3.2.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika Vzpomínáte jak v létě na koncertu Live 8 Coldplay zahráli společně s  chlápkem v tričku Bitter Sweet Symphony, melodii důvěrně známou snad i tomu, kdo muzice právě neholduje? Byl to Richard Ashcroft, bývalý zpěvák The Verve, který tento velký hit složil , ale nakonec musel být pod ním podepsaný společně s Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem, ale to je už jiná story.

The Verve vedle Oasis, Blur, nebo Pulp byli jednou z nejvýraznějších britpopových kapel devadesátých let. Skupinu v roce 1990 založila čtveřice tehdy devatenáctiletých spolužáků. Byli jedni z mnoha, kteří se snažili prorazit. Verve, tehdy ještě bez vznešeného The před názvem (to si přidali až později kvůli soudnímu sporu se stejnojmenným americkým hudebním vydavatelstvím), se k nahrávací smlouvě dostali hned po roce svého působení. Debutové album A Storm In Heaven, které vyšlo v roce 1993 se sice nesetkalo s neúspěchem, ovšem jak praví staré známé pořekadlo, druhá deska je daleko důležitější. Menším kamenem úrazu však bylo následně vydané EP No Come Down obsahující mimo několika novinek také b-strany singlů, které se s větším ohlasem nesetkalo. Přesto tou dobou Verve šli nahoru a to především díky společnému turné s tehdy začínajícími, leč velmi úspěšnými Oasis.
Druhá “plnohodnotná” deska A Northern Soul kapele přinesla očekávaný vzestup. Singly This Is Music, On Your Own, nebo History si dobře vedly v tamní singlové hitparádě. Ovšem skupina vešla v širší známost až díky svému třetímu a zároveň poslednímu řadovému albu Urban Hymns vydanému v roce 1997. Pilotním singlem byla dnes již dobře známá píseň Bitter Ssweet Symphony, jejíž text Ashcroft věnoval svému otci, který zemřel na krvácení do mozku, když Richardovi bylo pouhých jedenáct let. Ve své době byl však komerčně daleko úspěšnější jiný singl z této desky - The Drugs Don't Work, který se na rozdíl od pilotní skladby propracoval na samotný vrchol britské prodejní hitparády.

Tři nebo čtyři sólové desky?
O dva roky později se The Verve rozpadli a Richard Ashcroft se vydal na sólovou dráhu, během níž stačil vydat tři desky. I když sám Ashcroft považuje za svůj sólový debut právě desku The Verve Urban Hymns. Přestože se před natáčením desky do kapely vrátil kytarista Nick McCabe, nezúčastnil se celého natáčení, kvůli depresím, kterými často trpěl, a značná část tvůrčí práce tak zůstala na Richardovi. “Nick se neúčastnil posledních dvou měsíců natáčení, takže Urban Hymns v podstatě bylo moje první sólové album. Natáčel jsem Urban Hymns Richarda Ashcrofta. Říkal jsem kapele, co má hrát a dělat,” vzpomíná dnes Ashcroft na nejúspěšnější epochu své dosavadní kariéry. Ať kdykoliv později natočil jakoukoliv desku, nikdy nedosáhla takového úspěchu, jako právě Urban Hymns. Do škatulky autora jednoho hitu se však Ashcroft hodit nenechal a v tisku rozhořčeně poznamenal: “Každý, kdo říká, že už nemohu udělat nic lepšího, než bylo album Urban Hymns, může jít do prdele, nebo se jít nechat pověsit na střelnici”.
S Nickem McCabem se dnes Ashcroft nestýká, přesto přiznává, že před rozpadem The Verve měl s ním společného víc, než s kýmkoliv jiným z kapely: “Je to jeden z nejtalentovanějších muzikantů, se kterým jsem kdy spolupracoval. Neuvěřitelný umělec a obdivuhodná osobnost. Nick byl tím posledním, s kým jsem měl v kapele napjaté vztahy.” Z původní sestavy The Verve Ashcroft dodnes spolupracuje již jen s bubeníkem Petem Salisburym, který hraje v jeho doprovodné kapele.

Ashcroft dnes
Ashcroft svou sólovou tvorbu staví na principech osvědčených na skladbách pro The Verve a jeho rukopis je stále znatelný. Co se však změnilo od vydání posledního alba Human Conditions (2002)? Jeho nové album Keys To The World je oproti předchozí desce o poznání méně hitové zato ale víc orientované na globální problémy světa. “Myslím, že právě hudebníci mohou světu odhalit druhou stranu mince, já to tak dělám. Moje hudba neukazuje pohled nevěřících, ale někoho, kdo se nechce ztotožnit se vším.”
I přes celkem solidně rozjetou Ashcroftovu sólovou kariéru by však mohli The Verve jako jeden celek slavit úspěchy daleko větší. Konec konců v poslední době se na scénu kapely vrací v celkem hojném počtu. Však možný reunion The Verve Ashcroft vidí spíše skepticky: “Nevím, cynismus je strašná věc, abych se do něj pouštěl. Nemám rád, když se musím tvářit pesimisticky, ale nikdy jsem si návrat The Verve nedokázal představit .” Zatím však fanoušci mohou Ashcrofta občas vídat jako hosta na koncertech kapely Coldplay.
Frontman Coldplay Chris Martin se obdivem k The Verve nikterak netají. Nabídka na společné vystoupení na Live 8 byla právě jeho iniciativa. Píseň Bitter Sweet Symphony dokonce označil za nejlepší, která kdy byla složena, zpívanou tím nejlepším zpěvákem. Koncem loňského roku Richard Ashroft předskakoval Coldplay na britském turné a také zde společně odzpívali slavnou píseň. Jaký je však zpěvákův vztah k Chrisu Martinovi? “Mohu říct, že jsme přátelé? Nevím. Myslím si, že je stejně jako já dost komplikovaný,” komentuje zpěvák.
Ať už s Verve, nebo bez Verve, Ashcroft se stále hlásí o slovo. Tak třeba jednou skutečně přesvědčí zlé jazyky a vydá ještě silnější kolekci, než někdejší Urban Hymns. Ta představa by vzhledem k jeho invenčním nápadům byla dobrá.

Zajímavosti:
Podobně jako Ashcroftovi přátelé, bratři Gallagherové z kapely Oasis, je Richard i přes své nemalé úspěchy na hudební scéně často za jakousi anti-celebritu. Díky svému chladnému přístupu k médiím si v první polovině devadesátých let, kdy jeho hvězda šla alespoň v domovské Británii nahoru, dokonce vysloužil přezdívku Mad Richard (šílený Richard).

>> Recenze alba Keys To The World zde

Psáno pro: časopis mGuide 2006/01