Reakce z redakce 2010: zklamání vs. očekávání
11.1.2011 | Autoři: Milan Bachan, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Michaela Kučová, Ladislav Řehounek, Michal Šimeček | sekce: publicistika
Reakce z redakce 2010: objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání vs. očekávání
Jsme na přelomu roku. Něco je za námi, něco před námi. Budoucnost věštit sice nedokážeme, ale o naše pohledy na to, co se událo, se rádi podělíme. Pokud jste zvědavi, jak uplynulý rok bilancuje okruh našich autorů, začtěte se do naší tradiční výroční ankety.
A jdeme do finále. Čtvrtá a zároveň závěrečná část Reakce z redakce se věnuje zklamáním na straně jedné a jako jejich protikladu očekáváním na straně druhé. Nezbývá nic jiného, než popřát pěkný a hudbou nabitý rok 2011!
Milan Bachan
Nejake veľké sklamania som ani v tomto roku nezažil. Naopak, potešilo ma, že stále väčší prím hrajú menšie nezávislé vydavateľstvá. A to tak v zahraničí, ako aj u nás doma, kde sa nájde stále viac a viac ľudí ochotných podporovať dobrú hudbu. A to bud cestou zakladania DIY vydavateľstiev, alebo nadšeneckého promotérstva. S tým sa zároveň spájajú moje očakávania, alebo skôr akési prianie, aby to týmto nadšencom klapalo a moc na tom neprerábali. Zároveň, aby sa aj väčšia verejnosť začala viac zaujímať o samotnú hudbu, ako o "marketingové" škandály niektorých interpretov. Ale to je už asi moc utópistický sen
Filip Drábek
Sklamaní bolo dosť. Dosť veľkým bol napríklad spôsob, akým vydali slovenskí raperi Bene s Delikom svoj dlhoočakávaný album. Nápad dať ho von spolu s tričkom je síce sympatický, no to, že sa nedá kúpiť samostatne z neho robí elitársku záležitosť ľudí, ktorí chcú na sebe nosiť nie práve najkrajšie a drahé trička. Hudbu si kupujem kvôli hudbe. Nebudem si kupovať tričko, ktoré nechcem, aby som k nemu dostal mp3-ojky. Je to presný opak spôsobu, akým sa riadi väčšina muzikantov v týchto dňoch.
Čiastočným sklamaním bolo aj publikum na tohtoročnej Pohode. Nikdy som nemal pocit, že by Pohoda mala veľký problém s tým, že by sa kradlo, no aj v mojom okolí som sa stretol s niekoľkými podobnými prípadmi. Taktiež som nikdy nemal pocit, že by ľudia nedokázali počúvať koncerty. Nájsť na takom Josém Gonzálezovi miesto, kde sa ľudia nahlas nerozprávali bol skoro zázrak.
Sklamal ma aj Berlin Festival, ktorý mal príjemný line-up, konal sa v skvelom meste na skvelom mieste, ale organizačne by sa dal porovnať k priemernému slovenskému festivalu. Kvôli organiznačnému zlyhaniu som napríklad nevidel Fever Ray. A nech mi nikto nehovorí, že to bola moja chyba.
No nech nie som stále negatívny, očakávaní je dosť. Novú platňu vydá Radiohead, PJ Harvey a lístok na jej koncert mi už teraz spôsobuje zimomriavky, Portishead zahrajú na Pohode a niečo mi hovorí, že tento rok sa dostanem aj na koncert milovaných The Cure. Uvidíme, čo všetko sa naplní.
Lukáš Janičík
Pokud bych měl mluvit o nějakém zklamání, neboli o určitém očekávání, jehož forma není úplně splněna a kdy je následně vyvolána negativní emoce, tak mohu ve spojitosti s uplynulým rokem zmínit jedině pódiový návrat mojí snad-ještě-stále srdcovky The Ecstasy of Saint Theresa. Koncert na Nové Scéně byl velkým okamžikem pro většinu publika, a co si pamatuji čerstvé reakce, u většiny z nich bylo "očekávání" naplněno dokonce nad rámec. Možná jsem zrovna seděl na místě, kde proudy energie fungují jako rušičky zvuku a podávají ho značně pozměněný, nicméně já jsem se v tom křesle tak trochu styděl.
Pokus číslo dva v Roxy byl o poznání lepší. Přehlídka svítících šatů mi ale přesto zanechala těžké sucho v puse.
