10.3.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
 fotogalerie Termín intelligent dance music byl snad tvořen Clarkovi na míru. Odjakživa intelligent, v posledních letech zároveň hodně dance, ale hlavně: music. Připravte se na hodně svébytné vnímání hudby.

Melodie a její záměrná destrukce
Jste v v Rotterdamu, největším přístavním městě starého kontinentu. Stojíte na vybetonovaném molu. Z blízkého klubu někde napravo hraje Ellen Allien & Apparat, nalevo si dává dostaveníčko s fanoušky Aphex Twin. Dost silná konkurence pro vaše uši. A to ještě nevíte, že do vnímání se za chvíli zapojí i další smysly.

Samota vás svýma rukama táhne dolů, a proto si raději lehnete na surový beton. Stejně na loděnici útočí pronikavá světla, jež navádějí lodě, a tak je lepší zavřít oči. Pach rzi a kovu dráždí chřípí a zvuky bubínky. Překládání kontejnerů, praskání dřevěného pozůstatku mola, čeření vln, houkání lodí, v bílých závějích světla se hroutí omšelá skladiště, která jsou ve své chladné industriální kráse inspirativní. Tyto destruktivní psychedelické zvukové koláže nejsou v protikladu s Clarkovým smyslem pro rytmus a silné prolínající se melodie. Zvuky do sebe zapadají jako jednotlivé díly matrjošky. Správně a přesně. Kus světa sám pro sebe. Pro vás a Clarka.

Rozjeté vlaky a nezachytitelné útržky
Christopher Stephen Clark, rodák z jižní Anglie, má na kontě již čtyři řadová alba a o své tvorbě říká:„I put things through things. I record these things and put them through other things which then become completely different things.“ IQ bych tipoval na něco přes 160. Chris Clark (v roce 2006 si umělecké jméno zkrátil na jednoduché Clark) je dost výrazným solitérem (nejen) elektronické muziky. Vytváří „post-melodie“ – nelze je pro jejich četnost, složitost a útržkovitost v reálném čase zachytit a zpracovat. Přenášení zvuku sluchovým nervem a následné vyvolání sluchového vjemu, celý proces, který obvykle probíhá v milisekundách, se tady natahuje na hodnoty o několik řádu vyšší. Nejprve je nutno poskládat melodie v hlavě, až poté může dojít na interpretaci. Ta je samozřejmě velmi těžko vyjádřitelná a vyžaduje maximální soustředěnost. Poslech nebude plnohodnotný, pokud u něj provádíte ještě jinou činnost. Tak trochu coffee-table hudba. Nepředvídatelnost je tady na odiv ukazovaným elementem každé nahrané sekundy. Když už si myslíte, že máte melodii zachycenou, zase vyklouzne z ucha ven. Něco jako nastoupit mimo nádraží do rozjetého vlaku - dosti obtížná dovednost, která vyžaduje trochu umu, zkušeností a správný timing. Jinak se to nepovede a následky si každý nese sám.

Odvážná cesta s idm
Takže, jste připraveni? Dům Chrise Clarka je hodně vysoký a už zvenčí podivný. Chcete se dostat až k samé podstatě, na zaprášenou půdu tohohle baráku? Klaustrofobický hyper-glitchový výtah, adrenalinové požární schodiště plné experimentů anebo hezky pomalu po schodech s doprovodem piána? Nejspíš budete muset zkombinovat všechny tři možnosti. Bude to náročná výprava, v každém případě neobvyklé vzrůšo a jestli naleznete cíl, nelze předpovědět. Pokud ano, setkáte se s nečekaně sympatickým chlapíkem. Nejspíš zrovna bude ladit pokažené rádio a jeho ruchy nahrávat na staré kazety se zpřetrhanými páskami.

Termín intelligent dance music byl snad tvořen Chrisovi na míru. Odjakživa intelligent, v posledních letech zároveň hodně dance (jakoby se zkrácením jména přišla větší ostrost), ale hlavně: music, i když dost netradiční. Pár vypečených, a v několika případech ještě teplých ochutnávek naleznete na Clarkově webu a MySpace.

Fotogalerie: