28.6.2006 | Autor: Lukáš Nevola | sekce: publicistika Pražská pětice Status Praesents patří k nejpilnějším tělesům na naší tvrdě rockové scéně a jak praví otřepané, ale i okřídlené úsloví, nese to patřičné ovoce. Naše krátké povídání s nezaměnitelně ležérně vtipným frontmanem Wojtěchem snad ani nešlo zahájit jinak než otázkou:

Tak co je nového?
V květnu jsme dojeli šňůru k naší desce Aatra, bylo to v rámci Rock For People Tour 2006 spolu s kapelama Krucipüsk a Post-It. Šlo o naše první jakoby opravdu regulérní turné, což znamená, že jsme to neorganizovali my sami nebo nějaký nadšenci. Takže jsme se konečně dočkali těch klasickejch rockovejch zážitků, jako jsou kalbičky po akcích a tak dále. No a samotnej „velkej“ Rock For People je teď nejbližší akce, na kterou se chystáme…

Co říkáte v současné době čím dál mohutnějšímu bujení kapel, který hrajou něco mezi rockem, metalem a hardcorem? Když nepočítáme „klasiky“ typu Boron, Colp nebo Locomotive, které byly hodně cítit Panterou a Sepulturou, tak vy jste vlastně před nějakými pěti lety byli mezi prvníma partama z té současné vlny…
Když to vezmu trochu oklikou, tak mě hrozně mrzí, že kvůli čtyřiceti letům komunismu tady naprosto chybí zázemí, který se třeba v Americe budouvalo už od 70. a 80. let. Chybí tu vazby na podhoubí, který tam pomáhaly budouvat kapely jako Pro-Pain, „Sickovky“, Madball…
Nenarazíš tady pořádně na člověka, kterýmu je čtyřicet a má tohle v krvi. Snad jedinej mě napadá Tomáš Hajíček z Krucipüsku, ale to není taky úplně přesně ten případ, co mám na mysli. Chtěl bych potkat člověka, kterej je ve věku mýho táty, kterej by měl vytetovaný rukávy a když vylezem na pódium, neříkal by, co je to za kravál, ale že to parádně řeže.
A s tím je spojený třeba i produkování desek. V současnosti u nás není člověka, kterej zprodukuje hardcorovou desku opravdu na úrovni. Tím myslím, že to nedokážem ani my sami. Když si pustíš naši desku a pak cédéčko třeba takovejch Hatebreed, tak je tam příkop. Ne proto, že bysme to neuměli zahrát, ale protože zkrátka narážíme na rozdíl v tom, jak se ve studiu pracuje se zvukem.
Co se týče těch kapel z tvé otázky, jsem samozřejmě jedině rád, že jich tu je spousta. Přece bys nechtěl, aby takhle přibývali Michalové Davidové nebo něco na způsob Tokio Hotel? Moje životní filozofie říká „tvrdý jež vždycky lepší než měkký.“

S nesmyslnými diskuzemi ohledně žánrových škatulek jste si s ironickým nadhledem sobě vlastním poradili tak, že jste si vymysleli žánr „macho metal“. Není to občas pro někoho matoucí?
Spíš jsou lidi zvědaví, co to je… Vy jako hrajete metal, jo? Mají metal spojenej úzkejma džínama a uřízlejma rukávama na vestičkách. Pro většinu je mrtvej a moderní odnože moc lidí nereflektuje. To je širší problém český scény, chybí prostor pro prezentaci.
Ale jestli máme s něčím problémy a nedorozumění, tak je to spíš syntaxe našeho názvu. Je zarážející, jak problematický je pro lidi podívat se na internet, jak se správně píšeme. Každej druhej koncert, kam nepošleme vlastní plakáty, jsme uváděný zkomoleně.

Zatím poslední deska Aatra už je chvíli venku. Vzhledem k vaší pověstné aktivitě se nabízí dotaz, jak jste mezitím pokročili?
Pokročili jsme výrazně, z dvanácti věcí, které chceme mít na další desce, je šest kompletně hotovo, tři rozpracovaný. Léto chceme věnovat pilování, v září ve zkušebně nahrajeme předprodukci, už jsme si taky testovali zvuk v Hostivaři, a v prosinci chceme jít točit. A chtěl bych zdůraznit, že jak stárnem, tak v žádným případě neměknem. To jsou jen výmluvy některejch muzikantů a není to náš případ. My jak stárnem, tak tvrdnem! Ne teda nějak přehnaně, abyste třeba mysleli, že budu zpívat murmurem. Ale chcem dosáhnout ještě lepší dynamiku, zdůraznit kontrasty, extrémy tý nahrávky.

Se zvukem CD Aatra jste i s odstupem pořád spokojeni? Masteroval ho Láďa Křížek. To je TEN Láďa Křížek? Jak jste k němu přišli?
Přes kamaráda Radka Kroce. On mu dělá ve studiu takovýho „kluka pro všechno“ a jede s ním teď i ten jeho comebackovej projekt. Chtěli jsme změnu, vyzkoušet klasickej analogovej pult… Řeknu to takhle. Studio bylo fungl nový a potřebovali nějaký čížky, který by jim to zahřáli. A to stačí, nechci bejt za hnusáka. Ale vybavení super, zvukově perfektní.

Když jsme u té vaší aktivity – jste docela kanóni na točení videoklipů. Tolik jich jen tak nějaká česká tvrdě rocková kapela nemá. Jak to přijde?
Zaprvý nás to baví… Vzhledem k tomu, že ty klípky točíme s kámošem, kterej má potřebný vybavení, tak není takovej problém sehnat kameru a celkově to není tak náročný finančně. Taky se držíme hesla, že pokud o tobě není syšet, tak nejsi, takže chceme přinášet pořád nějaký novinky, aby se fanoušci nenudili. Deska už je nějakou dobu venku, nechcem na ní dělat těch klipů zase moc, takže teď jsme pro změnu dělali hymnu pro Českej pohár ve four crossu. A taky dáváme dohromady DVD k 10 letům kapely. Prostě si tak trochu hrajeme, je to taková doplňková činnost, když už nás nebaví bejt zavřený ve zkušebně.

Tahle vaše „strategie“ každopádně funguje. Například jste letos získali ocenění v kategorii Hard & Heavy v cenách hudební televize Óčko…
To bylo pro všechny docela překvapení, hlavně pro Aleše Brichtu, kterej to vyhlašoval. A četl jsem nějakej ohlas v guest booku na stránkách Kabátů, který byli jako další v nominaci, a pro jejich fanoušky to taky teda bylo překvapení (smích).