29.12.2007 | Autoři: Zuzka Balounová, Petr Bořuta, Filip Drábek, Míša Formanová, Daniel Matoušek, Petra Němečková, Ladislav Řehounek, Pavel Uretšlégr | sekce: publicistika > Reakce z redakce >> Zahraniční singly >> Domácí objevy >> Koncertní akce >> Zahraniční alba

U kategorie „zahraniční alba roku“ se nám v rámci našeho rekapitulačního seriálu sešlo zdaleka nejvíce tipů. Jaká hudba tedy letos uši našich autorů okupovala?


Air – Pocket Symphony (www / MySpace)
Kritikou i posluchači poměrně rozporuplně přijaté, pro mě absolutně nejlepší v dosavadní tvorbě Air. Řeč je o Pocket Symphony, na které pánové Godin a Dunckel zase jednou dokázali, jaký smysl pro melodii mají. Připomíná pocit rozpouštění v slunci, ale je čistá jako právě vytesaná socha z ledu. Tohle album nikdy nezatahá za uši, dokáže je jen pohladit. Příjemně unaví, připraví na spánek, a bylo by ideální pustit jej právě k onomu okamžiku mezi sněním a probouzením. Je klidné, až to bolí, žádnou disharmonii tady neuslyšíte. (Skoro)vážná hudba do kapsy. (Petr Bořuta)


Animal Collective - Strawberry Jam (MySpace)
Sloboda. To je heslo, ktorým sa riadi podivuhodná partia hudobníkov zo združenia Animal Collective. Na ich siedmom albume si nekladú žiadne hranice a z každej z deviatich skladieb je počuť obrovskú chuť porušovať akékoľvek pravidlá, ktoré boli kedy v hudobnom priemysle stanovené. Jahodový džem je príjemne infantilná, no zároveň veľmi znepokojujúca nahrávka, neustále prekvapujúca aj po desiatom vypočutí. Človeka to až donúti premýšľať, či ten album nie je náhodou interaktívny, keď v ňom dokáže stále objavovať nové a nové zvuky. (Filip Drábek)


Arcade Fire – Neon Bible (www / MySpace)
Posluchačsky oblíbené jsou tři druhy kapel: Některé mají skvělou desku, ale neumí ji podat naživo. Jiné mají obyčejnou, nudnou desku, ale naživo jsou špičkové. A třetí skupina má jak skvělé koncerty, tak skvělé album. Arcade Fire jsou kapelou toho třetího druhu. Navíc se v dnešní záplavě kapel rozhodně neztratí a to hlavně díky svému originálnímu zvuku a neobvyklé skladbě nástrojů. (Petra Němečková)


Architecture in Helsinki – Places Like This (www / MySpace)
On je to vlastně takový teatrální pop... Australané Architecture in Helsinki staví svou tvorbu na elektronice, jíž přibarvují experimenty se zvukovými možnostmi, které jim dávají klasické hudební nástroje. Ale co je hlavní: dělají to s citem. To ve finále znamená, že navzdory pestrým linkovým kolážím nejde o paskvilní změť, v níž by se člověk ztrácel. Příjemná deska, vážně... (Ladislav Řehounek)


Besnard Lakes - The Dark Horse (www / MySpace)
Rozpuk retro-psychedelických kapel je poslední dobou vidět čím dál víc a letošní debut Besnard Lakes ho reprezentuje v té nejlepší podobě. Celá deska se nese v pomalých tempech a její kouzlo tkví hlavně v nenápadnosti – používají neuvěřitelné množství fines, které zakomponované působí tak lehce, jako by se ani nic nedělo. Kdyby se měly upravovat skladby Beach Boys nebo starého Davida Bowieho zkombinovaného se Sigur Rós, aby mohly zaznít v chilloutovém stanu nějakého festivalu, výsledek by asi vypadal podobně. (Daniel Matoušek)


Claudia Quintet - For (www / MySpace)
Tvorba bubeníka Johna Hollenbecka si v posledních letech vysloužila jasně znějící nálepku minimalistický jazz. Svůj styl si drží i v početných jednorázových projektech, páteří jeho činností je ale nezvykle instrumentovaný kvintet s vibrafonem, klarinetem a akordeonem. Po několika albech se mu s ním letos podařilo nahrát zatím nejpřesvědčivější nahrávku a obecně jednu z nejoriginálnějších jazzových desek poslední doby. Znějí naprosto nově, jsou repetitivní a zároveň dynamičtí, používají jak klasicky znějící a volné improvizace, tak i opatrné prozkoumávání zvukových barev nástrojů. (Daniel Matoušek)


