Southpaw
Na dosah hvězd
29.10.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika
Studio Ecsona Waldese, toho chlapíka, který letos získal žánrového Anděla v kategorii Dance hip-hop, je kousíček od pražského klubu Futurum. Přes křižovatku. O prázdninách u něho kvarteto Southpaw dokončovalo své aktuální album Boys Make Noise a kousíček před polovinou srpna finišovalo, aby mohlo 1. září vyjít. To středeční dopoledne byli ve studiu všichni.
Baskytarista Jacquez T. dělal v recepci studia něco u počítače, zpěvák Gregory Finn si prohlížel snad bulvární časopis, klávesista Karzi sháněl židli pro hosta, aby se bylo u stolu na co posadit, a bubeník Tomáš Konůpka, který je v kapele nejkratší dobu, přišel později, protože ve studiu poslouchal to, co se kapele zatím podařilo dokonat. Tvářil se vyslovoeně spokojeně.
S tanečním mistrem
"Jsme tu teď skoro každý den od rána do večera," prozradil Karzi, když jsme si všichni sedli kolem stolu, mládenci si zapálili lehkou davidoffku a diktafon začal s těžkopádným vrněním nabírat čerstvé informace.
"Hrozně dlouho jsme hledali někoho, kdo by nám se zvukem byl schopen pomoci. Ecsona nám dlouho doporučoval Pierre Beneš, který bude naši desku vydávat. Poslechli jsme si nějaké jeho nahrávky, pak jsme mu dali udělat pár našich a řekli jsme si, že to bude dobré a že do toho jdeme," tvrdí Karzi.
Dodává ještě, že období prázdnin je na realizaci alba sakra náročné. Všechnas dobrá studia jsou obsazena a najít takové, na které "konkurence" zapomněla jim zabralo spoustu času. Kapely zřejmě chtějí nahrávat alba a být přitom lechtány slunečními paprsky. Southpaw se to ale netýká, Waldesovo studio je ryze městské. Dým z davidoffek musel být vyháněn ven otevřenými dveřmi rovnou do ulice s normálním denním provozem.
"Měli jsme jeden problém. Ecson dostal Anděla v taneční kategorii, ale my jsme nevěděli, jak si poradí se živou kapelou. Teď už víme, že jsme udělali dobře, když jsme mu finální práci na naší desce svěřili. Má obrovskou invenci. Na albu bude spousta věcí, které vymyslel on," tváří se spokojeně Karzi.
"Tohle spojování je pro nás důležité. O tom je vlastně Soutpaw: kytarová scéna je v ní spojena s elektronickou. Kdybychom se pohybovali pouze v jedné z nich, určitě by to nebylo tak zajímavé," přidává se Gregory Finn.
Do té doby v rohu místnosti klidně sedící Tomáš Konůpka, který předtím hrával v sestavě výtečných Slut, na hudební prolínání zareagoval.
"Potkali jsme se poprvé na nějaké akci, ovšem v té době se mi Southpaw moc nelíbili. Bylo to moc elektronické, neslyšel jsem v tom písničky. Když jsem ale do kapely přišel, začalo mě to strašně bavit. Za dva roky, co jsme se neviděli, se to strašně posunulo. Písničky, které dnes kluci dělají, jsou dobře vystavěné, super udělané, mají nosné melodie a jsou pro lidi."
Bylo to patrné i na letošních letních festivalech. Nebylo možné si nevšimnout, že právě Southpaw se oproti loňsku posunuli do lepších hracích časů, mnohde se dokonce "potulovali" na dosah hlavních hvězd.
Přitom spolehlivě rozdělují publikum na dva tábory, z nichž jednomu jsou po chuti a druhému proti srsti. Podobný postoj je i mezi lidmi s hudebním průmyslem spjatými úzce.
"V dnešní době hrajeme se syntetickými základy na koncertech snad tři písničky. Zbytek je živě," zdokladoval ještě Konůpka posun, kterým vcelku věrně vykreslil vývoj Southpaw.
"Snažíme se dělat každou desku trochu jinou. Teď nám jde o to, aby ta nová byla hodně živá, koncertní. Musí fungovat naživo, měla by být ostřejší, rychlejší a jednodušší. Přijde nám, že jsme v minulosti některé věci překombinovali. Když to trochu přepísknu, při tvorbě téhle desky nás nejvíc ovlivnil princip, na kterém dělají The Strokes. Ne jejich zvuk, bere nás systém jejich tvorby. Je to asociace té jednoduchosti," vysvětluje Gregory Finn.
