Rok 2004 slovem i obrazem
27.12.2004 | Autoři: Ivan Ivanov, Jaroslav Špulák, Martin Zoul | sekce: publicistika
Večery se dlouží, dny krátí, zima zalézá pod kůži a regály obchodů s deskami se prohýbají pod tíhou vánočních alb a výběrů Best Of. To všechno může znamenat pouze jediné: blíží se konec roku. Sluší se zavzpomínat na všechno, co nám uplynulých dvanáct měsíců přineslo. Redakční kolektiv dal tedy hlavy dohromady a výsledkem jsou následující řádky, na nichž jsme se pokusili zrekapitulovat události, které se v uplynulém roce tak či onak podepsaly na tváři hudební scény. Součástí přehledu je i souhrn alb, která, ač mnohdy žánrově velmi rozdílná, mají jednoho společného jmenovatele: v tom kterém měsíci obdržela při hodnocení nejvyšší průměr a získala hrdý titul Deska měsíce.
Zajímavé debuty
Česká hudební scéna bývá nejčastěji přirovnávána k rybníku. Trochu to v něm sice zapáchá, a to nejen v letních měsících, jiný ale zatím nemáme a musíme si vystačit s rybami, které se prohání v tom stávajícím, případně si do něj vysadit nové. Takovými čudlami, které by mohly v budoucnu vyrůst v pořádné ryby, by mohli klidně být Alvik - pražská nu-jazzová parta, která si na jedné straně vysloužila pověst arogantních perfekcionistů,.na straně druhé ale v letošním roce natočila poměrně vyspělý debut Breathing Geometry.
Zajímavou kolekci alternativně folkových písniček vydal na kopřivnické značce Piper Records pod pseudonymem folk3mail bubeník Ememvoodoop"ká Ondřej Pečenka. Deska má název Zrno a aspiruje na jeden z nejzajímavějších debutů letošního roku. Na podobné vlně tvoří i multimediální sdružení Cartonnage, byť do svého hudebního výrazu zahrnulo na desce CD 1 rovněž výrazové prostředky vypůjčené z jazzu a pomalé elektronické hudby.
Daleko větším zjevením je ale mnohohlavý Moberg Ensemble, který na svém debutovém CD World Music From Prague zpracovává originálním způsobem lidové písně z Horňácka a dalších oblastí naší vlasti. To Al -Yaman si pro inspiraci pro své etnické fúze došli až na blízký východ, konkrétně do Jemenu, odkud pochází jejich zpěvačka. Na albu Hurriya se kapele podařilo zachovat energii svých živých vystoupení a ve svém ranku u nás letos nenachází konkurenci.
U nás:
Hudební knihy v roce 2004
Regály domácích knihkupectví v roce 2004 vyslaly směrem k milovníkům hudby hodně pozitivních zpráv. Pravděpodobně nejvíc potěšených najdete v řadách příznivců Beatles. České překlady monografií se týkají hlavně členů této legendární skupiny. Podle vzoru beatlesovské knižní bible Revoluce v hlavě byla napsána publikace autora Paula DuNoyera s názvem: Lennon - Jak vznikaly písně Johna Lennona 1970-1980 (Svojtka & Co. 2004). O něco kritičtější pohled na sira Paula než jsme zvyklí od jeho přítele Barryho Milese, nabídnul německý autor Harald Martin ve své knize Paul McCartney (Vitalis 2004). Mezeru, která zůstávala po někdejším hodně neúplném dílku Geoffreyho Giullanna, zaplnil Alan Clayson knihou, která se jmenuje George Harrison (Volvox Globator 2004). Nakladatelství BBart se po loňských úspěšných titulech o Rolling Stones a Franku Zappovi představilo rozsáhlou encyklopedií Heavy Metal, která svým rozsahem a aktuálností daleko předčí deset let starou Heavy Metal Direkt. Přímo ukázkovou práci hudební historiografie předvedl slovenský autor Petr Uličný v knize: Marián Varga - O cestách, které nevedou do Říma (Slovart 2004).
Nemálo zajímavých titulů vyšlo i z per domácích autorů. Nestor české jazzové publicistiky Lubomír Dorůžka pokračuje v sérii svých vzpomínek a jeho nový titul se jmenuje Panorama snů (Torst 2004). Editorská a sestavitelská činnost Jaroslava Riedla se tentokrát věnovala skupině Garáž. Soubor textů písní a rozhovorů s Tonym Ducháčkem vyšel u nakladatelství Maťa, stejně tak jako již druhé aktualizované vydaní Riedlovy knihy Národ Psích vojáků. Nový příspěvek do mapování tvorby Karla Kryla je kritické vydání jeho zvukových nahrávek a desek od autora Michala Huvara (Carpe Diem 2004). Mistr rozhovorů hudební publicista Ondřej Bezr ve své knize Pětadvacet - Rozhovory s českými muzikanty (Petrov 2004) nabízí rozmlouvání s osobnostmi jako jsou Ivan Hlas, Petr Spalený, Vlasta Redl nebo Ester Kočičková.
Česko hledalo a našlo SuperStar
Ať se to odpůrcům televize Nova a televizní zábavy pro masy vůbec líbí, nebo ne, uplynulý rok byl pro řadu lidí především rokem SuperStar. Reality show Pop Idol, vytvořená "objevitelem" Spice Girls Britem Simonem Fullerem, vtrhla do Česka v únoru a až do finálového večera, vysílaného 20. června, si získala statisíce příznivců (podle serveru Radiotv.cz se sledovanost posledních finálových kol pohybovala kolem tří milionů dospělých diváků).
Česko hledá SuperStar je v našich podmínkách zatím ojedinělý typ pořadu, který na sebe dokázal nabalit další části nejen zábavního průmyslu: na soutěži se kromě Novy a vydavatelství BMG přiživily desítky tištěných médií, spousty článků o SuperStar zahltily internetové servery, na své si přišly sázkové kanceláře. Zapomenout samozřejmě nelze ani na reklamní průmysl, i když ten se šance využít popularity soutěžících nechopil nijak razantně, s výjimkou firmy LG Electronics.
První českou SuperStar se stala v době konání soutěže sedmnáctiletá Aneta Langerová. Té vyšlo začátkem září u firmy BMG album Spousta andělů, natočené v produkci Ivana Krále a se spoustou hvězdných spolutvůrců typu Oskara Petra nebo Pavly Milcové. Podle očekávání se Aneta stala na krátký čas nejprodávanější českou interpretkou, než ji sesadil Daniel Landa. Také nahrávky dalších finalistů, zejména Sámera Issy a Šárky Vaňkové, by se mohly prodávat celkem slušně.
V lednu startuje na Nově druhé kolo Česko hledá SuperStar a podle svědectví těch, kteří měli možnost tuhle soutěž zažít v zahraničí, nás ten opravdový boj teprve čeká.
Podivná sezóna letních festivalů
Čeští promotéři se sice nechtějí o krizi letních festivalů ani slyšet, při bližším pohledu však domácí festivalové nebe není tak docela bez mráčků.
Za největší zklamání lze označit zrušení v loňském roce slibně se etablovavší multižánrové přehlídky Go Planet Roxy. Na jejím prvním ročníku, konaném na letišti u Tábora, vystoupily tak rozdílné hvězdy jako Marilyn Manson nebo Morcheeba a právě stylová velkorysost byla vedle dokonalé organizace největší předností tohoto festivalu.
Bohužel se nezdařilo jednání s Linhartovou nadací, která podruhé odmítla propůjčit festivalu jméno klubu, který v Praze provozuje. Následně přišli pořadatelé v čele s bývalým tiskovým mluvčím Roxy Tolgou Alačamem o partnerství generálního sponzora, společnosti Eurotel, a celý velkolepý projekt, který měl do Čech přivézt mimo jiné The Cure, uvízl na mrtvém bodě.
Zajímavou akcí mohla být pražská přehlídka United Islands Of Prague, konaná na přelomu dubna a května v rámci oslav vstupu České republiky do Evropské unie. Bohužel ale skončila v hluboké finanční ztrátě a desítky kapel dodnes neviděly za svá vystoupení na festivalu honorář.
Do třetice všeho zlého se nevedlo ani české mutaci britského festivalu Creamfields, nad jejímž letošním (a nejspíš definitivně posledním) ročníkem se vznáší duch nízké návštěvnosti a také podvod s hlavními hvězdami - místo ohlášených Public Enemy přijeli pouze dva méně výrazní členové kapely.
Zkrátka a dobře: nebylo vždy snadné být festivalovým promotérem v roce 2004.
To tajemné slovo fúze
Tržby z prodeje hudebních nosičů celosvětově klesají a jedním z důvodů, jak tomu můžou vydavatelské domy čelit, je slučovat se do mnohem silnějších uskupení.
Koncem července tak Evropská komise ve shodě s odpovědnými americkými úřady posvětila fúzi dvou firem, které jsou součástí takzvané "velké pětky" - Sony a BMG. Jde o největší sloučení podobných subjektů od doby, kdy společnost EMI koupila na přelomu 80. a 90. let firmu Virgin a snížila tak počet velkých vydavatelství ze šesti na pět (kromě výše jmenovaných patří do velké pětky ještě společnosti Universal, EMI a Warner Music).
Nová společnost, která bude po Universalu druhá největší v oboru, ponese název Sony BMG, bude sídlit v New Yorku a v jejím katalogu se sejdou například Elvis Presley s Michaelem Jacksonem, David Bowie s Christinou Aguilerou nebo Pearl Jam s Avril Lavigne.
Proti sloučení však protestují více než dvě tisícovky menších labelů sdružené v organizaci Impala. Domnívají se, že úřady schválená fúze způsobí nerovnováhu na hudebním trhu a hodlají pro toto své přesvědčení získat oporu soudní cestou.
