se kucká smíchy)
Vláďa: Hele, existujou recenze na recenze?
Můžete je zavést...
Milan: Muzikanti že by psali recenze na recenzenty? To by mohla bejt docela sranda!
Tak si to někdy vyzkoušíme. Teď máme za sebou "zhodnocení" formy zvané recenze, teď se podívame na to, co vám v nich vytýkají. Nelíbí se texty, nelíbí se příběh - jde prý o formu bez obsahu...
Milan: Ne, ne, to je špatně. To jsme si s panem autorem nerozuměli. Nanoalbum má obsah, za to ručím (smích), pracovali jsme na něm víc než osm měsíců. Jiná věc je, že někomu ten příběh připadá hloupej a úplně jiná věc je, jestli ta forma obsah převyšuje, ale ten příběh obsah má, za tím si stojím. (smích)
Mardoša: Celé to vzniklo tak, že jsme měli spoustu hudebních nápadů, ale chyběly nám texty. Pak nás napadlo vyzkoušet si koncepční album, líbilo se nám, že jde o zastaralou záležitost, která se moc nedělá. Moc nás to lákalo, a tak jsme to udělali.
Milan: Příběh jsme si vymysleli předem, věděli jsme, jak dopadne a do tohoto pomyslného bodového scénáře jsme pak dosazovali jednotlivý písničky. V místech, kde jsme cítili, že je nutné něco vysvětlit, případně postrčit děj o něco dopředu, jsme použili Halova vodítka (mluvené vsuvky mezi písničkami - pozn. red.). Biorytmy byly vyloženě písničkovou deskou. Chtěli jsme zkusit zase něco jiného. S konceptem jsme si trochu zahrávali už na Futuretru, i když třeba šlo jenom o vizuální formu. Tady jsme si vyzkoušeli, jak celou tu záležitost pospojovat, udělali jsme si svůj vlastní Nanosvět. Nebylo to vůbec snadný, ale každopádně dost zábavný.
Mardoša: Moc se nám líbilo, jak jsme v tom příběhu žili, jak jsme ho rozvíjeli a stavěli. Proto jsme se rozhodli, v tomto stylu pokračovat a překočit rámec desky. V září by měla vyjít knížka Nanobook, v říjnu vyrážíme na koncertní turné, kde bychom chtěli předvést celý příběh - prostě se snažíme Nanosvět dále budovat a zdokonalovat.
Rozumím tedy tomu dobře, že příběh Elišky a iToma není u konce? Chystáte si tedy zadní vrátka pro Nanoalbum 2?
Milan: Uvidíme. Spíš se ten příběh snažíme ztvárnit různými typy médií. Zatím nás pořád ještě baví. Zaleží na tom, jestli budeme mít dostatek energie a chuti.
Mardoša: Zatím pořád pracujeme. U příležitosti podzimního turné by měl vyjít slibovaná knížka...
...kterou někteří shánějí už od května.
Mardoša: Má vyjít v půlce zaří. Vydává Labyrint.
Milan: No, snad to tentokrát stihneme. Knížka by měla být součastí Nanoboxu, což je takový kulturní domeček - cédéčko v přízemí, literatura v prvním patře. A na cédéčku jako bonus budou předělávky dvou písniček, které nazpívají tady kluci ještě s Dušanem. My s Klárkou se jim do toho nebudeme vůbec plést.
Mardoša: Budeme zpívat duety, ale teď zase nevím, kdo a jaký...
Vláďa: Já mám Probuzení a ty Virtuální duet.
Mardoša: Aha, já jsem vlastně Linda.
Tak to tedy hodně štěstí.
Vláďa: No, to teda budeme potřebovat.
Několikrát jste tady zmínili podzimní turné. Proslýchá se, že si brousíte zuby na T-Mobile Arénu a že máte v zásobě spoustu překvapení.
Milan: Připravujeme s partou mladých animátorů, kteří si říkají Tobogang, ke každý písničce krátký animovaný klip. Každá postavička má vlastně dvě podoby: kresebnou, tak jak ji znáte z bookletu a 3D, kde jsou ty postavičky zjednodušené do takových trojrozměrných stylizací, říkám jim ikony. A ty se právě objeví v koncertních projekcích. Jenom pro zajímavost, momentálně na těch dvanácti klipech dělá spolu se mnou 10 lidí.
