10.8.2006 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: publicistika
 fotogalerie Franz Ferdinand na festivalu Love Planet, 11. srpen, Praha - Výstaviště

Vypadají jako obyčejní dobře oblečení a učesaní chlapci ze Skotské vrchoviny, kteří zrovna vyjeli na výlet se svojí college. Ale zdání klame. Ani se nestačíte vzpamatovat a imaginární školní autobus vyplivne čtyři pohledné mladé muže, kteří z jeho útrob vyndají kytary, hrábnou do strun a ukážou, kdo je tady pánem. Pěkně po anglicku (nebo rakousko-uhersku?).
Dohromady se jmenují Franz Ferdinand, vsadili na jméno císaře a stali se krály. Vznikli na konci roku 2001 v kuchyni frontmana Alexandra Kapranose, když nevěděli, co s basovou kytarou. Alex prý popadl láhev vodky a prohlásil něco o hudbě, při které se rozvlní boky každé holky. K tomuhle celkem běžnému požadavku si přidali ještě slogan: „Nejsem muzikant, jsem umělec.“ a rozhodli se tak dát nový rozměr a směr slovu (brit)pop. Což se jim povedlo na výbornou.
Svým debutem z roku 2004 donutili celou Evropu vytáhnout ze skříní oblečení po rodičích, přežehlit límečky, zamrkat zpod ofinky ve stylu "maminčin mazánek" …a sednout si na zadek.
Myslíte, že tohle je konec všech tvrdých rockerů žijících jen pro heslo sex, drugs and rock´n´roll? Ani omylem. Franz Ferdinand jsou na hodné chlapečky asi přece jenom příliš charismatičtí. Stačí jeden pohled Alexe Kapranose, slabšímu pohlaví se podlamují kolena a to silnější se ptá, jak to ten frajer sakra dělá.
Když v loňském roce vydali druhé studiové album s výstižným názvem You Could Have It So Much Better, nikdo se už neodvážil tomuto tvrzení v souvislosti s kapelou Franz Ferdinand odporovat. Netrvalo dlouho a o téhle partě (momentálně sídlící pěkně pohromadě v jednom domě poblíž skotského města Glasgow) se začalo mluvit jako o nových Beatles. Co je na tom pravdy asi nejlépe poznáte naživo.
Co dodat? See ya on Love Planet, my darlings!