24.5.2006 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika Nebývá zvykem, že kapely, které teprve vydávají debutovou desku, zdobí titulní strany domácích hudebních časopisů. Ovšem až si pustíte desku Adios Embryos ! mladičké kapely Rybičky 48, která se ještě donedávna jmenovala Banánový rybičky, zjistíte, že k tomu existuje řada pádných důvodů. Dobře vystavěné písničky a punková nevázanost souboru zapůsobily i na domácí folk rockovou legendu Luboše Pospíšila, který klukům producentsky dohlížel na právě vydávanou desku a zúčastnil se společně s kapelou našeho rozhovoru. Jako první se slova ujal baskytarista a zpěvák souboru Jakub Ryba.
 
Hrajete tento druh hudby už od založení skupiny, nebo jste začali něčím jiným a prošli jste určitým hudebním vývojem?
Jakub: Hudebním vývojem jsme určitě prošli. Ostatně asi jako jakákoliv jiná kapela, která hraje delší dobu. V listopadu 2006 to budou čtyři roky, co jsme dali Rybičky dohromady. Na našich starých demosnímcích je znát, že jsme hráli trochu něco jiného. Byl to spíš takovej syrovější punkrock a bylo to znát jak na muzice, tak i na textech. Pak se na třetím demu objevilo už pár písniček, které hrajeme do teď a styl šel pozvolna spíš do takového měkčího pop-punku. Začali jsme taky v té době poslouchat kapely jako Good Charlott, Blink 182, Green Day a tak. Nic nemáme proti tvrdému punku, ale tohle nás prostě baví víc a je to blíž našemu smýšlení.

Punk dneska prožívá renesanci, znáte jeho původní podobu ze sedmdesátých let?
Jakub: Všichni jsme si určitě prošli jistým vývojem i co se týká hudebního vkusu. Ondra a Péťa spíš vyrůstali na metalových klasikách a já na hardrockových, ale to mluvíme tak o našem věku kolem deseti, jedenácti let. Postupem času jsme zjišťoval, že mě berou Sex Pistols, Toy Dolls a ostatní legendy a otcové punku vůbec…Kdykoliv si teď rád poslechnu Pistole nebo cokoliv jiného, ale momentálně mám radši tu renesanční podobu punku, tedy pop-punk nebo neopunk. Je to prostě něco, na čem totálně ulítávám.

Tehdy byl punk nejenom hudební směr, ale i druh světonázoru. Ztotožňujete se i s tou jeho nehudební složkou?
Jakub: Nikdy jsme se s punkem jako takovým neztotožňovali. Jasně, že nás baví šokovat. Ale spíš chováním a vzhledem než muzikou. Nemáme rádi, když se v textech řeší něco jako světovej mír, nechceme války, rasismus a tak… Samozřejmě nesnáším rasisty, války mi jsou odporný a rád bych, aby všichni na celý zemi měli co jíst, ale přijde mi zbytečný to řešit v textech. Radši zpíváme o tom, co se děje opravdu mezi námi…tím myslím lidmi v našem věku kolem dvacítky. Lidi se na naše koncerty se chodí bavit a odcházejí s úsměvem na tvářích, protože těch hnusnejch věcí slyší a vidí dost ve zprávách každý večer od půl osmý.

Prohlašujete, že punk je veselý, co je na něm veselého?
Jakub: V jednom našem textu se zpívá:”Punk je veselej…” ale hned dodáváme:”… když jsou punk holky mezi náma!” a o tom to je. Máme rádi tenhle náš věk a to, co právě prožíváme. Máme rádi muziku, máme rádi holky, chlast a všechno, co k rock´n´rollu patří (smích).

Jakube, co tě inspiruje k psaní textů?
Já nejsem ten textař, že bych dokázal něco napsat na zakázku a o něčem dlouze přemýšlet. Vše je z mého všedního života, takže buď si něco přibarvím, nebo něco uberu.

Znám tvého tátu a vím, že doma máš poněkud jiné hudební zázemí. Proč ses nedal na jazz, ale na něco tak jazzu vzdáleného jako je punk?
Jakub: Kolem čtrnácti, když jsem začal hrát na basu, jsem jazz zkoušel, neboť jsem nic jiného z domova ani neznal, ale jak jsem čuchnul k jiné muzice, okamžitě jsem k ní přilnul, neboť jsem jazz zákonitě nenáviděl(smích). Jelikož máma nemá hudební sluch ani rytmus, tak mě táta od čtyř let budil v noci, kdy cvičil šílený sóla a já mu musel dupat do rytmu. Ale děkuju mu za to, že mám teď celkem slušný cit pro rytmus.J

Takže kořeny tvého punkového rebelantství jsou v jazzu?
Jakub: Řekl bych, že to je velmi výstižná formulace.

Jak došlo ke spojení Rybiček 48 s Lubošem Pospíšilem?
Luboš Pospíšil: Základ je v tom, že žijeme v Kutné Hoře a já tam chodím do rockového klubu Česká 1, a tam jsem kluky několikrát slyšel.

Oslovila tě jejich hudba?
Luboš: V podstatě ano. Pro mě byla i důležitá reakce těch lidí, kteří se evidentně dobře bavili.

V čem spočívala tvoje produkční práce pro kapelu?
Luboš: Já jsem do toho nechtěl moc zasahovat, vím , že je lepší, když se kapele nechají volné ruce. Něco málo jsem opravil v textech a hudebně téměř nic. Akorát jsme si pohráli malinko se zpěvem. Jinak to bylo velice přesvědčivý od začátku.

Luboši, čím tě hudba Rybiček oslovila?
Luboš: Já jsem začátky punku v sedmdesátých letech sledoval a myslím, že v hudbě Rybiček punkovej odkaz je a ta energie je velice podobná.

Máte již nějaké signály, jak na vás reagují punkové kapely starší generace, jako Visací zámek například?
Se Zámkem je to v pohodě, zrovna zítra s nimi hrajeme společně v Kolíně a jejich basák Savec, dost často, když je příležitost , se k nám přidává a zabasuje si a já si sedám za bubny a náš bubeník si jde dopředu zarapovat.

A co ostatní, nevidí ve vás novou konkurenci?
Jakub: - Myslím si, že ne. Mají svoje jistý a mám pocit, že jsou rádi, že tady dorůstá nová punková generace. V týhle republice je, nebo se rodí dost skvělých pop-punkových a punk rockových kapel. Nikdo nám klacky pod nohy nikdy neházel.

Neslyšíte občas hlasy, které vás srovnávají s Clou, nebo vás obviňují, že se chcete svézt na určité módní punkové vlně?
Jakub: Určitě se nějaké hlasy objevují, ať děláme cokoliv. Často slýchávám, že nám hodně pomohl můj táta, což je absurdní, neboť on celý život hraje jazz a je někde jinde. Nad to se člověk musí povznést. Tuhle muziku hrajeme, ne protože je v kurzu, ale protože nás to strašně baví. Samozřejmě jsme rádi, že je tahle muzika momentálně v oblibě, protože není nic lepšího,než když na ni lidi reagují a ty můžeš hrát před kotlem, který neuvěřitelným způsobem paří.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/04