Reakce z redakce 2008: Láďa Řehounek vs. Adam Vopička
2.1.2009 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
Adam Vopička pro nás tu a tam něco napsal, až se nakonec v uplynulém roce stal pevnou součástí redakce. Jak zpětně hodnotí uplynulé měsíce prozrazuje v následujícím rozhovoru.
Já jsem se právě dodíval na Mrazíka, takže se mi sama nabízí jedna otázka: co ty a pohádková hudba?
Teda, to jsi mě hned na úvod zaskočil. Popravdě řečeno ani nevím, kdy jsem se naposledy díval na nějakou pohádku, natož abych nějak řešil její soundtrack. To už spíš seriály typu Včelka Mája, známější theme song u nás asi nebude. No a počítá se James Bond?
Fajn, když Bond, tak Bond, taky pohádka... Který její theme song máš oblíbený?
Začal bych neoblíbenými. Rozhodně nemůžu vystát Golden Eye Tiny Turner, u toho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. S Die Another Day od Madonny je to zhruba stejné. Ostatně, ono to platí o většině titulních kousků z bondovek s Piercem Brosnanem a Danielem Craigem. Naopak mám rád The World Is Not Enough od Garbage - včetně klipu - a Tomorrow Never Dies od Sheryl Crow. Pokud jde o starší, vybaví se mi především Goldfinger a Diamonds Are Forever, u zbytku si většinou nemůžu vzpomenout ani na hlavního padoucha, natož na písničku.
Garbage u tebe beru jako samozřejmost, ale Sheryl Crow mě překvapuje...
Já to beru v kontextu bondovek, jinak ji neposlouchám, takže ani nemůžu říct, jak moc Tomorrow Never Dies zapadá do její tvorby. Navíc, pokud vím, tak všechno včetně titulních skladeb právě od roku 1997 tvoří David Arnold, takže interpreti jsou víceméně jenom nástrojem.
Možná bychom mohli zmínit, že v prostředí pražské scény nejsi jediným člověkem se jménem Adam Vopička, potažmo že nejsi zpěvákem Fake Tapes. Nicméně, jak se žije se jménem, které sdílí i někdo jiný, kdo se de facto pohybuje ve stejném hudebním prostředí?
Já bych teda zrovna neřekl, že jsem součástí pražské scény, ať už to znamená cokoliv. Každopádně k otázce: O svém jmenovci jsem věděl už pár let díky internetu, přece jenom co si budeme nalhávat, každý si někdy vygooglil svoje jméno. Legrační to bylo až v momentě, když mi během jednoho koncertu kdosi poděkoval za hostování na kytaru. Potom jsme se vlastně seznámili i osobně. Problémy to nedělá, pokud nepočítám několik pomalejších lidí na Facebooku.
Ačkoliv se teda k nějaké "scéně" nechceš řadit, v pražských klubech jsi jako doma, počínaje u Sedmičky, konče u větších klubů. Je ti některé z těch míst nějakým způsobem blízké?
Sedmičku mám nejradši, i když tam pravidelně nechodím moc dlouho. Je to fajn místo, kam několik v podstatě stále stejných "promotérů" - hloupé slovo, ale lepší mě momentálně nenapadá - vozí zajímavé kapely. Asi i za cenu toho, že prodělají kalhoty. Jestli někdy někdo nechá zbourat strahovské koleje, bude to velká škoda. Z větších prostor mám samozřejmě rád Palác Akropolis, když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli zvuku a poloze blízko centra.
Rozhodně nemám rád Abaton a Lucerna Music Bar. Industriální lešení, o které se tříští cokoliv zahrané na horní stagi, mě moc nebere, a i když je na tom dolní stage o dost lépe, pořád je Abaton dost mimo civilizace. A Lucernu pro mě zabíjí nedostatek prostoru před pódiem, o zvuku nemluvě.
Když jsme u těch klubů, nadhoď pár koncertů z uplynulého roku, na které dlouho nezapomeneš...
