29.12.2008 | Autor: Milan Bachan | sekce: publicistika
Zuzka Balounová patrí v redakcii Muzikusu medzi tých „dlhšie“ činnejších. Ako redaktorka a fotografka momentálne mapuje najmä hudobné podujatia a scénu v Brne, kde študuje. V príjemnom rozhovore, ktorý vznikal v jedno nedeľné popoludnie, sme sa nevenovali len bilancovaniu roku 2008 v hudbe.

Študuješ v Brne, mohla by si ozrejmiť akú školu a odbor?
Určitě. Studuju Sdružená uměnovědná studia na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně.

Takže svoju budúcnosť spájaš s umením?
Dalo by se říct. Na tomhle oboru mě strašně baví souvislosti mezi jednotlivými druhy umění, který tak nějak nenápadně vyplouvají z jednotlivých přednášek. A doufám, že mě to ještě pár let bavit bude...

Si aj sama nejak umelecky činná?
Dejme tomu, že se vyžívám v pozorování okolního světa. jsem trochu požitkář a to, co vidím a cítím, chci nějak zachytit. Většinou maluju nebo fotím. Co se týká hudby, tak hraju na kytaru. Hvězdný ambice, extrémní talent, odhodlání nebo drzost v tomhle směru ale pořád ještě naprosto zásadně postrádám.

Pochádzaš z Českých Budějovic, študuješ v Brne. Platí pravidlo, že čím väčšie mesto, tým viac možností pre kultúrne vyžitie?
Nemyslím, že je to nějaký univerzální pravidlo, ale v případě těhle dvou měst platí beze zbytku. Brno oproti Budějovicům považuju za hodně kulturně vyspělý město. Ale řekla bych, že spíš než počtu lidí se to týká jejich skladby. V Brně je hodně mladejch lidí, studentů, navíc to město má celkem dobrý podmínky pro lidi, co se chtějí nějak vyjádřit, má spoustu míst, kde se můžou sejít, kam zajít atd.

Vedela by si porovnať lokálne hudobné scény týchto dvoch miest? Neobjavila si v Brne náhodou niečo, čo by malo šancu v blízkej budúcnosti preraziť?
Srovnat lokální scény Brna a Budějovic bude pro mě dost těžký, protože jsem zatížená averzí k jihočeským "objevům", který jsou rádi, když po pěti letech existence dělají předkapelu někomu v Praze. Ale jsou i výjimky, že jo... Nicméně... V Brně to žije. Netroufnu si někoho označit za kapelu, co prorazí, ale hodně mě zaujaly projekty, který sice nejsou úplně nový, ale v květnu je přivábila do Brna audiovizuální přehlídka Uchoko, jako třeba Cassete - optimistický elektro s projekcema Toma a Jerryho, to všechno pod taktovkou DJ Ventolina. Dál jsem pro sebe objevila třeba kapelu Síla, tři slečny a jeden pán ve složení violoncello, klarinet, harmonika, bicí. V Brně je toho dost, já jsem pořád ještě ve stádiu průzkumníka zdejší scény, takže jsem trochu opožděná, doháním deficit, nevyhledávám objevy. Ale za to, co si objevím pro sebe, jsem o to radši.

Máš na domácej českej scéne nejakých "obľúbencov", ktorých si môžeš vypočuť vždy a všade?
Jsem poměrně nestálej jedinec, takže pro mě není uplně lehký někoho označit za oblíbence. Ale z český hudební scény mam hodně ráda Lvmen, který mi, ač nejsem prototyp temný osobnosti nebo posluchačky HC, mají pořád hodně co říct. Z infantilnějších počinů mě strašně baví DVA a taky Midi Lidi, ze starších věcí třeba WWW nebo EOST a celkově hudba, v níž má prsty Muchow. Obecně ale můžu říct, že čím jsem starší, tím míň hledá můj hudební vkus uspokojení na domácím trhu. Česko i Slovensko jsou pořád ještě země zatížený množstvím událostí, který jim v minulosti bránily a víceméně dosud brání v rozletu, z našeho mainstreamu je víc než cokoliv jinýho cítit snaha znít „moderně“ a moc nevybočovat. Posluchač dostává přesně to, co potřebuje, a hlavně to, co chce slyšet. Invence nula, máme tu dokonalej hudební kýč a ještě dlouho ho tu mít budeme. Teda až na vyjímky. A ty mám ráda.

Výnimky?
Vyjimky jsou třeba ty projekty a kapely, co jsem vzpomínala. Většinou projekty z mainstreamu vybočujíci, nebo se k němu nehlásící. Lidi, co dokážou nějak samostatně uvažovat, jít si za svým, dělat něco, protože to jde z nich samejch a ne aby se to líbilo co největší mase lidí.

Keď sme pri Muchowovi, on robí aj filmovú hudbu. Aký je tvoj vzťah k českému filmu? Keďže aj hodnotíme, oslovil ťa nejaký z tohtoročnej produkcie?
Můj vztah k českýmu filmu je v zásadě kladnej. Stejně jako v jiných kinematografiích, i tady je dobrej film vykoupenej tunou bahna. Z nových domácích filmů, co jsem měla možnost vloni vidět, mě bezkonkurenčně nejvíc zaujal Venkovský učitel. Mám ráda filmy Bohdana Slámy. Mají v sobě takovou hořkosladkou poetiku a velký množství opravdovejch emocí a síly, který u dost velkýho procenta jinejch českejch filmů postrádám..

Pre Muzikus okrem iného fotíš aj fotoreporty z koncertov, je nejaký, ktorý ti špeciálne utkvel v pamäti?
Jasně. Na prvním místě mě napadají určitě Sigur Rós v Praze - splněnej hudební sen a celovečerní snění. Pak třeba trojkoncert Květů, DVA a OTK, zatraceně nostalgická a pestrá záležitost vyvolávající pozitivně smíšený pocity. Dále Tata bojs a Ahn Trio v Brně, nebo Gallon Drunk, Phil Shoenfelt a Please The Trees, to byla taky dost silná kombinace. A ješte Kid Koala na Flédě. Můj první kontakt s tímhle člověkem, kterej představuje špičku turntablismu. Úžasná pozitivní osobnost produkující něco, co jsem nikdy předtím neměla možnost slyšet na takovej úrovni.

Sigur Rós boli v Prahe predstaviť tohtoročný nový album, je ešte niečo iné čo ťa v roku 2008 na svetovej hudobnej scéne zaujalo?
Letos jsem se v hudbě svezla na klidnějších vlnách, poslouchala jsem hodně hudby experimentálního rázu, nic novýho, projekty jako B3, Erika Truffaze nebo Red Sparowes a pak takový moje stálice, který shodou okolností vydaly desky spíš vloni, jako třeba Radiohead nebo PJ Harvey. Z novejch desek jsem po celkem dlouhým přemlouvání svejch představ o kapele Sons and Daughters přišla na chuť jejich třetí desce This Gift, která vyšla na začátku roku 2008.

Je niečo hudobného načo sa špeciálne tešíš v roku 2009?
Těžko říct. Nejvíc se těším na věci, který potkám, aniž bych je čekala.