Radim Hladík: Studiové práci moc nevěřím, ale...
12.11.2009 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Firma Supraphon pokračuje v záslužném mapování dějin české populární hudby. Reprezentativní box devíti CD nazvaný jednoduše Blue Effect 1969 – 1989 přináší kolekci všech řadových desek legendární rockové skupiny Blue Effect plus jeden speciální bonusový disk navrch. Excelentního kytaristu Radima Hladíka tento počin samozřejmě těší, nicméně coby hudebník žije především současností a nezapomíná ani zkoušet se dívat vstříc blízké budoucnosti Blue Effectu.
Co tě napadne, když si chronologicky poslechneš všechny nahrávky Blue Effectu? Mezi prvním albem Meditace a prozatím poslední řadovou deskou 33 je obrovský hudební skok, o současné tváři kapely ani nemluvě.
Abych si poslechl svoje nahrávky a ještě k tomu všechny, to se nikdy nestane. Nemohu se totiž poslouchat nebo se na sebe dívat. Naše DVD Live & Life jsem ještě neviděl a pochybuji, že někdy uvidím. Já tyhle věci pouštím do života a ony si žijí vlastním životem, beze mě... Každopádně si ale myslím, že hudební vývoj v šedesátých a sedmdesátých letech byl proti dnešku velmi rychlý a překotný. Rok znamenal dnešních pět. Mám pocit, že dneska spíš přicházejí módní vlny než vývoj. Asi jsme měli štěstí, že skoro všechno bylo poprvé.
Ke kterému z vašich alb máš možná nejsilnější „citovou vazbu“?
To se v čase mění, ale asi to jsou Meditace a Svět hledačů. Tam jsme dali nejvíc pocitů a byli jsme si vzájemně nejblíž. Na jiných deskách se podepisovaly různé odstředivé vlivy.
Nemrzí tě zpětně, že éra Blue Effectu v 80. letech s Oldřichem Kellnerem a později Lubošem Pospíšilem za mikrofonem nebyla zaznamenána na žádné dlouhohrající desce?
S Oldou Kellnerem to nebyla nejšťastnější doba Blue Effectu... Luboš Pospíšil prosadil starý název kapely, ale přišel rok 1989 a všechno bylo jinak.
Jak vůbec jednotlivá období hodnotíš? Máš třeba pocit, že jste v některé fázi existence kapely vyloženě šlápli vedle?
V posledním období spolupráce s Fedorem Frešem (legendární slovenský baskytarista – pozn. aut.) jsme ulítli úplně jinam, než jsme chtěli. Po natočení LP Svitanie se z nás stalo kytarové Collegium Musicum, a proto jsme se s Fedorem rozloučili. On byl při aranžování tak rychlý, že nás úplně smáznul. Začali jsme hrát jeho muziku a to se nám zajídalo.
Poslední disk kompletu Blue Effect 1969 – 1989 je pojat jako sbírka singlů a rarit. Kde se ony dosud nevydané věci našly?
Jsou tam nejen singly, ale také třeba skladba Oldy Veselého Prosím, která se nevešla na Svět hledačů. Cítil jsem povinnost ji vydat, protože k nám patří. Bohužel jsem našel jen live nahrávku na kazetě, ale aspoň to, protože všichni mysleli, že je nenávratně ztracená. Pak je tam titulní skladba z Meditace, Král živých s Hutkovým textem. Jediná z původní, smazané české verze, která se ke mně dostala zvláštním způsobem až ze Slovenska a dokumentuje původní náladu „české strany“ Meditace. Je tam také úryvek ze zkoušky s Fedorem, dokumentující jeho převahu nad bigbítem.
Mám ještě asi dvacet kazet z koncertů z různých období, ale na to deváté CD se víc nevešlo. Snad příště. Pan Supraphon slíbil, že ještě něco vydá, pokud bude zájem.
Zároveň s 9CD-boxem se objevila i kniha vašeho někdejšího bedňáka a „historiografa“ Ivo Marka nazvaná Pravdomluvní vědí, že... Jde vyloženě o biografii Blue Effectu, nebo je tato publikace koncipována zcela jinak?
Je to už třetí díl Pravdomluvných. První dva vyšly před časem, ale snad to bude k mání i vcelku. Je tam všechno o Blue Effectu, ale i o životě. Vláďa Mišík říká, že Ivo je „sto Šabachů“. (smích) Má sloní paměť a pamatuje si i věci, na které bychom rádi zapomněli.
