Reakce z redakce 2008: Adam Vopička vs. Petra Němečková
30.12.2008 | Autor: Adam Vopička | sekce: publicistika
Petra Němečková píše a fotí pro náš server již více než dva roky, ale znám ji déle, vlastně nejdéle z celého osazenstva. Po „mládí“ stráveném v Ostravě, kterou má většina lidí zafixovanou jako ponuré industriální město, se letos přesunula za studiem do často stejně tak ponuré Prahy.
Jak bys porovnala hudební scénu v Praze a ve své rodné Ostravě?
Ostrava není na kapely, které by mě blíže zajímaly, příliš bohatá. Samozřejmě, máme tady například Buty, partu legračních chlápků Úspěch, Kryštof, ač spíše z Havířova, je taky „náš“. Jenže ani tahle sféra Ostravské scény ani ty více „undergroundové“ kapely mě nikdy neoslovovaly. Radši řeknu, že mezi místní kapely patří kopřivnická Nierika nebo jeseničtí Priessnitz. Praha je na kapely více bohatá, je tam méně viditelné agro typu ostravských Hyperion. Více mi to sedí.
Čím to podle tebe je?
Možná to je malým zájmem o něco nového v hudbě. Možná to je jen můj pocit. Každopádně jsem si nevšimla, že by na koncerty kapel, které jsou v mých očích kvalitní, chodilo nějaké úžasné množství lidí, přitom se u nás natáčí Ladí neladí, kde za osmdesát korun může člověk vidět dvě kapely a ještě si poslechnout povídání s nimi. Mladí Ostraváci mají rádi svoje „gympl“ bandičky typu Zařvi dveře, které nemají příliš velkou perspektivu prorazit, na druhou stranu nejsou moc otevření jiným vlivům hudby, které vládnou třeba právě v Praze.
Které z těch vlivů tě v současnosti nejvíce oslovují?
Už několik let mě nepouští láska ke kytarové hudbě, řekněme tomu typickému britpopu. Poslední dobou se mi po kůži dostává i elektronika – nemyslím teď tuctuc hudbu, techno a tak, ale elektroniku, kterou hrají Veto, Late of the Pier apod. Dále je v mém srdci hluboko zaryt post-rock. Ale je blbost říct, tohle poslouchám a tohle né, takže tyto „škatulky“ pro mě nejsou hraniční čárou.
Jaké kapely či kteří interpreti tě v uplynulém roce zaujali a proč? Samozřejmě nemusí jít jen o novinky.
Asi největším zásahem do černého byli Blood Red Shoes, ke kterým jsem se dostala někdy koncem loňského roku. Od té doby se na Last.fm dostali na druhé místo v mé „overall“ hitparádě, to znamená, že předběhli i Muse, které poslouchám už několik let. První polovinu roku mě hodně bavili Dúné, které teď už poslouchám méně, ale není to tím, že by pro mě byli už mrtví. Jen na ně mám méně času. V létě jsem své uši těšila Los Campesinos!, to byla typická letní láska, jejich pozitivní projev mi prostě k létu sedí. Pošlapat nemůžu ani Mystery Jets a jejich album 21, i když jsem po prvním shlédnutí klipu k singlu Two Doors Down byla trochu šokovaná jejich image. Those Dancing Days fungují zase jako skvělé antidepresivum v těchto mrazivých dnech. Podzim začal být více elektronický, Veto, Late of the Pier, Shy Child. Což mi připomíná ještě Holy Fuck, jež jsem jsi pustila před festivalem Nowa Muzyka, který se konal v červnu v Cieszyne. Tam mě naprosto dostali i přes přítomnost několika polských občanů v podnapilém stavu. Na koncertě si mě získali taky postrockoví Caspian, to vám byla katarze! Už se těším, až přijedou příští rok, jak slíbili. V post-rocku toho bylo celkově víc, například jsem konečně viděla 65daysofstatic naživo, i když to byl jen krátký set předkapely The Cure (loňský koncert mi bohužel nevyšel). Mogwai v Arše, to byl strašák několik týdnů dopředu, hrozně jsem se bála, že budu zklamaná, a nakonec to dopadlo víc než dobře. Nezapomenutelným zážitkem byl i koncert Sigur Rós v srpnu. A i když jsem spoustu dobrých post-rockových koncertů propásla, což mě doteď mrzí, měla jsem tu čest se seznámit s dílem například This Will Destroy You nebo pg.lost. Mimo tohle všechno jsem se vrátila k dětským láskám: otevřeně se hlásím jako fanynka hudby Michaela Jacksona, aspoň po desku Bad. A nedávno jsem se konečně donutila jít do kina na filmového Falca, jenž mě naprosto uchvátil.