CocoRosie – The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn (www / MySpace)
Nová deska CocoRosie je krokem vpřed. Z dětství do dospělosti, z pískoviště do ulic města. Dotyk dětského střevíčku s tvrdou dlažbou je poznamenán nárazy reality, naivní sny se potápějí do bahna okolního světa, zvuky starých mechanických hraček dávno nahradila elektronika a do lyricky podbarvených hlasů sester Cassadiových se tu a tam přimíchává rapový akcent. Romantická představa lásky se tříští do ostrých střepů, které řežou hluboko v hrudníku. Skrz slzy ale stále prosvítají světýlka, která poletovala kolem CocoRosie už v době, kdy v plechové vaně natáčely debutové album La Maison de mon Rêve. (Zuzka Balounová)


Dirty Projectors - Rise Above (MySpace)
Nestává se moc často, abyste narazili na nahrávku, o které po prvním poslechu víte, že je výborná a zároveň tak komplikovaná, že do ni jen tak neproniknete. Loni jsem to zažil s Joannou Newsom, letos s Dirty Projectors. Předělat debut Rollinsových Black Flag, zásadní nahrávku raného hardcoru, je samo o sobě velká výzva, ale udělat z ní avantgardní písničkové album, v němž jsou melodie rozkouskované a ukryté ve vrstvených aranžích, to je kus umění. (Daniel Matoušek)


Editors - An End Has A Start (www / MySpace)
Editors nie sú nijako výnimočne invenčnou kapelou a v zásade len recyklujú svojich o trochu starších kolegov z Interpol, ktorí zase zrecyklovali duchovných otcov zo skupiny Joy Division. Do svojej hudby však napriek tomu vedia vtlačiť toľko pre seba charakteristického, že ako zábavový revival rozhodne neznejú. Vďaka citlivej recyklácii už známeho sa v ich prípade nedá hovoriť o kopírovaní vlastných obľúbencov, ale skôr o editovaní seba samých. Presne tento prístup uplatnili aj na svojom druhom albume An End Has A Start. Vokály Toma Smitha sú na ňom ešte viac zahmlené a gitarové linky Chrisa Urbanowicza ešte viac ťahavé. Hoci oproti debutu je album pomalší, nahrávka v konečnom dôsledku pôsobí emočne oveľa vyzretejším dojmom, ktorý dokazuje, že Editors pre seba objavili takmer ideálnu polohu. (Filip Drábek)


Einstürzende Neubauten - Alles wieder offen (www / MySpace)
Někdejší průkopníci průmyslového odpadu v hudebním světě Einstürzende Neubauten vydali letos další albový počin. Deska sice nepřináší boření hudebních mýtů a hranic, signifikantní prvek pro drtivou většinu alb skupiny, přesto je možno hovořit o vyjímečné nahrávce. Ruchové smyčky různých kovů ustoupily uvolněnější formě a z alba Alles wieder offen vykovali Einstürzende Neubaten čiště písňové album. Nutno dodat, že vzhledem k posledním deskám této německé skupiny, se nejedná o nic překvapujícího. Kapitolu souboru, kterou načala zkraje tisíciletí deska Silence is Sexy, a jež pokračovala Perpetuum Mobile, Alles wieder offen uzavírá. Je dost nepravděpodobné, že zvuk Einstürzende Neubauten bude někdy ještě více uhlazený. I proto se oplatí mít tuhle desku doma. (Pavel Uretšlégr)


Klaxons - Myths Of The Near Future (www / MySpace)
Banda kolem Jamieho Reynoldse je považována za zakladatele žánru nu rave. Přestože sami Klaxons tvrdí: „Je skvělé být součástí něčeho, co neexistuje,“ nu rave tady je – nu rave je bláznivá móda zářivých barev a lightsticků, nu rave je styl, nu rave je tu na chvíli, nu rave jsou Klaxons. Ano, Klaxons je jedna z vyhypovaných NME kapel, ale to nijak nebrání tomu, abyste, stejně jako já, nesdíleli nadšení britských redaktorů. Křížení kytar a elektroniky je totiž jedna z nejpoutavějších tendencí v poslední době. (Petr Bořuta)


