Sean Paul nejen o svém novém albu The Trinity
12.11.2005 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
Dnes dvaatřicetiletý Jamajčan u nás proslul především písněmi Get Busy, Like Glue, nebo duetem Baby Boy s členkou dnes již neexistujících Destiny's Child Beyoncé Knowles. Před nedávnem vydal své třetí album The Trinity a my vám k němu přínášíme pár Seanových postřehů.
Album The Trinity navazuje na Seanův průlomový počin Dutty Rock z roku 2002, kterého se po celém světě prodalo na šest milionů kopií a za které dokonce získal i cenu americké hudební akademie Grammy. Jeho začátky ale byly, jak už to tak chodí, těžké. Od třinácti let Sean vyrůstal pouze s matkou, protože jeho otec byl na šest let odsouzen k odnětí svobody. Ještě před tím, než se začal věnovat hudbě, slavil úspěchy ve sportu. Ve svých čtrnácti letech závodně plaval a po čase se stal i členem národního týmu vodního póla.
Teprve později začal psát písničky a v roce 1994 natočil první demo. Díky tomu se dostal do profesionálního studia a dal se dohromady s partou ambiciózních DJů, kteří si říkali Dutty Cup Crew. Do širšího povědomí se ale na Jamajce dostal až o rok později, kdy natočil coververzi písně Who Am I On Plaground Riddim. Cestu měl tedy stále více otevřenou a v roce 2000 mohl vydat debutové album Stage One, které odsahovalo 17 skladeb a 5 skitů. Sean se tak stal prvním Jamajčanem po Bobu Marleyem, který v americké Billboardchart bodoval se dvěma singly z jednoho alba.
Druhé album Duty Rock znamenalo pro Seana průlom takřka do celého světa. Díky tomu měl Sean tu čest spolupracovat s The neptunes, De La Soul, Blu cantrell, Jay-Zetem a nejnověji i s legendárním Carlosem Santanou na jeho nové desce All That I Am.
Otázky na Seana Paula...
V roce 1995 jsi se dal dohromady s partou ambiciózních DJů Dutty Cup Crew. Co ten název vlastně znamená?
Kouřili jsme pořád ganju a dutty cup znamená v jamajském patois použitá dýmka. Nebylo to ale jen o tom, protože když člověk v životě pořádně nemákne, tak se nikam nedostane a je vymalováno!
Za velký krok ve své kariéře Sean považoval crossoverovou coververzi od Beenie Mana Who Am I On Playground Riddim, kterou natočil v roce 1996 pod producentským dohledem Jeremyho Hardingema. Jak se na ni díváš dnes?
Na Playground riddim je hlavně pecka od Beenie Mana, která s sebou vzala do světa i ostatní verze, včetně té mé. Díky tomu se dostal Infiltrate do světa a vyvolal první zájem i mimo Jamajku. Na druhou stranu singlu jsme navíc udělali acapella verzi, kterou potom selektoři rádi mixovali. To byl výborný strategický tah, který začal psát mou historii.
Svůj styl nazýváš jako „dancehall“. Jaký ale vidíš rozdíl mezi tímto a jinými podobnými styly?
Hodně umělců kolem hiphopu a reggae má nějakou vazbu na dancehall. Bylo tomu tak vždy, ale teď už to je snad každému jasné. Všechny styly vnímám propojeně, protože toho mají hodně společného. Když jsem byl kluk, tak právě dancehall a hiphop mě dokázaly oslovit a říct: Hejbni sebou.
K jakému žánrovému posunu podle tebe oproti minulosti na nové desce The Trinity?
Moje první album bylo víc dancehallové než cokoliv jiného. Nebylo na něm reggae ani špetka. Druhé album Dutty Rock míchalo tyhle tři soundy - znělo to jak dancehall, jako reggae a jako hip-hop. A teď tu máme to třetí. Máme pecky pro holky, rychlý bomby, prostě všechno… Ale v podstatě je The Trinity směsí všech tří soundů. Toho bych se držel. Nebudu nikomu říkat, OK, tak tohle bude čistej R&B sound, nebo že musím dělat reggaeton nebo co. Na Jamajce máme opravdové reggae, opravdový dancehall, který je kořen hip-hopu. Takže proč bych neměl dělat zrovna tohle?
Nové album sice obsahuje pár „party soungů“, ale věnuješ se zde i vážnějším záležitostem. Proč?
V posledních šesti měsících bylo na Jamajce zabito 600 lidí, proto o tom nemůžu přestat mluvit. Toto není Irák, kde se bojuje o ropu – bratři se tu střílejí pro pár dolarů. Je to šílenství!
