26.6.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Ready Kirken si na srandičky příliš nepotrpí. Prosazují v hudbě vážnou tvář a upřímně míněnou výpověď. Věří, že s novým albem Krasohled vydali přelomovou nahrávku.

Rozhovoru byla přítomna celá sestava, nicméně nejaktivnějším mluvčím byl frontman Michal Hrůza. Občas ho doplnil kytarista Zdeněk Ceral.



Co předcházelo natočení nového alba Krasohled?

V minulém roce jsme dost koncertovali, ale jakmile jsme si uvědomili, že se blíží termín odevzdání nové desky, živé hraní jsme omezili a soustředili se právě na album, to bylo zhruba loni na podzim. Většinu nových písniček jsem dělal já, takže ti řeknu, jak to vypadalo z mého pohledu. Jsem typ člověka, který všechno nechává na poslední chvíli a doufal jsem, že během podzimu zažiju něco pozoruhodného a zajímavého, abych měl o čem psát. Takže na skladbách jsme začali dělat zhruba od začátku září a na přelomu roku jsme šli do studia.

Mluvil jsi o tom, že k napsání skladby tě inspiruje nějaký pozoruhodný zážitek. Co přesně si pod tím lze představit?

Víceméně už jsem se smířil s tím, že většina - nebo spíše všechny naše skladby se zabývají popisy vztahů a situací mezi dvěma lidmi. Dá se říct, že si jich všímám nejvíc, i když v životě je důležitá spousta dalších věcí. Ale mě baví psát o vztazích, záleží mi na tom a většina písniček je inspirovaná skutečnými událostmi. Pokud bych měl srovnat novou desku s předchozími, obsahově je zhruba ve stejném duchu, ale je nahraná trošku jiným způsobem. Liší se i v tom, že tentokrát jsme se rozhodli jít do toho naplno. Nechceme se na zmíněné téma dívat nějak ironicky, baví nás pojmenovávat věci přímo. Musím říct, že jsme se už vnitřně zbavili strachu nebo obav, jestli si tenhle způsob vyjádření můžeme dovolit a jdeme do toho naplno.

Téma vztahů je nicméně hojně využívané a řekl bych i dost otřepané. Snažíš se do něj vnášet nějaký neotřelý prvek?

Řekl bych, že na tohle mám vypěstovaný zvláštní cit. Mám bujnou fantazii a věci, které na ostatní lidi působí všedně, mě fantastickým způsobem inspirují. Třeba skladba Winston Smith je na motivy Orwellovy knížky 1984, která je podle mě úplně geniální. Pojednává o vztahu dvou lidí, který vzhledem k prostředí, v němž se odehrává, nemůže fungovat. Prostě mám zkušenosti se vztahem, který z určitých důvodů nefungoval, tudíž mi naskočila tahle paralela. Věci, o kterých zpívám, nejsou nijak nadsazené, prostě jsem je prožil. Téma vztahů je věčné, vždyť na něm stojí celý svět.

Když už mluvíme o vztazích, jaký máš vztah ke svým skladbám?

Snažím se ke všem chovat stejně. Samozřejmě, některé jsou prožité úplně, některé trochu míň. Přiznám se, že bližší jsou mi ty, v kterých popisuju stoprocentně prožitou situaci, ale jinak mám rád všechny. Jsou jako naše děti.

Říkal jsi, že jsi k napsání nové desky potřeboval najít téma. Dá se mezi jednotlivými písničkami vystopovat nějaká jednotící linka?

Určitě, dokonce bych řekl, že tvoří dohromady příběh. Je to tím, že skladby vznikaly dost rychle, během dvou až tří měsíců. Takže pokud ji posloucháš v celku, udržuje tě neustále v ději, má jednotící atmosféru, písničky souvisí jedna s druhou. To je poměrně zásadní rozdíl v porovnání s předchozími deskami. Až jsme si říkali, že bychom k novince pořídili nějaký čtyřicetiminutový dokument.

Byl to cílený krok? Směřovali jste k tomu, abyste natočili takto soudržnou a do jisté míry koncepční nahrávku?

Cílené to moc nebylo, spíš to na nás tak nějak spadlo a jsme za to rádi. Tahle deska je pro nás určitým způsobem zlomová a zřejmě i naše dosud nejzdařilejší.

U vás byl vždycky trochu problém se singly, které propagovaly nová alba. Zpravidla šlo o nejslabší písničky z desek. Co bude vybráno jako pilotní singl v případě Krasohledu?

Titulní skladba Krasohled. Jako druhý singl bychom chtěli buď zmíněnou Winston Smith nebo skladbu Hvězda.