Za trochu jiný druh zklamání, kdy spíše než negativní emoce je vyvoláno kroucení hlavou, bych ještě mohl považovat projekt Seana Lennona a jeho přítelkyně The Ghost of a Saber Tooth Tiger. Před vydáním jejich debutu totiž stihli vydat singl s hravou elektrickou kytarou a příjemně vypilovaným zvukem, avšak duo dalo na radu svých přátel a celou nahrávku nakonec vydalo akusticky, totiž tak, jak její písně byly původně složeny. Výsledek = nuda už na první poslech.
Proto tedy už raději žádné "očekávání" do dalšího roku nemám.
Jan Kocur
Rok 2010 nebyl, podle mě, ničím výjimečný. I letos si člověk může zoufat, že se dostává moc pozornosti hudbě, která si to dost možná ani nezaslouží (nechť si každý doplní příslušná jména podle vlastního uvážení sám), zatímco jiní interpreti musí se svými skvělými alby, videoklipy nebo koncerty paběrkovat na okraji zájmu. Ale co naplat, tohle nezmění ani číslovka 2011 na našich kalendářích. Kdo si chce najít desku svého srdce, ten si ji najde. A kdo ne, toho k tomu za nic na světě nepřinutíte. Já se těším z toho pocitu, že někde na světě právě vzniká deska, která mě v příštím roce naprosto dostane. Ale těším se i na tu, která mě zklame. Tahle nepředvídatelnost je totiž na objevování nové hudby to úplně nejkrásnější.
Michaela Kučová
Sklamaním roka 2010 bola pre mňa absencia bratislavského festivalu Wilsonic. Ten svojím kvalitným elektronickým line upom reflektuje budúcnosť, a jeho vynútená tohtoročná pauza ma primäla pochybovať o budúcnosti kultúrneho života v Bratislave.
Našťastie sa zdá, že mladých ľudí prestalo baviť sedieť doma s ilegálnymi mp3kami a rozhodli sa aktívne podieľať na hudobnej scéne. Okrem množstva kapiel vznikajú aj mladé komunity, ktoré ponúkajú kvalitné hudobné zážitky. Či už sú to akcie tímu Databases, aktivita vydavateľstva ExitLabel, klub NFG či projekt podporujúci východoeurópskych hudobníkov Eastern Daze, vďaka nim je nielen slovenský kultúrny život pestrejší. Teším sa, kam toto prebudenie sa mladej generácie povedie.
Ladislav Řehounek
Zatím ještě stále chybí časový odstup, nicméně zdá se, že žádný zásadní zlom v roce 2010 nenastal. V hudbě – i té mainstreamové, i té alternativní – pokračovaly nastolené trendy, které se postupně více prohlubují. Pokud bych nějaký měl konkretizovat v souvislosti se zklamáním, pak by to v českých poměrech byla nadměrná sebechvála. Podívejme se třeba na festivaly: stačí přivézt jednu zajímavou (leckdy i vyčpělou) kapelu a hned se promotér označuje za spasitele, přestože srovnatelný obsah nabízí lecjaká lokální tancovačka 10 kilometrů za západními nebo jižními hranicemi. V úměrném měřítku to platí i na akce, jejichž význam nepřesahuje hranice okresu. Je otázku, jestli je smutnější sám tento fakt, nebo to, že to lidi přijímají s otevřenou náručí. Od roku 2011 neočekávám, ale naivně si přeji změnu.
Michal Šimeček
Mě osobně nejvíc zarmoutil odchod Johna Fruscianteho z Red Hot Chili Peppers, které jsem viděl na živo jen jednou (polský Chorzow) a v kompletní sestavě tak asi bohužel i naposled. Nemění to ale nic na tom, jak moc se těším na následovníka Stadium Arcadium. Bude určitě zajímavý a nastoprocent opět jiný, než předešlá redhotí alba. Proč? Inu, 1) Red Hot Chili Peppers mají nového kytaristu, 2) bubeník Chad Smith je poprvé v historii dost vyhraný ze dvou vedlejších projektů a 3) basák Flea v poslední době navštěvoval jistou hudební školu...
Krom toho se taky dost těším na festival Colours of Ostrava, který pro nadcházející 10. jubilejní ročník dost zvedl cenu lístků a já se proto nemůžu dočkat, s jakými kapelami se pořadatelé vytasí v průběhu roku 2011.
