Stahuju, stahuješ, stahuje
25.12.2004 | Autor: Martin Zoul | sekce: publicistika
Sháníte nějakou hůře dostupnou desku svojí oblíbené kapely nebo jste jen unaveni omezenou nabídkou hudebního obchodu v místě vašeho bydliště a chcete prostě zkusit něco nového? Internet je pro uspokojení podobných potřeb tím pravým místem! Ať už jste v jeho používání relativními nováčky, nebo patříte mezi ostřílené websurfaře, mohl by vám přijít vhod tento stručný přehled možností, které síť sítí nabízí zájemcům o stahování digitalizované hudby.
Stahování z internetu je od konce devadesátých let minulého století stále běžnější alternativou k ostatním způsobům získávání hudby. Na západ od našich hranic získal v poslední době obrovskou popularitu systém iTunes, díky kterému si můžete na svůj počítač pomocí kreditní karty za pakatel stáhnout cokoli z poměrně rozsáhlé nabídky skladeb především z oblasti pop music. Pravý ráj pro uživatele internetu a zároveň milovníky hudby ale představuje mnohem obskurnější svět p2p sítí (viz níže), kde seženete při troše štěstí prakticky cokoli úplně zadarmo.
Není pirát jako pirát
Tento článek má sloužit jako čistě informativní a pokud bude někým brán jako návodný, bude to částečně proti vůli jeho autora. Ne nadarmo začaly některé nahrávací společnosti na cédéčka tisknout prohlášení, že zakoupením hudebního nosiče podporujete umělce, pro které představuje prodej vlastních skladeb často jedinou obživu. Otázkou zůstává, jestli hudba skutečně má být podobnou komoditou, nebo by měla být navždy vyjmuta z veškerých tržních mechanismů. I proto se část tohoto článku věnuje tzv. netlabelům, které právě onu komodizaci hudby z principu odmítají a na první místo staví uměleckou svobodu a nezávislost.
Stejně jako pořizování kopií cédéček pro vlastní potřebu není ani výroba a vlastnictví počítačových audiosouborů jakkoli právně napadnutelná. Na tenkou půdu lišících se právnických výkladů se dostaneme teprve tehdy, pokud soubory (nejčastěji ve formátu mp3) začneme nabízet ostatním ke stažení prostřednictvím internetu. Držiteli autorských práv naprosté většiny komerčně vydávané hudby nejsou sami autoři, ale nahrávací společnosti, a těm se samozřejmě jakékoli ukrajování z koláče zisků z prodeje audionosičů nelíbí. Existuje vůbec morální ospravedlnění alternativních způsobů získávání hudby? Jak se to vezme! Na sítě umožňující sdílení souborů je možné pohlížet buďto jako na anarchistické zločinecké podhoubí, které svými aktivitami poškozuje autory hudby i jejich nahrávací společnosti, nebo jako na unikátní příležitost, jak se dostat k hůře dostupným nebo vyloženě raritním nahrávkám.
Pokud se zrovna nejedná o těžko sehnatelné ranné desky Squarepushera nebo třeba záznam koncertu italských post-rockerů oGiardini di Mir, měli byste se při stahování řídit pravidlem test & buy, tedy vyzkoušej a kup (si originál). Jeden z nejčastějších argumentů zastánců digitální hudební revoluce zní, že filesharing odděluje zrno od plev, protože umožňuje potenciálním kupcům nekupovat zajíce v pytli. Liberálové by zas nejraději viděli stav, kdy si každý bude moct poslouchat, co se mu zlíbí bez ohledu na to, jestli si koupil cédéčko, nebo stáhnul empétrojku z internetu. To jsme se ale opět obloukem dostali k otázce, jestli je z etického hlediska přístupné považovat hudbu za zboží.
iTunes a ti druzí
Protipólem obskurních filesharingových sítí jsou webové stránky nebo spíše programy nabízející digitalizovanou hudbu ke stažení zadarmo, případně za malý poplatek, který se uskutečňuje pomocí kreditní karty. Nejznámějším a nejrozšířenějším placeným systémem stahování hudby jsou iTunes společnosti Apple Computer (www.apple.com/itunes). Momentálně funguje pouze v USA, Velké Británii, Francii a Německu, podle neoficiálních informací se ovšem uvažuje o zpřístupnění služby v dalších evropských zemích včetně České republiky.
Výhodou iTunes je velká nabídka titulů - americká pobočka láká na více než jeden milion skladeb, evropské stránky jich nabízí prozatím asi 700 000. Jednotlivé songy můžete například v Británii získat za cenu 79 pencí, což je v přepočtu přibližně 35 korun, výrazněji se dá ušetřit při stažení celého alba. Pokud se potvrdí velmi příznivé informace o chystaných cenách českých iTunes, bude to pro nahrávací společnosti působící v Česku zajímavý impuls k přehodnocení dosavadní cenové politiky. Kompletní nahrávce víceméně v CD kvalitě za necelých deset euro totiž dokáže máloco z nabídky dnešních kamenných obchodů konkurovat!
