Spirituál kvintet - Zatím více než dobré půlstoletí
17.9.2009 | Autor: Leoš Kofroň | sekce: publicistika
fotogalerie
Rok 1960. V SSSR se hlavou státu stává Leonid Brežněv a zároveň umírá spisovatel Pasternak. V NDR dokončili kolektivizaci zemědělství a Kypr získal nezávislost. Ve Squaw Valley se konaly VIII. zimní a v Římě XVII. letní olympijské hry. Vznikají kultovní filmy U konce s dechem, Sedm statečných, Psycho… Nemilosrdný běh času třídí události na ty významné a pomíjivé. K těm prvním bezpochyby patří i vznik legendárního Spirituál kvintetu, první folkové kapely u nás. Na prahu jejich padesátky a u příležitostí nového alba Zatím dobrý… jsem vyzpovídal uměleckého vedoucího souboru Jiřího Tichotu.
Široký žánrový záběr Spirituál kvintetu je dostatečně známý. Kam jste se při hledání materiálu na novou desku vydali tentokrát?
Protože jde o album svým způsobem bilanční - za dva měsíce zahájíme jubilejní padesátou sezonu - mohlo by mít podtitul „staré lásky“. Zastoupena je opět celá řada podob spirituálů a gospelů, od intimních, přes temperamentní až po exaltované, naše stálá příchylnost k vokálním skladbám renesance je i tentokrát presentována a to ukázkami z tvorby nezbedných pařížských šansonierů z počátku 16.století (je to symbolické, protože renesančním písničkám bylo věnováno naše vůbec první „elpíčko“ z r. 1972) a zastoupena je i tvorba autorská. Jirka Cerha dodal dvě vlastní písně, jednu baladickou a druhou rockově vypjatou a konečně vlastním písňovým dárkem k našim narozeninám přispěla i Pavlína Jíšová. Domnívám se ale, že autorský je i náš přístup k tzv. traditionálům, které nám jsou vždy jen nezávaznou předlohou, inspirací a to jak po stránce hudební, tak textové. Máme pocit, že výběr písní na albu je velmi pestrý, jak co do charakteru a nálady, tak co do obsahu písní; sólisté se předvedou v různých barvách své interpretační palety a celek že dobře charakterizuje stylové rozpětí kapely.
Tentokrát mi zvuk přijde hodně současný, jako by ani nešlo o traditionály…
To rád slyším, protože nás všechny baví při koncertování i natáčení zkoušet, kam nová sestava může nově nakouknout. Kdybychom měli donekonečna omílat Zelený pláně nebo Kocábku - i když to občas po nás ještě někdo chce - asi bychom to byli už dávno zabalili. No a ve zvuku alba je slyšet také skvělá studiová práce Petra Kocfeldy a Jaroslava Krčka.
Našla by se zde nějaká píseň, práce na níž by stála obzvlášť za vypíchnutí?
To by asi musel říct každý sám za sebe. Já osobně soudím, že se přitom spíše bavíme, než potíme. Pro mne byly snad tentokrát dva oříšky textařské: Jednak napsat text Zem, kde stále svítá na hudbu Jirky Cerhy. Klenutá melodie střídá fráze různých délek a i při opakování to je nakonec jinak, byl to rebus. A pak otextovat postupně nastupující hlasy v šansonu Plány Žána de Lány tak, aby bylo přes sebe zpívajícímu celku rozumět.
Zdá se mi, že celkový sound v posledních letech hodně ovlivňuje Jiří Cerha, ač výtečný vokalista, přece jen přišedší z trochu jiného hudebního břehu. Jak jste se vlastně dali dohromady?
Jirka Cerha k nám přišel za dramatických okolností. V roce 2000, asi měsíc před jubilejním koncertem k našim čtyřicetinám, postihla Oldu Ortinského mozková příhoda s následným problémem v řeči a vyprodaný koncert byl ohrožen. Zavolali jsme Cerhovi jako jedinému, kterému jsme věřili, že by za těch pár dní stihl nastudovat celovečerní program. Zvládl to skvěle a zpívá s námi i se svým C&K Vocalem dodnes. Za ještě složitější situace, po tragické smrti Karla Zicha, jsme oslovili dalšího „nováčka“ Jirku Holoubka, který také dále bravurně zvládá i práci v Reliefu. Oba k nám rozhodně dobře zapadli a každý po svém kvintet ovlivnil. Myslím si však, že každý z našich zpěváků má svůj osobitý styl s tím, že tu a tam zabrousí i jinam. Jako příklad bych uvedl Irenu, která si libuje v dramatickém výrazu a Zdenku, jejíž projev je obvykle spíše lyrický. Že by na tom příchod Cerhy něco změnil si nemyslím, ale to je věc názoru.