Koncert bude postavený především na spojení hudby a animace. Pokusíme se převyprávět celé Nanoalbum v audiovizuální formě. Ve sportovní hale by také měli být po stranách pódia takové dvě malé místnosti s nábytkem na čtyřmetrových "nanonohách". V jedné bude Mardoša vyprávět Halova vodítka, která budou v jiných verzích než na desce. A v druhé budu mít já takové speciální zařízení, díky kterému diváci uvidí na obří projekci mé kresby, kterými budu v reálném čase doprovázet Mardošovo vyprávění. A tak by měl koncert vlastně začít.
Podle toho, co jste mi popsali, bude příprava koncertu ve sportovní hale poměrně těchnicky náročná. Bude vůbec možné celou show zrealizovat i někde jinde? Mimo Prahu?
Milan: Budeme mít dvě verze, které by se ovšem měly lišit jen velikostí jednotlivých komponentů, stejně jako to bylo v případě Biorytmy Tour 2002. Náš manažer Víťa objíždí všechny ty prostory, sbírá jejich plánky, abychom mohli všechno předem důkladně promyslet.
Když jste mluvili o různých typech médií, v současné době je velmi populární pořizovat z živých vystoupení záznam na DVD. Máte něco takového v plánu?
Mardoša: Máme a DVD si přejeme už hrozně dlouho. Snad se nám ho podaří zrealizovat právě na letošním turné.
Milan: Ještě bych doplnil, že na koncertech bude první hodina věnovaná Nanoalbu a druhá výběru starších hitovek. Stejnou dramaturgii, plus samozřejmě spoustu bonusů by mělo mít i naše DVD.
To by mělo vyjít kdy?
Mardoša: Snad na jaře.
a necelé dva dny před odevzdáním časopisu do tiskárny - přesto proběhnul v poklidu a v příjemné atmosféře.Na kus řeči jsme se sešli s Milanem Caisem, Mardošou a Vláďou Bárem.
Od vydání Nanoalba uplynulo už několik měsíců. Sledujete dál jeho vlastní život a víte, jak se mu ve světě daří?
Vláďa: No, řekli nám, že se pár kusů už prodalo, ale přesný počet nevím.
Milan: Jde to podle očekávání, s žádným zásadním průlomem, co se týče prodeje, jsme ani nepočítali. Ale se zájmem sledujeme reakce, které Nanoalbum vyvolalo. Mám dojem, že se nám povedla nejkontroverznější deska celé éry TB, alespoň podle toho, co se doslýcháme. Spousta lidí nám předhazuje Futureto - že to je naše nejlepší album, které stejně nikdy nepřekonáme, tak proč se ještě snažit, že... (smích) Ale jsou i tací, kterým se Nanoalbum líbí, berou ho z podstaty takové jaké je a nemají problém ani s naším konceptem. Myslím si, že je to naprosto v pořádku. Tyhle extrémní názory jsou lepší, než kdyby to jenom tak probublalo jedním uchem tam, druhým ven...
Jak tedy hodnotíte desku z dnešního pohledu? Tedy spíš poslechu?
Mardoša: Ještě pořád nemám vůči ní patřičný odstup. Momentálně se pořád ještě některý písničky učíme, abychom je uměli zahrát na podzimním turné. Zatím jsme na festivalech z Nanoalba hráli jenom pár skladeb.
A co reakce posluchačů?
Mardoša: Zvykají si. Je to jako u každé nové desky, lidi si zpívají staré známé písničky a jakmile dojde na novinky, citíte trochu propad. Časem se ty reakce zlepšují.
Mluvili jste tady o kontroverzních reakcích. Předpokládám správně, že ty mají na svědomí novináři, potažmo recenzenti. Jak moc sledujete, kde a co se o vás napíše?
Mardoša: Nemáme žádnou výstřižkovou službu, to spíš se sem tam zapojí moje babičky, nebo Vláďova sousedka...
Vláďa: ...zrovna včera jsem dostal novou várku: v Mladé frontě vyšel sloupeček o našem turné...
Mardoša: Pokud se k nám něco dostane, samozřejmě si to rádi přečteme. Ale snažíme se to nepřeceňovat.
Případná kritika vás inspiruje, nebo spíš deprimuje?
Mardoša: Zaleží na tom, kdo ji psal a jestli toho člověka známe. Lépe řečeno, jakou má pro nás jeho názor váhu.
