Reakce z redakce 2009: nejlepší alba
8.1.2010 | Autoři: Milan Bachan, Karol Baňas, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Ladislav Řehounek, Adam Vopička | sekce: publicistika
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Po zlomech a hudebních objevech uplynulého roku se v naší výroční rekapitulaci dostáváme k tématu, které by se dalo z mnoha důvodů označit za nejdůležitější. Inu, která alba roku 2009 naše redaktory zaujala?
Milan Bachan
Zo zahraničnej scény je pre mňa najlepším albumom asi It's Blitz! od Yeah Yeah Yeahs. Osobne mám radšej gitary ako elektroniku, ale tak ako sa mi páčil posun týmto smerom minulý rok u Bloc Party, tak táto trojica z New Yorku to urobila ešte lepšie. A keď sa Karen O pripočíta ešte soundtrack k Where The Wild Things Are.... Tradične dokonalý album nahrala PJ Harvey spoločne Johnom Parishom. Na A Woman a Man Walked By sa predstavuje najmä iba ako speváčka a textárka. S Johnom im to naozaj svedčí a dúfam, že na ďalší ich spoločný nebude treba čakať zase trinásť rokov.
Hudobne ma potešili aj Kasabian, ktorých West Ryder Pauper Lunatic Asylum som spočiatku dokonca staval pred Humbug od Arctic Monkeys. Ale po viacerých vypočutiach si myslím, že práve Alex Turner a spol svojím tretím albumom dokázali, že majú naozaj talent a ten prvotný hype okolo nich bol naozaj zaslúžený. Určite nesmiem zabudnúť na Dragonslayer od Sunset Rubdown (zrejme najpočúvanejší v mojom mp3 prehrávači), ktorých dlhšie kompozície a zvukové linky sú proste dokonalé. Tiež na Bat For Lashes, ktorej Two Suns je minimálne tak dobrý ako je debut. Je toho určite ešte o mnoho viacej, ale to by bolo naozaj na dlho.
Z domácej scény by u mňa jednoznačne vyhrali Sporto. Čeština im úplne sedí a po textovej stránke je to album, ktorý strčí do vrecka väčšinu domácich kapiel, ktoré stále dookola spievajú o omáčkach, ktoré sú úplne o ničom. Trochu viac som čakal od nového albumu slovenských Diego. Určite nejde o sklamanie (stále sú u mňa na slovenskom pomyslenom vrchole), len podľa mňa trochu stagnácia oproti ich debutu. Ale tak u druhých albumov nejde o nič nezvyčajné, že?
Karol Baňas
Opakovanie je matkou trápnosti a vrahyňou originality a preto opäť uvádzam Animal collective s ich dokonalou doskou Merriweather Post Pavilion. Kto počul, vie, že akékoľvek ďalšie slová sú zbytočné. Kto nepočul, s tým sa nebavím. Striebornú medailu odo mňa získava rapper Raekwon, ktorého CD Only Bulit for Cuban Linx… pt. 2 si aj napriek modernému zvuku zachováva istú nostalgiu debutu, a to je dobre. Na tretie miesto dávam dreampopový album Two Suns od vyššie spomínanej Bat for lashes - atmosféra, ktorú dokáže navodiť, je neskutočná.
Filip Drábek
Bolo ich veľa, veľa som ich spomenul v objavoch, predovšetkým Fever Ray, Soap&Skin a The xx. Najväčším albumom tohto roka pre mňa je ale aj tak novinka PJ Harvey, ktorá vznikla s Johnom Parishom, v tesnom závese potom Two Suns od Bat For Lashes. Zpopovatení Animal Collective si zaslúžili stopercentné hodnotenia v recenziách, prelomový album Asobi Seksu sa vydaril tiež, rovnako aj nový The Twilight Sad, hoci kvalít ich debutu nedosiahol.
Výrazne menej sa toho udialo doma. Aj keď to tak najprv nevyzeralo, výrazne som sa namotal na nových WWW, teší ma, že konečne, po mesiacoch odkladania vyšiel aj Isobutanov Exchanging. Nemôže chýbať aj niečo od Slnko Records: Slnko je vo veži od Kolowrat je tak pre mňa najdôležitejším slovenským albumom roku 2009.
