Punk A.D. 2002
5.11.2002 | Autoři: Petr Korál, Alex Švamberk | sekce: publicistika
Nemůže být sporu o tom, že punk rock stále existuje a dokonce že ani tolik let po svém 'vynalezení' neživoří někde na zastrčené periferii posluchačského zájmu. Ovšem samozřejmě lze nastolit otázku, co vlastně dneska je punk.
Muzika, kterou přesně před čtvrtstoletím převrátili Anglii (a následně zbytek světa) naruby Sex Pistols, The Clash a spol.? I v dnešním undergroundu pořád oblíbený pozdější razantnější a agresivnější styl '82 (The Exploited, Crass atd.), jehož zámořským ekvivalentem může být původní hardcore (ostatně občas nazývaný HC/punk)? Anebo novodobý americký skejťácký neopunk, dovedený ke komerční dokonalosti skupinami The Offspring či Blink 182? Chcete-li, tohle všechno můžete označovat jako punk rock.
Stejně tak je pravda, že punk nezmizel ani z domácích pódií (všechny rozhovory v 'zahraniční sekci' vznikly při českých koncertech zde představených skupin) a jeho posluchači rozhodně nevymřeli. Naopak, v posledních dvou, třech letech se - byť za nevalného zájmu médií, o větších gramofirmách ani nemluvě - na tuzemské punk & HC scéně mnohé změnilo a odehrává se tam ledacos zajímavého. I k tomu tudíž zákonitě směřovalo povídání se členy populárních skupin Šanov I a Totální nasazení.
Natužte číra a vrhněte se do pogování, vlastně do čtení.
D.O.A.
Vancouverští D.O.A., vedení zpěvákem a kytaristou Joeyem 'Shitheadem' Keithleyem (posledním z původních členů) nejsou tak slavní jako Dead Kennedys. Ale právě oni pomohli rozšířit termín hard core, který se objevil v názvu jejich druhého alba a heslem Talk-Action = O dali jasně najevo, že samotná sebekritičtější slova nestačí.
Jestli se nemýlím, patříte k nejdéle působícím kapelám na punkové scéně...
To ano. Nejdéle hrající punkovou skupinou UK Subs: když nebudu počítat Sex Pistols, neboť dvacet let nehráli, tak po Dickies, kteří jsou napůl punk a napůl pop, jsme třetí nejdéle fungující punkovou kapelou. V roce 1977 jsme viděli Ramones, kteří přijeli do Vancouveru. Kromě nás je skoro nikdo neznal a v rádiu nabízeli lístky na koncert zdarma. Šli jsme a ve stejném roce založili The Skulls; s těmi jsme hráli šest měsíců a v únoru 1978 postavili D.O.A.
Změnilo se pro vás za ta léta něco?
Když jsem začínal, byl jsem kluk, a tak jsem se mohl snadno plně odevzdat hudbě, protože jsem ještě neměl takové zkušenosti. A pořád tu ještě zůstává živé vystupování a snaha vybudit lidi.
Není to ale pomalu stejné, jako chodit do továrny?
Tak trochu jo, proto teď děláme nanejvýš tří- čtyřtýdenní šňůry, zatímco dříve turné trvala půl roku a hráli jsme každou noc. Dělám totiž talk show v internetovém rádiu, rozhovory s hudebníky, herci a politiky, kteří přijedou do města. Je to hodně jiné než hrát, a přitom podobné, protože je to také o komunikaci s lidmi. Pro mě to znamenalo působit politicky (v kanadské Straně zelených, za kterou dokonce v roce 1996 kandidoval ve volbách - pozn. aut.), ale také cestovat na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl. Loni jsem jel na deset dvanáct dní poprvé v životě do Japonska a zcela mě to tam fascinovalo, protože jejich kultura je zcela odlišná. Navenek to vypadá, že jsou pozápadnění, ale po pár dnech vidíte, že je to jen tenký nátěr, reprezentovaný McDonaldem a tímhle svinstvem. Ale i v hudbě se snažím dělat různé věci, třeba jsem nahrál folkové akustické album.
Jak jste se dostal k folku?
Když jsem jako dítě vyrůstal, byl jsem ovlivněn nejen Jimi Hednrixem, ale také Bobem Dylanem a Woodym Guthriem, který pro mě představoval hrdinu amerického folku. A vždycky jsem se tohle všechno snažil dostat do své tvorby.
Pojímáte svou hudbu jako politické poselství?
Politika je její velkou součástí, ale představuje jen jeden z prvků. S D.O.A chci dělat hlasitý rock'n'roll. Je to sice dobrá zábava a hodně vypitých piv, ale současně se snažíme něco říkat. Proto máme na novém album píseň Just Say No To The WTO, takže se snažíme vyjádřit určité poselství. Kdyby ale všechny byly vážné, bylo by obtížné je poslouchat. Snažím se to vyvážit tak, jak to dělali The Clash, kteří psali politické písně, ale vedle nich hráli Brand New Cadillac.
Nakolik D.O.A. inspirovali tvůrce filmu Hard Core Logo?
Ani ne tak režiséra, který četl stejnojmennou knihu, a řekl si 'tohle je dobrý příběh', jako spíše jejího autora. Kniha stojí čistě na příběhu D.O.A, jen jména jsou pozměněná. Režisér odvedl dobrou práci, je to dobrý hudební film. Byli jsme u natáčení, tým chtěl třeba vidět všechna videa D.O.A, aby poznali, jak taková kapela vypadala. Režisér myslím udělal jedinou chybu, která souvisí s tím, že pochází z Toronta. Nechal kapelu cestovat napříč Kanadou, byť jsme byli spojení se scénou na západním pobřeží a jezdili mezi Vancouverem, Seattlem, San Franciskem, L.A. a San Diegem. Také pominul, kolik v této hudbě bylo politiky - a teď nemám na mysli jen Dead Kennedys, kteří byly přímo političtí stejně jako The Clash -, ale také Black Flag nebo Circle Jerks.
