15.8.2014 | Autor: Tomáš Babůrek | sekce: publicistika Australská moderní metalová scéna se za posledních deset let rozrostla o řadu výrazných a velice populárních kapel, jako jsou například Deez Nuts, Northlane, The Red Shore a v současné době navrátivší se I Killed The Prom Queen. Poměrně jedinečným fenoménem se však stala parta pěti kluků z malého australského městečka Byron Bay, které spojovala vášeň pro tvrdou muziku a surfování. Společně v roce 2002 založili kapelu Parkway Drive, s níž o několik málo let později udělali díru do světa metalcorové muziky díky mohutným breakdownům, ostrým, rychlým a chytlavým slokám.

S nápadem založit kapelu přišel zpěvák Winston McCall, který chtěl hrát tvrdší, rychlejší a techničtější muziku než všechny ostatní kapely z okolí. S touto myšlenkou oslovil svého kamaráda Luka Kilpatricka, který hrál na kytaru. Společně sehnali zbývající členy a dali se do zkoušení. Stále jim však chybělo jméno: „Nechtěli jsme, aby jméno naší kapely bylo nějakým typickým metalovým klišé...smrt, krev nebo nějaké podobné nesmysly. Chtěli jsme něco, co by neznělo příliš metalově, protože nejsme zrovna nějací velcí metaláci,“ vysvětluje Kilpatrick. Vybrali si název Parkway Drive, což je jméno ulice, na níž se nachází dům, kde se kapela scházela s mnoha známými a přáteli a kde odehrála svůj první koncert.

Obrovská příležitost

Shodou náhod se na tomto prvním koncertu objevil zpěvák tenkrát již zaběhlých I Killed The Prom Queen Michael Crafter. Viděl v nich velký potenciál: „Přišel jsem na ten koncert a nečekal jsem, že některá z těch vystupujících kapel bude nějak zvlášť dobrá. Potom jsem je uslyšel a řekl jsem si: ‚Tohle jsou největší breakdowny na světě!‘ A rozhodl jsem se, že je chci dostat na turné a na nahrávku.“


Takto překvapivou nabídkou začala kariéra jedné z nejúspěšnějších metalcorových kapel současnosti. Jakmile vyšla jejich první split nahrávka s I Killed The Prom Queen, Parkway Drive se vydali na své první turné po Austrálii. Celá kapela byla překvapena pozitivní reakcí všech návštěvníků těchto koncertů. Hned poté se vydali do blízkého studia, kde natočili debutové EP s názvem Don't Close Your Eyes.

Hlavně nezaváhat

Touha Parkway Drive odlišit se od ostatních australských kapel je přiměla k myšlence nahrát album ve Spojených státech amerických. Chce to odvahu a lehkou dávku drzosti oslovit špičkového metalového producenta, aby nahrál debutové album kapele, již v Americe vůbec nikdo neznal. Adam Dutkiewicz ze slavných Killswitch Engage však neváhal a vzal si mladé Australany pod svá křídla. Avšak na celý nahrávací proces měla kapela pouhé dva týdny: „Byli jsme ve studiu čtrnáct hodin denně, končili jsme pravidelně kolem jedné ráno. Stálo nás to hodně energie, ale nebýt toho tlaku, tak bychom v životě takové album nenahráli,“ dodává McCall k pracím na albu Killing With a Smile z roku 2005.


Ke svému prvnímu zámořskému turné přistoupila kapela stejně neortodoxně jako k nahrávání debutového alba. Během několika turné projeli celou Austrálii a nezbývalo jim, než se vydat pryč ze své domoviny. Bubeník Ben Gordon situaci popisuje následovně: „Snažili jsme se dostat do zámoří celé tři měsíce a žádné bookingové agentuře se nechtělo riskovat, aby nás přibrala na turné. Tak jsme si řekli: ‚kašlem na to, odjedeme tam sami.‘“ Jejich prvním zámořským cílem byla Evropa, kterou projeli křížem krážem z koncertu na koncert, který si buď zařídili sami, nebo jim pomohli nějací noví známí, což v té době nebylo zvykem.

Avšak uprostřed tohoto turné došlo k zásadní změně v sestavě, jelikož baskytarista Shaun Cash musel ukončit svou činnost v kapele a vrátit se zpět domů k rodině. Parkway Drive se tehdy ocitli v poměrně svízelné situaci: byli v Evropě, kde skoro nikoho neznali, neměli naplánované žádné další koncerty a neměli s kým případné akce odehrát. Napadlo je tedy zkontaktovat jednoho z jejich australských přátel. Chtěli mít s sebou na turné někoho, s kým se můžou v klidu bavit a koho znají, bylo jim jedno, zda bude umět hrát na baskytaru. Jediným vhodným kandidátem se stal Jia O’Connor.

Od horizontu…

Po svém turné napříč Evropou zamířili Parkway Drive do USA, kde si jich všimlo vydavatelství Epitaph Records a nabídlo jim nahrávací smlouvu, na což kapela samozřejmě hned kývla. Poté mohly začít práce na jejich druhé desce: „Na albu Horizons jsme chtěli mít jistotu, že všechno bude v absolutním pořádku a bude šlapat, jak má,“ říká Gordon. Horizons (2007) se stalo pro mnoho fanoušků kapely srdcovou záležitostí nejen díky chytlavým kytarovým melodiím, šíleným breakdownům, ale i snadno zapamatovatelnému frázování zpěvů a agresivnímu, syrovému zvuku.