Lukáš Janičík
Těžko představit lepší zahájení roku, než které nám hned v lednu připravili Animal Collective. Nasadili tehdy laťku velmi vysoko, ale nutno dodat, že jsem o materiálu Merriweather Post Pavillon prve dost pochyboval, když nám ho minulý rok byli představit v Praze. Opak se ale stal pravdou a album mi v přehrávači hraje s určitou pravidelností ještě dnes.
Dále tu byli Handsome Furs, které s příchodem jejich mnohem stravitelnější a pozitivní druhotiny a po koncertech v NoDu a na Creppy Teppee jsem nemohl než zařadit mezi své vysoce postavené oblíbence.
Moji slabost po dívčích hlasech letos pokryla trojice slečen St. Vincent, Hope Sandoval & The Warm Inventions a Bat For Lashes. St. Vincent za noční pařížské nálady v nočních spojích českých drah, Hope Sandoval za prokázání existence andělů a Bat For Lashes za krásné pokračování prvního příběhu. No a v neposlední řadě také Grizzly Bear s jejich novou tváří o dokonalé sehranosti a kompletnosti a zase o trochu jiní Yeah Yeah Yeahs, tentokráte se synťákovým a elektronickým doprovodem.
Jan Kocur
Je vždycky fajn vědět, že některé věci jsou pořád dobré, i když se trochu změní. Nová deska Nory Jones je přesně taková. The Fall je rockovější, klavír nahradila kytara, ale křehká melancholie, tak typická pro její předchozí alba, zůstala. Krásným paradoxem je, že největší radost mi letos udělala deska, která je ve své podstatě tak smutná. Na druhou stranu, těžko chtít novoty po Leonardu Cohenovi, zvláště když mu to na jeho londýnském koncertu tak neuvěřitelně zpívá. Jakékoliv experimenty nejsou potřeba, i bez nich se Cohenovo Live in London směle řadí k nejlepším živým koncertům, a to nejen letošního roku.
Ladislav Řehounek
Je třeba předeslat dvě věci. Jednak jsem typem posluchače, co si spíš pustí více desek méně častěji, než aby si pouštěl pár desek pořád dokola. A jednak desku s rokem vydání 2009, která se nakonec s odstupem stane tou, ke které se budu nejčastěji vracet, nejspíš objevím až za půl roku. Ale když už, potěšilo mě album No More Stories Are Told Today… dánských Mew a jeho náladovost, nápaditost a odtažitost snoubící se s přístupností jej u mě pasuje na album roku.
Z dalších desek bych jmenoval Living Thing od Peter Björn and John, West Ryder Pauper Lunatic Asylum od Kasabian, Now We Can See od The Thermals, dost mi rotovalo The Liberty of Norton Folgate od Madness, ale zprvu i ti The Pains of Being Pure at Heart, ačkoliv jsem se o nich – když jsme před pár dny vzpomínali na objevy - nevyjádřil moc lichotivě.
Domácím albem (pokud sem tedy budu počítat i Slovensko), ke kterému jsem se přes rok nejčastěji vracel, je bezkonkurenčně Slnko je vo veži košické kapely Kolowrat. Vyplatilo se ale i mnohaleté čekání na debut Posledního výstřelu, jak se ukázalo ke konci roku. No a za co stydět se nemá ani Vypsaná fixa, ani Aneta Langerová, ani The Prostitutes.
Adam Vopička
Za pro mne zásadní album letošního roku považuju No More Stories... dánských Mew, což ovšem je asi z velké míry tím, že jsem už nějakou dobu jejich dost velkým fanouškem. Nejprve mne trochu zklamalo (hlavně po předposledním And The Glass Handed Kites), ale je to prostě album, které je nutné slyšet vícekrát, než do něj člověk pronikne. A o to více se potom člověku odvděčí. Potěsilo mne i Get Color od HEALTH, které je "tanečnější" a díky řekněme tradičnější stavbě skladeb o něco přístupnější než debut, a i když mám určité výhrady ke zvuku, z mého gramofonu jen tak nezmizí.
Z místních kapel potom určitě musím zmínit Sporto a jejich More. Je fakt, že kvůli změně zvuku, jazyka a vlastně všeho ztratili pár přívrzenců ze svých electropopových dob, ale je přece dobře, když se kapela vyvíjí. To neni moje scéna je obzvlášť naživo jednou z mých neoblibenějších česky zpívaných skladeb vůbec.
