Rush
Tři mušketýři po třiceti letech
17.9.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
V sobotu 25. září vystoupí v pražské T-Mobile Areně poprvé ve své historii kanadské rockové trio Rush. Kapela, která má i mezi českými rockovými labužníky početnou obec trvalých příznivců, přijíždí v rámci světového turné ke svým "třicetinám". Přesněji řečeno, k třicátému výročí oficiálního vydání prvního alba a zformování nynější sestavy. Kapela rovněž přiváží novinky ze svého výročního minialba coververzí, vydaného v létě pod názvem Feedback.
"Naším největším úspěchem je to, že jsme spolu vydrželi tak dlouho, a že jsme pořád tak blízkými přáteli. Je to už přes třicet let a popravdě můžu tvrdit, že jsme si vzájemně něco jako bráchové. Je to naše společná práce, která nás drží pevně pohromadě, fascinuje a díky které jsme nerozluční. A jsme si velice blízcí i v osobním životě." přiznává kytarista Alex Lifeson. (27. 8. 1953). Druhými dvěma zmíněnými "bráchy" jsou virtuózní basista s výrazným extatickým hlasem Geddy Lee ( 29. 7. 1953) a bubnující básník Neil Peart (12. 9. 1952). Právě třetí jmenovaný doplnil sestavu v roce 1974 tak, aby zůstala po dnešek neměnná a nerozlučná. Během tří dekád prošla muzika Rush přirozeným vývojem, čítajícím řadu proměn, od progresivního kytarového hardrocku v samých počátcích, přes období kosmické fascinace, etapu syntetických kouzel v osmdesátých letech, až po různorodá alba let devadesátých, jichž se dotkly i vlivy grunge či všeobecně znovunalezené kytarové syrovosti. Jedno zůstalo ale po celá léta pro Rush typické a neměnné. Jedná se vždycky o naprosto osobitý a charakteristický projev muzikantsky brilantní kapely, která disponuje silnými hudebními nápady a nezná žádné omezující hráčské bariéry.
To čím Rush na své fanoušky útočí je především hudba. Desky a vynikající koncertní pověst kapely. Už od svých začátků zachovávala trojice i na pódiu pestrá a členitá aranžmá svých skladeb, ovšem bez pomoci nájemních hudebníků. A tak Geddy Lee a Alex Lifeson kombinují své strunné nástroje s klávesnicemi syntezátorů, nožními basovými manuály a sequencery. Po autorské stránce jsou po celá tři desetiletí Rush naprosto soběstačnou kapelou. Velký význam připisují textům, jejichž autorem je bubeník Neil Peart. V průběhu času se proměňují i témata a náměty jeho textů. Od kosmického vizionářství, futurismu či mystiky, přes texty poetické či naopak sociálně razantní jako třeba na zmíněném albu Conterparts.
Jestliže bylo řečeno, že Rush jsou co do repertoáru naprosto soběstačnou kapelou, v roce svého třicátého výročí si dopřáli změnu. O prázdninách se objevilo minialbum Feedback, které obsahuje osm osobitých coververzí skladeb ze šedesátých let. Tedy z doby, kdy jak Niel Peart popisuje, byli nynější Rush třinácti, čtrnácti letí hudební začátečníci a ".tohle byla muzika, která nás formovala." Nahrávky pro minialbum Feedback vznikly zjara letošního roku. Kapela při nich sáhla k přirozenému jednoznačnému kytarovému soundu, který odpovídá původnímu duchu písniček. Je ale pochopitelné, že coververze nesou i silný otisk Rush jako takových, jejich přístupů k hudbě a jejich pojetí. Jakkoli se tedy nejedná o řadové album, je Feedback titul příjemný, zajímavý, o čemž snad nejlépe vypovídá závěrečná coververze Crossroads z repertoáru Cream. Na pražském koncertě lze ale očekávat průřez celou kariérou Rush, a tak bude pro věrné fanoušky setkání se třemi mušketýry aristokratického rocku jistě skutečným zážitkem, byť bylo třeba si na něj počkat celých třicet let.
"Naším největším úspěchem je to, že jsme spolu vydrželi tak dlouho, a že jsme pořád tak blízkými přáteli. Je to už přes třicet let a popravdě můžu tvrdit, že jsme si vzájemně něco jako bráchové. Je to naše společná práce, která nás drží pevně pohromadě, fascinuje a díky které jsme nerozluční. A jsme si velice blízcí i v osobním životě." přiznává kytarista Alex Lifeson. (27. 8. 1953). Druhými dvěma zmíněnými "bráchy" jsou virtuózní basista s výrazným extatickým hlasem Geddy Lee ( 29. 7. 1953) a bubnující básník Neil Peart (12. 9. 1952). Právě třetí jmenovaný doplnil sestavu v roce 1974 tak, aby zůstala po dnešek neměnná a nerozlučná. Během tří dekád prošla muzika Rush přirozeným vývojem, čítajícím řadu proměn, od progresivního kytarového hardrocku v samých počátcích, přes období kosmické fascinace, etapu syntetických kouzel v osmdesátých letech, až po různorodá alba let devadesátých, jichž se dotkly i vlivy grunge či všeobecně znovunalezené kytarové syrovosti. Jedno zůstalo ale po celá léta pro Rush typické a neměnné. Jedná se vždycky o naprosto osobitý a charakteristický projev muzikantsky brilantní kapely, která disponuje silnými hudebními nápady a nezná žádné omezující hráčské bariéry.
To čím Rush na své fanoušky útočí je především hudba. Desky a vynikající koncertní pověst kapely. Už od svých začátků zachovávala trojice i na pódiu pestrá a členitá aranžmá svých skladeb, ovšem bez pomoci nájemních hudebníků. A tak Geddy Lee a Alex Lifeson kombinují své strunné nástroje s klávesnicemi syntezátorů, nožními basovými manuály a sequencery. Po autorské stránce jsou po celá tři desetiletí Rush naprosto soběstačnou kapelou. Velký význam připisují textům, jejichž autorem je bubeník Neil Peart. V průběhu času se proměňují i témata a náměty jeho textů. Od kosmického vizionářství, futurismu či mystiky, přes texty poetické či naopak sociálně razantní jako třeba na zmíněném albu Conterparts.
Jestliže bylo řečeno, že Rush jsou co do repertoáru naprosto soběstačnou kapelou, v roce svého třicátého výročí si dopřáli změnu. O prázdninách se objevilo minialbum Feedback, které obsahuje osm osobitých coververzí skladeb ze šedesátých let. Tedy z doby, kdy jak Niel Peart popisuje, byli nynější Rush třinácti, čtrnácti letí hudební začátečníci a ".tohle byla muzika, která nás formovala." Nahrávky pro minialbum Feedback vznikly zjara letošního roku. Kapela při nich sáhla k přirozenému jednoznačnému kytarovému soundu, který odpovídá původnímu duchu písniček. Je ale pochopitelné, že coververze nesou i silný otisk Rush jako takových, jejich přístupů k hudbě a jejich pojetí. Jakkoli se tedy nejedná o řadové album, je Feedback titul příjemný, zajímavý, o čemž snad nejlépe vypovídá závěrečná coververze Crossroads z repertoáru Cream. Na pražském koncertě lze ale očekávat průřez celou kariérou Rush, a tak bude pro věrné fanoušky setkání se třemi mušketýry aristokratického rocku jistě skutečným zážitkem, byť bylo třeba si na něj počkat celých třicet let.
časopis Rock&Pop 2004/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/RushTri-musketyri-po-triceti-letech~17~zari~2004/
Komentáře
&;