Rammstein: "Chceme vidět postel v plamenech."
22.12.2004 | Autoři: Milan Slezák, Jan Šída | sekce: publicistika
Jejich živlem je oheň. Vždyť svým způsobem díky ohni vznikli. Však se také v jednom z rozhovorů vyjádřili, že jejich nesplnitelným snem je hořet na scéně nazí. Ačkoliv, nesplnitelným... Upřímně řečeno, u nich člověk nikdy dopředu neví, co se jim honí hlavou a co ze svých šílených nápadů zrealizují. Možná se to dozvíme už 3. prosince, kdy kapela zavítá již počtvrté na česká koncertní pódia a vystoupí v pražské T-Mobile Aréně.
Byl slunečný den 28. srpna 1988 a na americké letecké základně v jednom městě ve Falcku pořádali "den otevřených dveří". Součástí akce byla i letecká přehlídka, které přihlíželo kolem 350 000 lidí. Při složitém manévru italské akrobatické letky Trojbarevná šipka došlo ke kolizi tří strojů a jeden z nich se jako "živá pochodeň" zřítil do masy diváků. Riskantní podívaná nakonec stála život sedmdesát lidí. Městečko Ramstein, jak se ona lokalita jmenovala, se najednou stalo známým na celém světě.
Klitschko/Der Boxer
Počátky kapely sahají do roku 1994, kdy se kytarista Richard Kruspe dohodl s bubeníkem Christophem Schneiderem a baskytaristou Oliverem Riedelem, že už je nebaví vymetat lokální soubory a konečně založí pořádnou kapelu. Časem je doplnil vokalista Till Lindemann, klávesista Flake Lorenz a druhý kytarista Paul Landers. Jako název si zvolili právě jméno místa letecké tragédie, do něhož přidali ještě jedno m. Působí to tak prý mnohem estetičtěji. Postupem času si formace našla specifický zvuk, který v sobě mísil ostrý kytarový riff s elektronickými výboji. Další postup byl "klasický" a podobný pro mnohé bandy - demosnímek a setkání s důležitým člověkem. Tím byl Emanuel Fialik, díky němuž kariéra skupiny nabrala strmější kurs. Podepsala smlouvu s Motor Music (sublabel Polygramu) a zjara 1995 natočila ve Stockholmu s producentem Clawfinger debut Herzeleid, který Rammstein otevřel dveře k masovější popularitě. Ze skladeb Asche zu Asche nebo Du riechst so gut se staly hity. V letech 1995, 1996 se německé sexteto věnovalo propagaci svého prvního alba. Koncertovalo např. s Project Pitchfork, se švédskými crossover rappery Clawfinger a brázdili sály po celé Evropě. Skupiny si všimnul také režisér David Lynch, jenž si do svého snímku Lost Highway vybral písně Heirate mich a Rammstein. Kapela využila nabyté popularity a v létě 1997 vydala druhou desku Sehnsucht, kterou připravovali zhruba půl roku na ostrově Malta. Kromě titulní skladby zahajované "voláním muezzina" patří mezi notoricky známé zejména Du hast. Firma Motor Music, zřejmě aby udržela pozornost publika, vydala v roce 1999 kompilaci obou desek pod všeobjímajícím názvem Very Best. Deska co do obalu i obsahu poněkud připomíná leckterý tzv. "bulharský originál", tedy "pirát". Aby toho nebylo málo, vyšla v témž roce další kompilace - album Live aus Berlin. Existuje i stejnojmenná videonahrávka, kde šestice stříbřitých robotů laškuje jak s ušními bubínky diváků, tak i s temnými záhyby lidské duše. Leckteré kousky z pódiové prezentace totiž evokují kapitoly z dobrodružství análního speleologa. Zvláště při jejich amerických koncertech byli místní strážci veřejných mravů tzv. auf. Toto "poškádlení análů svobody projevu" jim však posléze vyneslo nominaci na MTV Music Awards za nejlepší live vystoupení. Nové milénium přivítali Rammstein vydáním alba Mutter (2001). Materiál působí semknutě a vyzrále, nenajdete tu žádnou vatu. Některé skladby měly původně připravené jiné texty i názvy. Například se říká, že Sonne (pamatujete klip s vyšňupanou Sněhurkou, vykořisťovatelkou nebohých trpaslíků?) měla údajně být původně holdem slavnému rohovníkovi. Měla se jmenovat Klitschko/Der Boxer. Sportovec se s ní však prý neztotožnil a tak ji chlapci přepracovali. Prameny však neuvádějí, o kterého z boxerských bratrů Klitschkových šlo, zda Vladimira, nebo Vitalije.
