Seznamte se: Chapel Club
9.2.2011 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
Módní vlny přichází a odchází, ale chtě nechtě, retro se drží. Na to, aby člověk spočítal, kolikrát byli londýnští Chapel Club za poslední dva roky označeni za nejlepší novou kapelu, by potřeboval více prstů, než má od přírody dáno. Takové NME je tipovalo na potenciální hvězdy loňského roku. Teď se ale ledy mohou začít lámat díky dlouhohrajícímu albu.
Můžete namítnout, že Chapel Club hrají obyčejný post-punk. Tedy obyčejný, to slovo se nabízí v kontextu současné popmusic, kde nedá námahu narazit na přehršel spolků vzhlédnuvších se v psychedelické kytarové hudbě 80. let. Chapel Club na to ale jdou tak trochu rafinovaně. Setkáte se u nich ani ne tak s přímočarostí a okatou snahou vyrovnat se, jako spíš s propojením zdánlivě jednoduchých prvků. Vstupuje sem minimalistické opakování krátkých motivů, patrné hlavně na podzimním Wintering EP, nebo shoegaze. Těm, kdo rádi krátká sdělení, by možná stačilo říct, že staví z několika recyklovaných materiálů. A nebo taky přirovnání „shoegaze, ale s písničkama a koulema“, které použil editor amerického Billboardu Mark Sutherland (ale neberte ho doslova). Ostatně jsou to New Order, My Bloody Valentine, Sonic Youth nebo Deerhunter, jejichž hudbu Britové řadí ke svým vlivům.
Chapel Club - O Maybe I (youtube.com)
Cesta k debutové desce trvala takřka čtyři roky a kapela na ní de facto shrnuje, co za celou tu dobu stačila stvořit. Už název Palace odkazuje na prapůvodní jméno, které si pětice po svém vzniku dala. Jde-li o obsahovou stránku, nechybí singly, díky nimž se krok po kroku dostávala do povědomí. Rozdíl je v tom, že konečnou podobu desky kapela dotáhla s producentem Paulem Epworthem (The Futureheads, Bloc Party, Maxïmo Park , ale i Kate Nash, Florence and the Machine nebo Adele), zatímco do té doby nabírala zkušenosti u rozličných osobností. „Říkali jsme si, že pokud se upíšeme a natočíme album, chceme, aby producent byl něčím jako šestým členem kapely,“ řekl v rozhovoru pro Gigwise zpěvák Lewis Bowman.
Tady se ovšem hodí podotknout, že ani v případě předcházejících samostatných singlů nešlo o žádná producentská „béčka“ – pod původní verzi singlu Surfacing se podepsal Chris zane (Les Savy Fav, Passion Pit, Mumford & Sons, Asobi Seksu, Tokyo Police Club aj.) a pod O Maybe I Claudius Mittendorfer (jako zvukař je podepsán pod deskami Stinga, Franz Ferdinand, Interpol atd.). A nejenže šlo o první nahrávky Chapel Club, které se dostaly do vysílání rádií včetně – což je v tomto případě nejpodstatnější – několika kanálů BBC, v obou případech si v show DJe Zane Lowea vysloužily titul „Hottest Record in the World“.
Chapel Club - All The Eastern Girls (youtube.com)
Proč tedy deska přichází až nyní? Bowman to v rozhovoru pro stránky spinner.com vysvětluje polopaticky: „Stále jsme novou kapelou a chceme se podle toho řídit. Zvěsti o velké smlouvě nejsou pravdivé, nicméně měli jsme na výběr: dostat spoustu peněz a prodat dva miliony alb, aby nás od ustaraného labelu nevyhodili, nebo dostat jenom peníze, za které natočíme album a najíme se, ale neztratíme celkovou tvůrčí svobodu a kontrolu. Vybrali jsme si to druhé a byli jsme rádi, že jsme našli label, který nám to umožní.“
Chapel Club jsou kapelou, která odmítala kompromisy a místo toho, aby se zaprodala s vidinou raketového růstu, se vydala na složitější cestu. Už to je samo o sobě sympatické. Jestli to ale bylo k něčemu platné se teprve ukáže. Šance je tady a teď.
