9.11.2011 | Autor: Lukáš Janičík | sekce: publicistika Sóley Stefánsdóttir alias Sóley je mladá islandská písničkářka, která před pár měsíci debutovala albem We Sink. Pár dní před festivalem Iceland Airwaves si Sóley našla čas a poskytla nám následující interview. U stolu s kávou a čajem jsme se bavili o jejích textech, o tom, čeho by chtěla jako umělkyně dosáhnout, o budoucích plánech s její domovskou kapelou Seabear a v neposlední řadě také o domech.

Nedávno jsi byla na společném evropském turné se Sin Fangem, což, předpokládám, bylo také jedno z tvých prvních turné jakožto sólové umělkyně. Jaké jsou dojmy?

Moc se mi to líbilo. Turné probíhalo velmi dobře a byla to sranda. Moje album vyšlo těsně před tím, než jsme vyjeli a lidé na něj reagovali dobře.

Vypozoroval jsem, že jsi na koncertech začala používat loop station a přearanžovala podle něho své písničky. Je to něco, v čem bys chtěla na pódiu pokračovat, nebo bys spíš ráda do budoucna zapojila doprovodnou kapelu?

Uvažovala jsem o tom, mít kapelu. V tuto chvíli mám bubeníka a v téhle sestavě jsme byli i na turné, částečně i kvůli tomu, protože v autě zbývalo pouze jedno volné sedadlo a tak jsem si prostě musela vybrat. Ale líbí se mi, jak je to teď nastavené – bubeník, klávesy, nějaký loop a drobné hluky z mého počítače. Zároveň ovšem přemýšlím o tom, že bych měla ještě jednoho člena kapely, akorát to nebude v nejbližší době, protože můj booking manager dává dohromady nějaké koncerty a je velmi snadné zabookovat koncert kapele, kde jsou jenom dva členové. Spoustu věcí to tedy usnadní, včetně zkoušení například. Na druhou stranu to tu hudbu tak trochu svlékne a zjednoduší, ale to mě osobně moc netrápí, celkem se mi to líbí. No, možná příští rok bude čas na kapele zapracovat.


Všiml jsem si jedné věci, a to že ve svých slovech, stejně tak jako v posledním videoklipu (Smashed Birds), celkem často užíváš symboliku domu. Má pro tebe ‘dům‘ nějaký zvláštní význam?

Má! Všimla jsem si toho, teprve až když jsem zpětně poslouchala hotové album. Říkala jsem si: „wow, docela často tam mám ‘dům‘. Super!“. Protože ve skutečnosti mám totiž velmi ráda domy a často o nich přemýšlím a představuju si je. Když tedy potom Ingrid [Birgisdóttir] připravovala video a veškerý artwork pro vinyl, tak jsem se rozhodla toho prostě využít a jít s tím už celou cestu. Domy jsou super, protože do nich můžeš vložit spoustu věcí a spoustu se toho v nich může odehrát. Mám je velmi ráda a neustále o nich přemýšlím.

Nacházíme se teď na “divadelním ostrově”? (narážka na název debutového EP Theater Island, pozn. red.)

Rozhodně ano!


Myslíš tím tento konkrétní ostrov (Island) nebo tak všeobecně?

Spíš bych řekla, že všechna místa a události z alba se odehrávají na “divadelním ostrově”. Řekněme, že to je projekt, který je součástí mého většího projektu. Island je příliš skutečný, všechno se tu dá vidět i cítit. Já naopak vyhledávám něco víc surrealistického nebo zasněného.

Co je dalšího v plánu? Neplánujete nové album se Seabear? Myslím, že jsem se toho někde dočetl. Nebo to bylo snad už dokonce minulý rok…

Jo, jo, mluvíme o tom od té doby, co jsme minulý rok dojeli turné. Museli jsme si ale dát pauzu, protože toho bylo prostě příliš. Sin Fang (zpěvák Seabear, pozn. red.) vydal druhou sólovou desku letos v březnu, pak jsem pracovala já na té své, načež jsme společně vyjeli na turné a teď jsme tady. Ale často o tom mluvíme, že bychom se měli do konce roku začít pravidelně scházet a zapracovat na tom. Na druhou stranu je ale stejně tak dobré dát si pauzu. Každý teď dělá na svých projektech, což je rozhodně super.

A příště až se sejdete, každý s jinými a novými zkušenostmi, tak to třeba obohatí i kapelu jako celek.

Přesně.


Připadá mi, že mimo hudbu jako takovou ti taky dost záleží na grafickém konceptu alba. Tvoje novinka je doplněná o umělecky zabarvené obrázky od Ingibjörg Birgisdóttir a pokud vím, tak ty sama částečně pracuješ s grafikou, není-liž pravda?

Ráda o tom tak přemýšlím, že máš hudbu a vizuální doprovod spjaté dohromady. Kdyby dny na Zemi byly delší a já tak měla víc času, šla bych hned do nějaké školy a naučila se, jak dělat video. To je něco, čeho bych vážně chtěla dosáhnout. V mých představách totiž vidím více či méně konkrétní videoklipy ke svým písním a chtěla bych, aby je mohli vidět i ostatní. Na druhou stranu to ale zároveň nechci, protože lidé si pak nemohou vytvořit své vlastní představy. Mám ráda, když za mnou lidé chodí a popisují mi, co se jim honí hlavou, když poslouchají moje písně. Lidé si tedy ve své mysli vytváří i své vlastní obrazy nebo videoklipy.

A mohla bys nám nějakou ze svých představ popsat?

Můžu se o to pokusit. Nevím, jestli si viděl video k Smashed Birds, ale myslím, že Inga si s tím poradila velmi dobře. Líbí se mi ty barvy a … je to těžké popsat, ale je to spíše o náladě nebo atmosféře, než o skutečném příběhu. Je to taky o barvách a postavách a s tím si myslím Inga poradila skutečně dobře. Tak trochu ukázala moje vlastní představy, ale ještě pořád ne úplně. Abych ale dala příklad – u písně I’ll Drown vždy vidím takový černý dům, který leží sám někde uprostřed ničeho, nejsou tam ani žádné stromy a je to strašně daleko ode všeho. A uvnitř žije takový starý pán a pak náhle do domu vejde dívka a dům se začne smát. Nedává to moc smysl. (smích)


Příběhy o domech.

Příběhy o domech, tak, tak. Nemyslím si tedy, že všechno dává smysl. Během jednoho interview se mě někdo zeptal, o čem je jedna píseň a já si pak sedla a snažila se něco vymyslet, nějaký příběh nebo něco, čím bych to mohla objasnit, ale vážně, vážně to není snadné.

Občas i nemožné. To máš jak s poezií, ta ve skutečnosti taky nedává smysl.

Přesně. Nedává to smysl, ale zároveň to pořád smysl dává.

A závěrečná otázka. Jaký je tvůj oblíbený Skyr? (původem islandský produkt velmi podobný tvarohu, pozn. red.)

Hmm (dlouhé zmítání).

To je očividně ta nejtěžší.

To je. Já až tak moc Skyr nejím, ale nejspíš asi ten klasický neupravený, který si pak připravíš sám. A nebo pak borůvkový. Jaký je tvůj?

Asi vanilka.

Á, ta je dobrá. Na tu jsem zapomněla. Jo, vanilka je dobrá.