TV On The Radio - Originální, progresivní, elitářští.... nejlepší
8.12.2008 | Autor: Jan Kovářík | sekce: publicistika
fotogalerie
Na TV On The Radio je pěkné, že se dosud nestali obětí ničeho a nikoho. Klikatou křivkou stále jedou dál. Ničí hudební žánry i mozkové závity svých posluchačů. Stojí jako terč, do kterého se nelze trefit, stojí tak pevně, že se nedají srazit. Při tom všem ještě provokují. Milují je elitáři, ale začínají prorůstat i do mainstreamu. Taky se jim ještě nestalo, že by jejich nejnovější deska nebyla jejich nejlepší. Nevěřím vám, že je nechcete znát.
Za popularitu, respekt a všechno co se kolem nich v poslední době děje může druhá deska Return To The Cookie Mountain. V roce 2006 nebylo ve světě jediné relevantní médium, jaké by jí neobdivovalo. Všechny recenze server metacritic.com zprůměroval na 88%, což na tomto serveru znamená hodnocení jednoho z nejlepších alb roku. S Return To The Cookie Mountain si můžete zpívat o existencialismu (literárání a filmové odkazy jsou pouze jednou z mnoha schovaných narážek). Od prvního poslechu album působí nezkousnutelně, neboť vrství přes sebe spoustu motivů a žánrových hybridů. Kapela hraje se syrovým lo-fi zvukem a dvěstěprocentním nasazením. TV On The Radio se tváří, že neznají limity a sází na eklektiku. Také nejsou kapelou jedné hvězdy. Nejznámnější člen TV On The Radio David Andrew Sitek hraje na kytaru, všechno produkuje a v současnosti je nejobletovanějším brejlounem alternativní scény. O vokály kapely se stará Tunde Adebimpe, jehož hlasové linky mají stejně sytě černou barvu jako jeho pleť. Kyp Malone zase do zvuku přináší lechtivé prvky free-jazzu. "Každý má u nás své místo, každý má své ego, každý něco přináší". Kosmopolitní složení skupiny nahrává jejímu veskrze barevnému, nezařaditelnému zvuku.
Symbolika, ironie, kvalita
TV On The Radio evokují "zlaté doby," kdy fetovat znamenalo chovat se slušně. Se samozřejmým výrazem vykreslují chemické rauše Rolling Stones, Doors, Kinks, Beatles, Led Zeppelin. Když zmerčíte promofotky, zařadíte si je do intelektuálních kruhů. To je další pro tuto kapely typický moment - práce s archetypální symbolikou. TV On The Radio se zabývají parfrází všech ustálených klišé rock'n''rollu a vlivem ironie na lidský organismus. Na druhou stranu na rozdíl od všech těch kapel tipu Kings Of Leon, Kaiser Chiefs a The Killers, se ale nezabývají sami sebou. To protože asi dobře vědí, že pop-music v jakékoliv podobě je zábava, nikoliv samoúčelná hra na zakomplexované umění. I to je možná důvod, proč si hudební kritika o jejich debutu Desperate Youth, Blood Thirsty Babes pro label Interscope myslela, že je tím nejprogresivnějším za celý rok 2004. Že následující Return To The Cookie Mountain nebyla nominovaná na Mercury Prize je jednou z největších záhad vesmíru. Její zvuk i kvalita a celkový přístup by této ceně maximálně odpovídal.
Trapná, leč nutná otázka: Kam TV On The Radio vlastně patří? Máme-li se bavit o hudební scéně, tak na americkou alternativní, která tvoří protipól spotřebnímu britskému trhu. Mezi kapelami jako Of Montreal, Animal Collective, Islands, The Walkman, Liars a Modest Mouse je jim asi dobře. Nahrávají, jamují a kalí v Brooklynu (výjimečně v Portlandu) a New York se svými uměleckými kruhy je dalším klíčovým, těžko pominutelným bodem. TV On The Radio nepatří nikam, pouze mají s určitými kruhy hodně společného. Sympatičtí jsou jim ti, pro něž je experiment způsobem tvůrčího vyjádření.
