10.11.2005 | Autor: Jan Procházka | sekce: publicistika Loňské album Vyvolenej přineslo kapele Škwor zlatou desku a letošní koncerty v rámci Pink Panther Festu jen potvrdily vzrůstající popularitu této čtveřice. V předvečer vydání nové desky Amerika startuje i historicky první samostatné turné kapely.
O aktuálním dění kolem souboru jsem si povídal s kytaristou Leem Holanem a s bubeníkem Martinem Pelcem.

Vaše nové album se jmenuje Amerika. Proč zrovna ten název?
M.P.- Ohledně názvu novinky probíhaly v kapele obrovský boje. Řešili jsme to minimálně měsíc a půl. Pro Ameriku jsme se rozhodli až ve finále. Už přesně nevím, kdo to vymyslel, ale vím, že jsme byli téměř všichni proti. Pak jsme si uvědomili, že nic tupějšího už nevymyslíme, takže jsme zvolili Ameriku a stejnojmenná píseň bude zároveň i prvním singlem.
L.H.- Z těch názvů, který jsme měli připravený, je tenhle jasně nejúdernější, nejsrozumitelnější a nejvíc vyvolávající polemiku.

V textu titulní skladby ironicky zpíváte “chceme stárnout s Amerikou”. Co vás k tomu inspirovalo?
L.H. - Text je inspirován skutečností, že v naší zemi do revoluce platilo “co je americký, to je správný”. Když se podíváš na film Pelíšky, vidíš tam dvě krabičky zápalek, jednu ruskou a druhou americkou. Která bude lepší? Samozřejmě ta americká! Po revoluci se to ještě víc prohloubilo. Politici začali razit glorifikaci Ameriky. Jenže v Americe samozřejmě není všechno úplně v pořádku. Takže odtud ta ironie a nadsázka. Děláme si z toho zkrátka srandu.

Určitě víte, že Rammstein měli obrovský hit s názvem America. Nebojíte se, že posluchači budou zákonitě srovnávat?
L.H.- To téma je samozřejmě omílaný. My nejsme rozhodně jediná kapela, která ho nějak uchopila. Vezmi si například Green Day a jejich American Idiot. Co se týče Rammsteinů, tady je společný opravdu jen ten název. Jsme si plně vědomi, že to lidi srovnávat budou, ale na druhou stranu to není vůbec na škodu.
M.P. - To byl i jeden z důvodů, proč jsme byli proti tomu názvu, aby nás nikdo nesrovnával. Pak jsme si řekli, že Rammstein měli sice písničku America, ale deska se tak nejmenovala. My jsme to dotáhli ještě dál a pojmenovali jsme tak celou desku. A lidi ať srovnávají. Alespoň budou nucení o desce mluvit a přemýšlet.

Role producenta byla svěřena srbskému kytaristovi Djordje “George” Eričovi. Jak jste se k němu dostali a proč jste si ho vybrali?
L.H.- Já o něm vím už dlouho. Je to fenomenální kytarista a je schopný udělat velmi kvalitní nahrávku. Bohužel jsem věděl, že práce s ním je spojena s určitým rizikem, neboť George vede poněkud bohémský způsob života. Jeden z důvodů byl i ten, že se nám líbila jeho práce na debutu kapely Gaia Messiah. Nahrávání alba nebylo zrovna jednoduchý, ale myslím si, že výsledek je v pořádku. Další důvod byl ten, že George, stejně jako my, pracuje pro firmu Pink Panther, pro kterou dělá reklamy a spoustu dalších záležitostí.
M.P.- Nahrávání opravdu nebyla žádná sranda, ale řekli jsme si, že pro nás je podstatný výsledek a všechny těžkosti kolem vzniku alba zkousneme. Nakonec jsme to dotáhli do takového konce, jaký jsme si představovali.
L.H.- Velkou roli hrál i fakt, že firma Pink Panther vlastní jedno z nejlepších postprodukčních studií v republice. George právě v tom studiu pracuje. Jeho volbou jsme v podstatě zabili několik much jednou ranou.



Říkal jsi, že George je fenomenální kytarista. Podílel se na albu i coby kytarista?
L.H.- Vymýšlel a nahrál toho hodně (smích). Samozřejmě pak bylo na nás, co z jeho nápadů použijeme a co ne. Šlo o to, abychom se domluvili, jak má deska ve finále znít, což se nakonec podařilo. Jeho vklad je například country kytara na začátku desky, asi dvě sóla a spousta podkreslených kytar.”
M.P.- Hlavně dělal hodně na počítači, všechny loopy a smyčky. Na minulým albu bylo hodně smyček, ale tady jich máme ještě víc. Paradoxně jsou míň slyšet, spíš je člověk tuší.Slouží víc jako podklad.

Hrajete hodně koncertů, desky se slušně prodávají, v televizi lze vidět vaše klipy. Myslíte si, že v rámci vaší hudby lze jít v úspěšnosti ještě dál?
L.H.- Zkoušíme jít dál, snažíme se. Rádi hrajeme na velkých pódiích, pro hodně lidí. Nesnášíme malá pódia. Naši show neděláme jenom pro obecenstvo, ale taky i pro sebe. Chceme do budoucna hrát na kvalitnějších aparaturách. Když si jednou vyzkoušíš hraní na velkých festivalech typu Pink Panther, zjistíš, že tam všechno funguje tak, jak má a ty si všechno o to víc užíváš. Potom už se nechceš vracet do malých sálů, kde je špatný zvuk, vedro, nic moc světla a tak dál. Co se týče naší hudby, myslím si, že třeba zmiňovaný Rammstein jsou na tom v tvrdosti tak nějak podobně. Najdeš tam stejně jako u nás tvrdý písně, melodiku i takový to pohlazeníčko. A podívej se, kam to dotáhli.
M.P. - Myslím si, že ačkoliv tady kultura nefunguje tak, jak by měla, rocková hudba prolézá do médií čím dál víc.Vznikají třeba nový rockový rádia, což je skvělý. Nevidím důvod, proč by to takhle nemohlo fungovat dál a třeba i ještě líp.

V  říjnu vás čeká první samostatné turné. Co mohou posluchači očekávat?
L.H.-To je v podstatě rok a půl odložená šnůra.(smích).Všechno už bylo naplánované, pak ale přišla firma s nápadem na Pink Panther Fest a my jsme se toho samozřejmě chtěli zúčastnit. Nechtěli jsme ale dvakrát za sebou objíždět ta samá města, a tak jsme turné přesunuli na letošní podzim. Jinak samozřejmě premiérově představíme písně z Ameriky a nabídneme kvalitní zvuk, scénu a světla. A my do toho půjdeme velmi energicky. Jako předkapela s námi pojedou Pangea, což jsou vítězové loňské soutěže Česká rocková liga. Známe je dobře a hlavně nám sedí lidsky.
M.P.- Pak nás čekají zimní prázdniny. Měli jsme náročnej rok. Od dubna jsme se nezastavili a nezastavíme se až do prosince. Potom si dáme zdravotní pauzu. Příští rok začneme zkoušet nový písničky, abychom nebyli v presu, až přijde čas na další desku. Taky si přejeme, aby naše koncerty do budoucna vypadaly trochu jinak. Chceme například vlastního zvukaře. Čeká nás pořád dost práce.

Psáno pro: časopis mGuide 2005/05