21.11.2013 | Autor: Tomáš Babůrek | sekce: publicistika Říká vám něco jméno Norma Jean? Nejspíš by mělo, jelikož takové bylo občanské jméno Marilyn Monroe. A americká post-hardcore/metalcoreová parta Norma Jean již dokázala jméno této legendární herečky změnit v pojem, který na tvrdé scéně má opravdu silný zvuk. Jméno však má pro hudebníky i zcela jiný význam. Slovo „Norma“ v angličtině totiž znamená „cesta“ a „Jean“ nese význam „Boží milost a odpuštění.“ Pro křesťansky založenou kapelu nabírá spojení těchto slov zcela symbolický smysl: Cesta k milosti a odpuštění.

Krušné začátky

Pětičlenná kapela vznikla roku 1997, avšak od založení došlo v sestavě kapely ke spoustě krkolomných změn. Jediným původním členem je nyní kytarista Chris Day. Jako první kapelu opustil zpěvák Josh Scogin, a to téměř hned po vydání debutového alba Bless the Martyr and Kiss the Child. Své rozhodnutí odůvodnil pouze jednou větou: „Cítil jsem, že to tak musím udělat, že to tak musí být.“ O chvíli později Scogin založil novou kapelu The Chariot, která se do povědomí posluchačů zapsala chaotickým mixem post-hardcoru a metalcoru. The Chariot bohužel letos oznámili rozpad a poslední turné na rozloučenou. Josh Scogin se občas ukáže na pódiu po boku svých bývalých souputníků, kdy s nimi odehraje singl Memphis Will Be Laid To Waste z debutového alba. Album je to chaotické, jeden brutální riff střídá druhý. Scoginovy zpěvy se drásají na povrch skladeb společně se všemi emocemi, které jejich skladby obsahují.


Prázdná pozice frontmana byla brzy zaplněna Corym Brandanem, který se podílel na dalším zářezu v diskografii kapely O God, the Aftermath. Album sice podléhalo různým mathcorovým vlivům, ale společně s Brandanovými zpěvy si kapela začala vytvářet vlastní, specifický zvuk. Albem Redeemer, které si na starost vzal věhlasný producent Ross Robinson (Korn, Slipknot, At The Drive-In), se kapele podařilo rozšířit si svou fanouškovskou základnu. Ostré kytarové riffy začaly nabírat směr, který se později ukázal být pro Normu Jean charakteristický. Rovněž i chaotické a naléhavé zpěvy, melodické pasáže a nepravidelné údery bicích pomohly kapele vyčnívat z řady ostatních kapel tohoto směru. Cory Brandan se dokonce rozhodl začít zpívat čistě, což rozhněvalo část fanoušků, ale v rámci celého alba vše sedělo tak, jak má.

Vzhůru do hvězdných výšin

Zatímco spousta kapel v post-hardcoru a metalcoru začínala hudebně stagnovat, Norma Jean postupovali mílovými kroky kupředu. Album, které je zařadilo mezi hvězdy žánru, bylo The-Anti Mother. Přístup k samotnému skládání písní se oproti předchozím albům lišil. Kapela si do studia přizvala China Morena z Deftones, Page Hamiltona z Helmet a Coveho Rebera ze Saosin. „Nechtěli jsme mít pouze hostující zpěváky, jako to dělá každý. Chtěli jsme, aby měli možnost s námi ty písně napsat.“ Se všemi začali jamovat a skládat společně písně. Chtěli se tak vymanit ze svého pojetí a přístupu ke skládání hudby. Kytary se chopil i Brandan, který doposud stál pouze za mikrofonem. Výsledkem bylo hutné, tvrdé album, které sice postrádalo onu chaotičnost, ale naopak nabylo na melodičnosti. A kdo je to vlastně ona anti-matka? „Anti-matka je postava, kterou jsme sami vytvořili. Představuje všechno, co je zrádné, ale zároveň je z vnějšku velice okouzlující.“


Jako vždy se najdou fanoušci (a to nejen v případě Norma Jean pozn. autora), kteří vzpomínají na první nahrávky, a nadávají na nová alba. Cory Brandan k tomu dodává: „Nemyslím si, že si fanoušci uvědomují, jak by byli zklamaní, kdybychom neustále vydávali ty samé desky pořád dokola. Nás by to nebavilo a myslím si, že bychom vůbec mohli pokračovat, kdybychom takhle fungovali. Změny jsou dobré.“

Jejich hudební vývoj pokračoval na dalším albu Meridional, které se oproti předchozím nahrávkám lišilo hutnou a ponurou atmosférou. Album mělo být návratem ke kořenům, avšak jak se později ukázalo, nemělo se jednat o návrat k hudebním kořenům, ale spíše k uvažování a přístupu k muzice, jaký měli během prvních nahrávek.

Zajímavostí je, že kapela nejprve nahrávala kytary a poté až baskytaru, což je oproti obvyklému nahrávaní přesně obráceně. „Byl to výborný nápad, protože jsme během nahrávání často měnili akordy a jejich postup. Takhle jsme měli možnost mít rytmickou sekci co nepřesnější.“


Došlo někde k chybě?

Není jasné, čím to je, že nejdéle působícími členy v kapele jsou kytarista Chris Day a Cory Brandan, ale jedno je jisté. S každým nově příchozím členem a novým albem se hudba Norma Jean posouvá dál. Novinkové album Wrongdoers (recenzi čtete zde) je toho důkazem. Album se svými šílenými kytarovými riffy a rychlými bicími připomíná počáteční éru kapely, ale zároveň je poznat, že se kapela drží v linii houpavých, atmosférických melodií, které jsou pro její muziku charakteristické.

Norma Jean nechybují, ví přesně, co dělají, a jejich hudba je toho důkazem. Na nové desce pracovali přes dva roky. „Snažili jsme se do toho dát co nejvíce, chtěli jsme zkusit něco nového, ale zároveň i rozšířit to, co jsme dělali dříve. Experimentovali jsme se smyčcovými aranžemi, pianem a různými perkusemi.“

I přes ne úplně pevnou sestavu kapely se Norma Jean drží vysoko na hudebním nebi a jejich současná fanouškovská základna je z každé desky unešená. A není se čemu divit. Jejich hudba je strhující, emotivní a velice propracovaná.