Název alba je zjevnou narážkou na vaše „služební“ léta…
Samozřejmě je významově spojen s onou padesátkou, která na obalu u jména kapely skromně upozorňuje, že Spirituál kvintet a český folk, jehož jsme byli průkopníky, existují již půl století. Od našich začátků se hodně změnilo a nejen v muzice. Kdysi jsme neměli auta, kodrcali se po zájezdech autobusy, pak se vraceli k ránu do Prahy a čekali na noční tramvaje . Ráno potom pěkně do práce. Jenže nám bylo kolem dvaceti a únavu znali jen z vyprávění. Dnes máme všichni pohodlná auta, jezdíme po dálnicích, ale ty jsou zas ucpané, nebezpečné a hlavně je nám o padesát víc… Samo, zdraví je důležité, ale nestačí. Musí být taky komu hrát a tady bychom rádi poděkovali věrným posluchačům, kteří stále plní sály, kostely, nádvoří i náměstí. Doufáme, že si také do své diskotéky rádi zařadí album Zatím dobrý…, s novými písničkami nejstarší české folkové kapely, která jim hraje a zpívá už padesát let.
Na závěr nemůže přijít jiná otázka: Takže zatím dobrý?
Jo, zatím výborný! Zatím!
Fotogalerie:
fotogalerie
Rok 1960. V SSSR se hlavou státu stává Leonid Brežněv a zároveň umírá spisovatel Pasternak. V NDR dokončili kolektivizaci zemědělství a Kypr získal nezávislost. Ve Squaw Valley se konaly VIII. zimní a v Římě XVII. letní olympijské hry. Vznikají kultovní filmy U konce s dechem, Sedm statečných, Psycho… Nemilosrdný běh času třídí události na ty významné a pomíjivé. K těm prvním bezpochyby patří i vznik legendárního Spirituál kvintetu, první folkové kapely u nás. Na prahu jejich padesátky a u příležitostí nového alba Zatím dobrý… jsem vyzpovídal uměleckého vedoucího souboru Jiřího Tichotu.Široký žánrový záběr Spirituál kvintetu je dostatečně známý. Kam jste se při hledání materiálu na novou desku vydali tentokrát?
Protože jde o album svým způsobem bilanční - za dva měsíce zahájíme jubilejní padesátou sezonu - mohlo by mít podtitul „staré lásky“. Zastoupena je opět celá řada podob spirituálů a gospelů, od intimních, přes temperamentní až po exaltované, naše stálá příchylnost k vokálním skladbám renesance je i tentokrát presentována a to ukázkami z tvorby nezbedných pařížských šansonierů z počátku 16.století (je to symbolické, protože renesančním písničkám bylo věnováno naše vůbec první „elpíčko“ z r. 1972) a zastoupena je i tvorba autorská. Jirka Cerha dodal dvě vlastní písně, jednu baladickou a druhou rockově vypjatou a konečně vlastním písňovým dárkem k našim narozeninám přispěla i Pavlína Jíšová. Domnívám se ale, že autorský je i náš přístup k tzv. traditionálům, které nám jsou vždy jen nezávaznou předlohou, inspirací a to jak po stránce hudební, tak textové. Máme pocit, že výběr písní na albu je velmi pestrý, jak co do charakteru a nálady, tak co do obsahu písní; sólisté se předvedou v různých barvách své interpretační palety a celek že dobře charakterizuje stylové rozpětí kapely.
Tentokrát mi zvuk přijde hodně současný, jako by ani nešlo o traditionály…
To rád slyším, protože nás všechny baví při koncertování i natáčení zkoušet, kam nová sestava může nově nakouknout. Kdybychom měli donekonečna omílat Zelený pláně nebo Kocábku - i když to občas po nás ještě někdo chce - asi bychom to byli už dávno zabalili. No a ve zvuku alba je slyšet také skvělá studiová práce Petra Kocfeldy a Jaroslava Krčka.
Našla by se zde nějaká píseň, práce na níž by stála obzvlášť za vypíchnutí?
To by asi musel říct každý sám za sebe. Já osobně soudím, že se přitom spíše bavíme, než potíme. Pro mne byly snad tentokrát dva oříšky textařské: Jednak napsat text Zem, kde stále svítá na hudbu Jirky Cerhy. Klenutá melodie střídá fráze různých délek a i při opakování to je nakonec jinak, byl to rebus. A pak otextovat postupně nastupující hlasy v šansonu Plány Žána de Lány tak, aby bylo přes sebe zpívajícímu celku rozumět.
Zdá se mi, že celkový sound v posledních letech hodně ovlivňuje Jiří Cerha, ač výtečný vokalista, přece jen přišedší z trochu jiného hudebního břehu. Jak jste se vlastně dali dohromady?
