25.12.2008 | Autor: Filip Drábek | sekce: publicistika
Hoci patrí Lukáš Janičík k najčerstvejším prírastkom v našej redakcii, náš virtuálny rozhovor bol takmer totožný s hodinami strávenými diskutovaním o hudbe cez ICQ za posledných niekoľko rokov. Niet sa čomu diviť, veď s týmto človekom mám na serveri Last.fm stopercentnú kompatibilitu...

Keď už teda hodnotíme, čo pre teba znamenal hudobný rok 2008?
Možná že je to tak trošku klišé, ale svému srdci neporučíš. Letošní rok opět překonal ten předcházející a to jak v hudebních zážitcích doma v teple, tak v děšti pod pódiem. Stejně jako každý rok jsem objevil spoustu kvalitních desek z archívu, které mi předtím unikly, a zároveň mě upoutaly debuty slibných objevů, o kterých doufám ještě v Muzikusu napíšeme spoustu pozitivních novinek a reportáží.

Takže máš pocit, že analógia bude pokračovať a rok 2009 bude ešte lepší?
Jelikož jsem celkem pověrčivý, tak to nerad předem říkám, ale doufám, že ano (klepání 3x na stůl). Všechno tomu nasvědčuje a karty jsou dobře zamíchány pro kvalitní hru, tak doufejme, že je nějaký hladový úředník neshodí ze stolu.

Máš už teraz nejaký highlight, na ktorý sa tešíš špeciálne?
Nemůžu se dočkat na debut vídeňské krásky SOAP&SKIN. Myslím na to od té doby, co jsem na MySpace slyšel její první písně. Také doufám, že nenastanou komplikace a při příležitosti jejího koncertu navštívím její domovské město.

Keď si načrtol tú SOAP&SKIN, čo ďalšie hudobné objavy tento rok?
Myslím, že nebude úplně od věci, když řeknu, že nová deska Guns N' Roses je tak trošku debutem nové kapely. To byl pro mě jak jeden z objevů, tak i překvapením roku. Jediný možný způsob, jak si nezprotivit tuhle desku a sestavu, je vnímat ji jako samostatnou kapelu sdílící pouze stejný název. Ovšem důležitá je hudba a ta se nepodobá ničemu, co jsem kdy kde slyšel, čili se to za objev roku nazvat dá.

K tomu som sa presne chcel dostať, keďže viem, že si bol veľkým fanúšikom Guns. Aký je teda tvoj vzťah k tejto kapele teraz a ako vlastne hodnotíš Chinese Democracy?
Jsem spokojen a velice potěšen. Očekávání bylo zprvu gigantické, ale po tolika letech a odkladech ochablo na pouhou zvědavost. První poslech desky pro mě byl nezapomenutelným zažitkém, který v mojich hudebních zážitcích nemá obdoby. Během té hodinky mnou proběhlo neskutečně mnoho pocitu, ale všechny s překvapením pozitivní. Neskutečná satisfakce, výborné album, je tam něco pro každého, velká produkce, ovšem nepřeprodukovaná. Vztah ke kapele je potom trošku smíšený, přece jenom materiál proběhl pod rukama tolika muzikantů, že není přesně jasné, kdo v kapele je a není. Ovšem stejný "problém" mám také například s Nine Inch Nails.

A nemáš pocit, že ho Axl mohol radšej vydať pod vlastným menom, ako pokračovať v možno už niekoľko rokov mŕtvom odkaze Guns N' Roses?
Jistě by mu to pomohlo, co se týče kritiky. Ovšem určitě by to nikdy nemělo takovou diskutovanost a zájem médií, jakou to s tímto jménem má. To album se stalo legendou dříve, než vůbec vyšlo a špátna kritika je taky dobrá reklama. Myslím, že si to Axl dobře uvědomuje, ovšem netvrdím, že je to hlavní důvod, proč si jméno rozhodl ponechat. Pouze jeden z aspektů, který bych řekl, že se dá pochopit. Mě osobně je to celkem buřta.

Chinese Democracy je teda jedným z albumov roka. Čo ďalšie nahrávky?
Jelikož toho letos bylo opět o něco víc, je těžké si mezi nimi vybrat. Určitě mě hodně potěšilo a zaujalo třetí a reunionový album Portishead - Third. Dlouhá pauza jim neuškodila a dokázali nám, že trip-hop má ještě pořád co nabídnout. Druhá deská My Brightest Diamond potvrdila velký a stále vzrůstající talent Shary Worden a zároveň ve mě vzbudilo velikou zvědavost na její další počiny. Coldplay taky dost překvapili a potěšili, nový zvuk jim jenom prospěl a Fleet Foxes mě přenesli do bohaté, rajské krajiny. Z domácí scény mě potom nejvíce zaujal debut experimentálních DVA - Fonók. Album, od kterého jsem neočekával nic, má dlouho trvanlivost a ještě pořád mě bere.