(rozhovor poskytlo vydavatelství Warner Music)
Album The Trinity navazuje na Seanův průlomový počin Dutty Rock z roku 2002, kterého se po celém světě prodalo na šest milionů kopií a za které dokonce získal i cenu americké hudební akademie Grammy. Jeho začátky ale byly, jak už to tak chodí, těžké. Od třinácti let Sean vyrůstal pouze s matkou, protože jeho otec byl na šest let odsouzen k odnětí svobody. Ještě před tím, než se začal věnovat hudbě, slavil úspěchy ve sportu. Ve svých čtrnácti letech závodně plaval a po čase se stal i členem národního týmu vodního póla.
Teprve později začal psát písničky a v roce 1994 natočil první demo. Díky tomu se dostal do profesionálního studia a dal se dohromady s partou ambiciózních DJů, kteří si říkali Dutty Cup Crew. Do širšího povědomí se ale na Jamajce dostal až o rok později, kdy natočil coververzi písně Who Am I On Plaground Riddim. Cestu měl tedy stále více otevřenou a v roce 2000 mohl vydat debutové album Stage One, které odsahovalo 17 skladeb a 5 skitů. Sean se tak stal prvním Jamajčanem po Bobu Marleyem, který v americké Billboardchart bodoval se dvěma singly z jednoho alba.
Druhé album Duty Rock znamenalo pro Seana průlom takřka do celého světa. Díky tomu měl Sean tu čest spolupracovat s The neptunes, De La Soul, Blu cantrell, Jay-Zetem a nejnověji i s legendárním Carlosem Santanou na jeho nové desce All That I Am.
Otázky na Seana Paula...
V roce 1995 jsi se dal dohromady s partou ambiciózních DJů Dutty Cup Crew. Co ten název vlastně znamená?
Kouřili jsme pořád ganju a dutty cup znamená v jamajském patois použitá dýmka. Nebylo to ale jen o tom, protože když člověk v životě pořádně nemákne, tak se nikam nedostane a je vymalováno!
Za velký krok ve své kariéře Sean považoval crossoverovou coververzi od Beenie Mana Who Am I On Playground Riddim, kterou natočil v roce 1996 pod producentským dohledem Jeremyho Hardingema. Jak se na ni díváš dnes?
Na Playground riddim je hlavně pecka od Beenie Mana, která s sebou vzala do světa i ostatní verze, včetně té mé. Díky tomu se dostal Infiltrate do světa a vyvolal první zájem i mimo Jamajku. Na druhou stranu singlu jsme navíc udělali acapella verzi, kterou potom selektoři rádi mixovali. To byl výborný strategický tah, který začal psát mou historii.
Svůj styl nazýváš jako „dancehall“. Jaký ale vidíš rozdíl mezi tímto a jinými podobnými styly?
Hodně umělců kolem hiphopu a reggae má nějakou vazbu na dancehall. Bylo tomu tak vždy, ale teď už to je snad každému jasné. Všechny styly vnímám propojeně, protože toho mají hodně společného. Když jsem byl kluk, tak právě dancehall a hiphop mě dokázaly oslovit a říct: Hejbni sebou.
K jakému žánrovému posunu podle tebe oproti minulosti na nové desce The Trinity?
Moje první album bylo víc dancehallové než cokoliv jiného. Nebylo na něm reggae ani špetka. Druhé album Dutty Rock míchalo tyhle tři soundy - znělo to jak dancehall, jako reggae a jako hip-hop. A teď tu máme to třetí. Máme pecky pro holky, rychlý bomby, prostě všechno… Ale v podstatě je The Trinity směsí všech tří soundů. Toho bych se držel. Nebudu nikomu říkat, OK, tak tohle bude čistej R&B sound, nebo že musím dělat reggaeton nebo co. Na Jamajce máme opravdové reggae, opravdový dancehall, který je kořen hip-hopu. Takže proč bych neměl dělat zrovna tohle?
Nové album sice obsahuje pár „party soungů“, ale věnuješ se zde i vážnějším záležitostem. Proč?
V posledních šesti měsících bylo na Jamajce zabito 600 lidí, proto o tom nemůžu přestat mluvit. Toto není Irák, kde se bojuje o ropu – bratři se tu střílejí pro pár dolarů. Je to šílenství!
(rozhovor poskytlo vydavatelství Warner Music)
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Sean-Paul-nejen-o-svem-novem-albu-The-Trinity~12~listopad~2005/
Komentáře
&;
související