V Česku je zatím nejdiskutovanějším důsledkem fúze vyhazov díky SuperStar mediálně známého ředitele BMG Czech Republic Milana Hermana a jeho nahrazení v čele nově vzniklé společnosti dosavadním šéfem Sony Music Entertainment Zbyňkem Knoblochem. Ten nedávno v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že v současnosti obě firmy pracují na sloučení účetnictví a IT systémů a v souvislosti s chystanými úsporami dodal, že jím řízená firma bude schopna připravena postarat se o všechny interprety ze společného katalogu.
Komu vadí hvězdy v Praze?
V uplynulém létě přivítala Praha na svých koncertních pódiích spoustu hvězd světových jmen - nejpamátnější byla zřejmě vystoupení Paula McCartneye a Carlose Santany, kteří sem na rozdíl od Davida Bowieho či Lennyho Kravitze.přijeli zahrát poprvé. Chybělo přitom málo, aby se žádný z těchto koncertů neuskutečnil, nebo aby tu vystoupila jen část hvězd.
Na počátku bylo rozhodnutí agentury Interkoncerts vybudovat na pražském Chodově mobilní areál schopný náročným podmínkám hudebních hvězd vyhovět. Po několikaměsíčních průtazích však přišlo veto od zastupitelů městské části Praha 11, na jejímž území měl chystaný T-Mobile Park vzniknout. Zastupitelstvo prý nedostalo od agentury žádné podklady týkající se projektu (nepravda) a navíc se na něm hromadily stížnosti občanů zmíněné městské části proti záměru vybudovat areál právě v místě jejich bydliště (pravda).
Bylo třeba vymyslet náhradní řešení, které přišlo v podobě Kolbenova parku u stejnojmenné stanice pražského metra. Tento prostor sloužil během letošního MS v hokeji jako parkoviště a následně byl přetvořen v koncertní arénu, kam byly přesunuty koncerty Paula McCartneyho, Carlose Santany a Lennyho Kravitze, zatímco David Bowie a Metallica vystoupili v tradiční T-Mobile Areně.
Smlouva se soukromým majitelem pozemku, na kterém nový T-Mobile Park leží, byla uzavřena na rok s tím, že v případě spokojenosti obou stran bude prodloužena. Snad se podaří udržet v Praze alespoň jedno místo, kde by mohly vystupovat světové megahvězdy za podmínek, na které jsou zvyklí odjinud!
Hip-hop a major labely. Jde to dohromady?
Ve světě je běžné, že velké labely rýžují na statisícových prodejích hiphopových desek, jen u nás jako by jejich pobočky donedávna odmítaly brát boom hip-hopu na vědomí. Pochopitelně, že pro část hiphopperů bude smlouva s nadnárodním hudebním kolosem stále představovat zradu hiphopových ideálů, pro ostatní ale představuje kontrakt cestu, jak svoji hudbu představit většímu množství posluchačů, a to třeba i mimo poměrně uzavřenou komunitu. Stačí si vzpomenout na rozruch, který v roce 1997 vzbudilo eponymní debutové album slovenských Trosek (či Trosiek?), které vyšlo u české pobočky firmy Sony.
Jinak ale pro tuhle scénu platí, že všechny zásadní desky vyšly prakticky svépomocí na malých labelech zaměřených pouze na hip-hop. Teprve v docela nedávné době se začala tato praxe měnit: EMI vydali na svém sublabelu Neighbor Beats album karlovarských Bow Wave a slovenského rappera Čistychova. Sony Music vzali pod svá křídla rovněž slovenský Kontrafakt a dá se očekávat, že se nějaká ta hiphopová akvizice dříve či později objeví také v katalogu ostatních velkých labelů.
Na letošní největší tuzemský festival tohoto žánru Hip Hop Kemp 2004 přijelo odhadem 13000 návštěvníků a to už je kupní síla, kterou si žádné hudební vydavatelství nemůže dovolit ignorovat. V příštím roce tak budeme pravděpodobně svědky soubojů vydavatelství o velká hiphopová jména, neboť zkušenost říká, že v undergroundu nelze zůstat věčně.
Fenomén Landa
Jedním z nejaktivnějších domácích muzikantů byl v uplynulém roce určitě Daniel Landa. I bez uměleckých kompromisů a masivní sebereklamy účastí v pokleslých televizních show v roce 2004 dokázal prodat desítky tisíc svých nahrávek. V říjnu byla jeho deska Neofolk na vedoucím místě albové hitparády a zároveň měl Landa na devátém místě kompilaci Best Of Vol.2 a na nižší pozici se ještě stále držela koncertní nahrávka Vltava Tour, která žebříčku vévodila mnoho týdnů předtím. Již za tři týdny od vydání zmizelo z pultů čtyřicet tisíc kopií Neofolku, stejně dobře se v České republice prodávají jenom produkty spojené se soutěží Česko hledá SuperStar, Jaromír Nohavica, Kabát a Lucie Bílá.
Také tento rok byl Landa aktivní jako automobilový závodník a se závodníkem Romanem Krestou zorganizoval Nadaci Malina, která se věnuje prevenci a bezpečnosti silničního provozu. Velkou mediální pozornost vyvolalo založení řádu Ordo lumen templi, o kterém však šestatřicetiletý hudebník zatím podává jen kusé informace. "Až budou konkrétní projekty, rád je budu prezentovat. Teď je potřeba makat," vzkázal prostřednictvím rozhovoru, který jsme s ním otiskli v říjnovém čísle Rock & Popu.
Už v listopadu do předprodeje zamířily lístky na připravovaný muzikál Tajemství, jehož premiéra se uskuteční za doprovodu živé kapely v polovině března v pražském divadle Kalich. Na rozdíl od předchozí rozpačitě přijaté adaptace Mozartova Requiem, nazvané Rockquiem, a osm let starého úspěšného muzikálu Krysař je námět Tajemství původní a částečně by měl navazovat na Landovo poslední album Neofolk.
DVD už mají EOST i Fešáci
Pokud se prodej nějakých hudebních nosičů na českém trhu rozhýbal, potom jde rozhodně o DVD. Dáno je to klesající cenou DVD přehrávačů, nejlevnější lze sehnat za dva tisíce, slušnější za pět, a také možností naskládat na kotouček spoustu informací a přirozeně je opatřit obrázky. Všeobecně se uvažuje o tom, že se v budoucnu právě DVD stanou nástupci klasických CD. Ve světě je již poměrně časté, že někteří interpreti přidávají do malé průhledné krabičky na CD také DVD nosič.
Z výše uvedených důvodů se slušně rozhýbal i zdejší trh s DVD nosiči, byť ještě pořád není vlastně z čeho vybírat. Na sklonku loňského roku na sebe upozornila Ecstasy Of The St. Theresa kolekcí Fastmoving/Slowthinking a Olympic rozjížděl sérii vzpomínek na své videoklipy.
Později se k nim přidali Buty s vzpomínkou na čtyři roky staré turné Kosmostour 2000, Helena Vondráčková se svými Přelety, Hana Zagorová s nejslavnějšími zpracováními svých skladeb Cesta ke štěstí, Fešáci, kterým Supraphon vydal záznam koncertu k pětatřiceti letům existence v Lucerně, nebo Doga, jež zaznamenala svůj set na Noci plné hvězd v Třinci.
Největšího úspěchu ale dosáhli Support Lesbiens s DVD Live, záznamem koncertu se smyčcovým tělesem pro Českou televizi. Ani Lucie se vzpomínkou nazvanou Lucie v opeře neostrouhala, byť se jednalo o připomenutí téměř dva roky starého koncertu.
V listopadu pak ještě do žebříčků s DVD promluvili koncertními záznamy z letošních šňůr Kabát a Divokej Bill.
Na příští rok všichni vydavatelé hlásí, že se na realizace DVD soustředí. Posledně jmenované skupiny totiž prodaly více nosičů, než mnohé jiné v "levnější" CD verzi.
Venku:
Redakční oblíbenkyně Dido se zasloužila o uzavření jakéhosi britského rasistického serveru, jehož provozovatel na něm vystavil zpěvaččiny skladby White Flag a This Land Is Mine. Tvrdil o nich, že už svým názvem na svou autorku prozrazují sympatie k hnutí skinheads a tuto svoji teorii dále rozvíjel amatérským rozborem jejich textů. Dido pochopitelně jakékoli spojování s dotyčnou stránkou odmítla a prostřednictvím své vydavatelské firmy oznámila, že žádná rasistka není.
24. únor se zapíše do hudební historie pod názvem Šedé úterý. Na ten den vyhlásil aktivistický server Downhill Battle (www.downhillbattle.org) on-line protest proti praktikám velkých nahrávacích společností. Šlo o bezprostřední reakci na požadavek jedné z firem velké pětky, konkrétně EMI, na zastavení šíření tzv. Šedého alba. To vzniklo smícháním samplů skladeb z Bílého (The Beatles) a Černého (Jay-Z) alba, které měl na svědomí losangeleský DJ a producent Danger Mouse. Kdyby už nic jiného, pomohla celá kauza ve svém důsledku rozpoutat diskusi o významu copyrightu.
10. června zemřel ve věku 73 let pianista a zpěvák Ray Charles. Během své kariéry vyzkoušel snad všechny žánry tradiční americké hudby: coby vokalista si vypůjčoval výrazové prostředky ze soulu, jazzu i blues a v jeho diskografii se nachází i countryová deska Modern Sounds In Country And Western. Přestože byl Charles od svým sedmi let slepý, dokázal se z neuvěřitelně chudých začátků vypracovat na jednoho z nejuznávanějších hudebníků planety.
Přesně v polovině června zahájila společnost Apple Computers provoz svého úspěšného systému pro legální (a zpoplatněné) stahování digitalizované hudby iTunes ve třech evropských státech. Během prvního týdne zaznamenal internetový obchod iTunes Europe 800 000 stáhnutých skladeb, což určitě přispělo k rozhodnutí otevřít pobočku iTunes také v dalších evropských zemích včetně Polska nebo České republiky. Dočkat bychom se měli na jaře příštího roku, do té doby nám nezbude nic jiného než stahovat hudbu ze sítě nelegálně.
