Reakce z redakce 2009: zlomy a trendy
4.1.2010 | Autoři: Milan Bachan, Karol Baňas, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Ladislav Řehounek, Adam Vopička | sekce: publicistika
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Dnes začneme u zlomů, které hudbu v roce 2009 poznamenaly, a trendů, jimiž se uplynulý rok vyznačoval a které by jej s odstupem času mohly charakterizovat.
Milan Bachan
Myslím si, že nejaký veľký zlom sa neudial. Ale ukázalo sa že pokračuje ten trend, keď kapely dávajú zadarmo na stiahnutie downloady, single či EP, a formát cd čoraz viac vymiera. Mení sa tiež komunikácia s fanúšikmi, čomu samozrejme napomáha Facebook, Twitter a pod. To podľa môjho názoru napomáha mladým neznámym kapelám (i keď vybrať dobrú z toho množstva môže byť problém). Naopak rednú príjmy tým „veľkým“, ktorý hľadajú nové spôsoby ako zarábať. Často nezmyselnými nápadmi, ako napríklad aby sa spoplatnili klipy na youtube. Sympatický mi prišiel najmä koniec roka, keď vianočný singel v Británii vyhrali Rage Against The Machine. Dúfam, že to predznamená koniec televíznych karaoke súťaží.
Karol Baňas
V roku 2009 v populárnej hudbe výrazne zabodoval futurizmus, pesničky zrazu začali znieť, akoby ich produkovali aj naspievali roboti. Pokiaľ ste nepočúvali elektropop či elektrohop, neboli ste zrazu v kurze; odvšadiaľ sa na nás valila hudba poznačená syntetizátormi a auto-tune efekt využívali pri speve hádam aj škovránky. Tak, ako rok 1994 poznačil všadeprítomný europop či 2002 mainstreamový hip-hop, tak je rok 2009 tanečný a kruto elektronický. Daft Punk by mali radosť. Aha, a netreba zabúdať ani na prienik indie rocku medzi široké vrstvy poslucháčov, aj keď to sa asi naplno prejaví až v tomto roku.
Filip Drábek
Obávam sa, že o pár mesiacov sa mi s týmto rokom nebude spájať nič výrazné. Čo ma však desí čoraz viac je prekrývanie indie scény s mainstreamom, tak ako to robili katastrofálne perzóny typu Lady GaGa alebo Little Boots. Indie kapely zjavne už nerobia predaj NME, tak museli byť nasadené iné mená...
Toľko po čisto hudobnej stránke, z tej "technologickej", alebo ako to nazvať, ma teší, že sa stále k viac a viac hudbe dá dostať legálne zadarmo. No výrazný bol snáď len facebookový projekt na podporu Rage Against the Machine cez tieto Vianoce. Ukázalo to, že sa ľudia dokážu spojiť proti zlobám vyčerpávajúcim hudbu aj bez pomoci PR agentúr.
Kapitolou samou o sebe je slovenská scéna, ktorá si vytvára akúsi ilúziu o možnej konkurencieschopnosti voči tej svetovej. Nevadilo by mi, že interpreti hrajú niečo, čo tu už je dlho, ale nemuseli by sa pri tom tváriť, že si daný hudobný smer či žáner vymysleli.
Lukáš Janičík
Trošku mi příde, že se v těchto dnech bere daleko větší důraz na zvuk jako takový. Mnohem víc se s onou šťavnatostí a originalitou kapely vyhrávaj, možná i protože by se jinak v dnešní době výběru a přehlcenosti jen těžko zviditelnily. Tenhle problém, přijít s něčím novým, tu je samozřejmě od nepaměti, ale tehdy většinou přišla nová vlna a bylo zas na nějakou dobu po problému. Teď tu jsou vesměs použitý věci, který se zmuchlaj, vyperou naruby a pak dlouho a pečlivě žehlej. Něco, co by se dalo nazvat hudebním zlomem, jsem letos zpozoroval pouze na domácí scéně a to první (podle jiných informací nultý) ročník festivalu, jakým je Creepy Teepee. O tom ale až v příštím díle Reakce z redakce.