Během prvního týdne prodeje se umístilo na šestém místě mezi nejprodávanějšími alby Britney Spears a jinými popovými hvězdami. Masivní celosvětové turné, které následovalo, utvrdilo všechny, že to tito Australané myslí naprosto vážně a že se nemíní jen tak zastavit.


...k hlubinám...

Při tvorbě nového alba se kapela rozhodla změnit přístup. Na místo toho, aby do studia přišli s kostrami skladeb, nastoupili s plně připravenou nahrávkou, za kterou si byli ochotní stát. Texty na albu se držely konceptu, který si vymyslel McCall: „Jedná se o příběh o hledání pravdy ve světě, který se jí dávno vzdal. Nahlížíme na svět z pohledu člověka, který se vzbudí ze snu a uvědomí si, že celý jeho život je jedna velká lež a nic není skutečné. Snaží se sám pochopit okolní svět a jeho cesta jej zavede až na dno oceánu a zpět.“ Album Deep Blue z roku 2010 si získalo velké ocenění ze strany recenzentů i fanoušků, ale i přes to mu scházel jeden základní faktor tvořící specifický zvuk Parkway Drive.


Tím faktorem byla syrovost, Parkway Drive se tímto krokem rozhodli jít proti trendu metalcorových kapel, jejichž nahrávky byly až příliš nezáživně brutální. „Všechny možné kapely využívají různé vychytávky během nahrávání, ale během koncertu zní jejich skladby hrozně. Chtěli jsme udělat nahrávku, která bude znít přesně jako my. Všechno na té desce jsme jen my, žádný počítač,“ vysvětluje McCall.

...a kolem světa...

Celosvětové turné na podporu desky Deep Blue kapelu zavedlo do všech koutů světa, což je přivedlo k nápadu natočit dokument, mapující toto turné. DVD Home Is For The Heartless vyšlo v roce 2012 a již během tohoto turné Parkway Drive začali s přípravami na další nové album. Vlivy různých kultur, které během svých cest navštívili, zanechaly na albu Atlas stopu. Nejvýrazněji tomu je ve skladbě Wild Eyes, kterou otevírá kytarová melodie se sborovým chorálem, jenž tuto melodii přesně kopíruje. Inspirací byly také koncerty v Jižní Americe, kde fanoušci stejným způsobem zpívali každou kytarovou linku.


S deskou Atlas (2012) se kapela rozhodla pro zásadní změnu, přibylo syrovosti, ale rovněž melodičnosti. Skladby jsou mnohovrstevnaté, velký prostor dostala akustická kytara, ale i různé ambientní podkresy. „Pořád zníme jako Parkway, ale zároveň jsme se rozhodli přidat další prvky, které pro nás nebyly obvyklé a jež by od nás nikdo nečekal. Byla to pro nás velká výzva,“ říká McCall. Na albu se objevují smyčcové aranže, trumpeta a ženský sborový zpěv.

Kapela si stanovila za cíl udělat výjimečnou desku a využít svých zkušeností, aby výsledek byl unikátní a přitom bylo jasné, že se jedná o Parkway Drive. Zajímavostí je, že 99% alba napsal kytarista Jeff Ling již během turné. Skladba Blue and the Grey je s využitím všech výše zmíněných elementů zlatým hřebem desky. Zcela zřejmě lze vysledovat i zlepšení jednotlivých nástrojových sekcí a vokálů, každý člen kapely je výrazný sám o sobě. Všechny skladby mají velice specifickou atmosféru díky velkému vrstvení jednotlivých nástrojových partů, což napomáhá mohutnosti zvuku celého alba.


...a kam dál?

Parkway Drive v současnosti patří mezi špičky moderní metalové scény a rozhodně mají v úmyslu se tam udržet i s následující nahrávkou. V současné době připravují novou desku, na které usilovně pracují. Dle jejich slov se opět pokusí využít nových technik a postupů při tvorbě skladeb. „Bude to hodně odlišné album,“ říká McCall. „Netvrdím, že nebude znít jako my, protože máme nachystány neuvěřitelné skladby, které jsou nám úplně šité na míru. Ale snažíme se uvažovat nad hudbou jinak, vyniknou tak víc různé experimentální pasáže.“


Jedinečnost Parkway Drive nespočívá jen ve štěstí, které je potkalo, ale také v odvaze, kterou prokázali na počátku své kariéry, kdy chtěli svou hudbu ukázat celému světu stůj co stůj. Nyní se jim to povedlo a můžou tak sklízet zasloužené ovoce své práce. Jsou jediná současná metalcorová kapela, jíž se povedlo za poměrně krátkou dobu vydat čtyři alba, dvě DVD, několik EP a knihu 10 Years Of Parkway Drive mapující prvních deset let jejich kariéry. Tihle floutci z australského maloměsta to se svou upřímností a nadšením dotáhli opravdu daleko a jejich hudba stojí za každou minutu poslechu.