Britská bratrská dvojice Orbital vydala desku nazvanou The Blue Album a těsně před tím oznámila svůj rozchod. Orbital patřili mezi průkopníky elektronické hudby a i když zlí jazykové tvrdí, že se zasloužili o její komercionalizaci. Lze se na to dívat také tak, že prostě přispěli k její masové popularitě. Za přelomový rok jejich kariéry se považuje rok 1994, kdy odehráli v rámci festivalu v Glastonbury koncert v "prime timeu" na druhém největším pódiu, což se žádné elektronické kapele před nimi nepovedlo.
Stalo se zvykem, že zahajovací ceremoniál olympijských her neznamená jen defilé sportovců, ale také vystoupení nějaké hudební hvězdy. Zatímco v roce 2000 v Sydney to byl Moby, letošnímu úvodnímu večeru olympiády v Aténách kralovala Bj"rk. Zazpívala píseň Oceania ze své nové desky Medúlla a oblékla si k tomu více než dvě stě metrů dlouhé šaty řecké návrhářky Sophie Kokosalaki, které podle zpěvačky představovaly oceán.
Uběhlo 35 let od nejslavnějšího festivalu všech dob, legendárního Woodstocku. "Když jsme se složitými cestičkami dostávali domů do New Yorku, napadlo mě mnohokrát, že jsem asi byl u klíčové akce dějin moderní populární hudby. Současně mě honily myšlenky, které mi říkaly, že cosi velkého skončilo," vzpomínal v roce 1975 na soumrak éry květinových dětí jeden z přímých účastníků festivalu.
The Prodigy, zredukovaní na zakládajícího člena Liama Howletta, konečně vydali dlouho odkládané album Always Outnumbered, Never Outgunned. I když si Kärtsy Hattaka z Waltari myslí opak, nemá Howlettovo dílko daleko k zbytečnosti punkových projektů bývalého zpěváka The Prodigy Keithe Flinta a tudíž muže být klidně nazváno největším zklamáním tohoto roku.
Ostře sledovanou cenu za nejlepší britské či irské album, podle hlavního sponzora letos přejmenovanou na Nationwide Mercury Music Prize, si odnesla za svůj eponymní debut skotská čtveřice Franz Ferdinand. "Když tu desku posloucháte, může vám zčásti připomínat sedmdesátá nebo osmdesátá léta, ve skutečnosti ale nemohla vzniknout nikdy jindy než v roce 2004," řekl v rozhovoru pro BBC člen poroty Ian Parkinson, evidentně spokojený s volbou svých kolegů.
Ve věku 55 let zemřel v Los Angeles na rakovinu prostaty Johnny Ramone, kytarista a zakladatel The Ramones. Posledním z žijících exčlenů punkové legendy, která byla v roce 2002 uvedena do rock'n'rollové síně slávy, tak zůstává někdejší bubeník Tommy Ramone. Zpěvák Joey Ramone podlehl v roce 20010 rakovině míšních uzlin a basák Dee Dee Ramone zemřel předloni na předávkování drogami.
Dlouhých 37 let čekali fanoušci Beach Boys na vydání desky Smile, ambiciózního projektu Briana Wilsona, od kterého dávali ostatní členové kapely ruce pryč. Od poloviny šedesátých let tak bylo album neustále ve stádiu rozpracovanosti a bylo dostupné pouze na několika neúplných bootlegových nahrávkách. Dokonce se o něm začalo mluvit jako o nejslavnější desce, která nikdy nebyla natočena, tento primát ale definitivně padl koncem září, kdy Smile konečně oficiálně vyšlo.
Během předávání cen časopisu Q vyjádřil Sir Elton John velmi nešlechticky znechucení nad tím, že Madonna dostala cenu za nejlepší koncertní výkon. "Odkdy je playback považován za koncertní výkon?" podivoval se, když přebíral ocenění coby nejlepší klasický písničkář. Madonnin management později vydal prohlášení, podle kterého zpěvačka na playback nezpívá a kromě toho se nepouští do očerňování svých kolegů. Elton John se nakonec Madonně za nařčení omluvil a všichni byli šťastni až do smrti.
Před pětadvaceti lety vydali The Clash legendární dvojalbum London Calling, které od té doby provází pověst jedné z nejlepších desek všech dob. Důvodem je naprosto svobodný přístup k různým hudebním stylům, který tu kapela pod vedením producenta Guye Stevense. Čtvrtstoleté výročí vydání alba jste mohli oslavit například koupí jeho speciální edice, jejíž tři disky navíc obsahovaly demonahrávky z období vzniku London Calling a DVD s dosud neuveřejněnými záběry kapely. Tomu se říká oslava!
Britský hudební průmysl vytáhl po vzoru svého amerického protějšku do boje proti uživatelům tzv. výměnných sítí. Ty umožňují sdílet počítačové soubory s ostatními lidmi připojenými k internetu a jsou využívány především k nelegálnímu šíření hudebních nahrávek. V Americe vznesla organizace na ochranu autorských práv RIAA za poslední rok a půl více než 5000 žalob, počet lidí obviněných její britskou obdobou BPI je prozatím o hodně nižší. Zcela určitě ale v příštích měsících ještě poroste.
Dlouho před vydáním byla novinka U2 označována za nejočekávanější desku tohoto roku. Protože ale v době psaní tohoto článku nebylo album How To Dismantle An Atomic Bomb ještě k dispozici, lze se jen dohadovat, jestli se na něm Bonovi a spol. podařilo zachovat si tvář nebo jestli místo toho podlehli své vlastní velikosti a podobně jako R.E.M. na poslední desce upadli do průměru. První nadšené recenze ale ukazují na první možnost...
Movitější fanoušci Nirvany a rockové historie vůbec určitě zajásají nad zprávou, že koncem listopadu konečně spatřila světlo světa dlouho odkládaná čtyřdisková kolekce With The Lights Out obsahující demonahrávky, živé verze a další rarity nejslavnější grungeové kapely. Proslýchá se, že Courtney Love potřebovala peníze na zaplacení astronomické částky za nájem svého manhattanského bytu, další chechtáky určitě spolkly výdaje za advokáta během jejích četných soudních přelíčení a v neposlední řadě si musela Love z rozhodnutí soudu zaplatit i nákladné protidrogové léčení. Inu, všechno zlé je k něčemu dobré.
12 alb měsíce dle redakce Rock& Pop
autor: Jindřich G"th
Pet Shop Boys
PopArt - The Hits
(EMI)
Na výběrovém albu jedné z nejsofistikovnějších popových kapel snad ani nelze nic zkazit. Dva disky nabízejí opravdu všechno důležité, s čím Pet Shop Boys přišli, dvě velmi dobré novinky pak představují milý bonus.
Neil Tennant a Chris Lowe přistupovali k opravdu ultimativnímu výběru velmi pečlivě, na první disk s podtitulem Pop umístili skladby spíše taneční, uvolněné, zábavné. Druhé CD Art pak nabízí písničky niternější, závažnější, smutnější. I člověk, který syntezátorovému popu právě neholduje, musí po poslechu dvou kotoučků alespoň uznat, že tahle dvojice má zatraceně daleko k trapnému podbízení se nejnižšímu posluchačskému vkusu. Svědčí o tom i skutečnost, že Pet Shop Boys jsou jednou z mála "osmdesátkových" kapel, které dokázaly bez ztráty kytičky vkročit i do dvou následujících dekád. A i kdyby již nic jiného nenatočili, tímto výběrem po sobě zanechali pomník, na který je možno se vždy odvolat.
Ska-P
Incontrolable
(BMG)
Španělští ska-punkeři Ska-P jsou levičáci jako řemen. Sedět s nimi někde nad nápoji, asi by po pár minutách došlo ke slovním přestřelkám, pokud by rovnou nezačaly lítat sklenice. Ale postavte tyhle "Stálinovy děti" na pódium, nechejte je odehrát koncert a následně jej vydejte na CD! Dostanete album, z něhož prýští životodárná energie jako z čerstvého pomeranče.
Kombinace ska s punkovým nápřahem a chytlavými melodickými refrény dává dohromady substanci, jež může u slabších jedinců vyvolat poměrně silnou závislost, které se zbaví jen velmi obtížně. Ska-P navíc své poselství naservírovali ve libozvučné a "revolučně" znějící španělštině, což dává jejich hudbě další rozměr. Pravda, ne všechny exhibice na přiloženém bonusovém DVD jsou úplně košer, mnohdy kapela překročí hranice dobrého vkusu, ale jinak je to síla, z které se až zatočí hlava. Jedno z nejlepších živých alb za hodně dlouhou dobu, alespoň co se zprostředkování atmosféry na pódiu (a vlastně i pod ním) týče.
Norah Jones
Feels Like Home
(Blue Note/EMI)
Březen byl ve znamení napjatě očekávaného druhého alba hezounké usměvavé zpěvačky a skladatelky Norah Jones. Debutem Come Away With Me vzbudila poměrně slušný poprask, tudíž se čekalo, s čím přijde podruhé. Samozřejmě, nestalo se nic neočekávaného. Dvojka Feels Like Home navázala na veleúspěšného předchůdce (aby také ne) a přinesla snůšku milých, vkusných a jemných jazz-blues-popových písniček. Přesně tohle chtěli všichni milovníci Norah Jones slyšet a nebylo důvodu jim nevyhovět.
Na jejím prvenství jsme se v redakci víceméně shodli, jen kolega Zoul byl jejím umístěním na první příčce zklamán. Upřednostňoval totiž novinku Stereolab Margerine Eclipse, která měla sice stejný průměr jako album měsíce, nicméně Norah dostala víc bodů v psané recenzi. Nutno dodat, že kolega se s touto situací nikdy úplně nevyrovnal a jeho občasné nepřítomné pohledy a znepokojující ševelení "jen počkej, Norah" dávají tušit, že v této kauze ještě podnikne určité kroky.
