23.9.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika Alog, norské experimentální duo, předskočí 14. října americkým Animal Collective na další části festivalu Stimul, je tedy pravý čas si tyto zajímavé hudebníky ze severu Evropy představit.

Daleko za severním polárním kruhem, v Norsku, ve městě Tromsø, ve sklepě místní školky, v ponurý zimní den roku 1997. Takové jsou místní a časové okolnosti prvního setkání Espena Sommera Eideho a Dag-Areho Haugana, a tím pádem i vzniku severského dua Alog. Nevinné kytarové jamování se přeměnilo ve výbuch kreativity a postupem času si Norové utvořili vlastní styl, neomezený ničím jiným než hranicemi inspirace. Pro ni si sami zajdou třeba do středu rušného velkoměsta, kde nahrávají zvuky technikou field recording; do studia se tihle pánové už z odposlechu nehodí. A když už se v něm objeví, využijí ručně sestrojené multifunkční nástroje, takže slovo experimentální tady bere význam za pačesy.

Unikátní zvukový rukopis se projevil už na debutovém albu Red Shift Swing, experiment však vykrystalizoval až na Duck-Rabbit, dvojce z roku 2001. O něco přístupnější, hřejivější a asi nejpovedenější je pak album Miniatures z roku 2005, které je oproti názvu zvukovým monolitem, jedinou plastickou trhavinou sonických rázů.
Záplavu zvukových miniatur přináší spíše o dva roky mladší a v diskografii zatím poslední Amateur, který rovněž dodržuje pro Alog typické sekání zvuků do více oddílů. Ty se vždy po rozpůlení o moment později překvapivě sejdou – někdy v láskyplný element, jindy v až kakofonicky bezútěšný laminát. I mezi tak tenkými vrstvami ale vzniká mezera – pro další a další zvuky, rytmická stavba abcd však zůstává zachována.


S Animal Collective tvoří na první pohled i poslech překvapivou kombinaci, která ale chuťové buňky nevyvede z míry, protože pro oba umělecké celky je typické vrstvení melodií, jež vede k nesrozumitelnosti a nutnosti posluchačova soustředěného poslechu. Jde o to, jestli si na něj troufnete.