Tata Bojs - Dvacetileté bilancování bez nostalgického ohlížení
20.11.2008 | Autor: Leoš Kofroň | sekce: publicistika
fotogalerie
Právě ukončili sérii v mnoha ohledech výjimečných koncertů na podporu svého v mnoha ohledech výjimečného výběrového alba smetana. Tata bojs jsou jednou z mála tuzemských kapel, které neustále hýří novými nápady a hlavně je též dokážou dotáhnout do zdárného vyústění. Jejich hudební setkání s korejským Ahn Triem rozhodně patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co právě končící rok na tuzemské scéně přinesl. Určitě tedy nebylo od věci zastavit se v této souvislosti na kus řeči s leaderem kapely, baskytaristou Mardošou.
Vaši spolupráci s korejskými klasickými muzikantkami z Ahn Tria lze považovat za docela odvážný počin, ale jistě jste museli počítat i s tím, že se ozvou hlasy, které vám budou vyčítat, že akustické verze se smyčci dělá dnes kdekdo… Co rozhodlo, že jste se do tohoto projektu pustili?
Hlasy samozřejmě zaznívají všelijaké. A je to v podstatě pravda. Alba se smyčci, orchestry nebo jinými „vážnými“ tělesy opravdu dělá kde kdo. Nic originálního to není. Pro mě osobně byl hlavní impulz, jenž převážil misky ano-ne směrem k ano, Marek Doubrava, který přislíbil rozepsat partitury pro Ahn Trio. Věděl jsem, že to bude dobré nejen proto, že Marek prostě je dobrý, ale také proto, že jako bývalý člen Tata Bojs a náš kamarád bude umět přesně vystihnout to, co se nám líbí a zdaleka se vyhne cukrkandlu, patosu a jiným nástrahám takového spojení.
Vzpomenete si na vůbec první kontakt s Ahn Triem a na dojem, který ve vás dívky zanechaly?
Poprvé jsme se potkali na podzim 2005 v baru Krásný ztráty a zanechaly na nás dobrý dojem. Před tím jsem je znal jen z fotek a bál jsem se, jestli to nebudou trochu primadony, ale nakonec byly prima.
Jak jste při spolupráci překonávali jazykovou bariéru? Bylo hodně obtížné přiblížit muzikantkám, o čem vaše písně jsou?
Jazyková bariéra samozřejmě lecos protahovala a brzdila. Na druhou stranu byla často zdrojem vtipných situací. Překonávali jsme ji směsicí angličtiny, posunků a mimiky. Snad význam našich písniček pochopily správně.
Album smetana je jakýmsi vaším best of titulem. Jak probíhal výběr písní? Museli jste třeba nějakou původně zamýšlenou vynechat, jelikož se akustickým aranžím prostě natolik vzpírala?
Výběr to byl těžký, ale celkem spravedlivý. Z každé desky od Futuretra dál jsme zařadili přibližně podobný počet skladeb. Samozřejmě klíčové bylo, aby vybraná píseň byla zajímavá v akustické aranži. Ne všechny se nám podařilo takto předělat. Například Geometrická se nám natolik vzpírala, že jsme ji nechali být.
Instrumentální party pro Ahn Trio aranžoval váš bývalý člen, již zmiňovaný Marek Doubrava. Nechali jste se překvapit, co přinese nebo jste přicházeli i s vlastními představami o zvukové podobě a celkové atmosféře (mnohdy proti originálu docela odlišné) jednotlivých písní?
Většinou jsme se nechali překvapit a vždycky to bylo překvapení příjemné.
Jaké to pro vás bylo, obejít se při hraní zcela bez elektroniky?
Ve studiu to ještě šlo, tam se nepovedené pokusy daly napravit, horší to bylo naživo. V takhle přísně akustickém obsazení je každý malý ubrnk slyšet jak blázen!
Neměli jste obavy, že pro Tata Bojs tak typická energie a napětí se v nových úpravách přece jen trochu rozmělní a jak to přijmou vaši fanoušci?
Raději jdeme s obavami do něčeho nového než s nějakou domnělou jistotou do obnošené vesty. Na reakce posluchačů jsme zvědaví a je jasné, že všechny nebudou pozitivní. Toho ale stejně není možné docílit i kdyby jsme se o nic jiného nesnažili, takže to necháváme být. Třeba se to těm „nespokojeným“ bude zase líbit příště...