Jsme na přelomu roku. Něco je za námi, něco před námi. Budoucnost věštit sice nedokážeme, ale o naše pohledy na to, co se událo, se rádi podělíme. Pokud jste zvědavi, jak uplynulý rok bilancuje okruh našich autorů, začtěte se do naší tradiční výroční ankety.
A jdeme do finále. Čtvrtá a zároveň závěrečná část Reakce z redakce se věnuje zklamáním na straně jedné a jako jejich protikladu očekáváním na straně druhé. Nezbývá nic jiného, než popřát pěkný a hudbou nabitý rok 2011!
Milan Bachan
Nejake veľké sklamania som ani v tomto roku nezažil. Naopak, potešilo ma, že stále väčší prím hrajú menšie nezávislé vydavateľstvá. A to tak v zahraničí, ako aj u nás doma, kde sa nájde stále viac a viac ľudí ochotných podporovať dobrú hudbu. A to bud cestou zakladania DIY vydavateľstiev, alebo nadšeneckého promotérstva. S tým sa zároveň spájajú moje očakávania, alebo skôr akési prianie, aby to týmto nadšencom klapalo a moc na tom neprerábali. Zároveň, aby sa aj väčšia verejnosť začala viac zaujímať o samotnú hudbu, ako o "marketingové" škandály niektorých interpretov. Ale to je už asi moc utópistický sen
Filip Drábek
Sklamaní bolo dosť. Dosť veľkým bol napríklad spôsob, akým vydali slovenskí raperi Bene s Delikom svoj dlhoočakávaný album. Nápad dať ho von spolu s tričkom je síce sympatický, no to, že sa nedá kúpiť samostatne z neho robí elitársku záležitosť ľudí, ktorí chcú na sebe nosiť nie práve najkrajšie a drahé trička. Hudbu si kupujem kvôli hudbe. Nebudem si kupovať tričko, ktoré nechcem, aby som k nemu dostal mp3-ojky. Je to presný opak spôsobu, akým sa riadi väčšina muzikantov v týchto dňoch.
Čiastočným sklamaním bolo aj publikum na tohtoročnej Pohode. Nikdy som nemal pocit, že by Pohoda mala veľký problém s tým, že by sa kradlo, no aj v mojom okolí som sa stretol s niekoľkými podobnými prípadmi. Taktiež som nikdy nemal pocit, že by ľudia nedokázali počúvať koncerty. Nájsť na takom Josém Gonzálezovi miesto, kde sa ľudia nahlas nerozprávali bol skoro zázrak.
Sklamal ma aj Berlin Festival, ktorý mal príjemný line-up, konal sa v skvelom meste na skvelom mieste, ale organizačne by sa dal porovnať k priemernému slovenskému festivalu. Kvôli organiznačnému zlyhaniu som napríklad nevidel Fever Ray. A nech mi nikto nehovorí, že to bola moja chyba.
No nech nie som stále negatívny, očakávaní je dosť. Novú platňu vydá Radiohead, PJ Harvey a lístok na jej koncert mi už teraz spôsobuje zimomriavky, Portishead zahrajú na Pohode a niečo mi hovorí, že tento rok sa dostanem aj na koncert milovaných The Cure. Uvidíme, čo všetko sa naplní.
Lukáš Janičík
Pokud bych měl mluvit o nějakém zklamání, neboli o určitém očekávání, jehož forma není úplně splněna a kdy je následně vyvolána negativní emoce, tak mohu ve spojitosti s uplynulým rokem zmínit jedině pódiový návrat mojí snad-ještě-stále srdcovky The Ecstasy of Saint Theresa. Koncert na Nové Scéně byl velkým okamžikem pro většinu publika, a co si pamatuji čerstvé reakce, u většiny z nich bylo "očekávání" naplněno dokonce nad rámec. Možná jsem zrovna seděl na místě, kde proudy energie fungují jako rušičky zvuku a podávají ho značně pozměněný, nicméně já jsem se v tom křesle tak trochu styděl.
Pokus číslo dva v Roxy byl o poznání lepší. Přehlídka svítících šatů mi ale přesto zanechala těžké sucho v puse.