NoMeansNo
The People's Choice
(Wrong Records/Day After)
Dubnovým albem měsíce se stal opět výběr, tentokrát kanadských jazz-punkerů NoMeansNo, kteří "vypadají jako soubor kreténů, instrumentálně jsou zdatní jako málokdo a už pětadvacet let píšou skladby, z jejichž komplexnosti se vám zauzlují střeva", jak v recenzi uvedl kolega Rynda, na tuto problematiku znalec. Pokud vás tedy tvorba této kapely nijak výrazně nepoznamenala, budete mu zkrátka muset věřit.
Kolekce The People's Choice vznikala, jak už ostatně napovídá sám titul, s přispěním fanoušků. Kapela si totiž před několika lety nechala od příznivců posílat návrhy na playlist. Tytéž tipy použila později při sestavování svého prvního výběru Best Of. Některé zásadní skladby tudíž chybí, i dramaturgicky je album poměrně rozpačité. Tyto dojmy však hravě rozptýlí síla a kvalita materiálu. A pokud by někdo skutečně moc žehral na nepřítomnost té či oné pecky, může výběr brát jako odrazový můstek k hlubšímu studiu fenoménu NoMeansNo. It's your choice, vzkazuje vám kapela.
The Divine Comedy
Absent Friends
(Parlophone/EMI)
Pozoruhodné: květen jako v rozpuku a na samotné špici recenzovaných desek stanulo album vyloženě podzimní, které je nejlépe poslouchat při plískanicích, kdy si člověk chce jen tak pohovět v teple a popovídat si se svými chmurami. Jenže co naplat, Neil Hannon natočil velkolepou desku, která navíc prověří, co všechno jste ochotni snést. Pokud se totiž s Hannonem nenaladíte na společnou vlnu, můžete snadno nabýt dojmu, že Absent Friends je kýčovitá, rozbředlá a slaďounkými smyčci přeplácaná popina, kterou je nejlépe zahodit do stoupy a pokud možno na ni ještě plivnout. Ale pokud jste schopni proniknout pod povrch, vyzobnout si Hannonovy úžasné fórky v textech a vůbec přistoupit na jeho hru, shledáte, že držíte v ruce téměř geniální album. Ne všechny skladby se povedly stoprocentně, občas to Hannon se "vznešeným pathosem" přece jen přehnal, ale jinak k jeho práci nelze mít podstatnějších výhrad.
Mimochodem, o výlučnosti této hudby svědčí i fakt, že kolegové Husák a Špulák nenašli dostatek adekvátních výrazů, aby se k albu kompetentně vyjádřili.
The Streets
A Grand Don't Came For Free
(Warner Music)
Když před třemi lety vydal Mike Skinner pod hlavičkou projektu The Streets debutové album Original Pirate Material, byl z toho docela slušný poprask. Na debut šlo o velmi vyzrálou, eklektickou a přitom sdělnou a chytlavou hudbu. Odborné tiskoviny se předháněly v superlativech a ani prostý lid se k albu neobrátil zády. Zjevila se nová hvězda, o tom nemohlo být pochyb. A když Skinner ohlásil práci na následovníkovi, v podstatě se opakovala situace, kterou jsme si naznačili už v případě Norah Jones: čekalo se, zda bude Skinner schopen navázat srovnatelně zdařilým albem.
Stalo se, A Grand Don't Come Free rozmetá všechny obavy už s prvními tóny. Skinner nabídl opět pestrou, sofistikovanou a soudržnou (jde o koncepční album) nahrávku, v níž i po desátém přehrání najdete motivy, které vás nadchnou. A Blinded By The Lights je jednou z nejkrásnějších skladeb roku 2004, to je bez debat. Pokud Skinner udeří i napotřetí se stejnou razancí, budou se dít věci.
Alvik
Breathing Geometry
(Quazi Delict Records)
Fanfáry, prosím. Na špici červencového žebříčku se usadila deska domácí provenience. Sice se musela o post podělit s Axlovými pohrobky Velvet Revolver, ale to na věci nic nemění. Alvik natočili album světových parametrů. Počínaje půvabným obalem a konče průzračnou a křehkou hudbou. Nazývejme ji klidně nu-jazzem, ale mnohem podstatnější je, že Alvik naprosto netrpí mindrákem české malosti. Hrají svobodomyslnou hudbu, která je sice pro posluchače přece jen vnímavější, ale přitom se nejedná o žádnou nepřístupnou alternativu. Alvik jsou sdělní, otevření, svěží a tak svobodní. K psaní skladeb přistupují s hlavou nezatíženou žádnými předsudky a výsledkem je hudba, s níž se budete vznášet. A ani nepotřebujete popíjet odporně chutnající energodrinky s velkohubými názvy. Tohle vám dá křídla.
Velvet Revolver
Contraband
(RCA/BMG)
Na tohle čekali skalní fanoušci Guns N'Roses jako na smilování. Poté, co jejich idol Axl Rose už asi sto let slibuje novinku milených Pistolí a růží, upnuli svou pozornost k projektu Velvet Revolver, který tvoří bývalí členové G N'R a exzpěvák Stone Temple Pilots Scott Weiland.
Kdo by od výsledku čekal něco jiného než americky střižený rock'n'roll (svého času se tomu říkalo street rock), byl by bloud. Starýho psa novým kouskům nenaučíš a kytarista Slash se svému typickému kytarovému stylu sotva zpronevěří.
Contraband se svým nábojem vrací až někam do dob památného debutu Guns N'Roses Appetite For Destruction, což je mnohem sympatičtější krok, než aby "revolveři" navazovali na megalomanské a velkohubé dvojalbum Use Your Illusion. Dalším nepopiratelným kladem je vokál Scotta Weilanda, který se, ač s tím mnozí skalní gunsologové zřejmě nebudou souhlasit, poslouchá mnohem příjemněji než Axlovo vřískavé mečení.
The Magnetic Fields
i
(Nonesuch Records/Warner Music)
Zpěvák, skladatel, producent a textař Stephin Merritt je génius, ač o tom mnoho lidí neví. Udržuje v chodu hned několik projektů (viz článek v srpnovém Rock & Popu), přičemž hlavní důraz klade právě na kapelu The Magnetic Fields. Natočil s ní několik výtečných desek a novinka i rozhodně není výjimkou. Po opulentním trojalbu 69 Love Songs si Merritt dopřál nahrávku vzdušnější, čistší, s větším důrazem na nekomplikované melodie. A silné texty, pravdaže.
Nic nebyly platné nepochybně zdařilé novinky Beastie Boys, The Cure a P. J. Harvey, Stephin Merritt se díky svému nenápadně skvostnému albu dostal až na samotný vrchol srpnového žebříčku.
Franz Ferdinand
Franz Ferdinand
(Domino/Day After)
Co ještě psát o senzačním eponymním debutu Franz Ferdinand? Že přetéká hity, s kterými vstáváte, přežíváte den a usínáte? Že pomohl odstartovat novou vlnu zájmu o kytarovou muziku? Že ho Franz Ferdinand českému publiku představili skvělým koncertem v totálně natřískaném a propoceném klubu Roxy? To všechno už přece všichni dávno vědí.
Teď bude jenom zajímavé sledovat, jak se kapela vyrovná s osidlem hyperúspěšného debutu. Zhasne její sláva po druhé desce, nebo se naopak ještě znásobí? Budou Franz Ferdinand schopni přijít znovu s podobně svěží a euforickou kolekcí? Nevyčerpá se jejich čich na mimořádně chytlavé melodické linky? A hlavně, nebude vlna disko-retro-kytarových kapel už totálně passé? Počkejme si na druhou kolekci, až ta přinese odpovědi. Zatím ale: I say don't you know/you say you don't know/I say take me out!
Bj"rk
Medúlla
(One Little Indian/Universal Music)
Kam až nás Bj"rk s novým albem zavedla? Vykašlala se na tradiční hudební nástroje (ehm, ona je vlastně ani v minulosti nikdy moc nepoužívala, že?) a vsadila na ten nejstarší a nejpřirozenější: lidský hlas. Natočila mnohovrstevnatou a kaskádovitou desku, která se při každém přehrání mění jako kaleidoskop. Chvíli máte pocit, že už ji máte dokonale přečtenou a naposlouchanou, vzápětí však zjistíte, že o ní vlastně nevíte vůbec nic. Takže znovu.
Názory na Bj"rk a její nové album se samozřejmě různí, a to i v rámci redakce Rock & Popu. Přečtete-li si komentáře v říjnovém čísle, zjistíte, že zatímco kolegové Husák a Zoul víceméně opatrně našlapují kolem, kolega Jireš to formuloval přímo: Medúlla, potažmo celá sólová kariéra Bj"rk, je nudná intelektuální snobárna. I tak možno. Jen velká díla vzbuzují protichůdné reakce. A toto album nepochybně velké je. Po něm si už tahle islandská divoženka může dělat, co se jí zlíbí. I když. to ona vlastně dělala vždycky.
Southpaw
Boys Make Noise
(I Am Recorded)
Fanfáry podruhé, opět tuzemské album vyhlášeno deskou měsíce. Pražští Southpaw sice leží mnoha lidem kvůli svému dandyovskému image v žaludku, nicméně jejich výsostný talent to neohrozí. Jejich třetí album navíc představuje to nejlepší, s čím kdy přišli. A to i při vědomí skutečnosti, že jak debutový výlisek Pop Secret, tak následovník Pleasure You Can Measure na nedostatek silných a hitových momentů rozhodně neskomírali.
