Ska-P: Ska, soudruzi, ska
16.4.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Jsou kapely, kterým oblíbené sousloví sex, drogy a rock'n'roll neříká zhola nic. Jejich světonázor je vytyčen pojmy politika, politika a politika. Za příklad si vezměme Rage Against The Machine blahé paměti. V případě Ska-P se dá říci, že kráčí v jejich šlépejích. Alespoň co se politické orientace týče.
Proč si to nevyjasnit hned na začátku - španělští Ska-P (slovní hříčka, postavečná na výrazech escape a ska) jsou levičáci jako řemen. Vznikli v roce 1994 ve Vallecasu, průmyslovém městě, které sousedí s Madridem. Proslavilo se odporem během Francovy diktatury, na což jsou členové kapely nepochybně hrdí.
První sestavu tvořili zpěvák a kytarista PulPul, kytarista Tony Escobar, baskytarista Julio, klávesista Kogote a bubeník Paco. A jelikož šlo už od počátku o vzorné proletáře, zhrdli možností upozornit na sebe všelikými manažerskými či reklamními čachry a rozhodli se získat relevantní publikum pouze a jenom díky nadupaným koncertům.
"Pro nás je nejdůležitější stát před lidmi a sdělit jim to, co cítíme. Chceme publikum naplnit optimismem a hrdostí. Řekli jsme to už několikrát a opakujeme to znovu: jsme součástí proletariátu a jsme na to pyšní. Naše hudba a texty vyjadřují postoje a názory dělnické třídy," prohlašuje nekompromisně PulPul.
Plamenné a jasně formulované názory kapely nicméně naráží na mantinely establishmentu. Ska-P totiž tu a tam velmi rádi přijmou pozvání do televize, neboť "nevynecháme jedinou příležitost jak sdělit lidem naše názory na násilí, sexismus, pokrytectví církve a politicko-sociální situaci ve Španělsku," ujišťuje PulPul. Bohužel, s těmito názory jsou ponejvíce obeznámeni pouze zaměstnanci ve studiu, neboť televize rozhovory se členy kapely zkracuje a ponechává v nich pouze komentáře vztahující se k hudbě.
Nejhorší muzikant pod sluncem
Zbývají pódia - a lid svým Ska-P rozumí. Během koncertu v Madridu více než devítitisícový zástup lidí vykřikoval slogan 'Pinochet, son of a bitch', na začátku skladby Juan Sin Terra (pojednává o životě Víctora Jary) dav označil předsedu španělské vlády José María Aznara za fašistu a podobně. O vřelé reakci lidí na koncertech svědčí mimo jiné i aktuální koncertní album Incontrolable, recenzované v minulém čísle. Dav reaguje spontánně a nadšeně na každičkou skladbu a není pro něj problém zpívat dlouhé odstavce textu.
Ska-P je zkrátka v tom nejlepším slova smyslu lidová kapela. Její členové kromě muziky chodí do řádného zaměstnání a když v roce 1995 Tony Escobar formaci opustil, našel si zbytek náhradníka v podobě typa jménem Joxemi. Byl to s největší pravděpodobností ten nejhorší muzikant, jakého kdy kapela spatřila. Ale mnohem víc než o technickou stránku věci jí šlo o člověka, který se bude ztotožňovat s jejich názorem na věc a který bez problémů zapadne do kolektivu. Stejně tomu bylo v případě doprovodného zpěváka a performera PiPiho. Z někdejšího bedňáka, který pro svou potěchu řádil během koncertů na pódiu v rozličných kostýmech, je dnes řádným členem kapely.
Zdvižená pěst
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Aneb jak mohou mít Ska-P plná ústa levicových hesel a přitom vydávat alba u obří společnosti? Argument, který lze s úspěchem použít na všechny "soudružské" kapely, jejichž věhlas překročil čtyři stěny putyky v jejich domovině.
"Nevidím jediný důvod, proč bychom se za to měli omlouvat. Děláme jen to, co chceme dělat. Posíláme vzkaz všem lidem na druhou stranu Atlantiku a vidíme jejich reakci - zdviženou pěst na znamení odporu," chrlí PiPi a Joxemi jej doplňuje:
"Máme snad přestat hrát jen proto, že se nám momentálně daří dobře? Nebo snad máme začít skládat love songy? Pryč s lidmi, kteří tvrdí, že to všechno děláme jenom pro peníze. Nemusíme se nikomu ospravedlňovat, děláme jenom to, co sami chceme, v souladu s naším politickým přesvědčením. A lidem se to buď líbí, nebo nelíbí. Nezáleží přitom, jestli jsou orientováni levicově, nebo pravicově."