Pokud zůstaneme u nás, budou pro mě koncertem roku asi Sigur Rós. Což sice, pravda, nebyl zrovna klubový koncert, a dost lidí bylo zklamáno z absence doprovodného smyččového kvarteta Amiina a dechové sekce, pro mě měl ale i tak dost fantastických momentů. Potom můžu jmenovat třeba Dinosaur Jr. v Akropoli, The Cure spolu se 65daysofstatic, This Will Destroy You a Handsome Furs. Mimo naši republiku jsem si vyjel na několik koncertů Blood Red Shoes a obzvlášť zakončení holandského miniturné v Amsterdamu se nadmíru povedlo.
To zrovna vyšlo na Halloween, že?
Ne, tři dny po Halloweenu. Na Halloween byl koncert v Bredě, což je město blízko hranice s Belgií zhruba o velikosti Plzně. Moc pěkný klub, úděsné publikum. A Halloween nikdo neřešil, tedy kromě jedné redaktorky Muzikusu a jejích kamarádek.
Zrovna Blood Red Shoes letos (pozn: rozhovor proběhl koncem roku 2008) debutovali, máš kromě nich ještě další zajímavé objevy?
Ono není moc fér přišpendlit kapelu k nějakému roku jenom proto, že vydali debutové album. Nicméně pokud bych to měl vzít podle tohoto klíče, určitě Fuck Buttons. Bohužel jsem je neviděl naživo, ale těžko hledat album, které bych poslouchal s takovými pocity jako jejich Street Horrrsing. Momentálně hodně otáčím i Nouns od No Age, ke kterým jsem se dostal v podstatě až teď. Ze "starších" kapel, které jsem objevil až letos bych jmenoval Holy Fuck a Menomenu, z našich luhů a hájů potom Please The Trees.
Hlavní cesta, kterou se to ubírá, vede asi od post-rocku k elektronice. Nebo se dá tvůj vkus charakterizovat nějak jinak?
Jako spousta lidí jsem začínal na kytarovkách, jenže stejně jako všude jinde člověk narazí na to, že postupem času zní všechno stejně, a že je třeba se posunout někam dál. Post-rock mám obecně určitě rád, ale trochu mě mrzí, že desítky kapel zůstávají zaseknuté na pořád stejném modelu ala Mogwai, Mono nebo Explosions in the Sky. A rozhodně nemůžu říct, že poslouchám elektroniku, spíš bych to nazval "živě hranou elektronikou", jako třeba právě Holy Fuck, připadně elektrokytarovky typu White Rose Movement. Kam se to bude posunovat v budoucnu si odhadovat netroufám, nechám se překvapit. Navíc, všechno to jsou jenom škatulky.
Právě škatulky v hudbě zastávají paradoxní úlohu. Na jednu stranu je spousta lidí nenávidí, na druhou je to asi nejjednoduší způsob, jak někomu přiblížit něco nového...
Ono by to samozřejmě ani bez možnosti nastínit v několika heslech základní charakteristiky kapely nešlo, jenže i tak to je děsně svazující, navíc dochází k redukci strašného množství informací na pár slov a zahození kontextu. Asi nejpitomější je v tomhle oblíbené slovo "indie", protože to můžete chápat buďto v původním významu, nebo jako označení jakékoliv kapely ze záplavy kytarovek, pejorativně... K dokonalosti všechno dovádí last.fm, které ostatně spousta z nás pro hledání nové hudby používá. Tam je nicméně naštěstí aspoň snaha o implementaci určitých mechanismů, resp. pokus o zachování právě toho kontextu vytrácejícího se při označování interpretů.
K závěru bych se chtěl dostat ještě k výhledu do roku 2009. Co od něj čekáš? Je nějaká deska, na kterou se těšíš, nebo koncert, který by jsi mohl doporučit?
Popravdě řečeno poslední dobou nemám moc času sledovat, co má v přístím roce vyjít. Samozřejmě se těším na dvojku Blood Red Shoes, podle nových skladeb hraných na posledním turné se ale nezdá, že se moc bude lišit od alba prvního. Z dalších "pokračování" jsem zvědavý na The Prostitutes, ...And You Will Know Us by the Trail of Dead, Handsome Furs, Caspian, ale urcite i dalsi, na které si teď zrovna nevzpomenu. Z ohlášených koncertů by mohli stát za to postrockeři Gregor Samsa nebo vtipní Eagles of Death Metal.
Pomalu se loučíme s rokem 2008 a je proto nasnadě zrekapitulovat, co zajímavého z pohledu našich redaktorů přinesl. Obligátní žebříčky jsme odpískali a rozhodli jsme se, že se vám při této příležitosti představíme i z jiných stránek. A tady je výsledek - osmero zpovědí redaktorů hudebního portálu muzikus.cz...
