20.9.2010 | Autor: Michal Šimeček | sekce: publicistika Rok trvalo, než práce na zprostředkování diváckého záznamu loňského koncertu Radiohead v Praze dobraly svého konce. Dvouhodinové vystoupení kultovní britské kapely bylo 23. srpna na Výstavišti v Holešovicích zaznamenáno na desítky ručních kamer, foťáků a také pár mobilů, měsíce neplacené dřiny pak fanouškům trval střih, následně došlo i na barevné úpravy a v závěru prací i k propojení filmu s audio stopou zaslanou přímo Radiohead. Výsledek? Silně podmanivý, maximálně autentický koncertní snímek, který ve svém celku funguje líp, než by asi většina lidí očekávala.

Jeho kvality ostatně potvrzuje i zařazení do programu filmového festivalu Ostrava Kamera Oko 2010. Ale nepředbíhejme…

Světový projekt s českou účastí

Radiohead Live in Praha je projekt stvořený fanoušky pro fanoušky. Jedná se, jak už bylo zmíněno výše, o divácký záznam koncertu britských Radiohead, avšak s profesionálním zvukem přímo z mixu zvukařů. Je celý ke stažení zdarma na adrese radiohead-prague.nataly.fr či k přímému zhlédnutí na serveru YouTube.com. Matkou projektu je jistá Francouzka Nataly, která se před evropským turné Radiohead v srpnu minulého roku rozhodla skrz internetová diskusní fóra zmobilizovat řady fanoušků z celého světa k natáčení na jednom z pěti plánovaných vystoupení v Rakousku, Česku, Polsku a Anglii.

Avšak to byl teprve první krůček na dlouhé cestě za vydáním celého DVD (výtvor je skutečně možno stáhnout i v tomto formátu). Kromě kameramanů se ještě musel poskládat tým produkčních, kteří by na materiálu zapracovali a poskládali jej rozumně dohromady. Tento tým měl ve svých řadách i jednoho Čecha, Vaška Chalupu, který byl ochoten odhalit stránkám Muzikus.cz pozadí celého projektu.

Na začátku se tedy vedly diskuze na internetových fórech. „Nataly se pokoušela udělat přehled o tom, kolik z lidí, kteří se jí ozvali, se chystá jít a natáčet na každý z pěti srpnových koncertů," blíže popisuje Vašek Chalupa, student Fakulty informatiky při ČVUT. Tehdy v létě byl ještě celý projekt v plenkách, s audio stopou přímo od Radiohead se dopředu nepočítalo (kapela samotná ani o žádném natáčení nevěděla) a nad Prahou coby místem určeným k nahrávání visel otazník.

Co nakonec způsobilo, že naše hlavní město v pomyslném souboji čtyř zemí zvítězilo? „Řada faktorů - do Prahy se chystal asi největší počet fanoušků z celého světa, tedy i hodně lidí, se kterými byla Nataly v kontaktu předem," tvrdí Chalupa. „Na velkých festivalech (případ Anglie a Rakouska – pozn. red.) je také asi velký problém získat na vytoužené vystoupení dobrá místa, zatímco v Praze řada lidí čekala na Radiohead už od poledne. Proto se z Prahy podařilo sehnat největší množství videí."

Stovky hodin digitálního střihu

Lidí, kteří na pražském Výstavišti natáčeli a poslali pak své nahrávky týmu kolem Nataly, bylo dle oficiálních záznamů na dvaašedesát – mezi nimi přirozeně i několik Čechů. Vašek Chalupa se spolu s třemi dalšími střihači musel vypořádat s obrovským množstvím dat, kterých hrubým odhadem čítalo na více než 400 GB. „Pro sdílení materiálu jsme měli trochu polní podmínky, většinu jsme měli nahranou na filesharingových službách jako Megaupload nebo Rapidshare. Tímto způsobem nám i většina "kameramanů" poskytla svůj záznam, ve výjimečných případech raději poslali vypálené DVD," přibližuje Chalupa.

Zpracování celé té masy videí by bylo pro jednotlivce asi neuskutečnitelné – Vašek a spol. si tak koncert rozdělil na čtyři části. Každý ze střihačů dostal na starost jednu čtvrtinu o šesti písních. Český střihač zpracoval závěrečnou část koncertu se skladbami Pyramid Song, These Are My Twisted Words, Airbag, The National Anthem, How To Disappear Completely a The Bends. Dvojskladbu True Love Waits – Everything In It’s Right Place, jež tehdy celý večer uzavírala, si vzal na starost jeho kolega Liam Donovan-Dolan.