Jan Kocur
Nestává se každý rok, aby zemřel král. V roce 2009 přišel svět o Michaela Jacksona, jenž se tak zařadil do prestižní společnosti géniů, o kterých se soudí, že umřeli příliš brzy. Spolu s Mozartem, Mercurym, Cobainem a dalšími si ve svém genialitě rozhodně nezadá a je jim v hudebním nebi rovnocenným partnerem. Přesto se nabízí, že ukončil svou pozemskou pouť v pravou chvíli. Monstrózní turné This Is It slibovalo skvělý zážitek plný jeho nejlepších hitů, ale zároveň bylo naplněné značnou nejistotou, způsobenou Jacksonovým chatrným zdravím. Po 25. červnu 2009 se ale This Is It zařadila k nejlepším show, které nikdy nebyly uskutečněny. A z podivína provázeného skandály se najedou stala všemi medii oslavovaná modla. Rok 2009 je tak především zlomem v pohledu na Michaela Jacksona.
Ladislav Řehounek
Z pohledu masy se dá o roce 2009 říct, že byl ve znamení reunionů a ve znamení zpěvaček (ať už se bavíme o písničkářkách nebo všemožných post-eurodanceových obskurditách). Principiálně ale zásadní zlomy nepřinesl; spíše do obrovských rozměrů uvedl to, co se v několika předchozích letech po menších krocích rozrůstalo.
V mainstreamu převzaly vlivnou roli festivaly, které se staly ohromně silnou platformou se zásahem větším, než si leckdo uvědomuje. Zatímco ještě před pár lety byly festivaly s 50-ti nebo 60-ti tisíci návštěvníky něčím mimořádným, dnes jich jsou po Evropě mraky. Ty původní se nemají kam (co do návštěvnosti i „velikosti“ kapel) nebo se ani nechtějí rozrůstat a další je dohání. Koho pasují do pozice headlinera, ten se stane „tím velkým“, dostane prostor i v nehudebních masmédiích a je chtě nechtě řazen k mainstreamu. Pokud to tak ale půjde dál, jakože asi ano, celá festivalová scéna přeroste samu sebe a dříve či později zákonitě dojde ke „krizi“.
Na nemainstreamové scéně zase pokračuje trend DIY. Dostupnost muziky se odráží i v množství koncertů dobrých aktuálních kapel, které i v Praze můžeme vidět, a že ta plejáda v minulém roce byla obrovská. Na druhou stranu ale doufejme, že nedojde k velkému přetlaku a to vše nepohltí samo sebe. Lidí jako takových na koncerty sice, zdá se, chodí čím dál tím víc, jenže ve výsledku návštěvnost jednotlivých koncertů jako kdyby začínala stagnovat.
Přesto se obojí jmenované společně zasloužilo o důležité pozitivum: nic není nedosažitelné. Co z toho plyne? Kdo ze sebe samovolně dělá spasitele (a je jedno, jestli je to rádoby trendy časopis, televizní pořad, nebo festival s jedním headlinerem a tzv. „domácí špičkou“), stává se spíš terčem posměchu, než aby byl brán vážně. Podbízení se už je zkrátka out a to je dobře.
Adam Vopička
Abych pravdu řekl, nepovažuju se za člověka, co by nějak obzvlášť trendy sledoval... ono vždycky něco proletí kolem mne a buďto se mě to nějak dotkne, nebo to vyšumí do ztracena, ale systematicky tomu pozornost nevěnuju. Ničí to požitek z hudby. Nicméně faktem je, že budu mít rok 2009 asi dost spojen s lo-fi / shitgaze / (dosaďte si jiné oblíbené slovo z Pitchforku či Last.fm) kapelami či projekty typu Vivian Girls nebo Wavves. Uvidíme, kdy se tahle vlna vyčerpá. Zlom jako takový snad nenastane už nikdy, a pokud ano, bude to akorát trapný hype několika webů a časopisů - nu-rave máme všichni ještě v čerstvé paměti, že? Brr.