Adam Vopička pro nás tu a tam něco napsal, až se nakonec v uplynulém roce stal pevnou součástí redakce. Jak zpětně hodnotí uplynulé měsíce prozrazuje v následujícím rozhovoru.
Já jsem se právě dodíval na Mrazíka, takže se mi sama nabízí jedna otázka: co ty a pohádková hudba?
Teda, to jsi mě hned na úvod zaskočil. Popravdě řečeno ani nevím, kdy jsem se naposledy díval na nějakou pohádku, natož abych nějak řešil její soundtrack. To už spíš seriály typu Včelka Mája, známější theme song u nás asi nebude. No a počítá se James Bond?
Fajn, když Bond, tak Bond, taky pohádka... Který její theme song máš oblíbený?
Začal bych neoblíbenými. Rozhodně nemůžu vystát Golden Eye Tiny Turner, u toho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. S Die Another Day od Madonny je to zhruba stejné. Ostatně, ono to platí o většině titulních kousků z bondovek s Piercem Brosnanem a Danielem Craigem. Naopak mám rád The World Is Not Enough od Garbage - včetně klipu - a Tomorrow Never Dies od Sheryl Crow. Pokud jde o starší, vybaví se mi především Goldfinger a Diamonds Are Forever, u zbytku si většinou nemůžu vzpomenout ani na hlavního padoucha, natož na písničku.
Garbage u tebe beru jako samozřejmost, ale Sheryl Crow mě překvapuje...
Já to beru v kontextu bondovek, jinak ji neposlouchám, takže ani nemůžu říct, jak moc Tomorrow Never Dies zapadá do její tvorby. Navíc, pokud vím, tak všechno včetně titulních skladeb právě od roku 1997 tvoří David Arnold, takže interpreti jsou víceméně jenom nástrojem.
Možná bychom mohli zmínit, že v prostředí pražské scény nejsi jediným člověkem se jménem Adam Vopička, potažmo že nejsi zpěvákem Fake Tapes. Nicméně, jak se žije se jménem, které sdílí i někdo jiný, kdo se de facto pohybuje ve stejném hudebním prostředí?
Já bych teda zrovna neřekl, že jsem součástí pražské scény, ať už to znamená cokoliv. Každopádně k otázce: O svém jmenovci jsem věděl už pár let díky internetu, přece jenom co si budeme nalhávat, každý si někdy vygooglil svoje jméno. Legrační to bylo až v momentě, když mi během jednoho koncertu kdosi poděkoval za hostování na kytaru. Potom jsme se vlastně seznámili i osobně. Problémy to nedělá, pokud nepočítám několik pomalejších lidí na Facebooku.
Ačkoliv se teda k nějaké "scéně" nechceš řadit, v pražských klubech jsi jako doma, počínaje u Sedmičky, konče u větších klubů. Je ti některé z těch míst nějakým způsobem blízké?
Sedmičku mám nejradši, i když tam pravidelně nechodím moc dlouho. Je to fajn místo, kam několik v podstatě stále stejných "promotérů" - hloupé slovo, ale lepší mě momentálně nenapadá - vozí zajímavé kapely. Asi i za cenu toho, že prodělají kalhoty. Jestli někdy někdo nechá zbourat strahovské koleje, bude to velká škoda. Z větších prostor mám samozřejmě rád Palác Akropolis, když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli zvuku a poloze blízko centra.
Rozhodně nemám rád Abaton a Lucerna Music Bar. Industriální lešení, o které se tříští cokoliv zahrané na horní stagi, mě moc nebere, a i když je na tom dolní stage o dost lépe, pořád je Abaton dost mimo civilizace. A Lucernu pro mě zabíjí nedostatek prostoru před pódiem, o zvuku nemluvě.
Když jsme u těch klubů, nadhoď pár koncertů z uplynulého roku, na které dlouho nezapomeneš...
