31.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika Těžko se popisuje spousta emocí, kterou Tara Fuki zaklelydo jediného stříbrného kotoučku s názvem Kapka. Pro všechny pocity a náznaky není dost slov. Ale pokusme se, i když otevřená ouška si cestu k Tara Fuki vyhledají sama.



Do kavárničky první dorazila Andrea. Za sebou táhla letecký kufr, vlasy prosvětlené sluníčkem. Pořád tak trochu na cestě, ale v dobré náladě. Pendluje mezi Francií a ČR, stíhá hrát s Tara Fuki i s Boo a tím její aktivity nekončí. Ale uštvaná? Kdepak.



Andrea



Nové album působí razantněji. A některé písně jsou přitom velmi smutné. Konkrétní inspirace se asi těžko vyjadřují, ale můžeš to zkusit?

Cítím přetlak. Někde v nás něco přebývá a musíme to vyjádřit. Třeba napíšeme smutnou písničku, ale není to o nějakém konkrétním smutku, jde spíše o takovou všudypřítomnou melancholii.



A když máš zrovna dobrou náladu, ale chystáte koncert a musíte se s Dorkou do toho smutku vžít?

Možná je to tak, že když v sobě ten smutek máme, tak se nám svým způsobem líbí. Takže si ho s radostí užijem. Nejde o smutek, který tě hodí pod stůl a můžeš jenom plakat. Není to beznaděj. Vždy zahrnuje i optimus. A když smutek vyjádříš, je pak všechno mnohem lepší.



Novou nahrávku jste překvapivě obohatili o sampler, který obsluhuje Mario Buzzi z Chorchestru.

Měly jsme pocit, že nepotřebujeme dalšího člena kapely, ale přesto jsme chtěly s někým spolupracovat, aby se deska oživila. Mario byl ideální. Pikantní na tom je, že normálně se nahrává sampler spolu s hudbou, ale u nás nejdříve vznikla hudba, a Mario se s tím pak trápil. Musel dosamplovávat do hotové hudby, která není, co se týče tempa, úplně pravidelná.



Budete sampler používat i na koncertech?

Přemýšlíme o tom. Možná alespoň brněnský křest bychom tak rády ozvláštnily. Ale realizace by byla obtížnější, uvidíme.



Hraješ i ve Francii, když mají Tara Fuki i Boo pauzu?

Spolupracuji se společností moderního výrazového tance Kubilai Khan Investigations, kde spolu s tanečníky na pódiu vystupují i živí hudebníci. A samozřejmě zkouším hrát sama i s manželem.



Chán Kublaj, to naznačuje "východní" vliv, který uvádíš i v souvislosti s hudbou Tara Fuki. Nechystáš nějakou východní cestu?

Vlastně ano, ráda bych se v lednu podívala do Pákistánu. Ale jeto celé ještě hodně nejisté.



Plánovat hraní s Boo a Tara Fuki musí být teď dost těžké.

A v Boo je to ještě komplikované tím, že Pepa Ostřanský jezdí na humanitární misi do Čečenska, kde bývá tři měsíce a pak má čtrnáct dní volno, takže hrajeme velmi nárazově. Koncerty plánujeme půl roku dopředu. Stejně fungují i Tara Fuki.



Jak často hrajete s Tara Fuki ve Francii? A v jakých sálech vystupujete?

Ve Francii hrajeme poměrně často. Během února a března proběhne turné, během kterého objedeme celou Francii. A že je veliká. Sály tam jsou krásný, naprosto ideální pro naši muziku. Nikde není problém s technikou, navíc jsou to většinou intimní prostory. Divadýlka, kde si lidé mohou sednout a uvolnit se. Nám víc vyhovují divadla než kluby.



Dorka



text: "No to je dost, že deš, já už se tu potím!" přivítala Andrea opozdivší se kolegyňku a chvilku ji strašila, co všechno z ní budu tahat ("to je ten jeden novinář, kterýmu už kluci z firmy dali náslech desky!"). Ale nakonec to snad nebylo tak hrozné.



Čím se zabýváš, když ti Andrea zmizí ve Francii?

Hraju s kapelou Asyl Akt, což je taková úplně mladá brněnská skupina. A pak ještě, bohužel ne příliš často, se podílím na jednom představení divadla neslyšících Neslyším.



Nové album je expresívnější. Ty mi asi také neřekneš proč.

Ne! (smích) My to vážně nevíme. Vůbec netuším, kde se ve mě hudba bere. A už vůbec po mě nechtěj něco zařadit do žánru nebo pojmenovat. To musíš ty! (smích).



No tak díky, vážně hračka. Když jste spolupracovaly s Mariem na zakomponování sampleru, kolik bylo nedorozumnění, kdy se zvuky podle vás k hudbě nehodily?

Minimum! Malinko jsme zasahovaly, ale nedošlo k žádnému zásadnímu rozporu. Mario si vybral písničky, o kterých se domníval, že se tam bude sampler hodit, a použilo se téměř vše. Spolupráce byla velmi uvolněná. Nabídly jsme mu účast s tím, že když to nepůjde, tak se vůbec nic se neděje. Nebyly žádné tlaky. Mario přidával samply, jen když ho něco opravdu inspirovalo.



Andrea prozradila, že se chystáte na dvouměsíční francouzské turné. Poměrně dlouhá doba mimo domov. Těšíš se?

V tom turné budou pauzičky, kdy se budu moci na pár dnů vrátit, domů. Celé dva měsíce, to by na mě bylo asi opravdu moc. Ale těším se. Už proto, že uvidím Andrein baráček po rekonstrukci.



Text: "Po částečné rekonstrukci," vstoupila se smíchem do debaty Andrea. Další diskusi převážně osobního rázu už nebylo slušné naslouchat. K naslouchání jsou určeny listopadové koncerty a chcete-li se dozvědět něco opravdu tajemného a intimního, poslechněte si CD.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11