Boys Make Noise je přímočará, rázná a nabroušená nahrávka, kterou Southpaw reagují na momentálně velmi aktuální trend vracejících se kytarovek. Při práci na ní se inspirovali alby The Strokes a Mew, což je ve výsledném zvuku patrné. Neznamená to však, že by vymizely jejich hymnické refrény. Jsou jen obnaženější, již ne tolik ponořeny v elektronických aranžích. Není pochyb o tom, že Southpaw se momentálně nacházejí na vrcholu svých sil.
Zajímavé debuty
Česká hudební scéna bývá nejčastěji přirovnávána k rybníku. Trochu to v něm sice zapáchá, a to nejen v letních měsících, jiný ale zatím nemáme a musíme si vystačit s rybami, které se prohání v tom stávajícím, případně si do něj vysadit nové. Takovými čudlami, které by mohly v budoucnu vyrůst v pořádné ryby, by mohli klidně být Alvik - pražská nu-jazzová parta, která si na jedné straně vysloužila pověst arogantních perfekcionistů,.na straně druhé ale v letošním roce natočila poměrně vyspělý debut Breathing Geometry.
Zajímavou kolekci alternativně folkových písniček vydal na kopřivnické značce Piper Records pod pseudonymem folk3mail bubeník Ememvoodoop"ká Ondřej Pečenka. Deska má název Zrno a aspiruje na jeden z nejzajímavějších debutů letošního roku. Na podobné vlně tvoří i multimediální sdružení Cartonnage, byť do svého hudebního výrazu zahrnulo na desce CD 1 rovněž výrazové prostředky vypůjčené z jazzu a pomalé elektronické hudby.
Daleko větším zjevením je ale mnohohlavý Moberg Ensemble, který na svém debutovém CD World Music From Prague zpracovává originálním způsobem lidové písně z Horňácka a dalších oblastí naší vlasti. To Al -Yaman si pro inspiraci pro své etnické fúze došli až na blízký východ, konkrétně do Jemenu, odkud pochází jejich zpěvačka. Na albu Hurriya se kapele podařilo zachovat energii svých živých vystoupení a ve svém ranku u nás letos nenachází konkurenci.
U nás:
Hudební knihy v roce 2004
Regály domácích knihkupectví v roce 2004 vyslaly směrem k milovníkům hudby hodně pozitivních zpráv. Pravděpodobně nejvíc potěšených najdete v řadách příznivců Beatles. České překlady monografií se týkají hlavně členů této legendární skupiny. Podle vzoru beatlesovské knižní bible Revoluce v hlavě byla napsána publikace autora Paula DuNoyera s názvem: Lennon - Jak vznikaly písně Johna Lennona 1970-1980 (Svojtka & Co. 2004). O něco kritičtější pohled na sira Paula než jsme zvyklí od jeho přítele Barryho Milese, nabídnul německý autor Harald Martin ve své knize Paul McCartney (Vitalis 2004). Mezeru, která zůstávala po někdejším hodně neúplném dílku Geoffreyho Giullanna, zaplnil Alan Clayson knihou, která se jmenuje George Harrison (Volvox Globator 2004). Nakladatelství BBart se po loňských úspěšných titulech o Rolling Stones a Franku Zappovi představilo rozsáhlou encyklopedií Heavy Metal, která svým rozsahem a aktuálností daleko předčí deset let starou Heavy Metal Direkt. Přímo ukázkovou práci hudební historiografie předvedl slovenský autor Petr Uličný v knize: Marián Varga - O cestách, které nevedou do Říma (Slovart 2004).
Nemálo zajímavých titulů vyšlo i z per domácích autorů. Nestor české jazzové publicistiky Lubomír Dorůžka pokračuje v sérii svých vzpomínek a jeho nový titul se jmenuje Panorama snů (Torst 2004). Editorská a sestavitelská činnost Jaroslava Riedla se tentokrát věnovala skupině Garáž. Soubor textů písní a rozhovorů s Tonym Ducháčkem vyšel u nakladatelství Maťa, stejně tak jako již druhé aktualizované vydaní Riedlovy knihy Národ Psích vojáků. Nový příspěvek do mapování tvorby Karla Kryla je kritické vydání jeho zvukových nahrávek a desek od autora Michala Huvara (Carpe Diem 2004). Mistr rozhovorů hudební publicista Ondřej Bezr ve své knize Pětadvacet - Rozhovory s českými muzikanty (Petrov 2004) nabízí rozmlouvání s osobnostmi jako jsou Ivan Hlas, Petr Spalený, Vlasta Redl nebo Ester Kočičková.
Česko hledalo a našlo SuperStar
Ať se to odpůrcům televize Nova a televizní zábavy pro masy vůbec líbí, nebo ne, uplynulý rok byl pro řadu lidí především rokem SuperStar. Reality show Pop Idol, vytvořená "objevitelem" Spice Girls Britem Simonem Fullerem, vtrhla do Česka v únoru a až do finálového večera, vysílaného 20. června, si získala statisíce příznivců (podle serveru Radiotv.cz se sledovanost posledních finálových kol pohybovala kolem tří milionů dospělých diváků).
Česko hledá SuperStar je v našich podmínkách zatím ojedinělý typ pořadu, který na sebe dokázal nabalit další části nejen zábavního průmyslu: na soutěži se kromě Novy a vydavatelství BMG přiživily desítky tištěných médií, spousty článků o SuperStar zahltily internetové servery, na své si přišly sázkové kanceláře. Zapomenout samozřejmě nelze ani na reklamní průmysl, i když ten se šance využít popularity soutěžících nechopil nijak razantně, s výjimkou firmy LG Electronics.
První českou SuperStar se stala v době konání soutěže sedmnáctiletá Aneta Langerová. Té vyšlo začátkem září u firmy BMG album Spousta andělů, natočené v produkci Ivana Krále a se spoustou hvězdných spolutvůrců typu Oskara Petra nebo Pavly Milcové. Podle očekávání se Aneta stala na krátký čas nejprodávanější českou interpretkou, než ji sesadil Daniel Landa. Také nahrávky dalších finalistů, zejména Sámera Issy a Šárky Vaňkové, by se mohly prodávat celkem slušně.
V lednu startuje na Nově druhé kolo Česko hledá SuperStar a podle svědectví těch, kteří měli možnost tuhle soutěž zažít v zahraničí, nás ten opravdový boj teprve čeká.
Podivná sezóna letních festivalů
Čeští promotéři se sice nechtějí o krizi letních festivalů ani slyšet, při bližším pohledu však domácí festivalové nebe není tak docela bez mráčků.
Za největší zklamání lze označit zrušení v loňském roce slibně se etablovavší multižánrové přehlídky Go Planet Roxy. Na jejím prvním ročníku, konaném na letišti u Tábora, vystoupily tak rozdílné hvězdy jako Marilyn Manson nebo Morcheeba a právě stylová velkorysost byla vedle dokonalé organizace největší předností tohoto festivalu.
Bohužel se nezdařilo jednání s Linhartovou nadací, která podruhé odmítla propůjčit festivalu jméno klubu, který v Praze provozuje. Následně přišli pořadatelé v čele s bývalým tiskovým mluvčím Roxy Tolgou Alačamem o partnerství generálního sponzora, společnosti Eurotel, a celý velkolepý projekt, který měl do Čech přivézt mimo jiné The Cure, uvízl na mrtvém bodě.
Zajímavou akcí mohla být pražská přehlídka United Islands Of Prague, konaná na přelomu dubna a května v rámci oslav vstupu České republiky do Evropské unie. Bohužel ale skončila v hluboké finanční ztrátě a desítky kapel dodnes neviděly za svá vystoupení na festivalu honorář.
Do třetice všeho zlého se nevedlo ani české mutaci britského festivalu Creamfields, nad jejímž letošním (a nejspíš definitivně posledním) ročníkem se vznáší duch nízké návštěvnosti a také podvod s hlavními hvězdami - místo ohlášených Public Enemy přijeli pouze dva méně výrazní členové kapely.
Zkrátka a dobře: nebylo vždy snadné být festivalovým promotérem v roce 2004.
To tajemné slovo fúze
Tržby z prodeje hudebních nosičů celosvětově klesají a jedním z důvodů, jak tomu můžou vydavatelské domy čelit, je slučovat se do mnohem silnějších uskupení.
Koncem července tak Evropská komise ve shodě s odpovědnými americkými úřady posvětila fúzi dvou firem, které jsou součástí takzvané "velké pětky" - Sony a BMG. Jde o největší sloučení podobných subjektů od doby, kdy společnost EMI koupila na přelomu 80. a 90. let firmu Virgin a snížila tak počet velkých vydavatelství ze šesti na pět (kromě výše jmenovaných patří do velké pětky ještě společnosti Universal, EMI a Warner Music).
Nová společnost, která bude po Universalu druhá největší v oboru, ponese název Sony BMG, bude sídlit v New Yorku a v jejím katalogu se sejdou například Elvis Presley s Michaelem Jacksonem, David Bowie s Christinou Aguilerou nebo Pearl Jam s Avril Lavigne.
Proti sloučení však protestují více než dvě tisícovky menších labelů sdružené v organizaci Impala. Domnívají se, že úřady schválená fúze způsobí nerovnováhu na hudebním trhu a hodlají pro toto své přesvědčení získat oporu soudní cestou.
V Česku je zatím nejdiskutovanějším důsledkem fúze vyhazov díky SuperStar mediálně známého ředitele BMG Czech Republic Milana Hermana a jeho nahrazení v čele nově vzniklé společnosti dosavadním šéfem Sony Music Entertainment Zbyňkem Knoblochem. Ten nedávno v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že v současnosti obě firmy pracují na sloučení účetnictví a IT systémů a v souvislosti s chystanými úsporami dodal, že jím řízená firma bude schopna připravena postarat se o všechny interprety ze společného katalogu.
Komu vadí hvězdy v Praze?
