Rybičky 48 - Pobavit sebe i lidi…
22.9.2009 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Možná vám úspěch téhle kutnohorské poppunkové party a s tím související pozornost médií přijdou jako něco nepatřičného. Jenže zkuste si někdy nahrávky Rybiček 48 poslechnout bez předsudků a jaksi a priori odmítavého postoje – anebo navštívit jakýkoliv jejich koncert. Jistě, žádné velké umění v tom nehledejte, ale melodicky svěžích energických písniček pánové ze svého tvůrčího rukávu sypou pomyslné tucty. Výjimkou není ani nové album Viva la Revolución!, a nejen o něm s mGuide podebatoval zpívající basista kapely Jakub Ryba.
Vychází vám už třetí album v rozmezí necelých čtyř let. Trpíte tak obrovským autorským přetlakem?
První „ofiko“ album s názvem Adios Embryos! jsme vydali v roce 2006, potom se hodně koncertovalo, a proto se na další desku čekalo dva roky. Pak vyšlo Amores Perros, voe! a hned jsme začali pracovat na další desce. Na novince jsme si ale dali víc a trochu jinak záležet. Nechali jsme si krásnej časovej horizont a poprvé jsme všechno dělali opravdu v klidu.
Vydávat nahrávky takto krátce po sobě vždy hrozí jistým opakováním se. Jakým způsobem tomuto nebezpečí čelíte?
Ve stylu, kterej hrajeme, je opakování více či méně nutností. Jsou to tři-čtyři akordy a jejich vyměnování není nevyčerpatelný. (smích) Dozajista by šlo udělat to složitějc, ale to už bychom nebyli my. Vždycky jsme sázeli na jednoduchost a melodičnost, protože tak nás to baví. Určitě se stane, že se někde opakujeme v námětu textu nebo podobnýma melodirma, ale vždycky je to spíš pocitově. Lehce jsme se tomu vyvarovali i tím, že hodně skládat před časem začali i další členové kapely peŤan a Ondra. Předtím jsem skoro všechno dělal sám – teď je to takový rozmanitější.
V titulní písni hostuje Michal David. Bylo složité ho přesvědčit k účasti, anebo pomohlo to, že tvůj otec s ním chystá novou jazzovou kapelu? A jak se David na tuto věc, v níž do jisté míry musel shodit i sám ze sebe, tvářil?
Naše spolupráve nemá s tátou nic společnýho. Oslovit Michala nás napadlo hned v době, kdy jsme písničku skládali, a to se ještě nevědělo, že s ním táta bude dělat jazz band. Vysvětlili jsme mu, z čeho si tam děláme srandu a že celý Rybičky fungujou tak, že si dělají prdel ze všeho, co nám přijde pod čumák. Michal má skvělej smysl pro humor, zasmál se tomu a šel do toho. Nemyslím si, že by se tím nějak shazoval.
Zmíněná písnička si dělá legraci z –náctiletých punkových „bojovníků“. Jsou tihle lidé spíše k smíchu, nebo k politování?
Už jsme si z tohohle tématu dělali srandu v písničce Ooou z minulýho alba. Jsou to ty lidi, který mají na sobě Sex Pistols tričko a jediná jejich revoluce je kopnutí do popelnice v sobotu ve 21:47, protože do desíti musí bejt doma. Tyhle lidi nás nejvíc fuckujou na koncertech... Písnička Viva la Revolución vznikla tak, že jsme jednou byli v MacDonaldu, čekali ve frontě a vzorový šestnátiletý punkeři na nás začali pořvávat, že jsme komerční sračky a děláme všechno jenom pro prachy. Když se vykřičeli, každej si objednal dvojitýho cheesburgera a lehkou colu. Tlemili jsme tomu jak malý kluci a tam vznikla myšlenka této písně a slogan „Ještě dvakrát colu a třikrát Punk’s not dead!“ Neděláme si srandu z punku, ale ty existence, o kterejch se zmiňujeme, jsou jak k smíchu, tak k politování...
Všiml jsem si, že vás s nadšením přijímá obecenstvo na nejrůznějších akcích, nevyjímaje ani převážně metalové festivaly. Překvapuje vás to?
