22.9.2009 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
 fotogalerie Možná vám úspěch téhle kutnohorské poppunkové party a s tím související pozornost médií přijdou jako něco nepatřičného. Jenže zkuste si někdy nahrávky Rybiček 48 poslechnout bez předsudků a jaksi a priori odmítavého postoje – anebo navštívit jakýkoliv jejich koncert. Jistě, žádné velké umění v tom nehledejte, ale melodicky svěžích energických písniček pánové ze svého tvůrčího rukávu sypou pomyslné tucty. Výjimkou není ani nové album Viva la Revolución!, a nejen o něm s mGuide podebatoval zpívající basista kapely Jakub Ryba.

Vychází vám už třetí album v rozmezí necelých čtyř let. Trpíte tak obrovským autorským přetlakem?
První „ofiko“ album s názvem Adios Embryos! jsme vydali v roce 2006, potom se hodně koncertovalo, a proto se na další desku čekalo dva roky. Pak vyšlo Amores Perros, voe! a hned jsme začali pracovat na další desce. Na novince jsme si ale dali víc a trochu jinak záležet. Nechali jsme si krásnej časovej horizont a poprvé jsme všechno dělali opravdu v klidu.

Vydávat nahrávky takto krátce po sobě vždy hrozí jistým opakováním se. Jakým způsobem tomuto nebezpečí čelíte?
Ve stylu, kterej hrajeme, je opakování více či méně nutností. Jsou to tři-čtyři akordy a jejich vyměnování není nevyčerpatelný. (smích) Dozajista by šlo udělat to složitějc, ale to už bychom nebyli my. Vždycky jsme sázeli na jednoduchost a melodičnost, protože tak nás to baví. Určitě se stane, že se někde opakujeme v námětu textu nebo podobnýma melodirma, ale vždycky je to spíš pocitově. Lehce jsme se tomu vyvarovali i tím, že hodně skládat před časem začali i další členové kapely peŤan a Ondra. Předtím jsem skoro všechno dělal sám – teď je to takový rozmanitější.

V titulní písni hostuje Michal David. Bylo složité ho přesvědčit k účasti, anebo pomohlo to, že tvůj otec s ním chystá novou jazzovou kapelu? A jak se David na tuto věc, v níž do jisté míry musel shodit i sám ze sebe, tvářil?
Naše spolupráve nemá s tátou nic společnýho. Oslovit Michala nás napadlo hned v době, kdy jsme písničku skládali, a to se ještě nevědělo, že s ním táta bude dělat jazz band. Vysvětlili jsme mu, z čeho si tam děláme srandu a že celý Rybičky fungujou tak, že si dělají prdel ze všeho, co nám přijde pod čumák. Michal má skvělej smysl pro humor, zasmál se tomu a šel do toho. Nemyslím si, že by se tím nějak shazoval.

Zmíněná písnička si dělá legraci z –náctiletých punkových „bojovníků“. Jsou tihle lidé spíše k smíchu, nebo k politování?
Už jsme si z tohohle tématu dělali srandu v písničce Ooou z minulýho alba. Jsou to ty lidi, který mají na sobě Sex Pistols tričko a jediná jejich revoluce je kopnutí do popelnice v sobotu ve 21:47, protože do desíti musí bejt doma. Tyhle lidi nás nejvíc fuckujou na koncertech... Písnička Viva la Revolución vznikla tak, že jsme jednou byli v MacDonaldu, čekali ve frontě a vzorový šestnátiletý punkeři na nás začali pořvávat, že jsme komerční sračky a děláme všechno jenom pro prachy. Když se vykřičeli, každej si objednal dvojitýho cheesburgera a lehkou colu. Tlemili jsme tomu jak malý kluci a tam vznikla myšlenka této písně a slogan „Ještě dvakrát colu a třikrát Punk’s not dead!“ Neděláme si srandu z punku, ale ty existence, o kterejch se zmiňujeme, jsou jak k smíchu, tak k politování...

Všiml jsem si, že vás s nadšením přijímá obecenstvo na nejrůznějších akcích, nevyjímaje ani převážně metalové festivaly. Překvapuje vás to?
Překvapuje a těší. Vždycky jsme hráli pro prdel a naším heslem zůstává „Pobavit hlavně sebe“. Když se pobaví další lidi, jsme samozřejmě rádi. Když vidíš, jak na koncertě poskakuje človíček ve skejťáckých hadrech, princezna jak z diskotéky, dvoumetrovej týpek v tričku Tři sestry a metalák v ohozu od Metaliky, je to krásná podívaná.

Vaší kapele leckdo vyčítá přílišnou hudební i textovou jednoduchost a přímočarost. Třeba Green Day s podobnými výhradami taky bojovali, ale od alba American Idiot je všechno jinak. Myslíš si, že k podobnému posunu někdy může dojít i u vás?
Nemůžu nás srovnávat s Green Day. To je obrovská světová kapela, zatímco naší ambicí byli vždy jen lidi v ČR. Ale když už jsi to nakousl, Green Day udělali obrovskou kariéru i s tím, co jim bylo často vyčítáno. S American Idiot přišly jen složitější texty, hudba mi přijde pořád dost jednoduchá a přímočará – ale tak se mi Green Day líbí!
Na kritiky sereme. Když někdo napíše dobrou recenzi, jsme rádi, a když špatnou, tak se zasmějeme. Nehrajeme pro hudební kritiky, ale pro lidi...


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2009/10