V uplynulém létě přivítala Praha na svých koncertních pódiích spoustu hvězd světových jmen - nejpamátnější byla zřejmě vystoupení Paula McCartneye a Carlose Santany, kteří sem na rozdíl od Davida Bowieho či Lennyho Kravitze.přijeli zahrát poprvé. Chybělo přitom málo, aby se žádný z těchto koncertů neuskutečnil, nebo aby tu vystoupila jen část hvězd.
Na počátku bylo rozhodnutí agentury Interkoncerts vybudovat na pražském Chodově mobilní areál schopný náročným podmínkám hudebních hvězd vyhovět. Po několikaměsíčních průtazích však přišlo veto od zastupitelů městské části Praha 11, na jejímž území měl chystaný T-Mobile Park vzniknout. Zastupitelstvo prý nedostalo od agentury žádné podklady týkající se projektu (nepravda) a navíc se na něm hromadily stížnosti občanů zmíněné městské části proti záměru vybudovat areál právě v místě jejich bydliště (pravda).
Bylo třeba vymyslet náhradní řešení, které přišlo v podobě Kolbenova parku u stejnojmenné stanice pražského metra. Tento prostor sloužil během letošního MS v hokeji jako parkoviště a následně byl přetvořen v koncertní arénu, kam byly přesunuty koncerty Paula McCartneyho, Carlose Santany a Lennyho Kravitze, zatímco David Bowie a Metallica vystoupili v tradiční T-Mobile Areně.
Smlouva se soukromým majitelem pozemku, na kterém nový T-Mobile Park leží, byla uzavřena na rok s tím, že v případě spokojenosti obou stran bude prodloužena. Snad se podaří udržet v Praze alespoň jedno místo, kde by mohly vystupovat světové megahvězdy za podmínek, na které jsou zvyklí odjinud!
Hip-hop a major labely. Jde to dohromady?
Ve světě je běžné, že velké labely rýžují na statisícových prodejích hiphopových desek, jen u nás jako by jejich pobočky donedávna odmítaly brát boom hip-hopu na vědomí. Pochopitelně, že pro část hiphopperů bude smlouva s nadnárodním hudebním kolosem stále představovat zradu hiphopových ideálů, pro ostatní ale představuje kontrakt cestu, jak svoji hudbu představit většímu množství posluchačů, a to třeba i mimo poměrně uzavřenou komunitu. Stačí si vzpomenout na rozruch, který v roce 1997 vzbudilo eponymní debutové album slovenských Trosek (či Trosiek?), které vyšlo u české pobočky firmy Sony.
Jinak ale pro tuhle scénu platí, že všechny zásadní desky vyšly prakticky svépomocí na malých labelech zaměřených pouze na hip-hop. Teprve v docela nedávné době se začala tato praxe měnit: EMI vydali na svém sublabelu Neighbor Beats album karlovarských Bow Wave a slovenského rappera Čistychova. Sony Music vzali pod svá křídla rovněž slovenský Kontrafakt a dá se očekávat, že se nějaká ta hiphopová akvizice dříve či později objeví také v katalogu ostatních velkých labelů.
Na letošní největší tuzemský festival tohoto žánru Hip Hop Kemp 2004 přijelo odhadem 13000 návštěvníků a to už je kupní síla, kterou si žádné hudební vydavatelství nemůže dovolit ignorovat. V příštím roce tak budeme pravděpodobně svědky soubojů vydavatelství o velká hiphopová jména, neboť zkušenost říká, že v undergroundu nelze zůstat věčně.
Fenomén Landa
Jedním z nejaktivnějších domácích muzikantů byl v uplynulém roce určitě Daniel Landa. I bez uměleckých kompromisů a masivní sebereklamy účastí v pokleslých televizních show v roce 2004 dokázal prodat desítky tisíc svých nahrávek. V říjnu byla jeho deska Neofolk na vedoucím místě albové hitparády a zároveň měl Landa na devátém místě kompilaci Best Of Vol.2 a na nižší pozici se ještě stále držela koncertní nahrávka Vltava Tour, která žebříčku vévodila mnoho týdnů předtím. Již za tři týdny od vydání zmizelo z pultů čtyřicet tisíc kopií Neofolku, stejně dobře se v České republice prodávají jenom produkty spojené se soutěží Česko hledá SuperStar, Jaromír Nohavica, Kabát a Lucie Bílá.
Také tento rok byl Landa aktivní jako automobilový závodník a se závodníkem Romanem Krestou zorganizoval Nadaci Malina, která se věnuje prevenci a bezpečnosti silničního provozu. Velkou mediální pozornost vyvolalo založení řádu Ordo lumen templi, o kterém však šestatřicetiletý hudebník zatím podává jen kusé informace. "Až budou konkrétní projekty, rád je budu prezentovat. Teď je potřeba makat," vzkázal prostřednictvím rozhovoru, který jsme s ním otiskli v říjnovém čísle Rock & Popu.
Už v listopadu do předprodeje zamířily lístky na připravovaný muzikál Tajemství, jehož premiéra se uskuteční za doprovodu živé kapely v polovině března v pražském divadle Kalich. Na rozdíl od předchozí rozpačitě přijaté adaptace Mozartova Requiem, nazvané Rockquiem, a osm let starého úspěšného muzikálu Krysař je námět Tajemství původní a částečně by měl navazovat na Landovo poslední album Neofolk.
DVD už mají EOST i Fešáci
Pokud se prodej nějakých hudebních nosičů na českém trhu rozhýbal, potom jde rozhodně o DVD. Dáno je to klesající cenou DVD přehrávačů, nejlevnější lze sehnat za dva tisíce, slušnější za pět, a také možností naskládat na kotouček spoustu informací a přirozeně je opatřit obrázky. Všeobecně se uvažuje o tom, že se v budoucnu právě DVD stanou nástupci klasických CD. Ve světě je již poměrně časté, že někteří interpreti přidávají do malé průhledné krabičky na CD také DVD nosič.
Z výše uvedených důvodů se slušně rozhýbal i zdejší trh s DVD nosiči, byť ještě pořád není vlastně z čeho vybírat. Na sklonku loňského roku na sebe upozornila Ecstasy Of The St. Theresa kolekcí Fastmoving/Slowthinking a Olympic rozjížděl sérii vzpomínek na své videoklipy.
Později se k nim přidali Buty s vzpomínkou na čtyři roky staré turné Kosmostour 2000, Helena Vondráčková se svými Přelety, Hana Zagorová s nejslavnějšími zpracováními svých skladeb Cesta ke štěstí, Fešáci, kterým Supraphon vydal záznam koncertu k pětatřiceti letům existence v Lucerně, nebo Doga, jež zaznamenala svůj set na Noci plné hvězd v Třinci.
Největšího úspěchu ale dosáhli Support Lesbiens s DVD Live, záznamem koncertu se smyčcovým tělesem pro Českou televizi. Ani Lucie se vzpomínkou nazvanou Lucie v opeře neostrouhala, byť se jednalo o připomenutí téměř dva roky starého koncertu.
V listopadu pak ještě do žebříčků s DVD promluvili koncertními záznamy z letošních šňůr Kabát a Divokej Bill.
Na příští rok všichni vydavatelé hlásí, že se na realizace DVD soustředí. Posledně jmenované skupiny totiž prodaly více nosičů, než mnohé jiné v "levnější" CD verzi.
Venku:
Redakční oblíbenkyně Dido se zasloužila o uzavření jakéhosi britského rasistického serveru, jehož provozovatel na něm vystavil zpěvaččiny skladby White Flag a This Land Is Mine. Tvrdil o nich, že už svým názvem na svou autorku prozrazují sympatie k hnutí skinheads a tuto svoji teorii dále rozvíjel amatérským rozborem jejich textů. Dido pochopitelně jakékoli spojování s dotyčnou stránkou odmítla a prostřednictvím své vydavatelské firmy oznámila, že žádná rasistka není.
24. únor se zapíše do hudební historie pod názvem Šedé úterý. Na ten den vyhlásil aktivistický server Downhill Battle (www.downhillbattle.org) on-line protest proti praktikám velkých nahrávacích společností. Šlo o bezprostřední reakci na požadavek jedné z firem velké pětky, konkrétně EMI, na zastavení šíření tzv. Šedého alba. To vzniklo smícháním samplů skladeb z Bílého (The Beatles) a Černého (Jay-Z) alba, které měl na svědomí losangeleský DJ a producent Danger Mouse. Kdyby už nic jiného, pomohla celá kauza ve svém důsledku rozpoutat diskusi o významu copyrightu.
10. června zemřel ve věku 73 let pianista a zpěvák Ray Charles. Během své kariéry vyzkoušel snad všechny žánry tradiční americké hudby: coby vokalista si vypůjčoval výrazové prostředky ze soulu, jazzu i blues a v jeho diskografii se nachází i countryová deska Modern Sounds In Country And Western. Přestože byl Charles od svým sedmi let slepý, dokázal se z neuvěřitelně chudých začátků vypracovat na jednoho z nejuznávanějších hudebníků planety.
Přesně v polovině června zahájila společnost Apple Computers provoz svého úspěšného systému pro legální (a zpoplatněné) stahování digitalizované hudby iTunes ve třech evropských státech. Během prvního týdne zaznamenal internetový obchod iTunes Europe 800 000 stáhnutých skladeb, což určitě přispělo k rozhodnutí otevřít pobočku iTunes také v dalších evropských zemích včetně Polska nebo České republiky. Dočkat bychom se měli na jaře příštího roku, do té doby nám nezbude nic jiného než stahovat hudbu ze sítě nelegálně.
Britská bratrská dvojice Orbital vydala desku nazvanou The Blue Album a těsně před tím oznámila svůj rozchod. Orbital patřili mezi průkopníky elektronické hudby a i když zlí jazykové tvrdí, že se zasloužili o její komercionalizaci. Lze se na to dívat také tak, že prostě přispěli k její masové popularitě. Za přelomový rok jejich kariéry se považuje rok 1994, kdy odehráli v rámci festivalu v Glastonbury koncert v "prime timeu" na druhém největším pódiu, což se žádné elektronické kapele před nimi nepovedlo.