Překvapuje a těší. Vždycky jsme hráli pro prdel a naším heslem zůstává „Pobavit hlavně sebe“. Když se pobaví další lidi, jsme samozřejmě rádi. Když vidíš, jak na koncertě poskakuje človíček ve skejťáckých hadrech, princezna jak z diskotéky, dvoumetrovej týpek v tričku Tři sestry a metalák v ohozu od Metaliky, je to krásná podívaná.
Vaší kapele leckdo vyčítá přílišnou hudební i textovou jednoduchost a přímočarost. Třeba Green Day s podobnými výhradami taky bojovali, ale od alba American Idiot je všechno jinak. Myslíš si, že k podobnému posunu někdy může dojít i u vás?
Nemůžu nás srovnávat s Green Day. To je obrovská světová kapela, zatímco naší ambicí byli vždy jen lidi v ČR. Ale když už jsi to nakousl, Green Day udělali obrovskou kariéru i s tím, co jim bylo často vyčítáno. S American Idiot přišly jen složitější texty, hudba mi přijde pořád dost jednoduchá a přímočará – ale tak se mi Green Day líbí!
Na kritiky sereme. Když někdo napíše dobrou recenzi, jsme rádi, a když špatnou, tak se zasmějeme. Nehrajeme pro hudební kritiky, ale pro lidi...
Fotogalerie:
fotogalerie
Možná vám úspěch téhle kutnohorské poppunkové party a s tím související pozornost médií přijdou jako něco nepatřičného. Jenže zkuste si někdy nahrávky Rybiček 48 poslechnout bez předsudků a jaksi a priori odmítavého postoje – anebo navštívit jakýkoliv jejich koncert. Jistě, žádné velké umění v tom nehledejte, ale melodicky svěžích energických písniček pánové ze svého tvůrčího rukávu sypou pomyslné tucty. Výjimkou není ani nové album Viva la Revolución!, a nejen o něm s mGuide podebatoval zpívající basista kapely Jakub Ryba. Vychází vám už třetí album v rozmezí necelých čtyř let. Trpíte tak obrovským autorským přetlakem?
První „ofiko“ album s názvem Adios Embryos! jsme vydali v roce 2006, potom se hodně koncertovalo, a proto se na další desku čekalo dva roky. Pak vyšlo Amores Perros, voe! a hned jsme začali pracovat na další desce. Na novince jsme si ale dali víc a trochu jinak záležet. Nechali jsme si krásnej časovej horizont a poprvé jsme všechno dělali opravdu v klidu.
Vydávat nahrávky takto krátce po sobě vždy hrozí jistým opakováním se. Jakým způsobem tomuto nebezpečí čelíte?
Ve stylu, kterej hrajeme, je opakování více či méně nutností. Jsou to tři-čtyři akordy a jejich vyměnování není nevyčerpatelný. (smích) Dozajista by šlo udělat to složitějc, ale to už bychom nebyli my. Vždycky jsme sázeli na jednoduchost a melodičnost, protože tak nás to baví. Určitě se stane, že se někde opakujeme v námětu textu nebo podobnýma melodirma, ale vždycky je to spíš pocitově. Lehce jsme se tomu vyvarovali i tím, že hodně skládat před časem začali i další členové kapely peŤan a Ondra. Předtím jsem skoro všechno dělal sám – teď je to takový rozmanitější.
V titulní písni hostuje Michal David. Bylo složité ho přesvědčit k účasti, anebo pomohlo to, že tvůj otec s ním chystá novou jazzovou kapelu? A jak se David na tuto věc, v níž do jisté míry musel shodit i sám ze sebe, tvářil?
Naše spolupráve nemá s tátou nic společnýho. Oslovit Michala nás napadlo hned v době, kdy jsme písničku skládali, a to se ještě nevědělo, že s ním táta bude dělat jazz band. Vysvětlili jsme mu, z čeho si tam děláme srandu a že celý Rybičky fungujou tak, že si dělají prdel ze všeho, co nám přijde pod čumák. Michal má skvělej smysl pro humor, zasmál se tomu a šel do toho. Nemyslím si, že by se tím nějak shazoval.
Zmíněná písnička si dělá legraci z –náctiletých punkových „bojovníků“. Jsou tihle lidé spíše k smíchu, nebo k politování?