Kromě Apple Computer nabízejí placené stahování ještě další společnosti. Ve Velké Británii, kde jsou podobné služby obrovským fenoménem, je jedničkou na trhu legálního stahování společnost OD2 (On Demand Distribution), kterou spoluzaložil Peter Gabriel. Na rozdíl od Apple ovšem neprovozuje vlastní stahovací systém, nýbrž pouze licencuje jednotlivé skladby desítkám webových stránek po celé Evropě, včetně gigantů jako Tiscali, Wanadoo nebo Chello Music Zone.
Reklamní plocha internet
Řada umělců i nahrávacích společností si oblíbila internet jako zvláštní reklamní médium a pokud víte, kde hledat, můžete si ve svém počítači sestavit celkem slušnou kolekci skladeb z audiosouborů poskytovaných v rámci promotion úplně zdarma. Legální empétrojky jsou vítaným doplňkem oficiálních stránek umělců, ať už se jedná o ukázky z řadových alb nebo různé koncertní nahrávky, remixy a podobně.
Vydatným zdrojem digitalizované hudby jsou například stránky Epitonic (www.epitonic.com), které nabízí empétrojky ke stažení přehledně rozdělené podle žánrů. Součástí podstránek věnovaných jednotlivým projektům jsou navíc odkazy na podstránky podobně znějících umělců, takže tu za odpoledne můžete nasbírat spoustu tipů na další stahování. Na rozdíl od placených služeb nenajdete na Epitoniku skladby od mainstreamových umělců typu Jamelia nebo Maroon 5, zato si tu přijdou na své milovníci všech možných okrajových hudebních stylů. Podobné zaměření má i web Insound (www.insound.com/mp3), který funguje zároveň jako internetový obchod.
Pokud se nechcete pouštět do vyhledávání hudebních souborů k bezplatnému stažení sami, můžete se spolehnout na někoho, kdo to udělá za vás. Tak jako existují weblogy (internetové deníčky, zkráceně blogy) věnované médiím, politice nebo osobnímu životu svých autorů, můžete na internetu narazit také na desítky blogů s odkazy právě na empétrojky zdarma. Jejich specifikem je fakt, že zpravidla odkazují na soubory, které jsou nabízeny pouze po omezenou dobu. Průkopníkem mp3 blogů je ve světě Fluxbox (newflux.blogspot.com), u nás vám musí stačit nárazově aktualizované stránky mp3 4free (http://mp34free.hisvoice.cz), jejichž specialitou je vlastní internetové rádio.
Zcela nekomerční svět digitalizované hudby představují tzv. netlabely. Internetová encyklopedie Wikipedia definuje netlabel jako label, který nabízí hudbu svých chráněnců výhradně v digitální podobě prostřednictvím internetu. Na stránkách netlabelů (zvaných také online labely, web labely, mp3 labely nebo cd-r labely) se obvykle nachází celá alba, která si můžete stáhnout mnohdy i s obalem. Jedná se totiž o plnohodnotnou alternativu k jiným způsobům distribuce nahrávek, u které se přímo počítá s tím, že si desku vypálíte a budete s ní zacházet jako s každou jinou.
Nejčastěji se takto distribuují nahrávky elektronické hudby, existují ale také netlabely zaměřené na punk, indie rock nebo jazz. Je to zvláštní svět kapel a projektů, o kterých se nejspíš nikdy nedočtete na titulních stránkách hudebních časopisů, což ale s jejich kvalitou vůbec nesouvisí.
Na stránky netlabelů se můžete nejsnadněji dostat tak, že navštívíte některý ze specializovaných webů, které odkazy na ně soustřeďují. Takovým webem je například německý Netlabel Catalogue (www.netlabels.de) případně rozsáhlý archiv na adrese http://www.archive.org/audio/netlabels.php.
Kouzlo sdílení
Dosud jsme se bavili o digitalizované hudbě, kterou lze (s výjimkou iTunes) stahovat přímo z internetových stránek. Velká část výměny audiosouborů ovšem probíhá v rámci takzvaných p2p sítí, které umožňují připojit se k prakticky kterémukoli jinému počítači, který je v danou chvíli připojený ke stejnému druhu sítě. Tento princip se nazývá filesharing, protože spočívá ve sdílení počítačových souborů, které jsou každému, kdo se k vašemu počítači připojí, k dispozici ke stažení. Zdaleka se přitom nemusí jednat jen o soubory hudební - tímto způsobem se sdílejí například digitalizované filmy, což je trnem v oku filmového průmyslu, stejně jako sdílení audiosouborů trápí nahrávací společnosti.