Rok hledali bubeníka. Nová deska je první, kterou skládali všichni společně. Dva kroky od pocitu ze studiového projektu k pořádnému živému hraní.
Parodie a vztahy
Texty hrají pro Southpaw velkou roli, pro jejich tvůrce Gregoryho Finna tvoří padesát procent tvorby: "Původně se měla deska jmenovat Toi Toi Love. Měla být celá o zkažené lásce, která provází tuhle dobu. Ta láska se točí kolem utrpení, peněz a podobně. Další myšlenka byla udělat parodii na šoubyznys. Nakonec vznikl kompromis: čtyři texty jsou ta parodie a zbytek je o vztazích."
Poslední půlrok se věnoval bulvárnímu tisku. Denně si jej kupoval a snažil se ho pochopit. Fascinovalo ho, jak dokáže ovlivnit vztahy lidí, o kterých se psalo, i vztahy čtenářů k celebritám. Nechal se tím pohltit, snažil se tomu fenoménu přijít na kloub.
"Většina lidí z branže říká, že každý muzikant chce být slavný. Jenže pro mě jsou sláva a peníze takové zlé čarodějky. Slává je falešná věc, je to zlo. Myslím si, že to není nejdůležitější věc, kvůli které by se měla hudba dělat. Chtěl jsem to odlehčit, psát o tom s nadhledem," vysvětluje Gregory Finn.
Bulvár se ho také párkrát dotkl, ovšem ne zásadně. Úspěšně si uchránil roli pozorovatele.
"Máme zkušenost s velkou produkční agenturou, která se o nás chtěla starat. My jsme ale měli být jen loutky, kterými by oni pohybovali. Ostříhat se nesmíš bez povolení, ztloustnout nesmíš bez dovolení, image nesmíš změnit, všechno by bylo vázané smluvně. Moc svobody bychom neměli. Včas jsme z toho vycouvali," vzpomněl na zážitek z doby, kdy kapela hledala vydavatele pro aktuální desku, baskytarista Jacquez T. Neodsuzuje ale ty, kteří do uvedeného kolotoče naskočili. Je to jejich volba.
S další davidoffkou se všichni čtyři shodli, že teď, když jsou věci vyřešeny a Southpaw se relativně daří, se jim to mluví. Jsou svobodní, o nikoho se nestarají, nemají mnoho životních povinností. Všichni jsou požitkáři.
"Vždycky se ptám za kolik, nebo za jakou cenu. Když mi nějaký bulvární časopis nabídne dělat článek o tom, jak sbalit holky nebo chlapy, do toho nepůjdu. Když nám nabídne Nova, abychom šli do nějaké její estrády, samozřejmě nejdeme. Ale když nám zavolá Honza Muchow a řekne, že je tu dobrý seriál, který udělali jeho kamarádi, Nova ho odkoupila, a jestli bychom v jednom dílu nechtěli vystupovat jako hosté, tak do toho jdeme. Když nám třeba někdo nabídne, abychom šli točit reklamu, bude záležet, na co bude," odkrývá karty Gregory Finn.
Nejtěžší otázka na konec. Dopiďme se toho, proč by si vlastně měl někdo desku Southpaw koupit a proč by měl poslouchat jejich písničky.
"Na takovou desku je teď asi vhodná doba," hledá odpověď Gregory Finn. "Jak lidi poznali třeba na nižší návštěvnosti Creamfields, doba techa a parties je už dávno pryč. Lidi víc zajímá živá muzika. Ta naše trochu vychází z taneční hudby. A lidi si všechny naše nové skladby budou moci zpívat, i když jsou v angličtině."
-------------
Proč právě Southpaw?
Gregory Finn: Southpaw jsou pro mě vším. Je to cesta, kterou jsem si vybral, svět, který jsem si vytvořil, a to spolu s lidmi, které mám rád. Je to moje druhá rodina, jistota, smysl života a především práce. Bohužel zatím nevýdělečná.Karzi: To ani nevím, snad osudově řízená náhoda mě přivedla do této bandy. Každopádně něco to asi znamená, když jsme spolu už tak dlouho. A doufám, že ještě budeme. Jacquez T.: Představuje to pro mě smysluplnou náplň života. Je to do té míry uspokojující, že jsem vlastně ani nikdy nepřemýšlel o hraní jinde. A hrál bych vůbec jinde? Spíš bych byl asi jen pouliční zevl, nebo že by inženýr?Tomáš Konůpka: Protože mi zavolali...