Už jsme si z tohohle tématu dělali srandu v písničce Ooou z minulýho alba. Jsou to ty lidi, který mají na sobě Sex Pistols tričko a jediná jejich revoluce je kopnutí do popelnice v sobotu ve 21:47, protože do desíti musí bejt doma. Tyhle lidi nás nejvíc fuckujou na koncertech... Písnička Viva la Revolución vznikla tak, že jsme jednou byli v MacDonaldu, čekali ve frontě a vzorový šestnátiletý punkeři na nás začali pořvávat, že jsme komerční sračky a děláme všechno jenom pro prachy. Když se vykřičeli, každej si objednal dvojitýho cheesburgera a lehkou colu. Tlemili jsme tomu jak malý kluci a tam vznikla myšlenka této písně a slogan „Ještě dvakrát colu a třikrát Punk’s not dead!“ Neděláme si srandu z punku, ale ty existence, o kterejch se zmiňujeme, jsou jak k smíchu, tak k politování...
Všiml jsem si, že vás s nadšením přijímá obecenstvo na nejrůznějších akcích, nevyjímaje ani převážně metalové festivaly. Překvapuje vás to?
Překvapuje a těší. Vždycky jsme hráli pro prdel a naším heslem zůstává „Pobavit hlavně sebe“. Když se pobaví další lidi, jsme samozřejmě rádi. Když vidíš, jak na koncertě poskakuje človíček ve skejťáckých hadrech, princezna jak z diskotéky, dvoumetrovej týpek v tričku Tři sestry a metalák v ohozu od Metaliky, je to krásná podívaná.
Vaší kapele leckdo vyčítá přílišnou hudební i textovou jednoduchost a přímočarost. Třeba Green Day s podobnými výhradami taky bojovali, ale od alba American Idiot je všechno jinak. Myslíš si, že k podobnému posunu někdy může dojít i u vás?
Nemůžu nás srovnávat s Green Day. To je obrovská světová kapela, zatímco naší ambicí byli vždy jen lidi v ČR. Ale když už jsi to nakousl, Green Day udělali obrovskou kariéru i s tím, co jim bylo často vyčítáno. S American Idiot přišly jen složitější texty, hudba mi přijde pořád dost jednoduchá a přímočará – ale tak se mi Green Day líbí!
Na kritiky sereme. Když někdo napíše dobrou recenzi, jsme rádi, a když špatnou, tak se zasmějeme. Nehrajeme pro hudební kritiky, ale pro lidi...
Zajímavosti:
Otcem frontmana Rybiček 48 – mimochodem, původní název této skupiny, pod nímž vydala první tři demoCD, zněl Banánový rybičky – je vysoce respektovaný baskytarista Pavel Jakub Ryba, který proslul především jako jazzman (jeho současná hlavní kapela jsou Mind The Step). Hrál však i v Krásných nových strojích, s Lubošem Pospíšilem, Petrem Novákem, Pepou Nosem, Pavlem Bobkem nebo Hanou Zagorovou.
Kytarista Petr Lebeda a bubeník Ondřej Štorek ve volném čase holdují dočista jiné hudbě, než jaké se věnuje jejich mateřská formace. Věřte nebo ne, ale skupina Agarwean, kde společně působí, drtí nekompromisní death metal...
Otcem frontmana Rybiček 48 – mimochodem, původní název této skupiny, pod nímž vydala první tři demoCD, zněl Banánový rybičky – je vysoce respektovaný baskytarista Pavel Jakub Ryba, který proslul především jako jazzman (jeho současná hlavní kapela jsou Mind The Step). Hrál však i v Krásných nových strojích, s Lubošem Pospíšilem, Petrem Novákem, Pepou Nosem, Pavlem Bobkem nebo Hanou Zagorovou.
Kytarista Petr Lebeda a bubeník Ondřej Štorek ve volném čase holdují dočista jiné hudbě, než jaké se věnuje jejich mateřská formace. Věřte nebo ne, ale skupina Agarwean, kde společně působí, drtí nekompromisní death metal...
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Rybicky-48-Pobavit-sebe-i-lidi~22~zari~2009/
Komentáře
&;