Vláďa: Obecně platí, že dobrá recenze je v pořádku a pokud není dobrá, tak je nám jasný, že ten člověk tomu vůbec nerozuměl! (smích)
Milan: Na firmě schraňují většinu článků a recenzí a když k nim příjdeme na návštěvu, můžeme si je přečíst. Mně to ale moc nebaví, někdy mi to i dost kazí náladu. Zrovna nedávno mi Michal z naší vydavatelské firmy chtěl dát přečíst jednu povedenou recenzi. Říkal o ní, že to je zatím nejhorší kritika na Nanoalbum. Ten pán v ní prý vůbec nic nepochválil, všechno je špatně...Vyšlo více kritických recenzí, ale vždycky aspoň něco pochválili, třeba že hudebně si držíme svůj standart. (smích)
Mardoša: ...že je to blbý, ale máme alespoň dobrej zvuk (smích)
Milan: Ale občas to neškodí si takovou věc přečíst. I když je třeba to brát s určitým nadhledem. To bych za chvíli šel na půdu s provazem. Stejně tak se snažíme udržet si odstup od těch vyloženě nadšených recenzí.
Rozumějí vám vaši novináři, nebo ne?
Milan: Jak kteří...třeba Ondřej Bezr o nás někde napsal, že Nanoalbu nevěří. Čemu na něm nevěří? Vždyť je to celý vymyšlený! (celá skupina se rozesměje)
Mardoša: Tak tuhle jsem zrovna nečet'... Je to hrozně individuální: my taky občas nerozumíme tomu, proč nám novináři rozumějí, nebo nerozumějí. Když si s nima povídáme, tak se většinou zdá, že si rozumíme, I když I tohle může být relativní.
Jaký je váš soukromý názor na recenzování desek?
Milan: Určitě u nás existují lidé, kteří umějí napsat recenzi -myšleno dobře ji zpracovat. Je tady ale i spousta mladých novinářů, u kterých mám často pocit, že spíš chtějí napsat zajímavý a provokativní článek, než skutečnou recenzi. To mě moc nebaví číst. A to teď neberu jenom ve vztahu k nám, ale k muzice obecně.
Vláďa: Myslím, si že psát recenze by měli hudební publicisté - ti, co mají o muzice rozhled a prokazují ho I v jiných novinářských žánrech, třeba v profilech, v článcích o historii skupin a podobně. Jako třeba pan Černý...
Mardoša: Jasně. Osobnost toho autora je hrozně důležitá.
Milan: Teoreticky všichni víme, jak by hodnocení desky mělo vypadat. Člověk by se neměl ohlížet na své osobní sympatie, či antipatie, měl by zůstat nad věcí, mít přehled a znát okolnosti. Osobně to považuju za velmi těžké povolání, nebo práci, jak chcete. Kolikrát si poslechnu nějakou nahrávku a jednoduše na ní žádný názor nemám. A oni si ten názor musí udělat, sednout si a napsat ho... To musí být přece šíleně těžký, ne? (obrací se na Mardošu, který se kucká smíchy)
Vláďa: Hele, existujou recenze na recenze?
Můžete je zavést...
Milan: Muzikanti že by psali recenze na recenzenty? To by mohla bejt docela sranda!
Tak si to někdy vyzkoušíme. Teď máme za sebou "zhodnocení" formy zvané recenze, teď se podívame na to, co vám v nich vytýkají. Nelíbí se texty, nelíbí se příběh - jde prý o formu bez obsahu...
Milan: Ne, ne, to je špatně. To jsme si s panem autorem nerozuměli. Nanoalbum má obsah, za to ručím (smích), pracovali jsme na něm víc než osm měsíců. Jiná věc je, že někomu ten příběh připadá hloupej a úplně jiná věc je, jestli ta forma obsah převyšuje, ale ten příběh obsah má, za tím si stojím. (smích)
Mardoša: Celé to vzniklo tak, že jsme měli spoustu hudebních nápadů, ale chyběly nám texty. Pak nás napadlo vyzkoušet si koncepční album, líbilo se nám, že jde o zastaralou záležitost, která se moc nedělá. Moc nás to lákalo, a tak jsme to udělali.
Milan: Příběh jsme si vymysleli předem, věděli jsme, jak dopadne a do tohoto pomyslného bodového scénáře jsme pak dosazovali jednotlivý písničky. V místech, kde jsme cítili, že je nutné něco vysvětlit, případně postrčit děj o něco dopředu, jsme použili Halova vodítka (mluvené vsuvky mezi písničkami - pozn. red.). Biorytmy byly vyloženě písničkovou deskou. Chtěli jsme zkusit zase něco jiného. S konceptem jsme si trochu zahrávali už na Futuretru, i když třeba šlo jenom o vizuální formu. Tady jsme si vyzkoušeli, jak celou tu záležitost pospojovat, udělali jsme si svůj vlastní Nanosvět. Nebylo to vůbec snadný, ale každopádně dost zábavný.