Problém filesharingu spočívá v tom, že každým stažením vzniká identická kopie původního souboru. Samotné stahování je přitom ze zákona prakticky nepostihnutelné, do rozporu s právními předpisy se ovšem dostává ten, kdo copyrightem chráněná díla ke stažení poskytne (v takovém případě se totiž nejedná o zákonem povolené pořizování kopií pro vlastní potřebu). Většina p2p sítí ovšem funguje tak, že pokud chcete od jiných soubory stahovat, musíte také nějaké sdílet. Každý uživatel filesharingových sítí je tak potenciálním pirátem a fakt, že v současné době existují podobných sítí desítky, svědčí o dost nejednoznačném přístupu k této problematice.
V praxi funguje filesharing tak, že si nejprve - stejně jako u většiny
placených služeb - stáhnete speciální program, pomocí kterého se do p2p sítě připojujete. Následně si prohlížíte obsah sdílených adresářů jednotlivých uživatelů sítě a stahujete si soubory přímo od nich, nebo využijete interní vyhledávání zabudované v programu, které v rámci jedné sítě zjišťuje, jestli na některém z připojených počítačů není to, co hledáte. Pokud uspějete, zařadíte se do fronty na stahování souboru a když na vás dojde řada, začne koncový počítač na váš disk posílat data buďto opět od jednoho uživatele, nebo případně od uživatelů více.
Výhodnější je samozřejmě používat takové systémy, které umožňují stahovat data z více počítačů najednou. Čas, za který se soubor stáhne na váš disk, totiž v takovém případě nezávisí jen na rychlosti připojení k internetu, ale také na množství zdrojů. Čím vzácnější soubor, tím musíte počítat s delší dobou stahování. Tento handicap vyrovnávají p2p sítě jednou obrovskou výhodou: seženete na nich opravdu kdeco - od řadových alb a singlů až po záznamy koncertů a DJských setů.
Na rozdíl od placených služeb není filesharing lokálně omezený, takže uživatel dejme tomu z USA může klidně stahovat soubory od uživatele například z Japonska a naopak.
Filesharing v plenkách
Prvním rozšířenějším systémem, který umožňoval sdílení - tehdy ještě výhradně - audiosouborů, byl Napster (www.napster.com), poprvé představený tehdy sotva dvacetiletým Shawnem Fanningem v roce 1999. Od svých následovníků se Napster lišil především tím, že používal centrální správu seznamů sdílených souborů, zatímco dnešní p2p sítě jsou výrazně decentralizované. Také na tuto svoji vlastnost ovšem Napster o dva roky později dojel a Fanning byl donucen zaplatit částku 36 milionů dolarů, která by pokryla škody způsobené provozováním Napsteru autorům hudby a majitelům autorských práv. Aby mohl nařízení soudu vůbec splnit, musel systém změnit z bezplatného na placený.
Dnes je Napster se svými sedmi sty tisíci skladeb jednou z nejvážnějších konkurencí ostatním placeným filesharingovým službám, jako jsou například iTunes. Podobně jako jeho předchůdce umožňuje nový Napster komunikovat s ostatními uživateli, prohlížet si jejich sbírku audiosouborů a využívat další vlastnosti, které z něj udělaly spolu s obrovskou nabídkou skladeb největší fenomén konce minulého desetiletí v oblasti stahování digitalizované hudby. Kdo ale vyznává svobodného ducha původního Fawningova programu, musí být jeho současnou podobou nutně zklamán.
Krátce poté, co Shawn Fanning zažil u soudu svoje nejhorší chvilky, začal získávat na popularitě systém Audiogalaxy, ke kterému přešla podle odhadů řada někdejších uživatelů Napsteru. Uživatelé Audiogalaxy vytvářeli početné komunity, chatovali spolu, navštěvovali diskusní fóra atd., a to až do května roku 2002. Tehdy Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) zažalovala provozovatele systému, kterým se na rozdíl od Fanninga a spol. podařilo dosáhnout mimosoudního vyrovnání a dnes najdete na webu www.audiogalaxy.com placené stránky využívající služby Rhapsody. Ta umožňuje skladby pouze streamovat (přehrávat bez stažení na disk), což nemá s principem p2p vůbec nic společného.