Znovu jsi zmínil písničku inspirovanou Orwellem. Co dalšího tě ještě při tvorbě hudby ovlivňuje?

Dost jsem poslouchal jednu kapelu, jejíž jméno bych nerad zmiňoval. Chci totiž, aby se naše deska k lidem dostala sama za sebe, aby ji neměli automaticky spojenou se jménem jiné kapely. Když jsme udělali první album, objevily se hlasy, že je podobné Chinaski, což si třeba vůbec nemyslím. Třeba v případě předchozí desky jsme si hodně pouštěli Manic Street Preachers, to ale neznamená, že jsme se snažili je vykrádat.

Opravdu neprozradíš, jakou kapelu jste poslouchali při práci na Krasohledu?

No dobře, byli to The Cure.

Myslíš, že by vás někdo mohl napadnout za vykrádání The Cure?

Budeš se divit, ale takové ohlasy se už objevily.

Mně třeba některé motivy připomněly Mňágu & Žďorp. Nejen na novince, ale i na starších deskách.

To je možná tím, že Mňága má ráda R.E.M., které máme rádi taky. Takže může jít o společné kořeny. Třeba naše Cesta je poměrně dost podobná It's The End Of The World právě od R.E.M., čehož si kritici nevšimli a hodně jich ji přirovnávali právě k Mňáze. Může to být i osobou producenta Petra Slezáka, který s námi dělal dvě předchozí desky a s Mňágou pracoval tuším na dvou nebo na třech.

Padlo tu jméno Manic Street Preachers, kterým jste předskakovali na jejich pražském koncertě. Jak jste se na tomto postu ocitli?

Vlastně víceméně náhodně díky Noci s Andělem. V jednom vydání pouštěli jejich klip a hned potom náš. Viděl to někdo z Interkoncerts a napadlo ho, že by se tyhle dvě kapely mohly spojit.

Jaký pocit jste měli z hraní s Manics?

Jednak musím říct, že v té době jsme je měli opravdu hrozně rádi, takže náš největší zážitek byl ze zvukovky. V celé hale byli jen oni, my plus dalších asi pět lidí a nám to připadalo jako něco neskutečného. Koncert samotný se nám líbil, ale připadalo nám, že Manic Street Preachers nepoužívají žádné finty jak dostat lidi do varu. Kašlou na pódiovou show a soustředí se na sdělení. Proto možná publikum až tak neskákalo a neřádilo, jako spíš poslouchalo. Pro nás bylo taky dost důležité představit se lidem, kteří o muzice přemýšlejí. Chtěli jsme jim dokázat, že Ready Kirken není jenom "kapela, co hraje Zejtra mám" a jsme rádi, že nás nevypískali a vzali nás.

Jaký máte názor na současnou tuzemskou hudební scénu?

Jak už jsem říkal, dost domácích kapel si dělá z věcí, o kterých zpívá, tak trochu legraci. Například Mig 21, částečně i Divokej Bill. Vlastně skoro všichni, snad kromě Lucie, Kryštof nebo Support Lesbiens. Není samozřejmě nic špatného na nadsázce, ale my oceňujeme, když kapela říká věci přímo. Jinak ale každý má svou cestu, někdo pracuje se samply, někdo se vrací ke kytarám. Je to věc názoru.

Jak jste na tom s prací se samply vy osobně?

Používáme je, ale trochu jinak. Nejde o samplování ve smyslu nějakých smyček, spíše o zvuky kytar. Na nové desce jsme použili hodně delaye a kdybychom to chtěli odpovídajícím způsobem odehrát živě, museli bychom mít další dva kytaristy. Producent Pavel Karlík při práci na Krasohledu použil docela zvláštní postup: zdelayoval kytary a vytáhl je o jednu až dvě oktávy výš, čímž vznikl strašně zvláštní zvuk. Na českých deskách to moc ke slyšení není, ale když jsme si poslechli třeba desky Blur, došli jsme k názoru, že to dělají podobně.

Čeho byste chtěli dosáhnout?

Aby se lidi nebáli vnímat věci otevřeně a přímo. Chceme, aby posluchači pochopili naši novou desku, protože je podle nás dost vážná. Není to rychlokvaška na jeden poslech.

Tučně nebo boxik: (PR!!)

Ready Kirken vystoupí mj. na festivalu Masters Of Rock, který se koná ve dnech 2. až 4. července v areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích. Jejich set je naplánován na podvečer 2. července. Objeví se i na slovenské "mutaci" festivalu.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05