2.10.2006 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika Vynikající start, dvě tvrdě rockové desky ( So What? (1993) a Medicine Man (1994)) a pak dlouhá sedmiletá pauza, kterou přerušili triumfálním comebackem deskou Regeneration? v roce 2001. I tak může znít krátká verze historie skupiny Support Lesbiens. A pokud jste měli pocit, že následující počiny kapely - Tune Da Radio a Midlife za svými předchůdci zaostávali, věřte že novinkou Euphony & Other Adventures, o které jsme si povídali se zpěvákem Kryštofem Michalem a kytaristou Hynkem Tomanem, Support Lesbiens sinusoidu tvůrčí invence opět otočili směrem nahoru.


Z vaší nové desky cítím obrovskou uvolněnost oproti předchozí Midlife, byla atmosféra při nahrávání opravdu uvolněná?
Hynek: Určitě, oproti minulé desce, kde jsme byli hodně ve stresu, jsme měli mnohem víc času. Dělali jsme na ní průběžně od ledna.
Kryštof: Já bych řekl, že při práci na Midlife jsme nebyli ve stresu, ale spíš pod velkým tlakem. Že musíme něco dokázat v rámci věcí, které se kolem nás tehdy děly. Teď to odpadlo.

Narážíš na tehdejší personální změny v kapele?
Kryštof: Zřejmě, co si budeme nalhávat, když vyměníš člověka jako Jardu Helešice, je to dost zásadní změna a ta tehdejší rozjitřená atmosféra se musela projevit. Nám trvalo několik měsíců, abychom si tehdy uvědomili, jaká ta situace je. Pak nám trvalo, než jsme dospěli k názoru, že ji musíme řešit a že není nutné, aby kapela skončila úplně. S Hynkem jsme zakládající členové kapely a bylo na nás se rozhodnout, zda to potáhneme dál.
Hynek: My jsme se tehdy dozvěděli, že nám odešel mozek kapely a podobné věci, a to tě nějak nenakopne. Takže ano, nová deska vznikala ve větším klidu a mohli jsme vybírat z většího množství skladeb. Jsem rád, že tu uvolněnost tam cítíš, protože se tam opravdu dostavila.

Novou posilu kapely Reného Rypara jste vybrali i s ohledem na to, že umí skládat a napsal velkou část nové desky?
Hynek: Ne, ne. My jsme to tehdy nevěděli. Renda přinesl při přípravě nové desky asi čtrnáct skladeb.
Kryštof: Samozřejmě, že když jsme věděli, že dojde ke změně na tom postu, dali jsme si věci dohromady a řekli si, že by bylo nutné, aby hrál na kytaru, aby měl hudební vzdělání a Jardu Helešice nahradil plnohodnotně. Druhá věc je ta lidská stránka, která byla půlka toho našeho rozhodnutí, a ukázalo se, že jsme udělali dobře.
Hynek: Musím podotknout, že v době rozchodu s Helešicem jsme Reného vůbec neznali. Vím, že u nás se stává dost často, že muzikant přijde na koncert a pak zjistí, že na pódiu místo něj stojí někdo jiný, ale my takové věci neděláme. Nejdřív jsme řekli Jardovi ahoj a pak jsme se začali rozhlížet po náhradě za něj.

Jaké bylo hlavní kriterium, podle kterého jste se rozhodovali, které písničky z nashromážděného materiálu dát na novou desku?
Kryštof: Hlavní kriterium je vyjádření nás všech pěti. Kdyby čtyři z nás řekli, že je to boží pecka, tak pořád to neznamená, že ta skladba tam bude, pokud autor řekne, že s ní není úplně spokojen. Pakliže není autor a řekne, že se mu skladba nelíbí, tak se budeme snažit přesvědčovat ho dál. Jsme parta koncensu a skladby na nové desce jsou otázkou vnitřního porozumění.