Nová generace
Dalšími populárními post-napsterovskými p2p systémy jsou Morpheus (www.morpheus.com), Soulseek (www.slsknet.org) nebo Kazaa (www.kazaa.com). Každý z nich má svá specifika, jejichž popisování by šlo nad rámec tohoto článku. Místo toho se v závěru tohoto článku zaměříme na tři programy, které si v poslední době získaly velkou popularitu mezi českými uživateli - eMule, Bit Torrent a DC++.
eMule (www.emule-project.net) vlastně propojuje v jednom balíku tři nezávislé sítě a šance, že tady najdete to, co hledáte, je opravdu vysoká. Jednoduše se ovládá a pokud budete mít dost trpělivosti s nastavením nejrůznějších parametrů, můžete stahovat v porovnání s ostatními sítěmi relativně slušnou rychlostí (samozřejmě v závislosti na typu vašeho připojení k internetu). Stahování probíhá z více zdrojů najednou a vzhledem k systému indexace jsou sdíleny i jednotlivé části dosud nekompletních souborů. Pokud nevíte, k čemu je to dobré, tak vězte, že to ještě více přispívá k obecně velmi slušné dostupnosti souborů.
Na podobném principu pracují i takzvané torrenty (například Bit Torrent na adrese www.bittorrent.com), které používají jednoduché rozhraní a s jejichž pomocí se dá stahovat hudba, video i počítačové aplikace. Musíte pouze navštívit některé ze stránek soustřeďujících odkazy na speciálně vytvořené soubory s informacemi o serverech, kde je k dispozici vámi požadovaný cílový soubor. Ten se pak během stahování distribuuje mezi více účastníků takže výsledkem je opět velká dostupnost zdrojů. Univerzálním webem s množstvím "torrentů" je Suprnova (www.suprnova.org), ke specializovaným patří například Sharing The Groove (www.sharingthegroove.org), kde seženete řadu koncertních nahrávek známých i méně známých umělců. Kvalita takových bootlegů je pak ještě vyšší než u běžné empétrojky, protože se k jejich šíření používají bezztrátové formáty digitální komprese zvuku, jako je shn nebo flac.
DC++ (www.dcplusplus.com) se používá především ke stahování filmů, stejně jako u ostatních filesharingových systémů nové generace se ale s jeho pomocí dají stáhnou soubory všech možných typů. Funguje na poněkud odlišném principu než eMule a torrenty: nejprve se musíte pomocí programu připojit k tzv. hubu, což je jeden z mnoha serverů, na který jsou napojeni ostatní uživatelé sítě. Veškeré vyhledávání pak probíhá v rámci jednoho hubu, což sice dodává stahování pocit jakési komunity, zároveň se s tím ovšem rapidně snižují šance ne stažení něčeho zajímavého. Zjednodušená zkušenost z menších hubů praví, že všichni sdílejí stejné soubory a narazit na něco neobvyklého vyžaduje maximální úsilí. Negativem DC++ je také fakt, že připojení k většině hubů je podmíněno ne zrovna nejmenším objemem dat nabízených ke stažení ostatním.
Epilog
Digitalizace hudby má právem nádech čehosi revolučního. Stále více lidí si místo discmanů či walkmanů pořizují přenosné přehrávače empétrojek, které jsou nejen funkční, ale také dobře vypadají (viz design poslední generace iPodu od Apple Computer, který dává jeho uživatelům zapomenout i na problémy s údajně nízkou životností baterií). Na parties je už dnes běžným zvykem, že DJ používá vedle soupravy gramofonů nebo přímo místo ní dvojici speciálních talířů, pomocí kterých může mixovat empétrojky přímo ze svého počítače. Tím to ale rozhodně nekončí! Budoucnost nepatří lithiu, ale digitalizované hudbě. Těšíte se?
Pro a proti
Mezi nejznámější odpůrce sdílení hudby ze světa showbusinessu patří Metallica, která dokonce spolu s Eminemovým guru Dr. Drem sehrála významnou roli během právního tažení proti Napsteru. Na opačné barikády straně stojí například Limp Bizkit, Courtney Love nebo Dave Matthews, kteří filesharing v minulosti svými prohlášeními podpořili.
Slovníček pojmů:
filesharing
Doslova sdílení souborů. Označuje se tak princip, kdy se pomocí p2p sítě připojíte k počítači jiného uživatele internetu a stahujete si data přímo od něj.
flac
Kompresní formát počítačových souborů, který je bezztrátový a používá se proto zejména pro distribuci koncertních nahrávek (bootlegů).
iPod
Přenosné zařízení pro přehrávání digitalizované hudby, které společnost Apple Computers poprvé představila v roce 2001.
iTunes
Placený systém stahování hudby. Vyvinula ho společnost Apple Computer a v roce 2001 uvedla do provozu.
mp3
Populární formát počítačových souborů, používaný ke kompresi hudebních dat. Oproti souborům ve formátu wav zabírají empétrojky na disku až desetinu místa.
