17.10.2012 | Autor: Martin Hrdlička | sekce: publicistika Anglická parta Architects v květnu vypustila do světa svou již čtvrtou dlouhohrající desku Daybreaker, v červenci zahrála na festivalu Rock for People a za pár dnů odehraje klubový koncert v Praze. Při této příležitosti jsme se rozhodli zmapovat dosavadní působení této formace na hudebním poli.

O Architects lze tvrdit, že v dnešní době, kdy se žánr metalcore, či chcete-li hardcore, těší velké oblibě, jsou jedním z jeho hlavních pilířů. Podle mnohých však mají potenciál na to, aby oslovili nejen příznivce tvrdé hudby.



Kořeny kapely sahají do roku 2004. Její popularita začala velmi rychle narůstat především díky nespočtu odehraných koncertů v Evropě i v Americe. První větší úspěch však přišel v roce 2009 díky albu Hollow Crown. Jednalo se o typickou náhravkou, kterou se prezentuje současná hardcore scéna: nabroušené kytarové riffy doplněné o agresivní scream, tedy poněkud laicky řečeno o řev. Už zde lze ale najít pasáže, které měly také silnou melodickou stránku. To dávalo tušení, že Architects mají namířeno poněkud jiným směrem než například jejich kolegové Bring Me the Horizon nebo Australané Parkway Drive, s kterými si v roce 2009 střihli společné turné.

Očekávaní se naplnila v roce 2011 s příchodem alba The Here And Now. Kapela si uvědomila, jaký potenciál skýtá čistý vokál Sama Cartera, který dostal mnohem větší prostor než kdy dříve. Skladby jako Heartburn nebo An Open Letter To Myself se staly trnem v oku mnohých fanoušků předchozí tvorby.



Ani rodákům z anglického města Brighton se nevyhnuly personální změny. Jako nejosudovější se zdá příchod zpěváka Sama Cartera, který nahradil v roce 2007 Matta Johnsona. Posledním významným zásahem do složení kapely je odchod kytaristy Tima Hilliera-Brooka, jenž však ještě stihl přiložit svůj rukopis k aktuální desce Daybreaker. Zdá se tedy, že Architects vstupují do nové éry své kariéry poznamenané odchodem zakládajícího člena, ale také především s novým materiálem.