Diskografie:
Songs For Gentlemen (EP, 1996)
Poetry In The Machine (EP, 1997)
Dustman's Dream (EP, 1998)
Ballet (EP, 1999)
Please Help Us To Become Popstar (EP, 2000)
Pop Secret (2001)
Pleasure You Can Measure (2003)
Boys Make Noise (2004)
Baskytarista Jacquez T. dělal v recepci studia něco u počítače, zpěvák Gregory Finn si prohlížel snad bulvární časopis, klávesista Karzi sháněl židli pro hosta, aby se bylo u stolu na co posadit, a bubeník Tomáš Konůpka, který je v kapele nejkratší dobu, přišel později, protože ve studiu poslouchal to, co se kapele zatím podařilo dokonat. Tvářil se vyslovoeně spokojeně.
S tanečním mistrem
"Jsme tu teď skoro každý den od rána do večera," prozradil Karzi, když jsme si všichni sedli kolem stolu, mládenci si zapálili lehkou davidoffku a diktafon začal s těžkopádným vrněním nabírat čerstvé informace.
"Hrozně dlouho jsme hledali někoho, kdo by nám se zvukem byl schopen pomoci. Ecsona nám dlouho doporučoval Pierre Beneš, který bude naši desku vydávat. Poslechli jsme si nějaké jeho nahrávky, pak jsme mu dali udělat pár našich a řekli jsme si, že to bude dobré a že do toho jdeme," tvrdí Karzi.
Dodává ještě, že období prázdnin je na realizaci alba sakra náročné. Všechnas dobrá studia jsou obsazena a najít takové, na které "konkurence" zapomněla jim zabralo spoustu času. Kapely zřejmě chtějí nahrávat alba a být přitom lechtány slunečními paprsky. Southpaw se to ale netýká, Waldesovo studio je ryze městské. Dým z davidoffek musel být vyháněn ven otevřenými dveřmi rovnou do ulice s normálním denním provozem.
"Měli jsme jeden problém. Ecson dostal Anděla v taneční kategorii, ale my jsme nevěděli, jak si poradí se živou kapelou. Teď už víme, že jsme udělali dobře, když jsme mu finální práci na naší desce svěřili. Má obrovskou invenci. Na albu bude spousta věcí, které vymyslel on," tváří se spokojeně Karzi.
"Tohle spojování je pro nás důležité. O tom je vlastně Soutpaw: kytarová scéna je v ní spojena s elektronickou. Kdybychom se pohybovali pouze v jedné z nich, určitě by to nebylo tak zajímavé," přidává se Gregory Finn.
Do té doby v rohu místnosti klidně sedící Tomáš Konůpka, který předtím hrával v sestavě výtečných Slut, na hudební prolínání zareagoval.
"Potkali jsme se poprvé na nějaké akci, ovšem v té době se mi Southpaw moc nelíbili. Bylo to moc elektronické, neslyšel jsem v tom písničky. Když jsem ale do kapely přišel, začalo mě to strašně bavit. Za dva roky, co jsme se neviděli, se to strašně posunulo. Písničky, které dnes kluci dělají, jsou dobře vystavěné, super udělané, mají nosné melodie a jsou pro lidi."
Bylo to patrné i na letošních letních festivalech. Nebylo možné si nevšimnout, že právě Southpaw se oproti loňsku posunuli do lepších hracích časů, mnohde se dokonce "potulovali" na dosah hlavních hvězd.
Přitom spolehlivě rozdělují publikum na dva tábory, z nichž jednomu jsou po chuti a druhému proti srsti. Podobný postoj je i mezi lidmi s hudebním průmyslem spjatými úzce.
"V dnešní době hrajeme se syntetickými základy na koncertech snad tři písničky. Zbytek je živě," zdokladoval ještě Konůpka posun, kterým vcelku věrně vykreslil vývoj Southpaw.
"Snažíme se dělat každou desku trochu jinou. Teď nám jde o to, aby ta nová byla hodně živá, koncertní. Musí fungovat naživo, měla by být ostřejší, rychlejší a jednodušší. Přijde nám, že jsme v minulosti některé věci překombinovali. Když to trochu přepísknu, při tvorbě téhle desky nás nejvíc ovlivnil princip, na kterém dělají The Strokes. Ne jejich zvuk, bere nás systém jejich tvorby. Je to asociace té jednoduchosti," vysvětluje Gregory Finn.
Rok hledali bubeníka. Nová deska je první, kterou skládali všichni společně. Dva kroky od pocitu ze studiového projektu k pořádnému živému hraní.
