9.12.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika Je až s podivem, kolik dobré muziky nikdy nevyleze na povrch za světlem a navždy zůstane v undergroundu. Mám pocit, že Schengen jsou jedním z oněch případů. Pozici si sami ztěžují už názvem. Muziky chtiví to mají s hledáním téhle party na internetu těžké, protože když do vyhledávače zadáte Schengen, vylezou výsledky zcela jiné než bylo původním záměrem. Dal bych krk za to, že britské duo volný pohyb osob v rámci některých evropských zemí příliš nezajímá a, co je jasné, ani nepochází z malé lucemburské vísky. Nejen název je tudíž obklíčen ohradou tajemství.

Schengen sídlí v Bristolu a tvoří jej dvojice Nick Varney a Ian McKenzie. Zhruba v tomto bodě vysychají oficiální informační zdroje, navíc neexistuje žádná fotografie skutečně odhalující podobu dvou muzikantů. Všechny snímky jsou záměrně upraveny tak, aby z nich vzhled nešel vyčíst. Schengen si na nepřístupnosti zjevně zakládají a všechny marketingové praktiky odhazují stranou. Podstatná zůstane nakonec vždy jen a jen hudba.

Schengen uvolnili debutové album s názvem The Beijing of Our Career v roce 2006. Na něm ještě hledali svůj vlastní rukopis, styl pořádně vybrousili až na letošním počinu Ce Gil. Do formy stále měnícího se tvaru napouštějí zvláštní lák. Amatérský zvuk elektroniky dělané snad v těch nejzákladnějších programech stojí proti propracovanějším klávesovým zkratkám, expresivnímu technu, nekonkrétnímu lounge, zasněnosti, která, vždycky jsem si myslel, musí ostře kontrastovat s breakbeatem... A tak pořád dokola. Co je na Schengen pozoruhodnější jsou navzájem prostupující se motivy a především rozostřenost, která se podivně tlačí do všech skladeb. Varney a McKenzie mají vizi jakéhosi zhuštěného světa nahlíženého rozpitým skelným pohledem a muzika, která prochází pod jejich rukama má pak charakter jakýchsi neurčitých ozvěn. Zastřenost není nutně způsobená šumem ani elektronickými ruchy okolo hlavní linie, britské duo spíš dost často ne jasně definovatelným způsobem zvuk překrývá šedivějším odstínem, hrubými obvazy.

Schengen jsou diamantová rosa, sekundový záblesk, Bristol, ale ne bristol sound, underground, co byste undergroundem nikdy nenazvali. Občas uslyšíte na sílu vytvořené melodie, ale tenhle primitivismus baví.