Napster
Legendární filesharingový systém, který podle mnohých nastartoval zájem o masové stahování digitalizované hudby.
netlabel
Label, který distribuuje hudbu svých chráněnců výhradně prostřednictvím internetových stránek.
p2p
Zkratka anglického výrazu peer to peer (něco jako "druh druhu"). Souhrnný název pro řadu bezplatných systémů stahování hudby, fungujících na principu filesharingu.
Stahování z internetu je od konce devadesátých let minulého století stále běžnější alternativou k ostatním způsobům získávání hudby. Na západ od našich hranic získal v poslední době obrovskou popularitu systém iTunes, díky kterému si můžete na svůj počítač pomocí kreditní karty za pakatel stáhnout cokoli z poměrně rozsáhlé nabídky skladeb především z oblasti pop music. Pravý ráj pro uživatele internetu a zároveň milovníky hudby ale představuje mnohem obskurnější svět p2p sítí (viz níže), kde seženete při troše štěstí prakticky cokoli úplně zadarmo.
Není pirát jako pirát
Tento článek má sloužit jako čistě informativní a pokud bude někým brán jako návodný, bude to částečně proti vůli jeho autora. Ne nadarmo začaly některé nahrávací společnosti na cédéčka tisknout prohlášení, že zakoupením hudebního nosiče podporujete umělce, pro které představuje prodej vlastních skladeb často jedinou obživu. Otázkou zůstává, jestli hudba skutečně má být podobnou komoditou, nebo by měla být navždy vyjmuta z veškerých tržních mechanismů. I proto se část tohoto článku věnuje tzv. netlabelům, které právě onu komodizaci hudby z principu odmítají a na první místo staví uměleckou svobodu a nezávislost.
Stejně jako pořizování kopií cédéček pro vlastní potřebu není ani výroba a vlastnictví počítačových audiosouborů jakkoli právně napadnutelná. Na tenkou půdu lišících se právnických výkladů se dostaneme teprve tehdy, pokud soubory (nejčastěji ve formátu mp3) začneme nabízet ostatním ke stažení prostřednictvím internetu. Držiteli autorských práv naprosté většiny komerčně vydávané hudby nejsou sami autoři, ale nahrávací společnosti, a těm se samozřejmě jakékoli ukrajování z koláče zisků z prodeje audionosičů nelíbí. Existuje vůbec morální ospravedlnění alternativních způsobů získávání hudby? Jak se to vezme! Na sítě umožňující sdílení souborů je možné pohlížet buďto jako na anarchistické zločinecké podhoubí, které svými aktivitami poškozuje autory hudby i jejich nahrávací společnosti, nebo jako na unikátní příležitost, jak se dostat k hůře dostupným nebo vyloženě raritním nahrávkám.
Pokud se zrovna nejedná o těžko sehnatelné ranné desky Squarepushera nebo třeba záznam koncertu italských post-rockerů oGiardini di Mir, měli byste se při stahování řídit pravidlem test & buy, tedy vyzkoušej a kup (si originál). Jeden z nejčastějších argumentů zastánců digitální hudební revoluce zní, že filesharing odděluje zrno od plev, protože umožňuje potenciálním kupcům nekupovat zajíce v pytli. Liberálové by zas nejraději viděli stav, kdy si každý bude moct poslouchat, co se mu zlíbí bez ohledu na to, jestli si koupil cédéčko, nebo stáhnul empétrojku z internetu. To jsme se ale opět obloukem dostali k otázce, jestli je z etického hlediska přístupné považovat hudbu za zboží.
iTunes a ti druzí
Protipólem obskurních filesharingových sítí jsou webové stránky nebo spíše programy nabízející digitalizovanou hudbu ke stažení zadarmo, případně za malý poplatek, který se uskutečňuje pomocí kreditní karty. Nejznámějším a nejrozšířenějším placeným systémem stahování hudby jsou iTunes společnosti Apple Computer (www.apple.com/itunes). Momentálně funguje pouze v USA, Velké Británii, Francii a Německu, podle neoficiálních informací se ovšem uvažuje o zpřístupnění služby v dalších evropských zemích včetně České republiky.
Výhodou iTunes je velká nabídka titulů - americká pobočka láká na více než jeden milion skladeb, evropské stránky jich nabízí prozatím asi 700 000. Jednotlivé songy můžete například v Británii získat za cenu 79 pencí, což je v přepočtu přibližně 35 korun, výrazněji se dá ušetřit při stažení celého alba. Pokud se potvrdí velmi příznivé informace o chystaných cenách českých iTunes, bude to pro nahrávací společnosti působící v Česku zajímavý impuls k přehodnocení dosavadní cenové politiky. Kompletní nahrávce víceméně v CD kvalitě za necelých deset euro totiž dokáže máloco z nabídky dnešních kamenných obchodů konkurovat!