Pokud zůstaneme u nás, budou pro mě koncertem roku asi Sigur Rós. Což sice, pravda, nebyl zrovna klubový koncert, a dost lidí bylo zklamáno z absence doprovodného smyččového kvarteta Amiina a dechové sekce, pro mě měl ale i tak dost fantastických momentů. Potom můžu jmenovat třeba Dinosaur Jr. v Akropoli, The Cure spolu se 65daysofstatic, This Will Destroy You a Handsome Furs. Mimo naši republiku jsem si vyjel na několik koncertů Blood Red Shoes a obzvlášť zakončení holandského miniturné v Amsterdamu se nadmíru povedlo.
To zrovna vyšlo na Halloween, že?
Ne, tři dny po Halloweenu. Na Halloween byl koncert v Bredě, což je město blízko hranice s Belgií zhruba o velikosti Plzně. Moc pěkný klub, úděsné publikum. A Halloween nikdo neřešil, tedy kromě jedné redaktorky Muzikusu a jejích kamarádek.
Zrovna Blood Red Shoes letos (pozn: rozhovor proběhl koncem roku 2008) debutovali, máš kromě nich ještě další zajímavé objevy?
Ono není moc fér přišpendlit kapelu k nějakému roku jenom proto, že vydali debutové album. Nicméně pokud bych to měl vzít podle tohoto klíče, určitě Fuck Buttons. Bohužel jsem je neviděl naživo, ale těžko hledat album, které bych poslouchal s takovými pocity jako jejich Street Horrrsing. Momentálně hodně otáčím i Nouns od No Age, ke kterým jsem se dostal v podstatě až teď. Ze "starších" kapel, které jsem objevil až letos bych jmenoval Holy Fuck a Menomenu, z našich luhů a hájů potom Please The Trees.
Hlavní cesta, kterou se to ubírá, vede asi od post-rocku k elektronice. Nebo se dá tvůj vkus charakterizovat nějak jinak?
Jako spousta lidí jsem začínal na kytarovkách, jenže stejně jako všude jinde člověk narazí na to, že postupem času zní všechno stejně, a že je třeba se posunout někam dál. Post-rock mám obecně určitě rád, ale trochu mě mrzí, že desítky kapel zůstávají zaseknuté na pořád stejném modelu ala Mogwai, Mono nebo Explosions in the Sky. A rozhodně nemůžu říct, že poslouchám elektroniku, spíš bych to nazval "živě hranou elektronikou", jako třeba právě Holy Fuck, připadně elektrokytarovky typu White Rose Movement. Kam se to bude posunovat v budoucnu si odhadovat netroufám, nechám se překvapit. Navíc, všechno to jsou jenom škatulky.
Právě škatulky v hudbě zastávají paradoxní úlohu. Na jednu stranu je spousta lidí nenávidí, na druhou je to asi nejjednoduší způsob, jak někomu přiblížit něco nového...
Ono by to samozřejmě ani bez možnosti nastínit v několika heslech základní charakteristiky kapely nešlo, jenže i tak to je děsně svazující, navíc dochází k redukci strašného množství informací na pár slov a zahození kontextu. Asi nejpitomější je v tomhle oblíbené slovo "indie", protože to můžete chápat buďto v původním významu, nebo jako označení jakékoliv kapely ze záplavy kytarovek, pejorativně... K dokonalosti všechno dovádí last.fm, které ostatně spousta z nás pro hledání nové hudby používá. Tam je nicméně naštěstí aspoň snaha o implementaci určitých mechanismů, resp. pokus o zachování právě toho kontextu vytrácejícího se při označování interpretů.
K závěru bych se chtěl dostat ještě k výhledu do roku 2009. Co od něj čekáš? Je nějaká deska, na kterou se těšíš, nebo koncert, který by jsi mohl doporučit?
Popravdě řečeno poslední dobou nemám moc času sledovat, co má v přístím roce vyjít. Samozřejmě se těším na dvojku Blood Red Shoes, podle nových skladeb hraných na posledním turné se ale nezdá, že se moc bude lišit od alba prvního. Z dalších "pokračování" jsem zvědavý na The Prostitutes, ...And You Will Know Us by the Trail of Dead, Handsome Furs, Caspian, ale urcite i dalsi, na které si teď zrovna nevzpomenu. Z ohlášených koncertů by mohli stát za to postrockeři Gregor Samsa nebo vtipní Eagles of Death Metal.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2008-Lada-Rehounek-vs-Adam-Vopicka~02~leden~2009/
Komentáře
&;