Jirka Cerha k nám přišel za dramatických okolností. V roce 2000, asi měsíc před jubilejním koncertem k našim čtyřicetinám, postihla Oldu Ortinského mozková příhoda s následným problémem v řeči a vyprodaný koncert byl ohrožen. Zavolali jsme Cerhovi jako jedinému, kterému jsme věřili, že by za těch pár dní stihl nastudovat celovečerní program. Zvládl to skvěle a zpívá s námi i se svým C&K Vocalem dodnes. Za ještě složitější situace, po tragické smrti Karla Zicha, jsme oslovili dalšího „nováčka“ Jirku Holoubka, který také dále bravurně zvládá i práci v Reliefu. Oba k nám rozhodně dobře zapadli a každý po svém kvintet ovlivnil. Myslím si však, že každý z našich zpěváků má svůj osobitý styl s tím, že tu a tam zabrousí i jinam. Jako příklad bych uvedl Irenu, která si libuje v dramatickém výrazu a Zdenku, jejíž projev je obvykle spíše lyrický. Že by na tom příchod Cerhy něco změnil si nemyslím, ale to je věc názoru.
Název alba je zjevnou narážkou na vaše „služební“ léta…
Samozřejmě je významově spojen s onou padesátkou, která na obalu u jména kapely skromně upozorňuje, že Spirituál kvintet a český folk, jehož jsme byli průkopníky, existují již půl století. Od našich začátků se hodně změnilo a nejen v muzice. Kdysi jsme neměli auta, kodrcali se po zájezdech autobusy, pak se vraceli k ránu do Prahy a čekali na noční tramvaje . Ráno potom pěkně do práce. Jenže nám bylo kolem dvaceti a únavu znali jen z vyprávění. Dnes máme všichni pohodlná auta, jezdíme po dálnicích, ale ty jsou zas ucpané, nebezpečné a hlavně je nám o padesát víc… Samo, zdraví je důležité, ale nestačí. Musí být taky komu hrát a tady bychom rádi poděkovali věrným posluchačům, kteří stále plní sály, kostely, nádvoří i náměstí. Doufáme, že si také do své diskotéky rádi zařadí album Zatím dobrý…, s novými písničkami nejstarší české folkové kapely, která jim hraje a zpívá už padesát let.
Na závěr nemůže přijít jiná otázka: Takže zatím dobrý?
Jo, zatím výborný! Zatím!
Zajímavosti:
První veřejné vystoupení Spirituál kvintet absolvoval v roce 1962 na Mezinárodním jazzovém festivalu v Karlových Varech. Pojem folk byl tehdy ještě u nás neznámý a tak se zprvu ocitali ve společenství jazzmanů často: Junior Trio Jana Hammera ml., SHQ Karla Velebného, Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka -to byli jejich pódioví parťáci. S posledně jmenovaným souborem dokonce vznikly nahrávky pro Supraphon.
Za dobu své existence se ve Spirituál kvintetu vystřídala spousta muzikantů a zpěváků, ale možná nevíte, že jeho členkou byla krátce i Věra Nerušilová, jinak známa z Inkognita kvartetu, že soubor absolvoval kolem 200 koncertů společně s Hanou Hegerovou a na podiu Městské knihovny se s nimi jednorázově potkal Vladimír Merta.
Mezi nejkurióznější „spoluúčinkující“ však jistě patří prezidenti Václav Havel a George Bush st., kteří si v roce 1990 se Spirituál kvintetem společně zanotovali z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí…
První veřejné vystoupení Spirituál kvintet absolvoval v roce 1962 na Mezinárodním jazzovém festivalu v Karlových Varech. Pojem folk byl tehdy ještě u nás neznámý a tak se zprvu ocitali ve společenství jazzmanů často: Junior Trio Jana Hammera ml., SHQ Karla Velebného, Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka -to byli jejich pódioví parťáci. S posledně jmenovaným souborem dokonce vznikly nahrávky pro Supraphon.
Za dobu své existence se ve Spirituál kvintetu vystřídala spousta muzikantů a zpěváků, ale možná nevíte, že jeho členkou byla krátce i Věra Nerušilová, jinak známa z Inkognita kvartetu, že soubor absolvoval kolem 200 koncertů společně s Hanou Hegerovou a na podiu Městské knihovny se s nimi jednorázově potkal Vladimír Merta.
Mezi nejkurióznější „spoluúčinkující“ však jistě patří prezidenti Václav Havel a George Bush st., kteří si v roce 1990 se Spirituál kvintetem společně zanotovali z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí…
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Spiritual-kvintet-Zatim-vice-nez-dobre-pulstoleti~17~zari~2009/
Komentáře
&;