Kromě Apple Computer nabízejí placené stahování ještě další společnosti. Ve Velké Británii, kde jsou podobné služby obrovským fenoménem, je jedničkou na trhu legálního stahování společnost OD2 (On Demand Distribution), kterou spoluzaložil Peter Gabriel. Na rozdíl od Apple ovšem neprovozuje vlastní stahovací systém, nýbrž pouze licencuje jednotlivé skladby desítkám webových stránek po celé Evropě, včetně gigantů jako Tiscali, Wanadoo nebo Chello Music Zone.
Reklamní plocha internet
Řada umělců i nahrávacích společností si oblíbila internet jako zvláštní reklamní médium a pokud víte, kde hledat, můžete si ve svém počítači sestavit celkem slušnou kolekci skladeb z audiosouborů poskytovaných v rámci promotion úplně zdarma. Legální empétrojky jsou vítaným doplňkem oficiálních stránek umělců, ať už se jedná o ukázky z řadových alb nebo různé koncertní nahrávky, remixy a podobně.
Vydatným zdrojem digitalizované hudby jsou například stránky Epitonic (www.epitonic.com), které nabízí empétrojky ke stažení přehledně rozdělené podle žánrů. Součástí podstránek věnovaných jednotlivým projektům jsou navíc odkazy na podstránky podobně znějících umělců, takže tu za odpoledne můžete nasbírat spoustu tipů na další stahování. Na rozdíl od placených služeb nenajdete na Epitoniku skladby od mainstreamových umělců typu Jamelia nebo Maroon 5, zato si tu přijdou na své milovníci všech možných okrajových hudebních stylů. Podobné zaměření má i web Insound (www.insound.com/mp3), který funguje zároveň jako internetový obchod.
Pokud se nechcete pouštět do vyhledávání hudebních souborů k bezplatnému stažení sami, můžete se spolehnout na někoho, kdo to udělá za vás. Tak jako existují weblogy (internetové deníčky, zkráceně blogy) věnované médiím, politice nebo osobnímu životu svých autorů, můžete na internetu narazit také na desítky blogů s odkazy právě na empétrojky zdarma. Jejich specifikem je fakt, že zpravidla odkazují na soubory, které jsou nabízeny pouze po omezenou dobu. Průkopníkem mp3 blogů je ve světě Fluxbox (newflux.blogspot.com), u nás vám musí stačit nárazově aktualizované stránky mp3 4free (http://mp34free.hisvoice.cz), jejichž specialitou je vlastní internetové rádio.
Zcela nekomerční svět digitalizované hudby představují tzv. netlabely. Internetová encyklopedie Wikipedia definuje netlabel jako label, který nabízí hudbu svých chráněnců výhradně v digitální podobě prostřednictvím internetu. Na stránkách netlabelů (zvaných také online labely, web labely, mp3 labely nebo cd-r labely) se obvykle nachází celá alba, která si můžete stáhnout mnohdy i s obalem. Jedná se totiž o plnohodnotnou alternativu k jiným způsobům distribuce nahrávek, u které se přímo počítá s tím, že si desku vypálíte a budete s ní zacházet jako s každou jinou.
Nejčastěji se takto distribuují nahrávky elektronické hudby, existují ale také netlabely zaměřené na punk, indie rock nebo jazz. Je to zvláštní svět kapel a projektů, o kterých se nejspíš nikdy nedočtete na titulních stránkách hudebních časopisů, což ale s jejich kvalitou vůbec nesouvisí.
Na stránky netlabelů se můžete nejsnadněji dostat tak, že navštívíte některý ze specializovaných webů, které odkazy na ně soustřeďují. Takovým webem je například německý Netlabel Catalogue (www.netlabels.de) případně rozsáhlý archiv na adrese http://www.archive.org/audio/netlabels.php.
Kouzlo sdílení
Dosud jsme se bavili o digitalizované hudbě, kterou lze (s výjimkou iTunes) stahovat přímo z internetových stránek. Velká část výměny audiosouborů ovšem probíhá v rámci takzvaných p2p sítí, které umožňují připojit se k prakticky kterémukoli jinému počítači, který je v danou chvíli připojený ke stejnému druhu sítě. Tento princip se nazývá filesharing, protože spočívá ve sdílení počítačových souborů, které jsou každému, kdo se k vašemu počítači připojí, k dispozici ke stažení. Zdaleka se přitom nemusí jednat jen o soubory hudební - tímto způsobem se sdílejí například digitalizované filmy, což je trnem v oku filmového průmyslu, stejně jako sdílení audiosouborů trápí nahrávací společnosti.