Diskografie:
Ska-P (1995)
El Vals Del Obrero (1996)
Eurosis (1998)
Planeta Eskoria (2000)
Incontrolable (2003)
Proč si to nevyjasnit hned na začátku - španělští Ska-P (slovní hříčka, postavečná na výrazech escape a ska) jsou levičáci jako řemen. Vznikli v roce 1994 ve Vallecasu, průmyslovém městě, které sousedí s Madridem. Proslavilo se odporem během Francovy diktatury, na což jsou členové kapely nepochybně hrdí.
První sestavu tvořili zpěvák a kytarista PulPul, kytarista Tony Escobar, baskytarista Julio, klávesista Kogote a bubeník Paco. A jelikož šlo už od počátku o vzorné proletáře, zhrdli možností upozornit na sebe všelikými manažerskými či reklamními čachry a rozhodli se získat relevantní publikum pouze a jenom díky nadupaným koncertům.
"Pro nás je nejdůležitější stát před lidmi a sdělit jim to, co cítíme. Chceme publikum naplnit optimismem a hrdostí. Řekli jsme to už několikrát a opakujeme to znovu: jsme součástí proletariátu a jsme na to pyšní. Naše hudba a texty vyjadřují postoje a názory dělnické třídy," prohlašuje nekompromisně PulPul.
Plamenné a jasně formulované názory kapely nicméně naráží na mantinely establishmentu. Ska-P totiž tu a tam velmi rádi přijmou pozvání do televize, neboť "nevynecháme jedinou příležitost jak sdělit lidem naše názory na násilí, sexismus, pokrytectví církve a politicko-sociální situaci ve Španělsku," ujišťuje PulPul. Bohužel, s těmito názory jsou ponejvíce obeznámeni pouze zaměstnanci ve studiu, neboť televize rozhovory se členy kapely zkracuje a ponechává v nich pouze komentáře vztahující se k hudbě.
Nejhorší muzikant pod sluncem
Zbývají pódia - a lid svým Ska-P rozumí. Během koncertu v Madridu více než devítitisícový zástup lidí vykřikoval slogan 'Pinochet, son of a bitch', na začátku skladby Juan Sin Terra (pojednává o životě Víctora Jary) dav označil předsedu španělské vlády José María Aznara za fašistu a podobně. O vřelé reakci lidí na koncertech svědčí mimo jiné i aktuální koncertní album Incontrolable, recenzované v minulém čísle. Dav reaguje spontánně a nadšeně na každičkou skladbu a není pro něj problém zpívat dlouhé odstavce textu.
Ska-P je zkrátka v tom nejlepším slova smyslu lidová kapela. Její členové kromě muziky chodí do řádného zaměstnání a když v roce 1995 Tony Escobar formaci opustil, našel si zbytek náhradníka v podobě typa jménem Joxemi. Byl to s největší pravděpodobností ten nejhorší muzikant, jakého kdy kapela spatřila. Ale mnohem víc než o technickou stránku věci jí šlo o člověka, který se bude ztotožňovat s jejich názorem na věc a který bez problémů zapadne do kolektivu. Stejně tomu bylo v případě doprovodného zpěváka a performera PiPiho. Z někdejšího bedňáka, který pro svou potěchu řádil během koncertů na pódiu v rozličných kostýmech, je dnes řádným členem kapely.
Zdvižená pěst
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Aneb jak mohou mít Ska-P plná ústa levicových hesel a přitom vydávat alba u obří společnosti? Argument, který lze s úspěchem použít na všechny "soudružské" kapely, jejichž věhlas překročil čtyři stěny putyky v jejich domovině.
"Nevidím jediný důvod, proč bychom se za to měli omlouvat. Děláme jen to, co chceme dělat. Posíláme vzkaz všem lidem na druhou stranu Atlantiku a vidíme jejich reakci - zdviženou pěst na znamení odporu," chrlí PiPi a Joxemi jej doplňuje:
"Máme snad přestat hrát jen proto, že se nám momentálně daří dobře? Nebo snad máme začít skládat love songy? Pryč s lidmi, kteří tvrdí, že to všechno děláme jenom pro peníze. Nemusíme se nikomu ospravedlňovat, děláme jenom to, co sami chceme, v souladu s naším politickým přesvědčením. A lidem se to buď líbí, nebo nelíbí. Nezáleží přitom, jestli jsou orientováni levicově, nebo pravicově."
Diskografie:
Ska-P (1995)
El Vals Del Obrero (1996)
Eurosis (1998)
Planeta Eskoria (2000)
Incontrolable (2003)
časopis Rock&Pop 2004/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/SkaP-Ska-soudruzi-ska~16~duben~2004/
Komentáře
&;