Keď už si sa dotkol domácej scény, má ti čo ponúknuť? Čo z nej počúvaš najradšej?
Domácí scéna, i přes moje náročné podmínky, mě hodně obohacuje a myslím, že může nabídnout více, než si většina vůbec uvědomuje. Hodně se mě letos dotknul rozpad Khoiby, alespoň v takové podobě, jak ji známe. To byla pro mě absolutní špička naší scény, kterou vždy doporučuji zahraničním přátelům. Nemáme se ovšem za co stydět například ani u začínajících Please The Trees, které doufám naší scénu budou ještě dlouho provázet a obohacovat. Ecstasy Of Saint Theresa nějakou dobu mlčí, ale poslouchám ji také velice rád. Co se týče slovenské scény, tak jednoznačně Longital. Jejich nová deska se jim celkem povedla a živě jsou dokonale sehraný. Radost pohledět / poslouchat. Neslyšel jsem zatím nové Noisecut, ale věřím, že mě taky nezklamou.

Myslíš, že niektorá z tých kapiel má výrazne šance uspieť i v zahraničí? A prečo sú vlastne lokálne kapely vonku úplne neznáme?
Myslím, že to ma hodně společného s tím, že domácí kapely se málo propagují a málo to venku pokoušejí. Většina spoléhá na jejich manažery a jim podobné, kterým to pravděpodobně za námahu nestojí, protože se to zatím nikdomu pořádně nepovedlo. Takže to vzdají dříve, než vůbec začnou. Některé kapely v podvědomí zahraničních fanoušků jsou, ale to mluvime o těch, kteří si je samy mezi tím bordelem našly. Těch je ovšem minimum a z těch se žít nedá.
Co se týče kvality našich kapel, tak věřím, že to rozhodně není důvod, proč by neměli uspět také venku. Šance by byly, ale chce to změnit něco v našem systému.

Takže nemáš pocit, že by boli domáce kapely v hudobnom vývoji nejak výrazne "pozadu" oproti zvyšku Európy, či sveta?
Co se týče mainstreamové scény, tak samozřejmně ano. Nezávislá scéna je ovšem podle mě v poŕádku. Na tak malou zemi si myslím, že s kvalitou celkem držíme krok.

Presuňme sa ku koncertom. Pred časom si mi spomínal, že berlínsky koncert Radiohead ťa až tak neuchvátil. Prečo?
Důvodem byla hlavně příliš velká očekávanost. Po tak dlouhé době jsem si je zamiloval více než jakoukoliv jinou kapelu. Možná to taky bude tím, že jsem jimi byl přeposlouchanej. Pouštěl jsem si je pořád a úplně všude. Hlavní důvod ale byl pravděpodobně fakt, že jsem v tom obrovskym amphitheatru byl zhruba v polovině stáni a neměl jsem pražádný kontakt s kapelou. Jsem zvyklý být v těsné blízkosti pódia a tam jsem byl odkázanej na obrazovku. Zážitek to byl ovšem i přesto velký, akorát jsem čekal větší a hlubší dopad na mojí duši.

A čo bolo pre teba teda najvýraznejším koncertným zážitkom roka?
Khoiba na začátku roku v Akropoli. Můj první živý zážitek s ní. Ten koncert navždy změnil můj proud krve. Otevřel mi oči. Blesklo na mě světlo. Ať tomu říkáte jakkoliv, cítil jsem to tam pod tím pódiem. Podobný pocit jsem potom cítil na Sigur Rós, také poprvé a také v Praze. Je tedy zřetelné, že největší dopad na mě mají kapely řekněme filosofické. Ty hlubší.

V Muzikus.cz si pomerne krátko, akým dojmom na teba redakcia pôsobí? A aké sú tvoje očakávania do budúceho roka?
To je pravda. Ale naštestí jsem již téměr polovinu redakce znal, takže jsem se příchodu moc neobával. V redakci je cítit svěží vítr pohánějící stejný zájem. Máme více či méně podobný vkus, ale všichni jsme plně otevřeni všemu novému, doposud neprozkoumanému, a rádi tomu pomáháme dále šířit zájem. Mýslím, že v tom je největší síla naší redakce. Příští rok se doufám budeme dále vyvíjet a budeme mít stále co nabídnout veřejnosti a našim pravidelným čtenářům.