Zmiňuješ image Mystery Jets. Mění se tvůj pohled na kapely, když zjistíš, jak vypadají?
Málokdy. Spoustu interpretů poslouchám, aniž bych věděla, jak vypadají. Neříkám, že image není důležitá, ale určitě ji neřadím na první místo.
Myslíš, že příští rok přinese něco výjimečného? Na co se v hudbě těšíš?
Na první otázku nedokážu odpovědět, jasnovidectví mi do vínku dáno nebylo. Těším se ale dost. Doufám, že už konečně vyjdou s kůží na trh Mew, taky se už ve studiu syslí docela dlouho. Blood Red Shoes mají též nahrávat. Docela se těším i na debut Sunflower Caravan, už jsem si začínala myslet, že se nedočkáme. A málem bych zapomněla na druhou desku The Prostitutes – ta první je dost ohraná. Z koncertů netrpělivě vyhlížím již zmíněný návrat Caspian do Prahy. Celkově věřím, že rok '09 bude hudebně pestrý a lepší než ten končící.
Pomalu se loučíme s rokem 2008 a je proto nasnadě zrekapitulovat, co zajímavého z pohledu našich redaktorů přinesl. Obligátní žebříčky jsme odpískali a rozhodli jsme se, že se vám při této příležitosti představíme i z jiných stránek. A tady je výsledek - osmero zpovědí redaktorů hudebního portálu muzikus.cz...
Petra Němečková píše a fotí pro náš server již více než dva roky, ale znám ji déle, vlastně nejdéle z celého osazenstva. Po „mládí“ stráveném v Ostravě, kterou má většina lidí zafixovanou jako ponuré industriální město, se letos přesunula za studiem do často stejně tak ponuré Prahy.
Jak bys porovnala hudební scénu v Praze a ve své rodné Ostravě?
Ostrava není na kapely, které by mě blíže zajímaly, příliš bohatá. Samozřejmě, máme tady například Buty, partu legračních chlápků Úspěch, Kryštof, ač spíše z Havířova, je taky „náš“. Jenže ani tahle sféra Ostravské scény ani ty více „undergroundové“ kapely mě nikdy neoslovovaly. Radši řeknu, že mezi místní kapely patří kopřivnická Nierika nebo jeseničtí Priessnitz. Praha je na kapely více bohatá, je tam méně viditelné agro typu ostravských Hyperion. Více mi to sedí.
Čím to podle tebe je?
Možná to je malým zájmem o něco nového v hudbě. Možná to je jen můj pocit. Každopádně jsem si nevšimla, že by na koncerty kapel, které jsou v mých očích kvalitní, chodilo nějaké úžasné množství lidí, přitom se u nás natáčí Ladí neladí, kde za osmdesát korun může člověk vidět dvě kapely a ještě si poslechnout povídání s nimi. Mladí Ostraváci mají rádi svoje „gympl“ bandičky typu Zařvi dveře, které nemají příliš velkou perspektivu prorazit, na druhou stranu nejsou moc otevření jiným vlivům hudby, které vládnou třeba právě v Praze.
Které z těch vlivů tě v současnosti nejvíce oslovují?