Pro skutečné fajnšmekry vydala firma Motor Music záhadný kompakt s názvem Exclusive Collection (2001). Kromě obvyklých hitovek jsou zde dvě opravdové lahůdky: Das Model (cover skladby pionýrů elektroniky Kraftwerk) a pak Wut will nicht sterben (společná skladba Tilla Lindemanna se zasloužilou východoněmeckou rockovou formací Puhdys).
Kdo chce hořet, musí sám zapalovat
Ačkoliv jsou Rammstein ze sousedního Německa, koncertovali u nás zatím všehovšudy třikrát. Na konci listopadu 1995 předskakovali v pražském KD Eden tehdy již slavným Clawfinger jako neznámá germánská kapela. Ani napodruhé to Rammstein s vystoupením v Praze příliš nevytrhli. Kdo ví, nápad byl, aby kapela vystoupila v červnu 2001 na Strahově jako support australských rockových veteránů AC/DC. Otrávení Rammstein, kterým za denního světla byly jejich pyrotechnické efekty k ničemu, odehráli rutinérsky několik skladeb a beze slova odešli do zákulisí. Do třetice dorazil soubor do pražské Paegas Arény v listopadu 2001 a konečně mohli jeho členové být spokojeni. Zahráli průřez svojí tvorbou a vše zakončili předělávkou Depeche Mode Stripped. Nezapomněli ani na své pyromanské záliby, takže hořely stojany mikrofonů, svištěly rakety a nakonec došlo i na muže - pochodeň (inu, ein Mensch brennt...).
Netrvalo ale dlouho a o Rammstein nebylo na nějaký čas slyšet. Naštěstí se nenaplnily zaručené zvěsti, že kapela v podstatě dojela na ponorkovou nemoc. Říkalo se, že se budou všichni věnovat svým projektům a sólovým kariérám a soubor se už nikdy nedá dohromady. Podle vlastních slov si potřebovali jen odpočinout a vyříkat si představy o tom, jak by měla skupina dál fungovat. Atmosféra se pročistila a tak mohli začít pracovat na novém albu Reise, Reise. V dubnu nový materiál domixovali ve stockholmském studiu a v červnu se už objevil první singl Mein Teil. Tahle "kanibalská" píseň se, mimochodem, objevuje vedle songů třeba od The Cure, Lacuna Coil, Cradle Of Filth nebo Massive Attack na soundtracku Resident Evil: Apocalypse. Kolotoč může začít nanovo. Oheň stále hoří. Snad budou Rammstein již lépe připraveni i na stinné stránky úspěšné kariéry. A co že pro ně vlastně úspěch znamená?
V jednom z říjnových rozhovorů odpovídal Flake Lorenz na tuto otázku velmi zajímavě: "Pro mě je to třeba, když v jednom americkém stripbaru uvidíte holku, jak ke svému vystoupení využívá naší muziku. Nebo to, že pro nás udělali na singl Mein Teil remix Pet Shop Boys. Víme třeba i o tom, že v Čechách existuje naše revivalová kapela, která některé naše songy hraje líp než my." (Žel, soubor Rammstein Members Club v současné době nevystupuje - pozn. aut.). A to ještě kdyby věděl, že jedna z našich celoplošných televizí používá hudbu Rammstein jako podkres pod upoutávku na přenosy z motoristických závodů.
boxy
Stripped
Asi nejlepší videoklip pochystali Rammstein na svůj cover písně britských Depeche Mode. Využili známého dvoudílného filmu o olympiádě v Berlíně nazvaného Olympia. Záběry působí fascinujícím dojmem: socha Diskobola proměněná v živého atleta, běžící olympionik s hořící pochodní na břehu moře atd. Problém nastal v momentě, kdy se veřejnost dozvěděla, kdo je autorkou onoho filmu. Jednalo se o známou německou režisérku a fotografku Leni Riefenstahl (1902 - 2003), která byla mj. i "dvorní" Hitlerovou umělkyní.
Deska to není špatná. Je jen jiná, než jsem čekal.
(Martin Zbončák - fotbalista, záložník SK Slavia Praha)
Upřímně řečeno, novinka mě na první poslech trochu zklamala. Čekal jsem totiž už od úvodní Reise, Reise větší jízdu. To následující Mein Teil už šlape víc. Pokud bych to srovnal třeba s předchozím albem Mutter, připadá mi tahle deska trochu nevýrazná. Když jsem ji ale slyšel podruhé, potřetí, začal jsem tomu přicházet na chuť. Nejlepší skladby jsou podle mě Amerika a Moskau, to jsou opravdu pecky. Moskau má pro mě navíc zvláštní kouzlo, protože za Dynamo Moskva jsem skoro rok hrál. První, co se mi vybavilo, byl ten všudypřítomný moskevský smog. Z pomalejších věcí na závěr desky se mi docela líbí Ohne dich. Tím vším nechci říct, že ta deska je špatná. To ne, spíš je jiná, než co jsem od Rammstein čekal. Chápu ale, že nemůžou hrát pořád stejně.
