13.11.2006 | Autor: Mikuláš Dohnal | sekce: publicistika
 fotogalerie Král popu se loučí? Přišla bída na kozáky? Samé kacířské myšlenky napadají člověka při poslechu nového alba Robbieho Williamse Rudebox. Ale co naplat, tohle je skutečně rozpačitý pokus o znovunastolení starých pořádků.

Jednu věc mějme ale na paměti, Robert Peter Williams nikdy nedostal nic zadarmo: z chlapecké kapely Take That – mimochodem možná jediné z tohoto ranku, kterou stálo za to se kdy zaobírat seriózně – ho vyrazili, protože byl největší drsoň. Nasával, pral se, fotil se s cigárem v puse, nebo jak vychází zmatlán z jakési špeluňky a vůbec odmítal hrát hru na sladkého hošíka, kterého miluje –náctiletá fanynka i její maminka. Není divu, že ho rychlošípácký zbytek bandu poslal velmi rychle přes palubu. Robbie ale nedal svou kůži lacino. Vrhl se na natáčení sólových desek a když se díky tklivé baladě Angel konečně dočkal zaslouženého úspěchu a respektu, užíval si ho jako nikdo jiný. Se zadostiučiněním sledoval, jak na Take That – jakož i na jiné boybandy – sedá prach, zatímco jeho hvězda stoupala. Co album, to naprostý komerční trhák a minimálně jedna hitovka, která obletěla zeměkouli jako Feel, Rock DJ, Millenium a další. Co na tom, že Williamsův dvorní skladatel Guy Chambers většinu svých hitů někde nenápadně opral, fungovaly znamenitě. Robbie mohl být konečně šťasten. Nebyl.
Dosáhl sice postavení popové superhvězdy, dav šílel z jeho energických a tak zábavných koncertů, pro radost si střihnul povedené album swingových standardů, ale jinak trpěl dál. Sžíraly jej deprese, pil, bral drogy. Roli superstar si sice navenek náramně užíval: výhodou mu byl chlapecky rošťácký šarm a neodolatelný smysl pro humor, ale někde uvnitř si se svým statutem zřejmě nevěděl rady. Album Escapology, poslední, které připravil s hitotvůrcem Chambersem sice nesklidilo až tak jednoznačný ohlas, přesto se pořád prodávalo výborně. Horší to bylo s loňským Intensive Care. Robbiemu s ním vypomohl Stephen Duffy, někdejší člen Duran Duran a ač podle názoru pisatelova vůbec nedopadlo zle, obecně se začalo hovořit o krizi. Z desky se sice odlouplo několik nepopiratelných hitů – Sin Sin Sin, Tripping, Advertising Space, ale ve výsledku mu spíš než hudební náplň pomohla masivní reklamní kampaň. Jedno bylo jisté – skončila jedna kapitola kariéry Robbieho Williamse a singlem Rudebox se začala psát nová.