Čerstvě za sebou máte miniturné, kde jste s Ahn Triem odehráli živě vaše album. Dojmy jsou tedy ještě docela bezprostřední… Jak se vše vydařilo, co bylo nejsilnějším zážitkem a překvapilo vás při něm něco?
Myslím, že turné nedopadlo špatně. Byli jsme velmi příjemně překvapení z reakce posluchačů. Způsobně seděli a byli tiší když jsme hráli a spustili hlasitý potlesk, když jsme nehráli. Cítili jsme podporu.
Album smetana je vydáno, koncertní šňůra skončila a již jste avizovali návrat k tvrdšímu „rokenrolu“ na vaší příští desce. Jak proběhlo loučení a Ahn Triem? Řekli jste si: „bylo to krásné, ale bylo toho dosti“?
Loučení proběhlo v pět ráno po příjezdu z Brna, takže na nějaké dlouhé projevy opravdu nedošlo. Myslím, že kapitola spolupráce s Ahn Triem je uzavřena, ale to nevylučuje občasné možné budoucí koncerty. Uvidíme. Stejně tak s naší další novou deskou. Žádné konkrétní plány ještě nejsou. Necháváme se svou budoucností překvapovat.
Fotogalerie:
fotogalerie
Právě ukončili sérii v mnoha ohledech výjimečných koncertů na podporu svého v mnoha ohledech výjimečného výběrového alba smetana. Tata bojs jsou jednou z mála tuzemských kapel, které neustále hýří novými nápady a hlavně je též dokážou dotáhnout do zdárného vyústění. Jejich hudební setkání s korejským Ahn Triem rozhodně patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co právě končící rok na tuzemské scéně přinesl. Určitě tedy nebylo od věci zastavit se v této souvislosti na kus řeči s leaderem kapely, baskytaristou Mardošou.Vaši spolupráci s korejskými klasickými muzikantkami z Ahn Tria lze považovat za docela odvážný počin, ale jistě jste museli počítat i s tím, že se ozvou hlasy, které vám budou vyčítat, že akustické verze se smyčci dělá dnes kdekdo… Co rozhodlo, že jste se do tohoto projektu pustili?
Hlasy samozřejmě zaznívají všelijaké. A je to v podstatě pravda. Alba se smyčci, orchestry nebo jinými „vážnými“ tělesy opravdu dělá kde kdo. Nic originálního to není. Pro mě osobně byl hlavní impulz, jenž převážil misky ano-ne směrem k ano, Marek Doubrava, který přislíbil rozepsat partitury pro Ahn Trio. Věděl jsem, že to bude dobré nejen proto, že Marek prostě je dobrý, ale také proto, že jako bývalý člen Tata Bojs a náš kamarád bude umět přesně vystihnout to, co se nám líbí a zdaleka se vyhne cukrkandlu, patosu a jiným nástrahám takového spojení.
Vzpomenete si na vůbec první kontakt s Ahn Triem a na dojem, který ve vás dívky zanechaly?
Poprvé jsme se potkali na podzim 2005 v baru Krásný ztráty a zanechaly na nás dobrý dojem. Před tím jsem je znal jen z fotek a bál jsem se, jestli to nebudou trochu primadony, ale nakonec byly prima.
Jak jste při spolupráci překonávali jazykovou bariéru? Bylo hodně obtížné přiblížit muzikantkám, o čem vaše písně jsou?
Jazyková bariéra samozřejmě lecos protahovala a brzdila. Na druhou stranu byla často zdrojem vtipných situací. Překonávali jsme ji směsicí angličtiny, posunků a mimiky. Snad význam našich písniček pochopily správně.
Album smetana je jakýmsi vaším best of titulem. Jak probíhal výběr písní? Museli jste třeba nějakou původně zamýšlenou vynechat, jelikož se akustickým aranžím prostě natolik vzpírala?
Výběr to byl těžký, ale celkem spravedlivý. Z každé desky od Futuretra dál jsme zařadili přibližně podobný počet skladeb. Samozřejmě klíčové bylo, aby vybraná píseň byla zajímavá v akustické aranži. Ne všechny se nám podařilo takto předělat. Například Geometrická se nám natolik vzpírala, že jsme ji nechali být.
Instrumentální party pro Ahn Trio aranžoval váš bývalý člen, již zmiňovaný Marek Doubrava. Nechali jste se překvapit, co přinese nebo jste přicházeli i s vlastními představami o zvukové podobě a celkové atmosféře (mnohdy proti originálu docela odlišné) jednotlivých písní?
Většinou jsme se nechali překvapit a vždycky to bylo překvapení příjemné.