Problém filesharingu spočívá v tom, že každým stažením vzniká identická kopie původního souboru. Samotné stahování je přitom ze zákona prakticky nepostihnutelné, do rozporu s právními předpisy se ovšem dostává ten, kdo copyrightem chráněná díla ke stažení poskytne (v takovém případě se totiž nejedná o zákonem povolené pořizování kopií pro vlastní potřebu). Většina p2p sítí ovšem funguje tak, že pokud chcete od jiných soubory stahovat, musíte také nějaké sdílet. Každý uživatel filesharingových sítí je tak potenciálním pirátem a fakt, že v současné době existují podobných sítí desítky, svědčí o dost nejednoznačném přístupu k této problematice.
V praxi funguje filesharing tak, že si nejprve - stejně jako u většiny
placených služeb - stáhnete speciální program, pomocí kterého se do p2p sítě připojujete. Následně si prohlížíte obsah sdílených adresářů jednotlivých uživatelů sítě a stahujete si soubory přímo od nich, nebo využijete interní vyhledávání zabudované v programu, které v rámci jedné sítě zjišťuje, jestli na některém z připojených počítačů není to, co hledáte. Pokud uspějete, zařadíte se do fronty na stahování souboru a když na vás dojde řada, začne koncový počítač na váš disk posílat data buďto opět od jednoho uživatele, nebo případně od uživatelů více.
Výhodnější je samozřejmě používat takové systémy, které umožňují stahovat data z více počítačů najednou. Čas, za který se soubor stáhne na váš disk, totiž v takovém případě nezávisí jen na rychlosti připojení k internetu, ale také na množství zdrojů. Čím vzácnější soubor, tím musíte počítat s delší dobou stahování. Tento handicap vyrovnávají p2p sítě jednou obrovskou výhodou: seženete na nich opravdu kdeco - od řadových alb a singlů až po záznamy koncertů a DJských setů.
Na rozdíl od placených služeb není filesharing lokálně omezený, takže uživatel dejme tomu z USA může klidně stahovat soubory od uživatele například z Japonska a naopak.
Filesharing v plenkách
Prvním rozšířenějším systémem, který umožňoval sdílení - tehdy ještě výhradně - audiosouborů, byl Napster (www.napster.com), poprvé představený tehdy sotva dvacetiletým Shawnem Fanningem v roce 1999. Od svých následovníků se Napster lišil především tím, že používal centrální správu seznamů sdílených souborů, zatímco dnešní p2p sítě jsou výrazně decentralizované. Také na tuto svoji vlastnost ovšem Napster o dva roky později dojel a Fanning byl donucen zaplatit částku 36 milionů dolarů, která by pokryla škody způsobené provozováním Napsteru autorům hudby a majitelům autorských práv. Aby mohl nařízení soudu vůbec splnit, musel systém změnit z bezplatného na placený.
Dnes je Napster se svými sedmi sty tisíci skladeb jednou z nejvážnějších konkurencí ostatním placeným filesharingovým službám, jako jsou například iTunes. Podobně jako jeho předchůdce umožňuje nový Napster komunikovat s ostatními uživateli, prohlížet si jejich sbírku audiosouborů a využívat další vlastnosti, které z něj udělaly spolu s obrovskou nabídkou skladeb největší fenomén konce minulého desetiletí v oblasti stahování digitalizované hudby. Kdo ale vyznává svobodného ducha původního Fawningova programu, musí být jeho současnou podobou nutně zklamán.
Krátce poté, co Shawn Fanning zažil u soudu svoje nejhorší chvilky, začal získávat na popularitě systém Audiogalaxy, ke kterému přešla podle odhadů řada někdejších uživatelů Napsteru. Uživatelé Audiogalaxy vytvářeli početné komunity, chatovali spolu, navštěvovali diskusní fóra atd., a to až do května roku 2002. Tehdy Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) zažalovala provozovatele systému, kterým se na rozdíl od Fanninga a spol. podařilo dosáhnout mimosoudního vyrovnání a dnes najdete na webu www.audiogalaxy.com placené stránky využívající služby Rhapsody. Ta umožňuje skladby pouze streamovat (přehrávat bez stažení na disk), což nemá s principem p2p vůbec nic společného.
Nová generace
Dalšími populárními post-napsterovskými p2p systémy jsou Morpheus (www.morpheus.com), Soulseek (www.slsknet.org) nebo Kazaa (www.kazaa.com). Každý z nich má svá specifika, jejichž popisování by šlo nad rámec tohoto článku. Místo toho se v závěru tohoto článku zaměříme na tři programy, které si v poslední době získaly velkou popularitu mezi českými uživateli - eMule, Bit Torrent a DC++.
eMule (www.emule-project.net) vlastně propojuje v jednom balíku tři nezávislé sítě a šance, že tady najdete to, co hledáte, je opravdu vysoká. Jednoduše se ovládá a pokud budete mít dost trpělivosti s nastavením nejrůznějších parametrů, můžete stahovat v porovnání s ostatními sítěmi relativně slušnou rychlostí (samozřejmě v závislosti na typu vašeho připojení k internetu). Stahování probíhá z více zdrojů najednou a vzhledem k systému indexace jsou sdíleny i jednotlivé části dosud nekompletních souborů. Pokud nevíte, k čemu je to dobré, tak vězte, že to ještě více přispívá k obecně velmi slušné dostupnosti souborů.