Mnoho psů, zajícova smrt

“Na sólové dráze jsem začal, když explodoval britpop. Snažil jsem se o písničky v tom stylu, ale, víte, teď je mi třicet dva a chci začít znovu. Tohle je album, které jsem chtěl vždycky udělat,” předeslal novinku Rudebox zpěvák. Ještě před vydáním alba prosakovaly zvěsti o tanečním směřování, o spolupráci s Pet Shop Boys a další. A když se objevil singl Rudebox, místo nadšeného jásotu se spíš nervózně ošívalo. Což o to, ona to není úplně pitomá písnička, řemeslně je celkem v pořádku, ale zcela jí chybí duše. Zní přesně tak, jak asi vznikla – Robbie dostal chuť na electro-funky kousek, sehnal spolupracovníky a ti mu ji ušili podle jeho představ. Přesně vysoustružený odlitek, který má za cíl jediné, dokázat, že Robbie Williams je otevřený všem trendům a nehodlá dát svou kůži lacino. Budiž, jako jednorázový úlet to berme, ale v kontextu celé desky tenhle kousek působí ještě rozpačitěji než v televizní hitparádě, obklopen ještě větším prefabrikátem.
“V minulosti jsem se bál přijít s něčím odlišným a na téhle desce jsem tyhle obavy ztratil,” ujišťuje sám sebe i okolí Williams a bude ještě hůř: “Tahle deska mi otevřela tisíce dveří, jsem na ní pyšný. Miluju všechny písně na ní, miluju Rudebox, je to nejlepší píseň, kterou mám v repertoáru,” utahuje Williams šrouby chvalozpěvů a sebepropagačních mouder. Copak o to, podobných jsme už četli stovky a tisíce, ale v tomhle případě jako kdyby za nimi byla zoufalá snaha přesvědčit sám sebe, že Rudebox je skvělá a nažhavená deska.
O to smutnější to celé je, že nejde o album, které by Robbie spíchl na koleni, aby dostál závazkům firmy, naopak. Rudebox vznikla v péči hnedle několika producentů: ruce k dílu přiložili Soul Mekanik, Marik Ronson, William Orbit i zmínění Pet Shop Boys. Krom autorského materiálu na ní najdeme předělávku dvou věcí od Manu Chaa, konkrétně Bongo Bong a Je Ne T’aime Plus, Louise od novoromantiků Human League či Lovelight z dílny Lewise Taylora. Na desce si rovněž pohostinsky zazpívala současná britská hvězdička Lily Allen a vůbec je evidentní, že do nahrávky Robbie vložil plné nadšení a rozhodl se nic neošidit. Už jen ten u něj nezvyklý stylový rozstřel – místo pop/rockových klenutých skladeb tu máme disco, elektro, funk, pop a bůhví co ještě. Robbie zkrátka lavíruje, chytá se jako tonoucí stébla toho, co právě letí, ale to hlavní albu chybí – soudržnost, atmosféra a pocit, že autoři přesně věděli, co deskou chtěli říct. Vposledku to není ani ohlašovaná taneční pecka, neboť na tuhle desku se bude trsat asi jen na snobských podnikatelských večírcích. Neodbytně se vkrádá paralela s poslední nahrávkou Madonny. Ta se taky tvářila, jakože vyprodukovala strašný odvaz. Rozdíl je v tom, že Maddy je kšeftařka a Robbie – doufejme, že ještě pořád – člověk, beznadějně zamilovaný do hudby. Jen svou náklonnost dal protentokrát najevo dost nešťastným způsobem.

Co bude příště?

Toť samozřejmě kardinální otázka: Robbie není tak zkušený a zdatný skladatel, aby se obešel bez erudovaných a spolehlivých spolupracovníků. Zlaté časy s Guyem Chambersem jsou zřejmě definitivně pryč a prosakují zprávy, že Williams chystá další CD swingových předělávek. Lámat chleba se bude až na dalším autorském albu. Přese všechno se totiž Rudebox nedá brát jako regulérní nahrávka, spíše Robbieho chvilkové poblouznění. Dobrá, vyblbnul se a teď je čas myslet zase trochu na ty, kterým jméno Robbie Williams splývá se stadionovými hymnami ráže Angels nebo She’s The One. Jedno zakolísání se dá odpustit, zvlášť když Robbie dokáže něco, co většina smrtelně se vážně beroucích hitparádových hvězdiček neumí ani omylem. Totiž královsky pobavit. Bez něj by byl svět popmusic mnohem nudnějším místem.


Zajímavost: Comeback Take That.... bez Robbieho

Móda sladkých chlapeckých kapel je ta tam, teenageři se dnes spíš odvazují u “tokiáčků”, ale povídejte to hošanům, před nimiž svého času fanynky padaly na kolena a oni kocovinu slávy ne a ne rozchodit. Tak to zkoušejí znova, došlo na Backstreet Boys – album prošumělo bez většího zájmu a po koncertech neštěkl pes – dojde i na Take That. Na 20. listopad je připraven comebackový singl Patience a za týden se objeví celé album Beautiful World. Take That se na něm podíleli rovnou měrou a jelikož nejsou žádní troškaři, klip pořídili na Islandu. Zbývá ještě dodat jednu nikoliv nepodstatnou maličkost – z původně pětičlenné sestavy je dnes toliko čtyřčlenná. Robbie Williams návrat svých exkolegů pochopitelně ignoruje.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/09