Můžete namítnout, že Chapel Club hrají obyčejný post-punk. Tedy obyčejný, to slovo se nabízí v kontextu současné popmusic, kde nedá námahu narazit na přehršel spolků vzhlédnuvších se v psychedelické kytarové hudbě 80. let. Chapel Club na to ale jdou tak trochu rafinovaně. Setkáte se u nich ani ne tak s přímočarostí a okatou snahou vyrovnat se, jako spíš s propojením zdánlivě jednoduchých prvků. Vstupuje sem minimalistické opakování krátkých motivů, patrné hlavně na podzimním Wintering EP, nebo shoegaze. Těm, kdo rádi krátká sdělení, by možná stačilo říct, že staví z několika recyklovaných materiálů. A nebo taky přirovnání „shoegaze, ale s písničkama a koulema“, které použil editor amerického Billboardu Mark Sutherland (ale neberte ho doslova). Ostatně jsou to New Order, My Bloody Valentine, Sonic Youth nebo Deerhunter, jejichž hudbu Britové řadí ke svým vlivům.
Chapel Club - O Maybe I (youtube.com)
Cesta k debutové desce trvala takřka čtyři roky a kapela na ní de facto shrnuje, co za celou tu dobu stačila stvořit. Už název Palace odkazuje na prapůvodní jméno, které si pětice po svém vzniku dala. Jde-li o obsahovou stránku, nechybí singly, díky nimž se krok po kroku dostávala do povědomí. Rozdíl je v tom, že konečnou podobu desky kapela dotáhla s producentem Paulem Epworthem (The Futureheads, Bloc Party, Maxïmo Park , ale i Kate Nash, Florence and the Machine nebo Adele), zatímco do té doby nabírala zkušenosti u rozličných osobností. „Říkali jsme si, že pokud se upíšeme a natočíme album, chceme, aby producent byl něčím jako šestým členem kapely,“ řekl v rozhovoru pro Gigwise zpěvák Lewis Bowman.
Tady se ovšem hodí podotknout, že ani v případě předcházejících samostatných singlů nešlo o žádná producentská „béčka“ – pod původní verzi singlu Surfacing se podepsal Chris zane (Les Savy Fav, Passion Pit, Mumford & Sons, Asobi Seksu, Tokyo Police Club aj.) a pod O Maybe I Claudius Mittendorfer (jako zvukař je podepsán pod deskami Stinga, Franz Ferdinand, Interpol atd.). A nejenže šlo o první nahrávky Chapel Club, které se dostaly do vysílání rádií včetně – což je v tomto případě nejpodstatnější – několika kanálů BBC, v obou případech si v show DJe Zane Lowea vysloužily titul „Hottest Record in the World“.
Chapel Club - All The Eastern Girls (youtube.com)
Proč tedy deska přichází až nyní? Bowman to v rozhovoru pro stránky spinner.com vysvětluje polopaticky: „Stále jsme novou kapelou a chceme se podle toho řídit. Zvěsti o velké smlouvě nejsou pravdivé, nicméně měli jsme na výběr: dostat spoustu peněz a prodat dva miliony alb, aby nás od ustaraného labelu nevyhodili, nebo dostat jenom peníze, za které natočíme album a najíme se, ale neztratíme celkovou tvůrčí svobodu a kontrolu. Vybrali jsme si to druhé a byli jsme rádi, že jsme našli label, který nám to umožní.“
Chapel Club jsou kapelou, která odmítala kompromisy a místo toho, aby se zaprodala s vidinou raketového růstu, se vydala na složitější cestu. Už to je samo o sobě sympatické. Jestli to ale bylo k něčemu platné se teprve ukáže. Šance je tady a teď.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Seznamte-se-Chapel-Club~09~unor~2011/
Komentáře
&;