Jak pokročila příprava akustického alba Blue Effectu? A co už několik let zvažovaná regulérní nová řadová deska? Zanedlouho to bude už třicet let, co vyšla ta poslední...
Jedná se o akustické DVD. Jeden koncert z plzeňské synagogy už máme natočený, druhý točíme teď v říjnu v barokní kapli ve Smiřicích. A třetí natočíme tam, kde se cítíme doma – v pražské Babínce. Točíme s lidmi od filmu, takže bude na co koukat. Ta tři rozdílná prostředí nám umožní vybrat to, které se nejvíc hodí.
Studiové práci moc nevěřím, proto raději ty živáky, ale teď už nebude kam kličkovat a studiu se nevyhneme...
Kromě Blue Effectu stále vystupuješ také s Jaroslavem Hutkou. Pokračují nadále i komorní akustické recitály dua Mišík & Hladík, případně trojice Mišík & Hladík & Hrubý?
Ano, samozřejmě. Jezdím také s Paľo Hammelem a účastním se koncertů projektu Vivaldianno s Jardou Svěceným. Rozhodně se v důchodu nenudím!
Fotogalerie:
fotogalerie
Firma Supraphon pokračuje v záslužném mapování dějin české populární hudby. Reprezentativní box devíti CD nazvaný jednoduše Blue Effect 1969 – 1989 přináší kolekci všech řadových desek legendární rockové skupiny Blue Effect plus jeden speciální bonusový disk navrch. Excelentního kytaristu Radima Hladíka tento počin samozřejmě těší, nicméně coby hudebník žije především současností a nezapomíná ani zkoušet se dívat vstříc blízké budoucnosti Blue Effectu.Co tě napadne, když si chronologicky poslechneš všechny nahrávky Blue Effectu? Mezi prvním albem Meditace a prozatím poslední řadovou deskou 33 je obrovský hudební skok, o současné tváři kapely ani nemluvě.
Abych si poslechl svoje nahrávky a ještě k tomu všechny, to se nikdy nestane. Nemohu se totiž poslouchat nebo se na sebe dívat. Naše DVD Live & Life jsem ještě neviděl a pochybuji, že někdy uvidím. Já tyhle věci pouštím do života a ony si žijí vlastním životem, beze mě... Každopádně si ale myslím, že hudební vývoj v šedesátých a sedmdesátých letech byl proti dnešku velmi rychlý a překotný. Rok znamenal dnešních pět. Mám pocit, že dneska spíš přicházejí módní vlny než vývoj. Asi jsme měli štěstí, že skoro všechno bylo poprvé.
Ke kterému z vašich alb máš možná nejsilnější „citovou vazbu“?
To se v čase mění, ale asi to jsou Meditace a Svět hledačů. Tam jsme dali nejvíc pocitů a byli jsme si vzájemně nejblíž. Na jiných deskách se podepisovaly různé odstředivé vlivy.
Nemrzí tě zpětně, že éra Blue Effectu v 80. letech s Oldřichem Kellnerem a později Lubošem Pospíšilem za mikrofonem nebyla zaznamenána na žádné dlouhohrající desce?
S Oldou Kellnerem to nebyla nejšťastnější doba Blue Effectu... Luboš Pospíšil prosadil starý název kapely, ale přišel rok 1989 a všechno bylo jinak.
Jak vůbec jednotlivá období hodnotíš? Máš třeba pocit, že jste v některé fázi existence kapely vyloženě šlápli vedle?
V posledním období spolupráce s Fedorem Frešem (legendární slovenský baskytarista – pozn. aut.) jsme ulítli úplně jinam, než jsme chtěli. Po natočení LP Svitanie se z nás stalo kytarové Collegium Musicum, a proto jsme se s Fedorem rozloučili. On byl při aranžování tak rychlý, že nás úplně smáznul. Začali jsme hrát jeho muziku a to se nám zajídalo.
Poslední disk kompletu Blue Effect 1969 – 1989 je pojat jako sbírka singlů a rarit. Kde se ony dosud nevydané věci našly?
Jsou tam nejen singly, ale také třeba skladba Oldy Veselého Prosím, která se nevešla na Svět hledačů. Cítil jsem povinnost ji vydat, protože k nám patří. Bohužel jsem našel jen live nahrávku na kazetě, ale aspoň to, protože všichni mysleli, že je nenávratně ztracená. Pak je tam titulní skladba z Meditace, Král živých s Hutkovým textem. Jediná z původní, smazané české verze, která se ke mně dostala zvláštním způsobem až ze Slovenska a dokumentuje původní náladu „české strany“ Meditace. Je tam také úryvek ze zkoušky s Fedorem, dokumentující jeho převahu nad bigbítem.
