Rock For Life Aneb z mosta do prosta
10.1.2002 | Autor: Vojtěch Lindaur | sekce: publicistika
Kdo může říct, jak to tenkrát bylo, a kdo ví, kde je zakopaná pravda. Kdo by ji měl znát a kdo by toužil vědět všecko. Zdá se dnes, že nikdo nechce vědět nic, nejspíš z pohodlnosti, možná pro jistotu. Tady je tvůj Rhodos a tady si skákej. Minulost je jen nezáživným dějepisem, koho zajímá? Nás - přes všechna ta léta, která nad některými okamžiky z rockových a popových dějin rozprostřela milosrdnou či nespravedlivou mlhu zapomnění - naštěstí, naneštěstí.
Na tomto místě se budeme pravidelně pokoušet různými detektivními metodami obnažovat podstatu vybraných událostí, rekonstruovat pohnutky, které k nim vedly, a komentovat následky, které způsobily. Budou to případy, na něž nám zbyly jen vzpomínky rozostřené intenzitou někdejších zážitků, anebo takové, o nichž jsme jen slýchali ve stylu pověstí českých.
A nebudeme obelhávat nic a nikoho, ani sami sebe - jak prosté (a jak obtížné) to bude, milí Watsonové, to se uvidí... hned.
První případ má předehru i epilog v našich vlastních, rock&popových řadách.
("I nejlepší úmysly myší a lidí..." - John Steinbeck)
Ta rozhodující scénka se mi občas ve snu vrací: mně milý mladý Jaroslav Špulák, redakční ohař, se po pravidelné poradě Rock & Popu hlásí o slovo. "Já bych ještě chtěl..." - "Ne, nic, nic takového!, jdi s tím do řiti," řvu ze spaní. Ovšem tenkrát v bdělém stavu jsem řekl: "To je ale zajímavý nápad! Jdeme do toho!" - nebo to řekl Jirka Černý, Franta Horáček, nebo... Nakonec jsme všichni řekli, že to je opravdu dobrá a nadějná myšlenka - a ačkoli to muselo být někdy z kraje jara 1992, ani ta příslovečná únava, ani představa, že dva roky po listopadovém převratu se pořád dějí zázraky, dnes nemohou být omluvou pro naše konání.
"Cílem je přispět publicitou i finančními prostředky ke zlepšení ekologické situace v severních Čechách," nebo něco v tom smyslu pravil tehdy Jaroslav a přísně nachmuřil brvy, má-li někdo něco proti. Dobročinný koncert v areálu Dolů Ležáků, který měl být českou obdobou Live Aid, byl neodvratně posvěcen.
I Jaroslav měl sen, "jak mi polospánek zjevil bezbřeze zdevastovanou krajinu mostecké pánve. Jelikož mi z magnetofonu hučela hudba... z ničeho nic mi fantazie vystavěla na povrchovém dole amfiteátr, na němž československá rocková esa vřezávala nekompromisně bigbít do desítek tisíc horkých hlav," napsal tři neděle před tím průšvihem. Hned v další větě se však zamyslil: "Možná, že už 5. července ráno budu definitivně vyléčen z idiotských snů, pro které v Československu není doba."
Festival Rock For Life málem stál časopis život. Jak k tomu došlo, se dozvíte v "plném znění i s titulky" v tištěné verzi listu.
Na tomto místě se budeme pravidelně pokoušet různými detektivními metodami obnažovat podstatu vybraných událostí, rekonstruovat pohnutky, které k nim vedly, a komentovat následky, které způsobily. Budou to případy, na něž nám zbyly jen vzpomínky rozostřené intenzitou někdejších zážitků, anebo takové, o nichž jsme jen slýchali ve stylu pověstí českých.
A nebudeme obelhávat nic a nikoho, ani sami sebe - jak prosté (a jak obtížné) to bude, milí Watsonové, to se uvidí... hned.
První případ má předehru i epilog v našich vlastních, rock&popových řadách.
("I nejlepší úmysly myší a lidí..." - John Steinbeck)
Ta rozhodující scénka se mi občas ve snu vrací: mně milý mladý Jaroslav Špulák, redakční ohař, se po pravidelné poradě Rock & Popu hlásí o slovo. "Já bych ještě chtěl..." - "Ne, nic, nic takového!, jdi s tím do řiti," řvu ze spaní. Ovšem tenkrát v bdělém stavu jsem řekl: "To je ale zajímavý nápad! Jdeme do toho!" - nebo to řekl Jirka Černý, Franta Horáček, nebo... Nakonec jsme všichni řekli, že to je opravdu dobrá a nadějná myšlenka - a ačkoli to muselo být někdy z kraje jara 1992, ani ta příslovečná únava, ani představa, že dva roky po listopadovém převratu se pořád dějí zázraky, dnes nemohou být omluvou pro naše konání.
"Cílem je přispět publicitou i finančními prostředky ke zlepšení ekologické situace v severních Čechách," nebo něco v tom smyslu pravil tehdy Jaroslav a přísně nachmuřil brvy, má-li někdo něco proti. Dobročinný koncert v areálu Dolů Ležáků, který měl být českou obdobou Live Aid, byl neodvratně posvěcen.
I Jaroslav měl sen, "jak mi polospánek zjevil bezbřeze zdevastovanou krajinu mostecké pánve. Jelikož mi z magnetofonu hučela hudba... z ničeho nic mi fantazie vystavěla na povrchovém dole amfiteátr, na němž československá rocková esa vřezávala nekompromisně bigbít do desítek tisíc horkých hlav," napsal tři neděle před tím průšvihem. Hned v další větě se však zamyslil: "Možná, že už 5. července ráno budu definitivně vyléčen z idiotských snů, pro které v Československu není doba."
Festival Rock For Life málem stál časopis život. Jak k tomu došlo, se dozvíte v "plném znění i s titulky" v tištěné verzi listu.