6.6.2003 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika Personál hotelu Slavia v pražském Edenu bude jistě nerad vzpomínat na divoký večírek po loňském koncertu skupiny Kabát v hale na Slavii. Šestihlavá elektrocoreová předskupina Riviera Playboyz vzala akci do svých rukou a na vnitřním zařízení napáchala škodu za pětatřicet tisíc korun.

V sobotu 17. května sedíme na loučce před inkriminovaným hotelem, členové Riviera Playboyz na něj hledí s despektem a během povídání se chystají na pódium v rámci doprovodného programu ke třídenní přehlídce Tattoo Convention. Mají ještě hodinu a půl čas.


S vymláceným hovadem


"Domluvili jsme se s Ydou, že bychom jeli do Států na výlet," bere si slovo kytarista Wozzeck, protože na něj ostatní džentlmensky upřeli pohled. "Byli jsme na Aljašce a tam jsme dospěli dlouhou debatou k tomu, že nás bavěj stejný kapely a že oba hrajeme, tak bysme mohli něco udělat."

Šlo prý o kapely, které všichni poslouchají dodnes. Ty, jež koketují s hard corem, jiným podobným nátěrem a porcí elektroniky, protože ta v Riviera Playboyz zapustila kořeny a všechno nasvědčuje tomu, že je ještě zpevní.

"Bylo to tejden po Woodstocku, na kterým zaznamenali strašnej riot Limp Bizkit. Normálně jsme pustili komerční rádio a jeli tam Limp Bizkit," dodává Yda. "My ale na tom Woodstocku nebyli. Toulali jsme se někde v Dakotě... těžce po vejplatě."


"Ten náš výlet byl hodně obsáhlej a dlouhej, ale zároveň byl dost sociální. Strávili jsme ho v autě a poslouchali jsme kazety," dodali ještě oba účastníci jedním dechem, aby se vyvlékli z podezření, že by snad měli prsty ve skandálech, které Woodstock v devětadevadesátém provázely. Mám na mysli hlášku 'Kozy ven', kterou chlapci častovali kolemjdoucí děvčata a ta ve strachu o svůj kukuč raději tak činila.

Po návratu těch dvou domů přišli do kapely zpěvák Kootcha a baskytarista Davos. "Začali jsme to dělat bez živejch bicích, jenom z kompiče. Říkali jsme si, že to bude ono, že to pojede přesně a bude to bezvadný," pokračuje Wozzeck. "Časem jsme ale zjistili, že by pro koncertování nějakej bubeník dobrej byl."

"Jenže já do toho šel kvůli tomu, že nebudeme mít bubeníka," vkládá se do příběhu Kootcha. "Nesnáším všechny bubeníky. Měl jsem předtím kapelu a kvůli bubeníkům byly vždycky největší problémy. Vymlácený hovada. Nakonec jsem ale musel přiznat, že to má větší koule, když tam ten šrumec je."

"Takže teď už ten termín 'vymlácený hovada' nepoužíváš?" ptám se pro jistotu.


"Používám. Jsou to nadále vymlácený hovada, ale nedá se nic dělat."


"Díky Kootcho," podotýká vedle sedící bubeník Marsík.


Před Kabát


"Dream Production, který nás nominovali na ježdění před Kabátama vloni, viděli video z našeho prvního koncertu v létě 2001. Udělali jsme tam strašnou šou. Zahráli jsme sice asi čtyři a půl písničky, ale podařilo se nám je natáhnout asi na hodinu. Skončili jsme s tím, že nám nehrajou aparáty, protože už jsme neměli co hrát. Na základě toho nám domluvili koncert ve Futuru v Praze, což bylo strašně fajn," podotýká Yda.


"Když už mluvíš o pódiové show, ta se začala rodit kdy?" zajímá mě.

"Každej z nás měl představu o nějakým pohybu po jevišti, protože nemáme rádi statický hráče, který hrajou přesně podle not. Nám občas něco ulítne, tedy aspoň mně, ale pohyb je důležitej," vysvětluje Davos. "Na těch Kabátech ale bylo kulatý pódium, a tak jsme se tam občas ztráceli. Bylo tak ohromný, že jsme vymlátili všechny nápady po dvou poskocích a pak už jsme se jenom potkávali. Samozřejmě to bylo vždycky tam, kde bylo nejvíc roštěnek se zvednutejma rukama."

"Oblečení na pódium ale vyřešený nemáme. Zrovna včera jsme o tom mluvili asi dvě hodiny. Pak jsme se rozešli, někdo říkal, že dneska bude mít bílou košili, modrou kravatu a někdo modrý trenky s bílejma hvězdama. A podívej, jak vypadáme," krčí rameny Marsík. "Tak nás dneska uvidíš."

Večer došlo na bílé košile, kravatky i oblečení, ve kterém kapela seděla před hotelem Slavia.

Začalo pršet a my se přemístili do restaurace.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/06