Sarah McLachlan: Chvilička po západu slunce
21.4.2004 | Autor: Vendula Zmeková | sekce: publicistika
"Když vyhledáte slovo Afterglow ve výkladovém slovníku, je definováno jako 'jas či světlo, které zůstane, i když slunce zapadne'. Zvyknete si na ten jasný, zářící, nádherný okamžik, ale když slunce doopravdy zmizí, náhle tomu musíte vše přizpůsobit. Je to moment přechodu. Většina těch písní je o přechodech... Jsou jako když otočíte kámen a chcete vědět, co je pod ním: temnota, stín a nejistota, ve které všechno vypadá úplně jinak."
Tolik kanadská písničkářka Sarah McLachlan (*28. ledna 1968) o názvu svého aktuálního alba Afterglow, na které příznivci čekali celých šest let. "Zrození a smrt, tragédie i štěstí - od předchozího studiového alba Surfacing (1997) vše bylo znovu definováno a přehodnoceno, nejen v nedávné historii světa, ale i v Sářině vlastním životě." Tolik tradičně velkohubé propagační materiály vydavatelů. Proč ta velká slova? Stačí se zeptat, komu je nové album Afterglow věnováno. "Mámě a dcerce," opakuje ochotně Sarah a vysvětluje tím vše podstatné. Před dvěma lety zemřela Sářina matka na rakovinu a pět měsíců poté Sarah porodila dcerku. Sarah McLachlan zkrátka prožila zásadní životní změny, ztrátu rodičů a narození potomků, se kterými se musí vyrovnat většina lidí. Ale navíc o tom dokázala napsat deset křišťálových písní, v jejichž hořkosladké melancholii je tak krásné rozpustit vlastní pochyby i naděje.
Soumračné vize
Na otázku, proč jí příprava novinky trvala tak dlouho (nahrávání zabralo dva a půl roku), má Sarah logickou odpověď. "Protože jsem prostě žila svůj život. Ztratila jsem matku a stala se matkou. Rok poté, co se mi narodila dcera India, jsem si dala od muziky pauzu. Na klavír jsem ani nesáhla. Opravdu jsem potřebovala nechat odplynout všechny ty tlaky a očekávání typu 'už je to dlouho, měla bys udělat novou desku'. Cítila jsem se paralyzovaná. Odešla jsem od rozdělané práce, ale dát si přestávku bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Když jsem se pak s odpočinutýma ušima vrátila k rozpracovaným nahrávkám, zjistila jsem, že neznějí tak špatně a už se mi nezdálo tak nemožné dokončit je. To je celá pravda. Zase miluju muziku."
Přestože písně vznikaly pod vlivem nelehkých životních mezníků či "přechodů", jak je označuje Sarah, působí dojmem smíření. A přestože se Sarah nevyhne melancholickým úvahám až bolestínství ("nebe se sklonilo a vzalo mě za ruku/aby mě provedlo ohněm... ztracena těm, o kterých jsem myslela, že jsou moji přátelé..." - z písně Fallen, "roztáhneme oponu před naším zabijáckým sluncem/zbloudilí z přímého směru tohohle krátkého úprku" - z písně World On Fire), celková nálada prozrazuje optimismus.
K pohodě přispělo i to, že album se nahrávalo v poklidu a soukromí, ve studiu osvědčeného producenta Pierra Marchanda v Montrealu nebo ve vlastním Sářině domácím studiu ve Vancouveru. A znalci Sářina díla mohou spekulovat, jak se na kompozicích i textech projevil zcela nový přístup písničkářky ke psaní: "Dříve jsem se zavřela na osm měsíců do chajdy v lesích a psala a psala a psala. Teď, když trávím čas s Indií, znamená to, že mám čas maximálně dvě hodiny denně, kdy na ni nejsem zcela zaměřena. A i v těch dvou hodinách jsem připravena se na ni začít okamžitě soustředit. Všechny moje staré triky, které jsem používala při psaní písní, selhávají. Musím stále nacházet nové způsoby, jak psát."