Mám ještě asi dvacet kazet z koncertů z různých období, ale na to deváté CD se víc nevešlo. Snad příště. Pan Supraphon slíbil, že ještě něco vydá, pokud bude zájem.
Zároveň s 9CD-boxem se objevila i kniha vašeho někdejšího bedňáka a „historiografa“ Ivo Marka nazvaná Pravdomluvní vědí, že... Jde vyloženě o biografii Blue Effectu, nebo je tato publikace koncipována zcela jinak?
Je to už třetí díl Pravdomluvných. První dva vyšly před časem, ale snad to bude k mání i vcelku. Je tam všechno o Blue Effectu, ale i o životě. Vláďa Mišík říká, že Ivo je „sto Šabachů“. (smích) Má sloní paměť a pamatuje si i věci, na které bychom rádi zapomněli.
Jak pokročila příprava akustického alba Blue Effectu? A co už několik let zvažovaná regulérní nová řadová deska? Zanedlouho to bude už třicet let, co vyšla ta poslední...
Jedná se o akustické DVD. Jeden koncert z plzeňské synagogy už máme natočený, druhý točíme teď v říjnu v barokní kapli ve Smiřicích. A třetí natočíme tam, kde se cítíme doma – v pražské Babínce. Točíme s lidmi od filmu, takže bude na co koukat. Ta tři rozdílná prostředí nám umožní vybrat to, které se nejvíc hodí.
Studiové práci moc nevěřím, proto raději ty živáky, ale teď už nebude kam kličkovat a studiu se nevyhneme...
Kromě Blue Effectu stále vystupuješ také s Jaroslavem Hutkou. Pokračují nadále i komorní akustické recitály dua Mišík & Hladík, případně trojice Mišík & Hladík & Hrubý?
Ano, samozřejmě. Jezdím také s Paľo Hammelem a účastním se koncertů projektu Vivaldianno s Jardou Svěceným. Rozhodně se v důchodu nenudím!
Zajímavosti:
Album Nová syntéza, společný projekt tehdejšího Modrého Efektu a Jazzového orchestru československého rozhlasu z roku 1971, před časem tak zaujal členy francouzského elektronicko-tanečního projektu One-T, že na samplech z této desky postavili základy vlastních tracků. Takto vzniklé album se nejen ve Francii setkalo s až nečekaným ohlasem.
V 90. letech, kdy se Blue Effect nacházel ve stadiu dočasné hibernace, se Radim Hladík věnoval hlavně akustickému hraní s Jaroslavem Hutkou a Dášou Andrtovou, nicméně coby producent desky 1. signální také stál u začátků slávy Chinaski; ve studiu asistoval rovněž skupině Walk Choc Ice. A vůbec se snažil sledovat dění na mladé rockové scéně, třeba jako porotce v soutěži Jim Beam Music. Patrně už tehdy v jeho hlavě uzrálo rozhodnutí, že pokud Blue Effect někdy znovu postaví na nohy, rozhodně to nebude s jeho vrstevníky...
Album Nová syntéza, společný projekt tehdejšího Modrého Efektu a Jazzového orchestru československého rozhlasu z roku 1971, před časem tak zaujal členy francouzského elektronicko-tanečního projektu One-T, že na samplech z této desky postavili základy vlastních tracků. Takto vzniklé album se nejen ve Francii setkalo s až nečekaným ohlasem.
V 90. letech, kdy se Blue Effect nacházel ve stadiu dočasné hibernace, se Radim Hladík věnoval hlavně akustickému hraní s Jaroslavem Hutkou a Dášou Andrtovou, nicméně coby producent desky 1. signální také stál u začátků slávy Chinaski; ve studiu asistoval rovněž skupině Walk Choc Ice. A vůbec se snažil sledovat dění na mladé rockové scéně, třeba jako porotce v soutěži Jim Beam Music. Patrně už tehdy v jeho hlavě uzrálo rozhodnutí, že pokud Blue Effect někdy znovu postaví na nohy, rozhodně to nebude s jeho vrstevníky...
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Radim-Hladik-Studiove-praci-moc-neverim-ale~12~listopad~2009/