Mardoša: Moc se nám líbilo, jak jsme v tom příběhu žili, jak jsme ho rozvíjeli a stavěli. Proto jsme se rozhodli, v tomto stylu pokračovat a překočit rámec desky. V září by měla vyjít knížka Nanobook, v říjnu vyrážíme na koncertní turné, kde bychom chtěli předvést celý příběh - prostě se snažíme Nanosvět dále budovat a zdokonalovat.
Rozumím tedy tomu dobře, že příběh Elišky a iToma není u konce? Chystáte si tedy zadní vrátka pro Nanoalbum 2?
Milan: Uvidíme. Spíš se ten příběh snažíme ztvárnit různými typy médií. Zatím nás pořád ještě baví. Zaleží na tom, jestli budeme mít dostatek energie a chuti.
Mardoša: Zatím pořád pracujeme. U příležitosti podzimního turné by měl vyjít slibovaná knížka...
...kterou někteří shánějí už od května.
Mardoša: Má vyjít v půlce zaří. Vydává Labyrint.
Milan: No, snad to tentokrát stihneme. Knížka by měla být součastí Nanoboxu, což je takový kulturní domeček - cédéčko v přízemí, literatura v prvním patře. A na cédéčku jako bonus budou předělávky dvou písniček, které nazpívají tady kluci ještě s Dušanem. My s Klárkou se jim do toho nebudeme vůbec plést.
Mardoša: Budeme zpívat duety, ale teď zase nevím, kdo a jaký...
Vláďa: Já mám Probuzení a ty Virtuální duet.
Mardoša: Aha, já jsem vlastně Linda.
Tak to tedy hodně štěstí.
Vláďa: No, to teda budeme potřebovat.
Několikrát jste tady zmínili podzimní turné. Proslýchá se, že si brousíte zuby na T-Mobile Arénu a že máte v zásobě spoustu překvapení.
Milan: Připravujeme s partou mladých animátorů, kteří si říkají Tobogang, ke každý písničce krátký animovaný klip. Každá postavička má vlastně dvě podoby: kresebnou, tak jak ji znáte z bookletu a 3D, kde jsou ty postavičky zjednodušené do takových trojrozměrných stylizací, říkám jim ikony. A ty se právě objeví v koncertních projekcích. Jenom pro zajímavost, momentálně na těch dvanácti klipech dělá spolu se mnou 10 lidí.
Koncert bude postavený především na spojení hudby a animace. Pokusíme se převyprávět celé Nanoalbum v audiovizuální formě. Ve sportovní hale by také měli být po stranách pódia takové dvě malé místnosti s nábytkem na čtyřmetrových "nanonohách". V jedné bude Mardoša vyprávět Halova vodítka, která budou v jiných verzích než na desce. A v druhé budu mít já takové speciální zařízení, díky kterému diváci uvidí na obří projekci mé kresby, kterými budu v reálném čase doprovázet Mardošovo vyprávění. A tak by měl koncert vlastně začít.
Podle toho, co jste mi popsali, bude příprava koncertu ve sportovní hale poměrně těchnicky náročná. Bude vůbec možné celou show zrealizovat i někde jinde? Mimo Prahu?
Milan: Budeme mít dvě verze, které by se ovšem měly lišit jen velikostí jednotlivých komponentů, stejně jako to bylo v případě Biorytmy Tour 2002. Náš manažer Víťa objíždí všechny ty prostory, sbírá jejich plánky, abychom mohli všechno předem důkladně promyslet.
Když jste mluvili o různých typech médií, v současné době je velmi populární pořizovat z živých vystoupení záznam na DVD. Máte něco takového v plánu?
Mardoša: Máme a DVD si přejeme už hrozně dlouho. Snad se nám ho podaří zrealizovat právě na letošním turné.
Milan: Ještě bych doplnil, že na koncertech bude první hodina věnovaná Nanoalbu a druhá výběru starších hitovek. Stejnou dramaturgii, plus samozřejmě spoustu bonusů by mělo mít i naše DVD.
To by mělo vyjít kdy?
Mardoša: Snad na jaře.
časopis Rock&Pop 2004/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Tata-Bojs-Nanorozhovor~31~srpen~2004/
Komentáře
&;