Z undergroundu do popu
A jak TV On The Radio zní v roce 2008 na albu Dear Science? Měli-li na minulé desce něco společného s undergroundem, tak se toho definitivně zbavili. Teď už nikdo nemůže tvrdit, že nedělají hudbu do klubů, ale do galerií¨. Též ale nikdo nemůže tvrdit, že přišli o to nejpřitažlivější z posledních let. Masový úspěch se na nich podepsal nejlépe jak mohl. Rozhodli se vyskočit ze stínu poslední adorované desky, do místa, kde budou adoróváni minimálně ve stejné míře. Natočili přístupnou, chytlavou desku o několika vrstvách, na kterou jsou žánrové škatulky opět krátké. Desku do ranního metra i do kavárny. Navíc začali laborovat s glamrockem či Michaelem Jacksonem a dost často si půjčují od Bowieho, jehož odkaz posouvají dál. Do svých rejstříků přidali i hip hop a stejně jako Beck dokázali, že i z nevkusných fragmentů lze upéct stylové dílo.
TV On The Radio jsou už teď legendou. Kdo by to čekal, když se prvně objevili na blozích (2001), a když vydali první metaforické demo OK Calcurator vzdávající holt a současně plivající po Radiohead?
Fotogalerie:
fotogalerie
Na TV On The Radio je pěkné, že se dosud nestali obětí ničeho a nikoho. Klikatou křivkou stále jedou dál. Ničí hudební žánry i mozkové závity svých posluchačů. Stojí jako terč, do kterého se nelze trefit, stojí tak pevně, že se nedají srazit. Při tom všem ještě provokují. Milují je elitáři, ale začínají prorůstat i do mainstreamu. Taky se jim ještě nestalo, že by jejich nejnovější deska nebyla jejich nejlepší. Nevěřím vám, že je nechcete znát.Za popularitu, respekt a všechno co se kolem nich v poslední době děje může druhá deska Return To The Cookie Mountain. V roce 2006 nebylo ve světě jediné relevantní médium, jaké by jí neobdivovalo. Všechny recenze server metacritic.com zprůměroval na 88%, což na tomto serveru znamená hodnocení jednoho z nejlepších alb roku. S Return To The Cookie Mountain si můžete zpívat o existencialismu (literárání a filmové odkazy jsou pouze jednou z mnoha schovaných narážek). Od prvního poslechu album působí nezkousnutelně, neboť vrství přes sebe spoustu motivů a žánrových hybridů. Kapela hraje se syrovým lo-fi zvukem a dvěstěprocentním nasazením. TV On The Radio se tváří, že neznají limity a sází na eklektiku. Také nejsou kapelou jedné hvězdy. Nejznámnější člen TV On The Radio David Andrew Sitek hraje na kytaru, všechno produkuje a v současnosti je nejobletovanějším brejlounem alternativní scény. O vokály kapely se stará Tunde Adebimpe, jehož hlasové linky mají stejně sytě černou barvu jako jeho pleť. Kyp Malone zase do zvuku přináší lechtivé prvky free-jazzu. "Každý má u nás své místo, každý má své ego, každý něco přináší". Kosmopolitní složení skupiny nahrává jejímu veskrze barevnému, nezařaditelnému zvuku.
Symbolika, ironie, kvalita
TV On The Radio evokují "zlaté doby," kdy fetovat znamenalo chovat se slušně. Se samozřejmým výrazem vykreslují chemické rauše Rolling Stones, Doors, Kinks, Beatles, Led Zeppelin. Když zmerčíte promofotky, zařadíte si je do intelektuálních kruhů. To je další pro tuto kapely typický moment - práce s archetypální symbolikou. TV On The Radio se zabývají parfrází všech ustálených klišé rock'n''rollu a vlivem ironie na lidský organismus. Na druhou stranu na rozdíl od všech těch kapel tipu Kings Of Leon, Kaiser Chiefs a The Killers, se ale nezabývají sami sebou. To protože asi dobře vědí, že pop-music v jakékoliv podobě je zábava, nikoliv samoúčelná hra na zakomplexované umění. I to je možná důvod, proč si hudební kritika o jejich debutu Desperate Youth, Blood Thirsty Babes pro label Interscope myslela, že je tím nejprogresivnějším za celý rok 2004. Že následující Return To The Cookie Mountain nebyla nominovaná na Mercury Prize je jednou z největších záhad vesmíru. Její zvuk i kvalita a celkový přístup by této ceně maximálně odpovídal.