Po stránce hudební nečekejte od Sarah žádné zásadní výkyvy, ale "jenom" to, co vždy uměla nejlépe. Sarah je doma především v baladických a středních tempech. Křehký a zároveň silný hlásek protagonistky se s odzbrojující čistotou třepotá nad klavírním doprovodem. Nic extaticky vypjatého, i v okamžicích, kdy se Sarah snaží vyzpívat bolest, její projev spíše konejší než burcuje. Sound zřídka, ale vždy účelně zdrsňují kytary, syntezátorové výplně a decentní loopy příjemně oživuje medový zvuk violoncella a o mistrovskou rytmiku se starají taková esa, jako génius baskytary a letitý partner Petera Gabriela Tony Levin či maestro-perkusista Jerry Marotta. A samozřejmě nesmíme zapomenout na příspěvek milujícího manžela, bubeníka a klávesisty Ashwina Sooda.
Mezníky a přechody
Řekne-li se Sarah McLachlan, většinou se hudebním fandům vybaví Lilith Fair, putovní ženský charitativní rockový festival, který Sarah vymyslela a spolu se svým manažerem Terrym McBridem uvedla do chodu. Akce dostala název podle mýtické první Adamovy ženy, která byla tak tvrdohlavá a tak nezávislá, že byla vyhoštěna z ráje a místo ní Bůh stvořil Adamovi poddajnější Evu. "Girls-a-Palooza" poprvé vypukla v roce 1997 a letní Amerikou se prohnala celkem třikrát. Pro účinkování Sarah postupně získala interpretky jako Dixie Chicks, Sheryl Crow, Hole, The Pretenders, Emmylou Harris, Sinéad O'Connor, Natalie Merchant, Erykah Badu, Bonnie Rait či Missy Elliott. Není divu, že si díky téhle dámské jízdě Sarah vysloužila nařčení z přehnaného feminismu - ale věřte, že nařčení nespravedlivé. Co se týče vztahu muži kontra ženy, má to Sarah naprosto v pořádku.
Obdivuhodně si Sarah poradila i s předpokládaným postupným vměšováním zištného trhu do její taktéž svým způsobem komerční, ale přece jen čistší ideje festivalu ženských, které mají co říct. Nenechala si od managementů a nahrávacích společností nacpat do programu žádné loutky a už v době startu festu prohlásila: "Máme tříletý plán. Raději ukončíme festival v momentě, když ještě lidé chtějí slyšet víc, než abychom to přetáhly." Na dotěrné dotazy, proč ještě neuspořádá alespoň čtvrtý ročních, když má festival takový úspěch, lakonicky odpověděla: "Podívejte se, co se stalo s Woodstockem."
Sarah nezastírá, že "původní vize festivalu byla skutečně sobecká, snila jsem, jak hraju na velkém pódiu s dalšími umělkyněmi, které mám ráda", ani to, že festival velmi pomohl prodeji jejího alba Surfacing, kterého se postupně vylisovalo přes 7 milionů kusů. Z koncertů na Lilith ostatně jednoznačně těžilo i živé album Mirrorball (1999).
Jestliže Surfacing s hity jako Angel, Sweet Surrender či Building a Mystery znamenalo pro Sáru komerční průlom, pak předchozí titul Fumbling Towards Ecstasy (1993) byl mezníkem uměleckým. Zatímco na prvních dvou albech Sarah teprve hledala výraz pěvecký i autorský, tady ji máme v celé kráse a zralosti.
Mezníkem byl samozřejmě i debut Touch (1988), byť nedosáhl žádných závratných komerčních úspěchů a nemůžeme ho označit ani za umělecky osobitý. Sarah se zde potýká s přílišným obdivem ke svým vzorům (Peter Gabriel, Kate Bush), s inklinací k levnému tanečnu, s vlastní naivitou, s žánrovou i pěveckou roztěkaností. Ale nedivme se. Vždyť album nahrávala ve věku devatenácti let.