Stalo se zvykem, že zahajovací ceremoniál olympijských her neznamená jen defilé sportovců, ale také vystoupení nějaké hudební hvězdy. Zatímco v roce 2000 v Sydney to byl Moby, letošnímu úvodnímu večeru olympiády v Aténách kralovala Bj"rk. Zazpívala píseň Oceania ze své nové desky Medúlla a oblékla si k tomu více než dvě stě metrů dlouhé šaty řecké návrhářky Sophie Kokosalaki, které podle zpěvačky představovaly oceán.
Uběhlo 35 let od nejslavnějšího festivalu všech dob, legendárního Woodstocku. "Když jsme se složitými cestičkami dostávali domů do New Yorku, napadlo mě mnohokrát, že jsem asi byl u klíčové akce dějin moderní populární hudby. Současně mě honily myšlenky, které mi říkaly, že cosi velkého skončilo," vzpomínal v roce 1975 na soumrak éry květinových dětí jeden z přímých účastníků festivalu.
The Prodigy, zredukovaní na zakládajícího člena Liama Howletta, konečně vydali dlouho odkládané album Always Outnumbered, Never Outgunned. I když si Kärtsy Hattaka z Waltari myslí opak, nemá Howlettovo dílko daleko k zbytečnosti punkových projektů bývalého zpěváka The Prodigy Keithe Flinta a tudíž muže být klidně nazváno největším zklamáním tohoto roku.
Ostře sledovanou cenu za nejlepší britské či irské album, podle hlavního sponzora letos přejmenovanou na Nationwide Mercury Music Prize, si odnesla za svůj eponymní debut skotská čtveřice Franz Ferdinand. "Když tu desku posloucháte, může vám zčásti připomínat sedmdesátá nebo osmdesátá léta, ve skutečnosti ale nemohla vzniknout nikdy jindy než v roce 2004," řekl v rozhovoru pro BBC člen poroty Ian Parkinson, evidentně spokojený s volbou svých kolegů.
Ve věku 55 let zemřel v Los Angeles na rakovinu prostaty Johnny Ramone, kytarista a zakladatel The Ramones. Posledním z žijících exčlenů punkové legendy, která byla v roce 2002 uvedena do rock'n'rollové síně slávy, tak zůstává někdejší bubeník Tommy Ramone. Zpěvák Joey Ramone podlehl v roce 20010 rakovině míšních uzlin a basák Dee Dee Ramone zemřel předloni na předávkování drogami.
Dlouhých 37 let čekali fanoušci Beach Boys na vydání desky Smile, ambiciózního projektu Briana Wilsona, od kterého dávali ostatní členové kapely ruce pryč. Od poloviny šedesátých let tak bylo album neustále ve stádiu rozpracovanosti a bylo dostupné pouze na několika neúplných bootlegových nahrávkách. Dokonce se o něm začalo mluvit jako o nejslavnější desce, která nikdy nebyla natočena, tento primát ale definitivně padl koncem září, kdy Smile konečně oficiálně vyšlo.
Během předávání cen časopisu Q vyjádřil Sir Elton John velmi nešlechticky znechucení nad tím, že Madonna dostala cenu za nejlepší koncertní výkon. "Odkdy je playback považován za koncertní výkon?" podivoval se, když přebíral ocenění coby nejlepší klasický písničkář. Madonnin management později vydal prohlášení, podle kterého zpěvačka na playback nezpívá a kromě toho se nepouští do očerňování svých kolegů. Elton John se nakonec Madonně za nařčení omluvil a všichni byli šťastni až do smrti.
Před pětadvaceti lety vydali The Clash legendární dvojalbum London Calling, které od té doby provází pověst jedné z nejlepších desek všech dob. Důvodem je naprosto svobodný přístup k různým hudebním stylům, který tu kapela pod vedením producenta Guye Stevense. Čtvrtstoleté výročí vydání alba jste mohli oslavit například koupí jeho speciální edice, jejíž tři disky navíc obsahovaly demonahrávky z období vzniku London Calling a DVD s dosud neuveřejněnými záběry kapely. Tomu se říká oslava!
Britský hudební průmysl vytáhl po vzoru svého amerického protějšku do boje proti uživatelům tzv. výměnných sítí. Ty umožňují sdílet počítačové soubory s ostatními lidmi připojenými k internetu a jsou využívány především k nelegálnímu šíření hudebních nahrávek. V Americe vznesla organizace na ochranu autorských práv RIAA za poslední rok a půl více než 5000 žalob, počet lidí obviněných její britskou obdobou BPI je prozatím o hodně nižší. Zcela určitě ale v příštích měsících ještě poroste.
Dlouho před vydáním byla novinka U2 označována za nejočekávanější desku tohoto roku. Protože ale v době psaní tohoto článku nebylo album How To Dismantle An Atomic Bomb ještě k dispozici, lze se jen dohadovat, jestli se na něm Bonovi a spol. podařilo zachovat si tvář nebo jestli místo toho podlehli své vlastní velikosti a podobně jako R.E.M. na poslední desce upadli do průměru. První nadšené recenze ale ukazují na první možnost...
Movitější fanoušci Nirvany a rockové historie vůbec určitě zajásají nad zprávou, že koncem listopadu konečně spatřila světlo světa dlouho odkládaná čtyřdisková kolekce With The Lights Out obsahující demonahrávky, živé verze a další rarity nejslavnější grungeové kapely. Proslýchá se, že Courtney Love potřebovala peníze na zaplacení astronomické částky za nájem svého manhattanského bytu, další chechtáky určitě spolkly výdaje za advokáta během jejích četných soudních přelíčení a v neposlední řadě si musela Love z rozhodnutí soudu zaplatit i nákladné protidrogové léčení. Inu, všechno zlé je k něčemu dobré.
12 alb měsíce dle redakce Rock& Pop
autor: Jindřich G"th
Pet Shop Boys
PopArt - The Hits
(EMI)
Na výběrovém albu jedné z nejsofistikovnějších popových kapel snad ani nelze nic zkazit. Dva disky nabízejí opravdu všechno důležité, s čím Pet Shop Boys přišli, dvě velmi dobré novinky pak představují milý bonus.
Neil Tennant a Chris Lowe přistupovali k opravdu ultimativnímu výběru velmi pečlivě, na první disk s podtitulem Pop umístili skladby spíše taneční, uvolněné, zábavné. Druhé CD Art pak nabízí písničky niternější, závažnější, smutnější. I člověk, který syntezátorovému popu právě neholduje, musí po poslechu dvou kotoučků alespoň uznat, že tahle dvojice má zatraceně daleko k trapnému podbízení se nejnižšímu posluchačskému vkusu. Svědčí o tom i skutečnost, že Pet Shop Boys jsou jednou z mála "osmdesátkových" kapel, které dokázaly bez ztráty kytičky vkročit i do dvou následujících dekád. A i kdyby již nic jiného nenatočili, tímto výběrem po sobě zanechali pomník, na který je možno se vždy odvolat.
Ska-P
Incontrolable
(BMG)
Španělští ska-punkeři Ska-P jsou levičáci jako řemen. Sedět s nimi někde nad nápoji, asi by po pár minutách došlo ke slovním přestřelkám, pokud by rovnou nezačaly lítat sklenice. Ale postavte tyhle "Stálinovy děti" na pódium, nechejte je odehrát koncert a následně jej vydejte na CD! Dostanete album, z něhož prýští životodárná energie jako z čerstvého pomeranče.
Kombinace ska s punkovým nápřahem a chytlavými melodickými refrény dává dohromady substanci, jež může u slabších jedinců vyvolat poměrně silnou závislost, které se zbaví jen velmi obtížně. Ska-P navíc své poselství naservírovali ve libozvučné a "revolučně" znějící španělštině, což dává jejich hudbě další rozměr. Pravda, ne všechny exhibice na přiloženém bonusovém DVD jsou úplně košer, mnohdy kapela překročí hranice dobrého vkusu, ale jinak je to síla, z které se až zatočí hlava. Jedno z nejlepších živých alb za hodně dlouhou dobu, alespoň co se zprostředkování atmosféry na pódiu (a vlastně i pod ním) týče.
Norah Jones
Feels Like Home
(Blue Note/EMI)
Březen byl ve znamení napjatě očekávaného druhého alba hezounké usměvavé zpěvačky a skladatelky Norah Jones. Debutem Come Away With Me vzbudila poměrně slušný poprask, tudíž se čekalo, s čím přijde podruhé. Samozřejmě, nestalo se nic neočekávaného. Dvojka Feels Like Home navázala na veleúspěšného předchůdce (aby také ne) a přinesla snůšku milých, vkusných a jemných jazz-blues-popových písniček. Přesně tohle chtěli všichni milovníci Norah Jones slyšet a nebylo důvodu jim nevyhovět.
Na jejím prvenství jsme se v redakci víceméně shodli, jen kolega Zoul byl jejím umístěním na první příčce zklamán. Upřednostňoval totiž novinku Stereolab Margerine Eclipse, která měla sice stejný průměr jako album měsíce, nicméně Norah dostala víc bodů v psané recenzi. Nutno dodat, že kolega se s touto situací nikdy úplně nevyrovnal a jeho občasné nepřítomné pohledy a znepokojující ševelení "jen počkej, Norah" dávají tušit, že v této kauze ještě podnikne určité kroky.