Na podobném principu pracují i takzvané torrenty (například Bit Torrent na adrese www.bittorrent.com), které používají jednoduché rozhraní a s jejichž pomocí se dá stahovat hudba, video i počítačové aplikace. Musíte pouze navštívit některé ze stránek soustřeďujících odkazy na speciálně vytvořené soubory s informacemi o serverech, kde je k dispozici vámi požadovaný cílový soubor. Ten se pak během stahování distribuuje mezi více účastníků takže výsledkem je opět velká dostupnost zdrojů. Univerzálním webem s množstvím "torrentů" je Suprnova (www.suprnova.org), ke specializovaným patří například Sharing The Groove (www.sharingthegroove.org), kde seženete řadu koncertních nahrávek známých i méně známých umělců. Kvalita takových bootlegů je pak ještě vyšší než u běžné empétrojky, protože se k jejich šíření používají bezztrátové formáty digitální komprese zvuku, jako je shn nebo flac.
DC++ (www.dcplusplus.com) se používá především ke stahování filmů, stejně jako u ostatních filesharingových systémů nové generace se ale s jeho pomocí dají stáhnou soubory všech možných typů. Funguje na poněkud odlišném principu než eMule a torrenty: nejprve se musíte pomocí programu připojit k tzv. hubu, což je jeden z mnoha serverů, na který jsou napojeni ostatní uživatelé sítě. Veškeré vyhledávání pak probíhá v rámci jednoho hubu, což sice dodává stahování pocit jakési komunity, zároveň se s tím ovšem rapidně snižují šance ne stažení něčeho zajímavého. Zjednodušená zkušenost z menších hubů praví, že všichni sdílejí stejné soubory a narazit na něco neobvyklého vyžaduje maximální úsilí. Negativem DC++ je také fakt, že připojení k většině hubů je podmíněno ne zrovna nejmenším objemem dat nabízených ke stažení ostatním.
Epilog
Digitalizace hudby má právem nádech čehosi revolučního. Stále více lidí si místo discmanů či walkmanů pořizují přenosné přehrávače empétrojek, které jsou nejen funkční, ale také dobře vypadají (viz design poslední generace iPodu od Apple Computer, který dává jeho uživatelům zapomenout i na problémy s údajně nízkou životností baterií). Na parties je už dnes běžným zvykem, že DJ používá vedle soupravy gramofonů nebo přímo místo ní dvojici speciálních talířů, pomocí kterých může mixovat empétrojky přímo ze svého počítače. Tím to ale rozhodně nekončí! Budoucnost nepatří lithiu, ale digitalizované hudbě. Těšíte se?
Pro a proti
Mezi nejznámější odpůrce sdílení hudby ze světa showbusinessu patří Metallica, která dokonce spolu s Eminemovým guru Dr. Drem sehrála významnou roli během právního tažení proti Napsteru. Na opačné barikády straně stojí například Limp Bizkit, Courtney Love nebo Dave Matthews, kteří filesharing v minulosti svými prohlášeními podpořili.
Slovníček pojmů:
filesharing
Doslova sdílení souborů. Označuje se tak princip, kdy se pomocí p2p sítě připojíte k počítači jiného uživatele internetu a stahujete si data přímo od něj.
flac
Kompresní formát počítačových souborů, který je bezztrátový a používá se proto zejména pro distribuci koncertních nahrávek (bootlegů).
iPod
Přenosné zařízení pro přehrávání digitalizované hudby, které společnost Apple Computers poprvé představila v roce 2001.
iTunes
Placený systém stahování hudby. Vyvinula ho společnost Apple Computer a v roce 2001 uvedla do provozu.
mp3
Populární formát počítačových souborů, používaný ke kompresi hudebních dat. Oproti souborům ve formátu wav zabírají empétrojky na disku až desetinu místa.
Napster
Legendární filesharingový systém, který podle mnohých nastartoval zájem o masové stahování digitalizované hudby.
netlabel
Label, který distribuuje hudbu svých chráněnců výhradně prostřednictvím internetových stránek.
p2p
Zkratka anglického výrazu peer to peer (něco jako "druh druhu"). Souhrnný název pro řadu bezplatných systémů stahování hudby, fungujících na principu filesharingu.
časopis Rock&Pop 2004/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Stahuju-stahujes-stahuje~25~prosinec~2004/
Komentáře
&;