Hodnocení: 5
Byl slunečný den 28. srpna 1988 a na americké letecké základně v jednom městě ve Falcku pořádali "den otevřených dveří". Součástí akce byla i letecká přehlídka, které přihlíželo kolem 350 000 lidí. Při složitém manévru italské akrobatické letky Trojbarevná šipka došlo ke kolizi tří strojů a jeden z nich se jako "živá pochodeň" zřítil do masy diváků. Riskantní podívaná nakonec stála život sedmdesát lidí. Městečko Ramstein, jak se ona lokalita jmenovala, se najednou stalo známým na celém světě.
Klitschko/Der Boxer
Počátky kapely sahají do roku 1994, kdy se kytarista Richard Kruspe dohodl s bubeníkem Christophem Schneiderem a baskytaristou Oliverem Riedelem, že už je nebaví vymetat lokální soubory a konečně založí pořádnou kapelu. Časem je doplnil vokalista Till Lindemann, klávesista Flake Lorenz a druhý kytarista Paul Landers. Jako název si zvolili právě jméno místa letecké tragédie, do něhož přidali ještě jedno m. Působí to tak prý mnohem estetičtěji. Postupem času si formace našla specifický zvuk, který v sobě mísil ostrý kytarový riff s elektronickými výboji. Další postup byl "klasický" a podobný pro mnohé bandy - demosnímek a setkání s důležitým člověkem. Tím byl Emanuel Fialik, díky němuž kariéra skupiny nabrala strmější kurs. Podepsala smlouvu s Motor Music (sublabel Polygramu) a zjara 1995 natočila ve Stockholmu s producentem Clawfinger debut Herzeleid, který Rammstein otevřel dveře k masovější popularitě. Ze skladeb Asche zu Asche nebo Du riechst so gut se staly hity. V letech 1995, 1996 se německé sexteto věnovalo propagaci svého prvního alba. Koncertovalo např. s Project Pitchfork, se švédskými crossover rappery Clawfinger a brázdili sály po celé Evropě. Skupiny si všimnul také režisér David Lynch, jenž si do svého snímku Lost Highway vybral písně Heirate mich a Rammstein. Kapela využila nabyté popularity a v létě 1997 vydala druhou desku Sehnsucht, kterou připravovali zhruba půl roku na ostrově Malta. Kromě titulní skladby zahajované "voláním muezzina" patří mezi notoricky známé zejména Du hast. Firma Motor Music, zřejmě aby udržela pozornost publika, vydala v roce 1999 kompilaci obou desek pod všeobjímajícím názvem Very Best. Deska co do obalu i obsahu poněkud připomíná leckterý tzv. "bulharský originál", tedy "pirát". Aby toho nebylo málo, vyšla v témž roce další kompilace - album Live aus Berlin. Existuje i stejnojmenná videonahrávka, kde šestice stříbřitých robotů laškuje jak s ušními bubínky diváků, tak i s temnými záhyby lidské duše. Leckteré kousky z pódiové prezentace totiž evokují kapitoly z dobrodružství análního speleologa. Zvláště při jejich amerických koncertech byli místní strážci veřejných mravů tzv. auf. Toto "poškádlení análů svobody projevu" jim však posléze vyneslo nominaci na MTV Music Awards za nejlepší live vystoupení. Nové milénium přivítali Rammstein vydáním alba Mutter (2001). Materiál působí semknutě a vyzrále, nenajdete tu žádnou vatu. Některé skladby měly původně připravené jiné texty i názvy. Například se říká, že Sonne (pamatujete klip s vyšňupanou Sněhurkou, vykořisťovatelkou nebohých trpaslíků?) měla údajně být původně holdem slavnému rohovníkovi. Měla se jmenovat Klitschko/Der Boxer. Sportovec se s ní však prý neztotožnil a tak ji chlapci přepracovali. Prameny však neuvádějí, o kterého z boxerských bratrů Klitschkových šlo, zda Vladimira, nebo Vitalije.
Pro skutečné fajnšmekry vydala firma Motor Music záhadný kompakt s názvem Exclusive Collection (2001). Kromě obvyklých hitovek jsou zde dvě opravdové lahůdky: Das Model (cover skladby pionýrů elektroniky Kraftwerk) a pak Wut will nicht sterben (společná skladba Tilla Lindemanna se zasloužilou východoněmeckou rockovou formací Puhdys).