Reakce z redakce 2009 >> zlomy a trendy | objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání a úlety | výhled do roku 2010
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Po zlomech a hudebních objevech uplynulého roku se v naší výroční rekapitulaci dostáváme k tématu, které by se dalo z mnoha důvodů označit za nejdůležitější. Inu, která alba roku 2009 naše redaktory zaujala?
Milan Bachan
Zo zahraničnej scény je pre mňa najlepším albumom asi It's Blitz! od Yeah Yeah Yeahs. Osobne mám radšej gitary ako elektroniku, ale tak ako sa mi páčil posun týmto smerom minulý rok u Bloc Party, tak táto trojica z New Yorku to urobila ešte lepšie. A keď sa Karen O pripočíta ešte soundtrack k Where The Wild Things Are.... Tradične dokonalý album nahrala PJ Harvey spoločne Johnom Parishom. Na A Woman a Man Walked By sa predstavuje najmä iba ako speváčka a textárka. S Johnom im to naozaj svedčí a dúfam, že na ďalší ich spoločný nebude treba čakať zase trinásť rokov.
Hudobne ma potešili aj Kasabian, ktorých West Ryder Pauper Lunatic Asylum som spočiatku dokonca staval pred Humbug od Arctic Monkeys. Ale po viacerých vypočutiach si myslím, že práve Alex Turner a spol svojím tretím albumom dokázali, že majú naozaj talent a ten prvotný hype okolo nich bol naozaj zaslúžený. Určite nesmiem zabudnúť na Dragonslayer od Sunset Rubdown (zrejme najpočúvanejší v mojom mp3 prehrávači), ktorých dlhšie kompozície a zvukové linky sú proste dokonalé. Tiež na Bat For Lashes, ktorej Two Suns je minimálne tak dobrý ako je debut. Je toho určite ešte o mnoho viacej, ale to by bolo naozaj na dlho.
Z domácej scény by u mňa jednoznačne vyhrali Sporto. Čeština im úplne sedí a po textovej stránke je to album, ktorý strčí do vrecka väčšinu domácich kapiel, ktoré stále dookola spievajú o omáčkach, ktoré sú úplne o ničom. Trochu viac som čakal od nového albumu slovenských Diego. Určite nejde o sklamanie (stále sú u mňa na slovenskom pomyslenom vrchole), len podľa mňa trochu stagnácia oproti ich debutu. Ale tak u druhých albumov nejde o nič nezvyčajné, že?
Karol Baňas
Opakovanie je matkou trápnosti a vrahyňou originality a preto opäť uvádzam Animal collective s ich dokonalou doskou Merriweather Post Pavilion. Kto počul, vie, že akékoľvek ďalšie slová sú zbytočné. Kto nepočul, s tým sa nebavím. Striebornú medailu odo mňa získava rapper Raekwon, ktorého CD Only Bulit for Cuban Linx… pt. 2 si aj napriek modernému zvuku zachováva istú nostalgiu debutu, a to je dobre. Na tretie miesto dávam dreampopový album Two Suns od vyššie spomínanej Bat for lashes - atmosféra, ktorú dokáže navodiť, je neskutočná.
Filip Drábek
Bolo ich veľa, veľa som ich spomenul v objavoch, predovšetkým Fever Ray, Soap&Skin a The xx. Najväčším albumom tohto roka pre mňa je ale aj tak novinka PJ Harvey, ktorá vznikla s Johnom Parishom, v tesnom závese potom Two Suns od Bat For Lashes. Zpopovatení Animal Collective si zaslúžili stopercentné hodnotenia v recenziách, prelomový album Asobi Seksu sa vydaril tiež, rovnako aj nový The Twilight Sad, hoci kvalít ich debutu nedosiahol.
Výrazne menej sa toho udialo doma. Aj keď to tak najprv nevyzeralo, výrazne som sa namotal na nových WWW, teší ma, že konečne, po mesiacoch odkladania vyšiel aj Isobutanov Exchanging. Nemôže chýbať aj niečo od Slnko Records: Slnko je vo veži od Kolowrat je tak pre mňa najdôležitejším slovenským albumom roku 2009.