V tom případě musíte mít dost shodný vkus, neboť vaše novinka má obrovský hitový potenciál a hned několik kandidátů na singly.
Kryštof: Jednoduše řečeno, musí se nám ty skladby líbit a neřešíme, zda je skladba pomalá, nebo rychlá, hitová či ne. O tom se bavíme až v druhém plánu, jak to album zní celkově.
Hynek: I když jsme měli čtyřicet skladeb a rovnou to mohlo být dvojalbum, rozhodli jsme se, že vybereme pouze deset skladeb, které budou naprosto dotažené a dají dohromady kompaktní celek.

Již teď je jasno, že skladbou English Stereo máte další hit na kontě. Cítili jste to v době, když jste ji natáčeli?
Hynek: My jsme udělali jednoduchou věc – nechali jsme na rádiích vybrat z určitého okruhu skladeb, které z nich by mohly být singly.
Kryštof : Je to změna taktiky chování vůči českým médiím. Rádio je silné médium a my jsme pochopili, že skutečně nemáme právo se do něj opírat s našimi komentáři, zda to dělají kvalitně, či ne. Přišli jsme na to, že v té první fází je dobře skladby prokonzultovat s těmi, kteří do toho opravdu vidí, než vybrat naslepo singl a čekat, zda někoho v rádiích osloví a rozhodne se ji hrát. Když si za tou deskou stojíme jako celkem a chceme, aby se z ní něco hrálo, proč tu volbu nepřenechat tomu, kdo o tom rozhoduje?
Hynek: Zajímavé je, že z toho, co jsme nabídli, první věc, která se líbila všem, byla English Stereo. Jsme rádi, že s naším handicapem pro tento trh – angličtinou- se to povedlo.

Nemáte pocit, že jste právě prozradili zvláštní recept na to, jak si zajistit místo v éteru?
Kryštof: Proč? Tu možnost mají všechny kapely a navíc málokdo dneska nabízí naslepo singl někomu. Dneska je to skoro standardní postup a v českých podmínkách již funguje. V Americe by to asi nešlo, protože těch rádií je tam tisíce a něco zkonzultovat je asi nemožné. Hlavně tam není takový nezájem radií něco hrát, protože tam není takový přetlak muziky. Český hudební byznys je doslova narván a není nic nelogického, že si rádia můžou vybírat a že je nesmysl s nimi bojovat, když s nimi můžeš vycházet.

Na nové desce je znát celkový zvukový posun. Záměr, či náhoda?
Hynek: Ta zvuková nálada skladeb již byla načrtnuta od autorů a během nahrávaní a dalšího zvukového upravování počítačem jsme se snažili moc se nevzdalovat od prvotního nápadu.
Kryštof: Spíš náhoda, protože, když si pustíš finální a demo verzi, zjistíš, že tam není moc velký rozdíl, samozřejmě nemluvím o kvalitě zvuku jako takového.

Měl jsem na mysli spíš celkový koncepční posun.
Kryštof: Sami to posoudit nemůžeme, ale ta hudba vždycky reflektuje, že my jsme se v našich životech někam posunuli.
Hynek: Jediný, o čem jsme přemýšleli v souvislosti s konceptem desky, bylo to, že ta deska musí být nejlepší.
Kryštof: Ten obraz desky se rodí až v okamžiku, když se poskládají vedle sebe všechny skladby od nás všech, a to je již dost pozdě řešit kam, jak a o kolik se někam posouvat. Když se to povede jako v tomto případě, neboť tvůj názor jsem již slyšel od více lidí, že je ta deska kytarovější, tak jsme samozřejmě rádi.


Zajímavosti:
Za svoje hudební začátky a první kytaru kytarista Support Lesbiens Hynek Toman vděčí svému bratrovi a známému undergroundovému muzikantovi Mikuláši Chadimovi, který stál dlouhá léta v čele skupiny MCH Band. O tom, v jak mladistvém věku hlavní protagonisté Support Lesbiens kapelu zakládali, svědčí i fakt, že smlouvu na první desku s vydavatelstvím místo tehdejšího bubeníka, kterému tehdy bylo patnáct let, musela podepsat jeho maminka.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/08