Už několik let mě nepouští láska ke kytarové hudbě, řekněme tomu typickému britpopu. Poslední dobou se mi po kůži dostává i elektronika – nemyslím teď tuctuc hudbu, techno a tak, ale elektroniku, kterou hrají Veto, Late of the Pier apod. Dále je v mém srdci hluboko zaryt post-rock. Ale je blbost říct, tohle poslouchám a tohle né, takže tyto „škatulky“ pro mě nejsou hraniční čárou.
Jaké kapely či kteří interpreti tě v uplynulém roce zaujali a proč? Samozřejmě nemusí jít jen o novinky.
Asi největším zásahem do černého byli Blood Red Shoes, ke kterým jsem se dostala někdy koncem loňského roku. Od té doby se na Last.fm dostali na druhé místo v mé „overall“ hitparádě, to znamená, že předběhli i Muse, které poslouchám už několik let. První polovinu roku mě hodně bavili Dúné, které teď už poslouchám méně, ale není to tím, že by pro mě byli už mrtví. Jen na ně mám méně času. V létě jsem své uši těšila Los Campesinos!, to byla typická letní láska, jejich pozitivní projev mi prostě k létu sedí. Pošlapat nemůžu ani Mystery Jets a jejich album 21, i když jsem po prvním shlédnutí klipu k singlu Two Doors Down byla trochu šokovaná jejich image. Those Dancing Days fungují zase jako skvělé antidepresivum v těchto mrazivých dnech. Podzim začal být více elektronický, Veto, Late of the Pier, Shy Child. Což mi připomíná ještě Holy Fuck, jež jsem jsi pustila před festivalem Nowa Muzyka, který se konal v červnu v Cieszyne. Tam mě naprosto dostali i přes přítomnost několika polských občanů v podnapilém stavu. Na koncertě si mě získali taky postrockoví Caspian, to vám byla katarze! Už se těším, až přijedou příští rok, jak slíbili. V post-rocku toho bylo celkově víc, například jsem konečně viděla 65daysofstatic naživo, i když to byl jen krátký set předkapely The Cure (loňský koncert mi bohužel nevyšel). Mogwai v Arše, to byl strašák několik týdnů dopředu, hrozně jsem se bála, že budu zklamaná, a nakonec to dopadlo víc než dobře. Nezapomenutelným zážitkem byl i koncert Sigur Rós v srpnu. A i když jsem spoustu dobrých post-rockových koncertů propásla, což mě doteď mrzí, měla jsem tu čest se seznámit s dílem například This Will Destroy You nebo pg.lost. Mimo tohle všechno jsem se vrátila k dětským láskám: otevřeně se hlásím jako fanynka hudby Michaela Jacksona, aspoň po desku Bad. A nedávno jsem se konečně donutila jít do kina na filmového Falca, jenž mě naprosto uchvátil.
Zmiňuješ image Mystery Jets. Mění se tvůj pohled na kapely, když zjistíš, jak vypadají?
Málokdy. Spoustu interpretů poslouchám, aniž bych věděla, jak vypadají. Neříkám, že image není důležitá, ale určitě ji neřadím na první místo.
Myslíš, že příští rok přinese něco výjimečného? Na co se v hudbě těšíš?
Na první otázku nedokážu odpovědět, jasnovidectví mi do vínku dáno nebylo. Těším se ale dost. Doufám, že už konečně vyjdou s kůží na trh Mew, taky se už ve studiu syslí docela dlouho. Blood Red Shoes mají též nahrávat. Docela se těším i na debut Sunflower Caravan, už jsem si začínala myslet, že se nedočkáme. A málem bych zapomněla na druhou desku The Prostitutes – ta první je dost ohraná. Z koncertů netrpělivě vyhlížím již zmíněný návrat Caspian do Prahy. Celkově věřím, že rok '09 bude hudebně pestrý a lepší než ten končící.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2008-Adam-Vopicka-vs-Petra-Nemeckova~30~prosinec~2008/
Komentáře
&;