A ten úplně první hudební mezník? "Když jsem ve čtyřech letech objevila máminy desky Joan Baez."
Sarah dobrodějka
Nejen že kudy chodí, tam přispívá na všeliké charity. Před třemi lety uvedla zpěvačka do chodu Sarah McLachlan Music Outreach Program, nabízející zdarma hudební vzděláním "potřebným" dětem. "Jako dítěti mi hudba zachránila život: když jsem měla tuhle jednu věc, o které jsem věděla, že jsem v ní dobrá, pomohlo mi to zvládnout všechno ostatní. Podobně jsou na tom tyhle děti. Mají talent, ale nemají kde ho ventilovat. Je fantastické pozorovat, jak si dávají díky muzice své životy dohromady a já jsem první, která jim na jejich recitálech nadšeně zatleská. Tomu se žádná jiná radost nevyrovná." Inu, pan Jung by k jejím niterným důvodům měl jistě co dodat, ale pro dobrou věc...
Co doporučuje Sarah?
Talk Talk - Spirit Of Eden
Tom Waits - Closing Time
Joni Mitchell - Blue
Peter Gabriel - Passion
Brian Eno - Thursday Afternoon
Sarah sucharsky v číslech a cenách
-Od vydání debutu Touch (1988) prodala po světě 25 milionů nosičů. A věřte, že Afterglow tohle číslo ještě pořádně zvětší.
-Získala tři Grammy: v roce 1999 v kategorii Nejlepší ženský vokální výkon (I Will Remember You) a v roce 1998 za Nejlepší popový instrumentální výkon (Last Dance) a za Nejlepší ženský vokální výkon (Building a Mistery).
-Sárou založený dámský putovní fesťák Lilith Fair navštívily 2 miliony lidí a dal dohromady více než 7 milionů dolarů, věnovaných na charitu.
Diskografie:
Touch (1988)
Solace (1991)
Fumbling Towards Ecstasy (1993)
The Freedom Sessions (dema k Fumbling..., 1994)
Surfacing (1997)
Mirrorball (live, 1999)
Afterglow (2003)
Tolik kanadská písničkářka Sarah McLachlan (*28. ledna 1968) o názvu svého aktuálního alba Afterglow, na které příznivci čekali celých šest let. "Zrození a smrt, tragédie i štěstí - od předchozího studiového alba Surfacing (1997) vše bylo znovu definováno a přehodnoceno, nejen v nedávné historii světa, ale i v Sářině vlastním životě." Tolik tradičně velkohubé propagační materiály vydavatelů. Proč ta velká slova? Stačí se zeptat, komu je nové album Afterglow věnováno. "Mámě a dcerce," opakuje ochotně Sarah a vysvětluje tím vše podstatné. Před dvěma lety zemřela Sářina matka na rakovinu a pět měsíců poté Sarah porodila dcerku. Sarah McLachlan zkrátka prožila zásadní životní změny, ztrátu rodičů a narození potomků, se kterými se musí vyrovnat většina lidí. Ale navíc o tom dokázala napsat deset křišťálových písní, v jejichž hořkosladké melancholii je tak krásné rozpustit vlastní pochyby i naděje.
Soumračné vize
Na otázku, proč jí příprava novinky trvala tak dlouho (nahrávání zabralo dva a půl roku), má Sarah logickou odpověď. "Protože jsem prostě žila svůj život. Ztratila jsem matku a stala se matkou. Rok poté, co se mi narodila dcera India, jsem si dala od muziky pauzu. Na klavír jsem ani nesáhla. Opravdu jsem potřebovala nechat odplynout všechny ty tlaky a očekávání typu 'už je to dlouho, měla bys udělat novou desku'. Cítila jsem se paralyzovaná. Odešla jsem od rozdělané práce, ale dát si přestávku bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Když jsem se pak s odpočinutýma ušima vrátila k rozpracovaným nahrávkám, zjistila jsem, že neznějí tak špatně a už se mi nezdálo tak nemožné dokončit je. To je celá pravda. Zase miluju muziku."