Trapná, leč nutná otázka: Kam TV On The Radio vlastně patří? Máme-li se bavit o hudební scéně, tak na americkou alternativní, která tvoří protipól spotřebnímu britskému trhu. Mezi kapelami jako Of Montreal, Animal Collective, Islands, The Walkman, Liars a Modest Mouse je jim asi dobře. Nahrávají, jamují a kalí v Brooklynu (výjimečně v Portlandu) a New York se svými uměleckými kruhy je dalším klíčovým, těžko pominutelným bodem. TV On The Radio nepatří nikam, pouze mají s určitými kruhy hodně společného. Sympatičtí jsou jim ti, pro něž je experiment způsobem tvůrčího vyjádření.
Z undergroundu do popu
A jak TV On The Radio zní v roce 2008 na albu Dear Science? Měli-li na minulé desce něco společného s undergroundem, tak se toho definitivně zbavili. Teď už nikdo nemůže tvrdit, že nedělají hudbu do klubů, ale do galerií¨. Též ale nikdo nemůže tvrdit, že přišli o to nejpřitažlivější z posledních let. Masový úspěch se na nich podepsal nejlépe jak mohl. Rozhodli se vyskočit ze stínu poslední adorované desky, do místa, kde budou adoróváni minimálně ve stejné míře. Natočili přístupnou, chytlavou desku o několika vrstvách, na kterou jsou žánrové škatulky opět krátké. Desku do ranního metra i do kavárny. Navíc začali laborovat s glamrockem či Michaelem Jacksonem a dost často si půjčují od Bowieho, jehož odkaz posouvají dál. Do svých rejstříků přidali i hip hop a stejně jako Beck dokázali, že i z nevkusných fragmentů lze upéct stylové dílo.
TV On The Radio jsou už teď legendou. Kdo by to čekal, když se prvně objevili na blozích (2001), a když vydali první metaforické demo OK Calcurator vzdávající holt a současně plivající po Radiohead?
Zajímavosti:
V TV On The Radio si člověk najde přátele. Nejvíce asi bude obdivovat pana obrýleného kytaristu. David Andrew Sitek má ale kšefty i jinde. Na dece Fever To Tell udělal zvuk Yeah Yeah Yeahs; znásilnění zuřivou děvkou a elektrickou kytarou a brutální polibky k tomu. Ne úplně dobře dopadla jeho práce na debutu Foals Antidotes (hošíci měli tu drzost cítit se nespokojení). Scarlett Johansson si ho našla jako toho hlavního pro svou waitsovskou nahrávku Anywhere I Lay My Head. Písničky tam nezní jako tribute Tomu Waitsovi, ale jako když Scarlett zpívá s TV On The Radio, což je věc, jež s testosteronem hýbe nemálo. Protože je David hodnej neprospěchářskej kluk, téměř zadara dělal i na deskách no name brooklynských projektů.
V TV On The Radio si člověk najde přátele. Nejvíce asi bude obdivovat pana obrýleného kytaristu. David Andrew Sitek má ale kšefty i jinde. Na dece Fever To Tell udělal zvuk Yeah Yeah Yeahs; znásilnění zuřivou děvkou a elektrickou kytarou a brutální polibky k tomu. Ne úplně dobře dopadla jeho práce na debutu Foals Antidotes (hošíci měli tu drzost cítit se nespokojení). Scarlett Johansson si ho našla jako toho hlavního pro svou waitsovskou nahrávku Anywhere I Lay My Head. Písničky tam nezní jako tribute Tomu Waitsovi, ale jako když Scarlett zpívá s TV On The Radio, což je věc, jež s testosteronem hýbe nemálo. Protože je David hodnej neprospěchářskej kluk, téměř zadara dělal i na deskách no name brooklynských projektů.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/TV-On-The-Radio-Originalni-progresivni-elitarsti-nejlepsi~08~prosinec~2008/
Komentáře
&;