Lukáš Janičík
Těžko představit lepší zahájení roku, než které nám hned v lednu připravili Animal Collective. Nasadili tehdy laťku velmi vysoko, ale nutno dodat, že jsem o materiálu Merriweather Post Pavillon prve dost pochyboval, když nám ho minulý rok byli představit v Praze. Opak se ale stal pravdou a album mi v přehrávači hraje s určitou pravidelností ještě dnes.
Dále tu byli Handsome Furs, které s příchodem jejich mnohem stravitelnější a pozitivní druhotiny a po koncertech v NoDu a na Creppy Teppee jsem nemohl než zařadit mezi své vysoce postavené oblíbence.
Moji slabost po dívčích hlasech letos pokryla trojice slečen St. Vincent, Hope Sandoval & The Warm Inventions a Bat For Lashes. St. Vincent za noční pařížské nálady v nočních spojích českých drah, Hope Sandoval za prokázání existence andělů a Bat For Lashes za krásné pokračování prvního příběhu. No a v neposlední řadě také Grizzly Bear s jejich novou tváří o dokonalé sehranosti a kompletnosti a zase o trochu jiní Yeah Yeah Yeahs, tentokráte se synťákovým a elektronickým doprovodem.
Jan Kocur
Je vždycky fajn vědět, že některé věci jsou pořád dobré, i když se trochu změní. Nová deska Nory Jones je přesně taková. The Fall je rockovější, klavír nahradila kytara, ale křehká melancholie, tak typická pro její předchozí alba, zůstala. Krásným paradoxem je, že největší radost mi letos udělala deska, která je ve své podstatě tak smutná. Na druhou stranu, těžko chtít novoty po Leonardu Cohenovi, zvláště když mu to na jeho londýnském koncertu tak neuvěřitelně zpívá. Jakékoliv experimenty nejsou potřeba, i bez nich se Cohenovo Live in London směle řadí k nejlepším živým koncertům, a to nejen letošního roku.
Ladislav Řehounek
Je třeba předeslat dvě věci. Jednak jsem typem posluchače, co si spíš pustí více desek méně častěji, než aby si pouštěl pár desek pořád dokola. A jednak desku s rokem vydání 2009, která se nakonec s odstupem stane tou, ke které se budu nejčastěji vracet, nejspíš objevím až za půl roku. Ale když už, potěšilo mě album No More Stories Are Told Today… dánských Mew a jeho náladovost, nápaditost a odtažitost snoubící se s přístupností jej u mě pasuje na album roku.
Z dalších desek bych jmenoval Living Thing od Peter Björn and John, West Ryder Pauper Lunatic Asylum od Kasabian, Now We Can See od The Thermals, dost mi rotovalo The Liberty of Norton Folgate od Madness, ale zprvu i ti The Pains of Being Pure at Heart, ačkoliv jsem se o nich – když jsme před pár dny vzpomínali na objevy - nevyjádřil moc lichotivě.
Domácím albem (pokud sem tedy budu počítat i Slovensko), ke kterému jsem se přes rok nejčastěji vracel, je bezkonkurenčně Slnko je vo veži košické kapely Kolowrat. Vyplatilo se ale i mnohaleté čekání na debut Posledního výstřelu, jak se ukázalo ke konci roku. No a za co stydět se nemá ani Vypsaná fixa, ani Aneta Langerová, ani The Prostitutes.
Adam Vopička
Za pro mne zásadní album letošního roku považuju No More Stories... dánských Mew, což ovšem je asi z velké míry tím, že jsem už nějakou dobu jejich dost velkým fanouškem. Nejprve mne trochu zklamalo (hlavně po předposledním And The Glass Handed Kites), ale je to prostě album, které je nutné slyšet vícekrát, než do něj člověk pronikne. A o to více se potom člověku odvděčí. Potěsilo mne i Get Color od HEALTH, které je "tanečnější" a díky řekněme tradičnější stavbě skladeb o něco přístupnější než debut, a i když mám určité výhrady ke zvuku, z mého gramofonu jen tak nezmizí.
Z místních kapel potom určitě musím zmínit Sporto a jejich More. Je fakt, že kvůli změně zvuku, jazyka a vlastně všeho ztratili pár přívrzenců ze svých electropopových dob, ale je přece dobře, když se kapela vyvíjí. To neni moje scéna je obzvlášť naživo jednou z mých neoblibenějších česky zpívaných skladeb vůbec.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2009-nejlepsi-alba~08~leden~2010/
Komentáře
&;