Reakce z redakce 2009 >> zlomy a trendy | objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání a úlety | výhled do roku 2010
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Dnes začneme u zlomů, které hudbu v roce 2009 poznamenaly, a trendů, jimiž se uplynulý rok vyznačoval a které by jej s odstupem času mohly charakterizovat.
Milan Bachan
Myslím si, že nejaký veľký zlom sa neudial. Ale ukázalo sa že pokračuje ten trend, keď kapely dávajú zadarmo na stiahnutie downloady, single či EP, a formát cd čoraz viac vymiera. Mení sa tiež komunikácia s fanúšikmi, čomu samozrejme napomáha Facebook, Twitter a pod. To podľa môjho názoru napomáha mladým neznámym kapelám (i keď vybrať dobrú z toho množstva môže byť problém). Naopak rednú príjmy tým „veľkým“, ktorý hľadajú nové spôsoby ako zarábať. Často nezmyselnými nápadmi, ako napríklad aby sa spoplatnili klipy na youtube. Sympatický mi prišiel najmä koniec roka, keď vianočný singel v Británii vyhrali Rage Against The Machine. Dúfam, že to predznamená koniec televíznych karaoke súťaží.
Karol Baňas
V roku 2009 v populárnej hudbe výrazne zabodoval futurizmus, pesničky zrazu začali znieť, akoby ich produkovali aj naspievali roboti. Pokiaľ ste nepočúvali elektropop či elektrohop, neboli ste zrazu v kurze; odvšadiaľ sa na nás valila hudba poznačená syntetizátormi a auto-tune efekt využívali pri speve hádam aj škovránky. Tak, ako rok 1994 poznačil všadeprítomný europop či 2002 mainstreamový hip-hop, tak je rok 2009 tanečný a kruto elektronický. Daft Punk by mali radosť. Aha, a netreba zabúdať ani na prienik indie rocku medzi široké vrstvy poslucháčov, aj keď to sa asi naplno prejaví až v tomto roku.
Filip Drábek
Obávam sa, že o pár mesiacov sa mi s týmto rokom nebude spájať nič výrazné. Čo ma však desí čoraz viac je prekrývanie indie scény s mainstreamom, tak ako to robili katastrofálne perzóny typu Lady GaGa alebo Little Boots. Indie kapely zjavne už nerobia predaj NME, tak museli byť nasadené iné mená...
Toľko po čisto hudobnej stránke, z tej "technologickej", alebo ako to nazvať, ma teší, že sa stále k viac a viac hudbe dá dostať legálne zadarmo. No výrazný bol snáď len facebookový projekt na podporu Rage Against the Machine cez tieto Vianoce. Ukázalo to, že sa ľudia dokážu spojiť proti zlobám vyčerpávajúcim hudbu aj bez pomoci PR agentúr.
Kapitolou samou o sebe je slovenská scéna, ktorá si vytvára akúsi ilúziu o možnej konkurencieschopnosti voči tej svetovej. Nevadilo by mi, že interpreti hrajú niečo, čo tu už je dlho, ale nemuseli by sa pri tom tváriť, že si daný hudobný smer či žáner vymysleli.
Lukáš Janičík
Trošku mi příde, že se v těchto dnech bere daleko větší důraz na zvuk jako takový. Mnohem víc se s onou šťavnatostí a originalitou kapely vyhrávaj, možná i protože by se jinak v dnešní době výběru a přehlcenosti jen těžko zviditelnily. Tenhle problém, přijít s něčím novým, tu je samozřejmě od nepaměti, ale tehdy většinou přišla nová vlna a bylo zas na nějakou dobu po problému. Teď tu jsou vesměs použitý věci, který se zmuchlaj, vyperou naruby a pak dlouho a pečlivě žehlej. Něco, co by se dalo nazvat hudebním zlomem, jsem letos zpozoroval pouze na domácí scéně a to první (podle jiných informací nultý) ročník festivalu, jakým je Creepy Teepee. O tom ale až v příštím díle Reakce z redakce.