Kdo chce hořet, musí sám zapalovat
Ačkoliv jsou Rammstein ze sousedního Německa, koncertovali u nás zatím všehovšudy třikrát. Na konci listopadu 1995 předskakovali v pražském KD Eden tehdy již slavným Clawfinger jako neznámá germánská kapela. Ani napodruhé to Rammstein s vystoupením v Praze příliš nevytrhli. Kdo ví, nápad byl, aby kapela vystoupila v červnu 2001 na Strahově jako support australských rockových veteránů AC/DC. Otrávení Rammstein, kterým za denního světla byly jejich pyrotechnické efekty k ničemu, odehráli rutinérsky několik skladeb a beze slova odešli do zákulisí. Do třetice dorazil soubor do pražské Paegas Arény v listopadu 2001 a konečně mohli jeho členové být spokojeni. Zahráli průřez svojí tvorbou a vše zakončili předělávkou Depeche Mode Stripped. Nezapomněli ani na své pyromanské záliby, takže hořely stojany mikrofonů, svištěly rakety a nakonec došlo i na muže - pochodeň (inu, ein Mensch brennt...).
Netrvalo ale dlouho a o Rammstein nebylo na nějaký čas slyšet. Naštěstí se nenaplnily zaručené zvěsti, že kapela v podstatě dojela na ponorkovou nemoc. Říkalo se, že se budou všichni věnovat svým projektům a sólovým kariérám a soubor se už nikdy nedá dohromady. Podle vlastních slov si potřebovali jen odpočinout a vyříkat si představy o tom, jak by měla skupina dál fungovat. Atmosféra se pročistila a tak mohli začít pracovat na novém albu Reise, Reise. V dubnu nový materiál domixovali ve stockholmském studiu a v červnu se už objevil první singl Mein Teil. Tahle "kanibalská" píseň se, mimochodem, objevuje vedle songů třeba od The Cure, Lacuna Coil, Cradle Of Filth nebo Massive Attack na soundtracku Resident Evil: Apocalypse. Kolotoč může začít nanovo. Oheň stále hoří. Snad budou Rammstein již lépe připraveni i na stinné stránky úspěšné kariéry. A co že pro ně vlastně úspěch znamená?
V jednom z říjnových rozhovorů odpovídal Flake Lorenz na tuto otázku velmi zajímavě: "Pro mě je to třeba, když v jednom americkém stripbaru uvidíte holku, jak ke svému vystoupení využívá naší muziku. Nebo to, že pro nás udělali na singl Mein Teil remix Pet Shop Boys. Víme třeba i o tom, že v Čechách existuje naše revivalová kapela, která některé naše songy hraje líp než my." (Žel, soubor Rammstein Members Club v současné době nevystupuje - pozn. aut.). A to ještě kdyby věděl, že jedna z našich celoplošných televizí používá hudbu Rammstein jako podkres pod upoutávku na přenosy z motoristických závodů.
boxy
Stripped
Asi nejlepší videoklip pochystali Rammstein na svůj cover písně britských Depeche Mode. Využili známého dvoudílného filmu o olympiádě v Berlíně nazvaného Olympia. Záběry působí fascinujícím dojmem: socha Diskobola proměněná v živého atleta, běžící olympionik s hořící pochodní na břehu moře atd. Problém nastal v momentě, kdy se veřejnost dozvěděla, kdo je autorkou onoho filmu. Jednalo se o známou německou režisérku a fotografku Leni Riefenstahl (1902 - 2003), která byla mj. i "dvorní" Hitlerovou umělkyní.
Deska to není špatná. Je jen jiná, než jsem čekal.
(Martin Zbončák - fotbalista, záložník SK Slavia Praha)
Upřímně řečeno, novinka mě na první poslech trochu zklamala. Čekal jsem totiž už od úvodní Reise, Reise větší jízdu. To následující Mein Teil už šlape víc. Pokud bych to srovnal třeba s předchozím albem Mutter, připadá mi tahle deska trochu nevýrazná. Když jsem ji ale slyšel podruhé, potřetí, začal jsem tomu přicházet na chuť. Nejlepší skladby jsou podle mě Amerika a Moskau, to jsou opravdu pecky. Moskau má pro mě navíc zvláštní kouzlo, protože za Dynamo Moskva jsem skoro rok hrál. První, co se mi vybavilo, byl ten všudypřítomný moskevský smog. Z pomalejších věcí na závěr desky se mi docela líbí Ohne dich. Tím vším nechci říct, že ta deska je špatná. To ne, spíš je jiná, než co jsem od Rammstein čekal. Chápu ale, že nemůžou hrát pořád stejně.
Hodnocení: 5
časopis Rock&Pop 2004/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Rammstein-Chceme-videt-postel-v-plamenech~22~prosinec~2004/
Komentáře
&;