Přestože písně vznikaly pod vlivem nelehkých životních mezníků či "přechodů", jak je označuje Sarah, působí dojmem smíření. A přestože se Sarah nevyhne melancholickým úvahám až bolestínství ("nebe se sklonilo a vzalo mě za ruku/aby mě provedlo ohněm... ztracena těm, o kterých jsem myslela, že jsou moji přátelé..." - z písně Fallen, "roztáhneme oponu před naším zabijáckým sluncem/zbloudilí z přímého směru tohohle krátkého úprku" - z písně World On Fire), celková nálada prozrazuje optimismus.
K pohodě přispělo i to, že album se nahrávalo v poklidu a soukromí, ve studiu osvědčeného producenta Pierra Marchanda v Montrealu nebo ve vlastním Sářině domácím studiu ve Vancouveru. A znalci Sářina díla mohou spekulovat, jak se na kompozicích i textech projevil zcela nový přístup písničkářky ke psaní: "Dříve jsem se zavřela na osm měsíců do chajdy v lesích a psala a psala a psala. Teď, když trávím čas s Indií, znamená to, že mám čas maximálně dvě hodiny denně, kdy na ni nejsem zcela zaměřena. A i v těch dvou hodinách jsem připravena se na ni začít okamžitě soustředit. Všechny moje staré triky, které jsem používala při psaní písní, selhávají. Musím stále nacházet nové způsoby, jak psát."
Po stránce hudební nečekejte od Sarah žádné zásadní výkyvy, ale "jenom" to, co vždy uměla nejlépe. Sarah je doma především v baladických a středních tempech. Křehký a zároveň silný hlásek protagonistky se s odzbrojující čistotou třepotá nad klavírním doprovodem. Nic extaticky vypjatého, i v okamžicích, kdy se Sarah snaží vyzpívat bolest, její projev spíše konejší než burcuje. Sound zřídka, ale vždy účelně zdrsňují kytary, syntezátorové výplně a decentní loopy příjemně oživuje medový zvuk violoncella a o mistrovskou rytmiku se starají taková esa, jako génius baskytary a letitý partner Petera Gabriela Tony Levin či maestro-perkusista Jerry Marotta. A samozřejmě nesmíme zapomenout na příspěvek milujícího manžela, bubeníka a klávesisty Ashwina Sooda.
Mezníky a přechody
Řekne-li se Sarah McLachlan, většinou se hudebním fandům vybaví Lilith Fair, putovní ženský charitativní rockový festival, který Sarah vymyslela a spolu se svým manažerem Terrym McBridem uvedla do chodu. Akce dostala název podle mýtické první Adamovy ženy, která byla tak tvrdohlavá a tak nezávislá, že byla vyhoštěna z ráje a místo ní Bůh stvořil Adamovi poddajnější Evu. "Girls-a-Palooza" poprvé vypukla v roce 1997 a letní Amerikou se prohnala celkem třikrát. Pro účinkování Sarah postupně získala interpretky jako Dixie Chicks, Sheryl Crow, Hole, The Pretenders, Emmylou Harris, Sinéad O'Connor, Natalie Merchant, Erykah Badu, Bonnie Rait či Missy Elliott. Není divu, že si díky téhle dámské jízdě Sarah vysloužila nařčení z přehnaného feminismu - ale věřte, že nařčení nespravedlivé. Co se týče vztahu muži kontra ženy, má to Sarah naprosto v pořádku.