NoMeansNo
The People's Choice
(Wrong Records/Day After)
Dubnovým albem měsíce se stal opět výběr, tentokrát kanadských jazz-punkerů NoMeansNo, kteří "vypadají jako soubor kreténů, instrumentálně jsou zdatní jako málokdo a už pětadvacet let píšou skladby, z jejichž komplexnosti se vám zauzlují střeva", jak v recenzi uvedl kolega Rynda, na tuto problematiku znalec. Pokud vás tedy tvorba této kapely nijak výrazně nepoznamenala, budete mu zkrátka muset věřit.
Kolekce The People's Choice vznikala, jak už ostatně napovídá sám titul, s přispěním fanoušků. Kapela si totiž před několika lety nechala od příznivců posílat návrhy na playlist. Tytéž tipy použila později při sestavování svého prvního výběru Best Of. Některé zásadní skladby tudíž chybí, i dramaturgicky je album poměrně rozpačité. Tyto dojmy však hravě rozptýlí síla a kvalita materiálu. A pokud by někdo skutečně moc žehral na nepřítomnost té či oné pecky, může výběr brát jako odrazový můstek k hlubšímu studiu fenoménu NoMeansNo. It's your choice, vzkazuje vám kapela.
The Divine Comedy
Absent Friends
(Parlophone/EMI)
Pozoruhodné: květen jako v rozpuku a na samotné špici recenzovaných desek stanulo album vyloženě podzimní, které je nejlépe poslouchat při plískanicích, kdy si člověk chce jen tak pohovět v teple a popovídat si se svými chmurami. Jenže co naplat, Neil Hannon natočil velkolepou desku, která navíc prověří, co všechno jste ochotni snést. Pokud se totiž s Hannonem nenaladíte na společnou vlnu, můžete snadno nabýt dojmu, že Absent Friends je kýčovitá, rozbředlá a slaďounkými smyčci přeplácaná popina, kterou je nejlépe zahodit do stoupy a pokud možno na ni ještě plivnout. Ale pokud jste schopni proniknout pod povrch, vyzobnout si Hannonovy úžasné fórky v textech a vůbec přistoupit na jeho hru, shledáte, že držíte v ruce téměř geniální album. Ne všechny skladby se povedly stoprocentně, občas to Hannon se "vznešeným pathosem" přece jen přehnal, ale jinak k jeho práci nelze mít podstatnějších výhrad.
Mimochodem, o výlučnosti této hudby svědčí i fakt, že kolegové Husák a Špulák nenašli dostatek adekvátních výrazů, aby se k albu kompetentně vyjádřili.
The Streets
A Grand Don't Came For Free
(Warner Music)
Když před třemi lety vydal Mike Skinner pod hlavičkou projektu The Streets debutové album Original Pirate Material, byl z toho docela slušný poprask. Na debut šlo o velmi vyzrálou, eklektickou a přitom sdělnou a chytlavou hudbu. Odborné tiskoviny se předháněly v superlativech a ani prostý lid se k albu neobrátil zády. Zjevila se nová hvězda, o tom nemohlo být pochyb. A když Skinner ohlásil práci na následovníkovi, v podstatě se opakovala situace, kterou jsme si naznačili už v případě Norah Jones: čekalo se, zda bude Skinner schopen navázat srovnatelně zdařilým albem.
Stalo se, A Grand Don't Come Free rozmetá všechny obavy už s prvními tóny. Skinner nabídl opět pestrou, sofistikovanou a soudržnou (jde o koncepční album) nahrávku, v níž i po desátém přehrání najdete motivy, které vás nadchnou. A Blinded By The Lights je jednou z nejkrásnějších skladeb roku 2004, to je bez debat. Pokud Skinner udeří i napotřetí se stejnou razancí, budou se dít věci.
Alvik
Breathing Geometry
(Quazi Delict Records)
Fanfáry, prosím. Na špici červencového žebříčku se usadila deska domácí provenience. Sice se musela o post podělit s Axlovými pohrobky Velvet Revolver, ale to na věci nic nemění. Alvik natočili album světových parametrů. Počínaje půvabným obalem a konče průzračnou a křehkou hudbou. Nazývejme ji klidně nu-jazzem, ale mnohem podstatnější je, že Alvik naprosto netrpí mindrákem české malosti. Hrají svobodomyslnou hudbu, která je sice pro posluchače přece jen vnímavější, ale přitom se nejedná o žádnou nepřístupnou alternativu. Alvik jsou sdělní, otevření, svěží a tak svobodní. K psaní skladeb přistupují s hlavou nezatíženou žádnými předsudky a výsledkem je hudba, s níž se budete vznášet. A ani nepotřebujete popíjet odporně chutnající energodrinky s velkohubými názvy. Tohle vám dá křídla.
Velvet Revolver
Contraband
(RCA/BMG)
Na tohle čekali skalní fanoušci Guns N'Roses jako na smilování. Poté, co jejich idol Axl Rose už asi sto let slibuje novinku milených Pistolí a růží, upnuli svou pozornost k projektu Velvet Revolver, který tvoří bývalí členové G N'R a exzpěvák Stone Temple Pilots Scott Weiland.
Kdo by od výsledku čekal něco jiného než americky střižený rock'n'roll (svého času se tomu říkalo street rock), byl by bloud. Starýho psa novým kouskům nenaučíš a kytarista Slash se svému typickému kytarovému stylu sotva zpronevěří.
Contraband se svým nábojem vrací až někam do dob památného debutu Guns N'Roses Appetite For Destruction, což je mnohem sympatičtější krok, než aby "revolveři" navazovali na megalomanské a velkohubé dvojalbum Use Your Illusion. Dalším nepopiratelným kladem je vokál Scotta Weilanda, který se, ač s tím mnozí skalní gunsologové zřejmě nebudou souhlasit, poslouchá mnohem příjemněji než Axlovo vřískavé mečení.
The Magnetic Fields
i
(Nonesuch Records/Warner Music)
Zpěvák, skladatel, producent a textař Stephin Merritt je génius, ač o tom mnoho lidí neví. Udržuje v chodu hned několik projektů (viz článek v srpnovém Rock & Popu), přičemž hlavní důraz klade právě na kapelu The Magnetic Fields. Natočil s ní několik výtečných desek a novinka i rozhodně není výjimkou. Po opulentním trojalbu 69 Love Songs si Merritt dopřál nahrávku vzdušnější, čistší, s větším důrazem na nekomplikované melodie. A silné texty, pravdaže.
Nic nebyly platné nepochybně zdařilé novinky Beastie Boys, The Cure a P. J. Harvey, Stephin Merritt se díky svému nenápadně skvostnému albu dostal až na samotný vrchol srpnového žebříčku.
Franz Ferdinand
Franz Ferdinand
(Domino/Day After)
Co ještě psát o senzačním eponymním debutu Franz Ferdinand? Že přetéká hity, s kterými vstáváte, přežíváte den a usínáte? Že pomohl odstartovat novou vlnu zájmu o kytarovou muziku? Že ho Franz Ferdinand českému publiku představili skvělým koncertem v totálně natřískaném a propoceném klubu Roxy? To všechno už přece všichni dávno vědí.
Teď bude jenom zajímavé sledovat, jak se kapela vyrovná s osidlem hyperúspěšného debutu. Zhasne její sláva po druhé desce, nebo se naopak ještě znásobí? Budou Franz Ferdinand schopni přijít znovu s podobně svěží a euforickou kolekcí? Nevyčerpá se jejich čich na mimořádně chytlavé melodické linky? A hlavně, nebude vlna disko-retro-kytarových kapel už totálně passé? Počkejme si na druhou kolekci, až ta přinese odpovědi. Zatím ale: I say don't you know/you say you don't know/I say take me out!
Bj"rk
Medúlla
(One Little Indian/Universal Music)
Kam až nás Bj"rk s novým albem zavedla? Vykašlala se na tradiční hudební nástroje (ehm, ona je vlastně ani v minulosti nikdy moc nepoužívala, že?) a vsadila na ten nejstarší a nejpřirozenější: lidský hlas. Natočila mnohovrstevnatou a kaskádovitou desku, která se při každém přehrání mění jako kaleidoskop. Chvíli máte pocit, že už ji máte dokonale přečtenou a naposlouchanou, vzápětí však zjistíte, že o ní vlastně nevíte vůbec nic. Takže znovu.
Názory na Bj"rk a její nové album se samozřejmě různí, a to i v rámci redakce Rock & Popu. Přečtete-li si komentáře v říjnovém čísle, zjistíte, že zatímco kolegové Husák a Zoul víceméně opatrně našlapují kolem, kolega Jireš to formuloval přímo: Medúlla, potažmo celá sólová kariéra Bj"rk, je nudná intelektuální snobárna. I tak možno. Jen velká díla vzbuzují protichůdné reakce. A toto album nepochybně velké je. Po něm si už tahle islandská divoženka může dělat, co se jí zlíbí. I když. to ona vlastně dělala vždycky.
Southpaw
Boys Make Noise
(I Am Recorded)
Fanfáry podruhé, opět tuzemské album vyhlášeno deskou měsíce. Pražští Southpaw sice leží mnoha lidem kvůli svému dandyovskému image v žaludku, nicméně jejich výsostný talent to neohrozí. Jejich třetí album navíc představuje to nejlepší, s čím kdy přišli. A to i při vědomí skutečnosti, že jak debutový výlisek Pop Secret, tak následovník Pleasure You Can Measure na nedostatek silných a hitových momentů rozhodně neskomírali.
Boys Make Noise je přímočará, rázná a nabroušená nahrávka, kterou Southpaw reagují na momentálně velmi aktuální trend vracejících se kytarovek. Při práci na ní se inspirovali alby The Strokes a Mew, což je ve výsledném zvuku patrné. Neznamená to však, že by vymizely jejich hymnické refrény. Jsou jen obnaženější, již ne tolik ponořeny v elektronických aranžích. Není pochyb o tom, že Southpaw se momentálně nacházejí na vrcholu svých sil.
časopis Rock&Pop 2004/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Rok-2004-slovem-i-obrazem~27~prosinec~2004/
Komentáře
&;