Za trochu jiný druh zklamání, kdy spíše než negativní emoce je vyvoláno kroucení hlavou, bych ještě mohl považovat projekt Seana Lennona a jeho přítelkyně The Ghost of a Saber Tooth Tiger. Před vydáním jejich debutu totiž stihli vydat singl s hravou elektrickou kytarou a příjemně vypilovaným zvukem, avšak duo dalo na radu svých přátel a celou nahrávku nakonec vydalo akusticky, totiž tak, jak její písně byly původně složeny. Výsledek = nuda už na první poslech.
Proto tedy už raději žádné "očekávání" do dalšího roku nemám.
Jan Kocur
Rok 2010 nebyl, podle mě, ničím výjimečný. I letos si člověk může zoufat, že se dostává moc pozornosti hudbě, která si to dost možná ani nezaslouží (nechť si každý doplní příslušná jména podle vlastního uvážení sám), zatímco jiní interpreti musí se svými skvělými alby, videoklipy nebo koncerty paběrkovat na okraji zájmu. Ale co naplat, tohle nezmění ani číslovka 2011 na našich kalendářích. Kdo si chce najít desku svého srdce, ten si ji najde. A kdo ne, toho k tomu za nic na světě nepřinutíte. Já se těším z toho pocitu, že někde na světě právě vzniká deska, která mě v příštím roce naprosto dostane. Ale těším se i na tu, která mě zklame. Tahle nepředvídatelnost je totiž na objevování nové hudby to úplně nejkrásnější.
Michaela Kučová
Sklamaním roka 2010 bola pre mňa absencia bratislavského festivalu Wilsonic. Ten svojím kvalitným elektronickým line upom reflektuje budúcnosť, a jeho vynútená tohtoročná pauza ma primäla pochybovať o budúcnosti kultúrneho života v Bratislave.
Našťastie sa zdá, že mladých ľudí prestalo baviť sedieť doma s ilegálnymi mp3kami a rozhodli sa aktívne podieľať na hudobnej scéne. Okrem množstva kapiel vznikajú aj mladé komunity, ktoré ponúkajú kvalitné hudobné zážitky. Či už sú to akcie tímu Databases, aktivita vydavateľstva ExitLabel, klub NFG či projekt podporujúci východoeurópskych hudobníkov Eastern Daze, vďaka nim je nielen slovenský kultúrny život pestrejší. Teším sa, kam toto prebudenie sa mladej generácie povedie.
Ladislav Řehounek
Zatím ještě stále chybí časový odstup, nicméně zdá se, že žádný zásadní zlom v roce 2010 nenastal. V hudbě – i té mainstreamové, i té alternativní – pokračovaly nastolené trendy, které se postupně více prohlubují. Pokud bych nějaký měl konkretizovat v souvislosti se zklamáním, pak by to v českých poměrech byla nadměrná sebechvála. Podívejme se třeba na festivaly: stačí přivézt jednu zajímavou (leckdy i vyčpělou) kapelu a hned se promotér označuje za spasitele, přestože srovnatelný obsah nabízí lecjaká lokální tancovačka 10 kilometrů za západními nebo jižními hranicemi. V úměrném měřítku to platí i na akce, jejichž význam nepřesahuje hranice okresu. Je otázku, jestli je smutnější sám tento fakt, nebo to, že to lidi přijímají s otevřenou náručí. Od roku 2011 neočekávám, ale naivně si přeji změnu.
Michal Šimeček
Mě osobně nejvíc zarmoutil odchod Johna Fruscianteho z Red Hot Chili Peppers, které jsem viděl na živo jen jednou (polský Chorzow) a v kompletní sestavě tak asi bohužel i naposled. Nemění to ale nic na tom, jak moc se těším na následovníka Stadium Arcadium. Bude určitě zajímavý a nastoprocent opět jiný, než předešlá redhotí alba. Proč? Inu, 1) Red Hot Chili Peppers mají nového kytaristu, 2) bubeník Chad Smith je poprvé v historii dost vyhraný ze dvou vedlejších projektů a 3) basák Flea v poslední době navštěvoval jistou hudební školu...
Krom toho se taky dost těším na festival Colours of Ostrava, který pro nadcházející 10. jubilejní ročník dost zvedl cenu lístků a já se proto nemůžu dočkat, s jakými kapelami se pořadatelé vytasí v průběhu roku 2011.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2010-zklamani-vs-ocekavani~11~leden~2011/
Komentáře
&;