Mumm-Ra – These Things Move In Threes (www / MySpace)
Dá se říct, že Mumm-Ra nejsou nijak speciální a jsou jen jednou z mnoha kapel, kterými nás poslední dobou Velká Británie krmí. Ale já v jejich hudbě našla něco, co mě oslovilo. Možná to je taková trochu dětsky upřímná, možná je naopak zvláštně dospělá. Každopádně je album These Things Move In Threes skvělý debut, i přes to, že všechny skladby (kromě tří) vyšly už dřív na EP nebo singlech. (Petra Němečková)


Roisin Murphy – Overpowered (www / MySpace)
Charismatická ex-Moloko ikona letos rozhodně nelenila a nahrála kvalitní album, které částečně sice stále připomíná Moloko, ale z větší částí je osobním odkazem Roisin. Hlavním pozitivem nové desky je její hudební zajímavost a pestrost. I přes velkou kritiku je to pořád jeden z nejlepších letošních počinů na této popově laděné taneční scéně. Roisinin krásně zabarvený hlas a pohodové rytmy vytvořili rozhodně skvěle sehranou dvojici. (Michaela Formanová)


Of Montreal - Hissing Fauna, Are You the Destroyer? (www / MySpace)
Hissing Fauna, Are You the Destroyer?, to je bezva retro, které člověka div nepřenese na diskotéku o čtvrt století zpátky. Of Montreal je kapela, která si holduje v infantilnosti a obskurditách. Přitom ale ví, jak s tím vším naložit tak, aby kýčem nebyl samotný výsledek celého snažení. Jsou to mimochodem právě primitivní a vlezlé synth-melodie, které nejenže Of Montreal charakterizují, ale velmi rychle se razývají do podvědomí... (Ladislav Řehounek)


PJ Harvey – White Chalk (www / MySpace)
Na desce White Chalk PJ Harvey odhazuje šaty potrhané ostrými černě nalakovanými nehty Rock´n´rollu a neúprosně surového lidského hlasu, obléká andělské roucho a na klapkách piana se přenáší do vyšších sfér. Její minulost zůstává dole v blátě, křičí a vhání do očí slzy. Aktuální tvář PJ Harvey je spíš dětsky něžná než neodolatelně vyzývavá. Je vílou, která pohladí po tváři a vykouzlí první paprsky slunce. Má krásnou a panensky čistou tvář, snad proto není problém ji platonicky milovat – stačí si zvyknout na její něžné rysy. (Zuzka Balounová)


Prince – Planet Earth (www)
Úžasně hravé album, přesně takové, jako je sám Prince. Deska celkově je nabita jiskřivou energií, přestože většina skladeb je laděna v duchu pomalejším a klidnějším. Nemůžu však nevypíchnout jednu píseň, která tvoří vrchol nového Princova počinu – Chelsea Rodgers. Je totiž takovým protipólem ke všem předešlým baladám na albu a neváhala bych ji označit za jednu z nejlepších Princových skladeb. (Michaela Formanová)


Radiohead - In Rainbows (www / MySpace)
In Rainbows nie je žiadne ďalšie epické veľdielo, akým boli OK Computer, či Kid A. Je to regulérny album, ktorý naväzuje na jeho predchodcu Hail to the Theif a sólový počin Thoma Yorka – The Eraser. Zvukovo sa nepúšťa do žiadnych väčších sonických experimentov, ale nevracia sa ani ku gitarám. Poloha na pomedzí mu však sedí a z In Rainbows nie je počuť ani náznak opotrebovanosti materiálu, či nadbytočnosti niektorých skladieb.
Everything in its right place – Radiohead nahrali opäť geniálny album. A ide v ňom o hudbu a nie spôsob, akým vyšiel. (Filip Drábek)


Skinny Puppy - Mythmaker (www / MySpace)
Skinny Puppy si jako jedni zmála ze současné scény pamatují boom EBM v osmdesátých letech. Velký návrat skupiny se konal v roce 2004 s deskou The Greatest Wrong of the Right. Letos na ni kapela navázala albem Mythmaker.
Jestliže předchozí deska vyvolala u fanoušků velkou polemiku, u novinky tomu zřejmě nebude jinak. Spíše než do minulosti hledí kanadská parta před sebe, a tak se stále více odkloňuje ze svého původníha výraziva. Trpělivý posluchač však může na Mythmaker najít jasný odkaz ke kořenům Skinny Puppy. Koncept přístupu k hudbě zůstáva u kapely stále stejný: experimentem s elektronikou k novým hudebním břehům. Mythmaker není rozhodně nejlepší album Skinny Puppy, nicméně představuje velmi slušnou položku v diskografii této legendy EBM. Což při velkém kvalitativním rozsahu počinů Skinny Puppy není tak málo. (Pavel Uretšlégr)