Obdivuhodně si Sarah poradila i s předpokládaným postupným vměšováním zištného trhu do její taktéž svým způsobem komerční, ale přece jen čistší ideje festivalu ženských, které mají co říct. Nenechala si od managementů a nahrávacích společností nacpat do programu žádné loutky a už v době startu festu prohlásila: "Máme tříletý plán. Raději ukončíme festival v momentě, když ještě lidé chtějí slyšet víc, než abychom to přetáhly." Na dotěrné dotazy, proč ještě neuspořádá alespoň čtvrtý ročních, když má festival takový úspěch, lakonicky odpověděla: "Podívejte se, co se stalo s Woodstockem."
Sarah nezastírá, že "původní vize festivalu byla skutečně sobecká, snila jsem, jak hraju na velkém pódiu s dalšími umělkyněmi, které mám ráda", ani to, že festival velmi pomohl prodeji jejího alba Surfacing, kterého se postupně vylisovalo přes 7 milionů kusů. Z koncertů na Lilith ostatně jednoznačně těžilo i živé album Mirrorball (1999).
Jestliže Surfacing s hity jako Angel, Sweet Surrender či Building a Mystery znamenalo pro Sáru komerční průlom, pak předchozí titul Fumbling Towards Ecstasy (1993) byl mezníkem uměleckým. Zatímco na prvních dvou albech Sarah teprve hledala výraz pěvecký i autorský, tady ji máme v celé kráse a zralosti.
Mezníkem byl samozřejmě i debut Touch (1988), byť nedosáhl žádných závratných komerčních úspěchů a nemůžeme ho označit ani za umělecky osobitý. Sarah se zde potýká s přílišným obdivem ke svým vzorům (Peter Gabriel, Kate Bush), s inklinací k levnému tanečnu, s vlastní naivitou, s žánrovou i pěveckou roztěkaností. Ale nedivme se. Vždyť album nahrávala ve věku devatenácti let.
A ten úplně první hudební mezník? "Když jsem ve čtyřech letech objevila máminy desky Joan Baez."
Sarah dobrodějka
Nejen že kudy chodí, tam přispívá na všeliké charity. Před třemi lety uvedla zpěvačka do chodu Sarah McLachlan Music Outreach Program, nabízející zdarma hudební vzděláním "potřebným" dětem. "Jako dítěti mi hudba zachránila život: když jsem měla tuhle jednu věc, o které jsem věděla, že jsem v ní dobrá, pomohlo mi to zvládnout všechno ostatní. Podobně jsou na tom tyhle děti. Mají talent, ale nemají kde ho ventilovat. Je fantastické pozorovat, jak si dávají díky muzice své životy dohromady a já jsem první, která jim na jejich recitálech nadšeně zatleská. Tomu se žádná jiná radost nevyrovná." Inu, pan Jung by k jejím niterným důvodům měl jistě co dodat, ale pro dobrou věc...
Co doporučuje Sarah?
Talk Talk - Spirit Of Eden
Tom Waits - Closing Time
Joni Mitchell - Blue
Peter Gabriel - Passion
Brian Eno - Thursday Afternoon
Sarah sucharsky v číslech a cenách
-Od vydání debutu Touch (1988) prodala po světě 25 milionů nosičů. A věřte, že Afterglow tohle číslo ještě pořádně zvětší.
-Získala tři Grammy: v roce 1999 v kategorii Nejlepší ženský vokální výkon (I Will Remember You) a v roce 1998 za Nejlepší popový instrumentální výkon (Last Dance) a za Nejlepší ženský vokální výkon (Building a Mistery).
-Sárou založený dámský putovní fesťák Lilith Fair navštívily 2 miliony lidí a dal dohromady více než 7 milionů dolarů, věnovaných na charitu.
Diskografie:
Touch (1988)
Solace (1991)
Fumbling Towards Ecstasy (1993)
The Freedom Sessions (dema k Fumbling..., 1994)
Surfacing (1997)
Mirrorball (live, 1999)
Afterglow (2003)
časopis Rock&Pop 2004/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Sarah-McLachlan-Chvilicka-po-zapadu-slunce~21~duben~2004/
Komentáře
&;
