21.5.2012 | Autor: Helena Bušková | sekce: publicistika Chromatics se svým zvukem i přístupem vymykají ze současné indie scény. Jejich hudba bývá označována za disco-noir nebo temný electro-pop, často evokuje zvuk minulých dekád, ale přesto zní současně. Poslouchat Chromatics je jako vydat se na hypnotickou noční projížďku plnou naříkajících syntezátorů, tepajícího rytmu, temných kytarových linek a znepokojivých textů.

Od punku k elektronice

Chromatics vznikli jako punková kapela v Portlandu v roce 2001. Následovaly dvě desky a několik zásadních změn v sestavě. V současnosti je hlavním autorem a duší kapely Johnny Jewel, který působí i v dalších projektech Glass Candy a Desire. Další výraznou postavou je zpěvačka Ruth Radelet, jejíž křehký vokál dominuje většině skladeb.


Kapela vyměnila punk za elektronický pop a tento svůj nový zvuk představila na desce Night Drive z roku 2007. Její ladění je zasněné a melancholické, písně jsou založené na syntezátorech podkreslujících zpěv. Kytara nechá místy vzpomenout na Joy Division, tak jako v písni Healer. Posmutnělé jsou i texty, jako například ve skladbě Mask: I feel like life has no beginning / I feel like life it has no end. Opakují se motivy noci a osamělosti. V rámci současného electro-popu se kapela odlišuje právě onou pochmurnou atmosférou a často i minimalistickou stavbou písní: v popředí je výrazná melodická linka a zpěv, občas je doplňují strašidelné zvuky.

Kill for Love

V podobném duchu kapela navázala na své nové desce Kill for Love, která vyšla letos v březnu a sklidila nadšené recenze například od magazínů Pitchfork či Drowned in Sound. Zvukem připomíná 80. léta, začíná jako hřejivě popové album a končí v o poznání temnějších vodách. Chromatics si rádi pohrávají s rockovou mytologií a s náznaky: desku otevírá komorní předělávka Into the Black od Neila Younga, image kapely připomíná Velvet Underground. Na desce ale opět převažuje elektronika nad kytarami.


Podle Johnnyho Jewela chtějí Chromatics jít stále dál jak v popovém, tak experimentálním směru. „Jsem vždy překvapený, že se lidem líbí, co dělám, protože i mně to připadá podivné,“ říká v rozhovoru pro Pitchfork. Kapela si zakládá na své nezávislosti na jakékoli scéně a izolovanosti od všech vlivů. Odmítají poskytovat nahrávky přednostně tisku, odmítají i hodně nabídek na vystoupení či spolupráci s jinými hudebníky. „My jsme Chromatics a jsme divní, takže moje práce není přemýšlet nad tím, co je standardní,“  vysvětluje Jewel.

Chromatics si tak jdou svojí vlastní cestou hledání nového zvuku. Podle Jewela by bylo příliš nudné a předvídatelné být prostě disco kapelou, i když by je publikum za to zbožňovalo. „Pro nás je to o něčem víc než jen o klubech. Jsme indie kapela a vždycky budeme.“