Throbbing Gristle - The Endless Not (www / MySpace)
V druhé půli sedmdesátých let byli se svým industriálním šílenstvím větší rebelové než celá punková scéna dohromady. Avantgarda a opozice vůči téměř čemukoliv v tehdejším hudebním světě. Po více jak čtvrtstoletí jsou tu opět. Throbbing Gristle letos vydali desku The Endless Not, která činí jejich návrat více než důstojným. Kdo čeká senilní vzpomínání odrostlých rebelů, bude asi hodně překvapen. Kompozice jednotlivých skladeb nese v sobě stopy původní práce Throbbing Gristle, ovšem zvukově už je deska poznamenána současnými technickými možnostmi. Žádné hudební revolucionářství se sice nekoná, přesto lze hovořit o mimořádném příspěvku do letošní hudební kolekce. Throbbing Gristle nekážou opozici vůči mainstreamu, oni ji sami vytváří. (Pavel Uretšlégr)


To My Boy – Massages (www / MySpace)
To My Boy jsem zmínila už v kategorii „Koncertní akce" a ze stejného důvodu je zmiňuji i teď. Jejich hudba mě baví, má mi co říct i přes to, že se nepovažuji za fanouška elektronické hudby. (Petra Němečková)


The White Stripes – Icky Thumb (www / MySpace)
The White Stripes se po dvou letech vrací s novou deskou. Struny Jackovy kytary jsou zatraceně ostré, v béčkových hororech by mohly zabíjet ve velkém. Nedusí, neškrtí, pracují čistě a rychle. The White Stripes si rádi hrají – dřív než vás odstřelí, ohlásí nadcházející bitvu tóny dud a zrovna ve chvíli, když zahlédnete za kopcem armádu v kiltech, protrhnou vaše ušní bubínky přesně mířené údery bicích. Nakonec vaší mrtvolu pohodí někde na kraji města, rozdají si to na zadním sedadle a odjedou někam hodně daleko. (Zuzka Balounová)


Within Temptation - The Heart of Everything (www / MySpace)
Po úspěchu předešlého alba The Silent Force už si mnozí mysleli, že to nejlepší ze sebe Within Temptation už vydali – ale to se spletli. Skupina letos přišla s takovým hudebním materiálem, který předešlou desku v mnohém předčí. Každá píseň má svůj charakteristický náboj, který je ještě podtržen mnohem vyzrálejším hlasem zpěvačky Sharon den Adel. Deska je opravdovou chloubou nejen kapely, ale celého pokolení gothic metalu. Tvoří skvělou hudbu, která dýchá za krk slávě Nightwish. A to klobouk dolů. (Michaela Formanová)


Patrick Wolf – The Magic Position (www / MySpace)
Dětsky bezstarostný i bolestmi zmítaný, věčný romantik a snílek, ale své růžové brýle umí i sundat, takový je Patrick Wolf. Na The Magic Position znatelně ubral na naléhavosti svého vokálu i nástrojů a album je spíše nostalgické, zamlžené a zaláskované. Najdete zde plno smyčců, elektronické zvonečky, někdy jen jednoduchý klavír, ale hlavně: vůbec žádné kytary. Se skladbou Magpie vypomohla i Marianne Faithfull a se svým kontraaltem ještě více zdůrazňuje Patrickův vlídný přístup dítěte. Tenhle kluk nikdy doopravdy nedopěje. A je to dobře. (Petr Bořuta)


Metodika ankety Reakce z redakce: Jednotliví redaktoři internetové sekce Muzikusu nominovali v každé ze sedmi kategorií maximálně tři hudební počiny (resp. alba, singly, objevy, nebo koncerty), které je v rámci roku 2007 zaujaly. Ty jsou seřazeny abecedně (resp. podle termínů koncertů), přičemž počiny s vyšším počtem nominací získávají přednostní pozici před ostatními. Nejde tedy o bilanční žebříčky určující pořadí nejlepších nahrávek a interpretů; jde o ohlédnutí za počiny, které jednotlivé členy redakce zaujaly.