Jaké to pro vás bylo, obejít se při hraní zcela bez elektroniky?
Ve studiu to ještě šlo, tam se nepovedené pokusy daly napravit, horší to bylo naživo. V takhle přísně akustickém obsazení je každý malý ubrnk slyšet jak blázen!
Neměli jste obavy, že pro Tata Bojs tak typická energie a napětí se v nových úpravách přece jen trochu rozmělní a jak to přijmou vaši fanoušci?
Raději jdeme s obavami do něčeho nového než s nějakou domnělou jistotou do obnošené vesty. Na reakce posluchačů jsme zvědaví a je jasné, že všechny nebudou pozitivní. Toho ale stejně není možné docílit i kdyby jsme se o nic jiného nesnažili, takže to necháváme být. Třeba se to těm „nespokojeným“ bude zase líbit příště...
Čerstvě za sebou máte miniturné, kde jste s Ahn Triem odehráli živě vaše album. Dojmy jsou tedy ještě docela bezprostřední… Jak se vše vydařilo, co bylo nejsilnějším zážitkem a překvapilo vás při něm něco?
Myslím, že turné nedopadlo špatně. Byli jsme velmi příjemně překvapení z reakce posluchačů. Způsobně seděli a byli tiší když jsme hráli a spustili hlasitý potlesk, když jsme nehráli. Cítili jsme podporu.
Album smetana je vydáno, koncertní šňůra skončila a již jste avizovali návrat k tvrdšímu „rokenrolu“ na vaší příští desce. Jak proběhlo loučení a Ahn Triem? Řekli jste si: „bylo to krásné, ale bylo toho dosti“?
Loučení proběhlo v pět ráno po příjezdu z Brna, takže na nějaké dlouhé projevy opravdu nedošlo. Myslím, že kapitola spolupráce s Ahn Triem je uzavřena, ale to nevylučuje občasné možné budoucí koncerty. Uvidíme. Stejně tak s naší další novou deskou. Žádné konkrétní plány ještě nejsou. Necháváme se svou budoucností překvapovat.
Zajímavosti:
Marek Huňát alias Mardoša, přišel ke své přezdívce v roce 1982 a vymyslel mu ji kamarád ze školky i základky Milan Cais, s nímž se společně oddávali snění o vlastní skupině (i bez nástrojů tehdy dokonce vznikla píseň Národní výbor), ale místo muziky se spíše věnovali návštěvě turistickému kroužku. Rozhodující zlom nastává v roce 1987, kdy Mardošovi Ježíšek nadělil basovou kytaru, Milan nejprve z kýblů a barelů, později z v bazaru nakoupených náležitostí sestavuje první bicí sestavu. V témže roce se spolužákem z vedlejší třídy Markem Padevětem začíná regulérní zkoušení u Huňátů v suterénu a o rok později se uskuteční jejich první koncert ve školní tělocvičně.
Během následujících let se Tata bojs stávají jednou z nejosobitějších a v přístupu k muzice i textu nejodvážnějších kapel u nás. Dokládá to i jejich poslední projekt se sesterskou trojicí korejských muzikantek Angellou, Lucií a Mariou Ahnovými, které se již řadu let věnují interpretaci klasické hudby.
Marek Huňát alias Mardoša, přišel ke své přezdívce v roce 1982 a vymyslel mu ji kamarád ze školky i základky Milan Cais, s nímž se společně oddávali snění o vlastní skupině (i bez nástrojů tehdy dokonce vznikla píseň Národní výbor), ale místo muziky se spíše věnovali návštěvě turistickému kroužku. Rozhodující zlom nastává v roce 1987, kdy Mardošovi Ježíšek nadělil basovou kytaru, Milan nejprve z kýblů a barelů, později z v bazaru nakoupených náležitostí sestavuje první bicí sestavu. V témže roce se spolužákem z vedlejší třídy Markem Padevětem začíná regulérní zkoušení u Huňátů v suterénu a o rok později se uskuteční jejich první koncert ve školní tělocvičně.
Během následujících let se Tata bojs stávají jednou z nejosobitějších a v přístupu k muzice i textu nejodvážnějších kapel u nás. Dokládá to i jejich poslední projekt se sesterskou trojicí korejských muzikantek Angellou, Lucií a Mariou Ahnovými, které se již řadu let věnují interpretaci klasické hudby.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Tata-Bojs-Dvacetilete-bilancovani-bez-nostalgickeho-ohlizeni~20~listopad~2008/
Komentáře
&;