„Samotný střih mi trval desítky, možná stovky hodin," říká Chalupa. „Svou práci jsem odvedl během zimy a jara, koneckonců jsem se připravoval k maturitě a proto jsem po několik týdnů se zbytkem týmu skoro nekomunikoval. Nadále jsem se ale snažil aspoň přispět svými nápady do tvůrčího procesu, protože celá naše spolupráce byla založena na vzájemné kontrole a pomoci," dodává s tím, že měl občas při práci problémy s nedostatkem kvalitních záběrů k použití a také se prý vyskytly potíže se synchronizací zvuku – audio stopy z videí se někdy rozjížděly s ostatními, což ale nakonec doladil Jeff Keiler, mimo to také jeden ze střihačů.


>> Radiohead Live in Praha - The Bends (youtube.com)

Při dotazu na druh používaného softwaru mi Vašek prozradil, že on sám pracoval pod operačním systémem Linux v programu Kdenlive. „Pořád někde čtu kritiku na Linux, kde se lidé naváží právě do nemožnosti práce s multimédii. Myslím ale, že to už dávno není pravda," zmiňuje a výsledek práce mu dává za pravdu. Ostatní pak pracovali s programy Final Cut Pro a iMovie.

Zaslání oficiálního audiozáznamu

První ukázka jejich práce vyšla teprve až v březnu a obsahovala ještě audio natočené z hlediště. Šlo o skladbu 2+2=5 a jak říká český střihač: „Ohlasy byly pozitivní, jen ten zvuk nebyl úplně nejlepší."

Nadešla proto chvíle zkontaktovat Radiohead. „Nataly kontaktovala management kapely, přeposlala jim hotový sestřih a oni si vyžádali další dva kousky a samozřejmě záruku, že jde o neziskový projekt a že nebudeme zvuk šířit samostatně. Pak už byla jen otázka času, než ve svých archivech našli konkrétní záznam a někdy v červnu jsme ho měli u sebe," říká Chalupa.

A s tím přichází největší trumf celého díla. I se sebelepší kamerou by byl celý koncert o ničem, kdyby na něm to, co je u hudby nejdůležitější, tedy zvuk, ztrácelo na kvalitě. Díky kladnému přístupu Radiohead, kteří jsou (nejen) díky revolučnímu vydání své poslední desky známí pro svou moderní pracovní filozofii, se tak sen tvůrců mohl stát skutečností. „Jsem přesvědčený, že většina kapel by na podobnou nabídku ani neodpověděla," míní o tom Chalupa. „Radiohead jsou ale opravdu velmi pokroková kapela a to nejen ve své hudbě, ale i v hudebním byznysu."

A já jsem upřímně řečeno stejného názoru a to se na rozdíl od Vaška mezi fanoušky Radiohead nijak zvlášť neřadím. Popravdě jsem byl před zhlédnutím celého koncertu opatrný a vlastně se mi do toho ani moc nechtělo. K Radiohead sice chovám jisté sympatie, ale pořádně od nich znám jen nejslavnější singly a album In Rainbows, další dva (The Bends a Kid A) jsem si kdysi poslechl jen z rychlíku. Jenže kvůli tomuto článku jsem si onen koncert stáhnout a přehrát musel... O to větší překvapení pak pro mě bylo, když jsem už po několika minutách seděl před obrazovkou jak přikovaný a nechal se celou tou nádherou unášet po dvě hodiny až na samotný závěr.

Byl to zvláštní zážitek plný barev, dynamiky a skvělého zvuku, který mě do sebe vtáhl víc než kdejaké regulérní, k prodeji vydané DVD. Vážně jsem nečekal, že bych po celou dobu sledování neměl ani jedinkrát potřebu podívat se na stopáž a zjistit, kdy už to všechno vlastně skončí. Vysvětluju si to jednak famózní světelnou show, kterou si Radiohead do Prahy přivezli, a která ani po těch dvou hodinách nepůsobí vůbec stereotypně, a jednak tím, že jsem po celou dobu filmu pozoroval pódium z úhlů, na které nejsem z profesionálních záznamů vůbec zvyklý.

Nápad udělat DVD z videozáznamů kamer, foťáků a sem tam i z mobilů byl dotažen k dokonalosti. Otevřenost internetového prostředí bývá nezřídka kdy kritizována, avšak v tomto případě můžeme sklízet plody. Komunikace, sdílení dat, zisk oficiální audio stopy i následné vydání, to všechno se událo prostřednictvím globální internetové sítě. Bez internetu by zkrátka nikdy nic takového vzniknout nemohlo.

Pro obyvatele Moravskoslezského kraje (či fanoušky filmu, kteří se 27. září budou vyskytovat v Ostravě) tak budiž letošní druhý ročník ostravského filmového festivalu OKO možností, jak si v komfortu kina vychutnat tento nevšední hudební zážitek – a člověk kvůli tomu ani nemusí být fanouškem Radiohead, jako spíš jen nadšencem do současné moderní hudby.