Parodie a vztahy
Texty hrají pro Southpaw velkou roli, pro jejich tvůrce Gregoryho Finna tvoří padesát procent tvorby: "Původně se měla deska jmenovat Toi Toi Love. Měla být celá o zkažené lásce, která provází tuhle dobu. Ta láska se točí kolem utrpení, peněz a podobně. Další myšlenka byla udělat parodii na šoubyznys. Nakonec vznikl kompromis: čtyři texty jsou ta parodie a zbytek je o vztazích."
Poslední půlrok se věnoval bulvárnímu tisku. Denně si jej kupoval a snažil se ho pochopit. Fascinovalo ho, jak dokáže ovlivnit vztahy lidí, o kterých se psalo, i vztahy čtenářů k celebritám. Nechal se tím pohltit, snažil se tomu fenoménu přijít na kloub.
"Většina lidí z branže říká, že každý muzikant chce být slavný. Jenže pro mě jsou sláva a peníze takové zlé čarodějky. Slává je falešná věc, je to zlo. Myslím si, že to není nejdůležitější věc, kvůli které by se měla hudba dělat. Chtěl jsem to odlehčit, psát o tom s nadhledem," vysvětluje Gregory Finn.
Bulvár se ho také párkrát dotkl, ovšem ne zásadně. Úspěšně si uchránil roli pozorovatele.
"Máme zkušenost s velkou produkční agenturou, která se o nás chtěla starat. My jsme ale měli být jen loutky, kterými by oni pohybovali. Ostříhat se nesmíš bez povolení, ztloustnout nesmíš bez dovolení, image nesmíš změnit, všechno by bylo vázané smluvně. Moc svobody bychom neměli. Včas jsme z toho vycouvali," vzpomněl na zážitek z doby, kdy kapela hledala vydavatele pro aktuální desku, baskytarista Jacquez T. Neodsuzuje ale ty, kteří do uvedeného kolotoče naskočili. Je to jejich volba.
S další davidoffkou se všichni čtyři shodli, že teď, když jsou věci vyřešeny a Southpaw se relativně daří, se jim to mluví. Jsou svobodní, o nikoho se nestarají, nemají mnoho životních povinností. Všichni jsou požitkáři.
"Vždycky se ptám za kolik, nebo za jakou cenu. Když mi nějaký bulvární časopis nabídne dělat článek o tom, jak sbalit holky nebo chlapy, do toho nepůjdu. Když nám nabídne Nova, abychom šli do nějaké její estrády, samozřejmě nejdeme. Ale když nám zavolá Honza Muchow a řekne, že je tu dobrý seriál, který udělali jeho kamarádi, Nova ho odkoupila, a jestli bychom v jednom dílu nechtěli vystupovat jako hosté, tak do toho jdeme. Když nám třeba někdo nabídne, abychom šli točit reklamu, bude záležet, na co bude," odkrývá karty Gregory Finn.
Nejtěžší otázka na konec. Dopiďme se toho, proč by si vlastně měl někdo desku Southpaw koupit a proč by měl poslouchat jejich písničky.
"Na takovou desku je teď asi vhodná doba," hledá odpověď Gregory Finn. "Jak lidi poznali třeba na nižší návštěvnosti Creamfields, doba techa a parties je už dávno pryč. Lidi víc zajímá živá muzika. Ta naše trochu vychází z taneční hudby. A lidi si všechny naše nové skladby budou moci zpívat, i když jsou v angličtině."
-------------
Proč právě Southpaw?
Gregory Finn: Southpaw jsou pro mě vším. Je to cesta, kterou jsem si vybral, svět, který jsem si vytvořil, a to spolu s lidmi, které mám rád. Je to moje druhá rodina, jistota, smysl života a především práce. Bohužel zatím nevýdělečná.Karzi: To ani nevím, snad osudově řízená náhoda mě přivedla do této bandy. Každopádně něco to asi znamená, když jsme spolu už tak dlouho. A doufám, že ještě budeme. Jacquez T.: Představuje to pro mě smysluplnou náplň života. Je to do té míry uspokojující, že jsem vlastně ani nikdy nepřemýšlel o hraní jinde. A hrál bych vůbec jinde? Spíš bych byl asi jen pouliční zevl, nebo že by inženýr?Tomáš Konůpka: Protože mi zavolali...
Diskografie:
Songs For Gentlemen (EP, 1996)
Poetry In The Machine (EP, 1997)
Dustman's Dream (EP, 1998)
Ballet (EP, 1999)
Please Help Us To Become Popstar (EP, 2000)
Pop Secret (2001)
Pleasure You Can Measure (2003)
Boys Make Noise (2004)
časopis Rock&Pop 2004/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Southpaw-Na-dosah-hvezd~29~rijen~2004/
Komentáře
&;