Jan Kocur
Nestává se každý rok, aby zemřel král. V roce 2009 přišel svět o Michaela Jacksona, jenž se tak zařadil do prestižní společnosti géniů, o kterých se soudí, že umřeli příliš brzy. Spolu s Mozartem, Mercurym, Cobainem a dalšími si ve svém genialitě rozhodně nezadá a je jim v hudebním nebi rovnocenným partnerem. Přesto se nabízí, že ukončil svou pozemskou pouť v pravou chvíli. Monstrózní turné This Is It slibovalo skvělý zážitek plný jeho nejlepších hitů, ale zároveň bylo naplněné značnou nejistotou, způsobenou Jacksonovým chatrným zdravím. Po 25. červnu 2009 se ale This Is It zařadila k nejlepším show, které nikdy nebyly uskutečněny. A z podivína provázeného skandály se najedou stala všemi medii oslavovaná modla. Rok 2009 je tak především zlomem v pohledu na Michaela Jacksona.
Ladislav Řehounek
Z pohledu masy se dá o roce 2009 říct, že byl ve znamení reunionů a ve znamení zpěvaček (ať už se bavíme o písničkářkách nebo všemožných post-eurodanceových obskurditách). Principiálně ale zásadní zlomy nepřinesl; spíše do obrovských rozměrů uvedl to, co se v několika předchozích letech po menších krocích rozrůstalo.
V mainstreamu převzaly vlivnou roli festivaly, které se staly ohromně silnou platformou se zásahem větším, než si leckdo uvědomuje. Zatímco ještě před pár lety byly festivaly s 50-ti nebo 60-ti tisíci návštěvníky něčím mimořádným, dnes jich jsou po Evropě mraky. Ty původní se nemají kam (co do návštěvnosti i „velikosti“ kapel) nebo se ani nechtějí rozrůstat a další je dohání. Koho pasují do pozice headlinera, ten se stane „tím velkým“, dostane prostor i v nehudebních masmédiích a je chtě nechtě řazen k mainstreamu. Pokud to tak ale půjde dál, jakože asi ano, celá festivalová scéna přeroste samu sebe a dříve či později zákonitě dojde ke „krizi“.
Na nemainstreamové scéně zase pokračuje trend DIY. Dostupnost muziky se odráží i v množství koncertů dobrých aktuálních kapel, které i v Praze můžeme vidět, a že ta plejáda v minulém roce byla obrovská. Na druhou stranu ale doufejme, že nedojde k velkému přetlaku a to vše nepohltí samo sebe. Lidí jako takových na koncerty sice, zdá se, chodí čím dál tím víc, jenže ve výsledku návštěvnost jednotlivých koncertů jako kdyby začínala stagnovat.
Přesto se obojí jmenované společně zasloužilo o důležité pozitivum: nic není nedosažitelné. Co z toho plyne? Kdo ze sebe samovolně dělá spasitele (a je jedno, jestli je to rádoby trendy časopis, televizní pořad, nebo festival s jedním headlinerem a tzv. „domácí špičkou“), stává se spíš terčem posměchu, než aby byl brán vážně. Podbízení se už je zkrátka out a to je dobře.
Adam Vopička
Abych pravdu řekl, nepovažuju se za člověka, co by nějak obzvlášť trendy sledoval... ono vždycky něco proletí kolem mne a buďto se mě to nějak dotkne, nebo to vyšumí do ztracena, ale systematicky tomu pozornost nevěnuju. Ničí to požitek z hudby. Nicméně faktem je, že budu mít rok 2009 asi dost spojen s lo-fi / shitgaze / (dosaďte si jiné oblíbené slovo z Pitchforku či Last.fm) kapelami či projekty typu Vivian Girls nebo Wavves. Uvidíme, kdy se tahle vlna vyčerpá. Zlom jako takový snad nenastane už nikdy, a pokud ano, bude to akorát trapný hype několika webů a časopisů - nu-rave máme všichni ještě v čerstvé paměti, že? Brr.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2009-zlomy-a-trendy~04~leden~2010/