Alex Švamberk
Dead Kennedys
Jsou nejen nejznámější americkou punkovou kapelou, ale asi i nejvýznamnější představitelé politického punku. Svědčí o tom i zájem o koncerty znovuobnoveného souboru, která ovšem vystupuje bez legendárního zpěváka Jella Biafry.
Ten se se zbylou trojicí soudí; navíc označuje znovuobnovené Mrtvé Kennedye za karaoke a 'Great Rock'n'Roll Swindle'. Připomíná též, že nový zpěvák Brandon Cruz byl dětskou hvězdou seriálu The Courtship of Eddie's Father, pomíjí ale, že jednu z písní jeho kapely Dr. Know natočili Slayer na album Undisputed Attitude. Faktem je, že Dead Kennedys, jejichž mluvčím se stal kytarista East Bay Ray, opět vystupují a kritika koncertů je příznivá.
Jaké to je vrátit se?
Opravdu dobré, ale my to neplánovali. Když jsme vydali koncertní album Dead Kennedys Mutiny On The Bay, Klaus, D.H. a já jsme se chystali na křest do Los Angeles, abychom tam pozdravili pár lidí a podepsali jim desky. Mělo tam hrát pár kapel v čele s Angry Samoans a Statics a D.H. se mě zeptal, jestli bychom po nich nemohli vystoupit. Nijak jsme to neavizovali - i když jsme zkoušeli - a přesto byl sál vyprodaný. Z půlky to byli staří fandové, ale z druhé mladí kluci, kteří nás nikdy nemohli vidět. Všichni byli úplně zaskočení entuziasmem kapely.
Jaké je to vystupovat pod hlavičkou Dead Kennedys bez Biafry, který byl pro mnohé hlavní postavou kapely?
Hodně lidí si skutečně spojovalo skupinu jen s Biafrou, ale Dead Kenndys stojí na spolupráci, tak začali a pořád to platí. Biafra hrál důležitou roli při vytváření tváře kapely, uměl pracovat s médii. Dokonce tak dobře, že novináři byli zmateni, když zjistili, že hrajeme, protože on řekl, že Dead Kennedys se už nikdy nedají dohromady. Také napsal většinu textů - tedy ne všechny, ale nějakých osmdesát, devadesát procent. Ovšem poselství vytvářela celá kapela a to zůstalo stejné, podobně jako hudba. A u Dead Kennedys je poselství důležitější než kterákoli z osob v kapele. I když si to někteří lidí myslí, punk není žádné náboženství s danými zákony a panteonem. A jak lidé dospívají, uvědomí si, co má větší význam, zda idea nebo rocková hvězda u mikrofonu.
Mluvíte o poselství. Považujete skupinu za politickou?
My jsme rocková kapela, ale přinášíme i politické názory. Nemáme program, nechceme a ani neříkáme lidem, co by si měli myslet, ale ukazujeme jim pokrytectví, lži, poskytujeme jim informace.
Musí být punk politický?
Ne, osobně mám rád pop punk; lidé se mě často ptají na Green Day a já jím říkám, že jsou skvělí. Vypadá to, jako by zapomněli, že Ramones byli taky punk, že není nutné být pořád politický.
Napadlo vás, že by vaše písně mohly fungovat i po dvaceti letech?
Neuvažoval jsem o tom, ale kupodivu fungují. A je smutné, kolik písní neztratilo svou platnost. Třeba Holiday In Cambodia o amerických studentech v univerzitních městečkách. Nevím, jak je tomu v České republice, ale u nás se starají jen o svoje věci a vůbec je nezajímají celosvětové problémy. Až události, ke kterým dojde ve Spojených státech, jako třeba ty z 11. září, to změní. Někdy malinko změníme slova, třeba Reaganovo jméno jsme nahradili Bushovým. Některé písně ale nejde aktualizovat, což je třeba případ California über alles.
Zmínil jste hudbu, jak vznikl osobitý sound kapely?
Je to dáno kombinací čtyř muzikantů, z nichž každý poslouchal odlišný druh hudby. Klaus má velkou kolekci standardních desek na 78 otáček z 20. a 3O let. Ani já neposlouchal hudbu 70. let, ve kterých jsem vyrůstal, ale psychedelii let šedesátých, zatímco můj otec si raději pouštěl Ellingtona než Sintaru. D.H. vyrůstal na tehdy aktuální černé hudbě a Jello na metalu.
A proč jste se rozešli? Bylo to kvůli potížím se zákony?
Ty jsme sice měli, ale na rozchodu jsme se dohodli v lednu 1986, neboť jsme nebyli schopni dál rozvíjet svůj styl. Jen jsme to hned neoznámili, počkali jsme do března, protože jsme měli hodně hotových písní. Natočili jsme ještě Bedtime For Democracy a odehráli pár koncertů.
Myslíte si, že se vám nyní podaří kapelu posunout? Máte už nějaký nový materiál?
Jsme tak zaměstnaní koncerty, že jsme neměli možnost zajít tak daleko. Ale možné je všechno. Uvidíme.
Alex Švamberk
www.deadkennedys.com
www.worldwidepunk.com
www.alternativetentacles.com
Totální nasazení:
Nejsme punk, ale punk rock!
Slánská trojice Totální nasazení si rozhodně nemůže stěžovat na nějakou posluchačskou nepřízeň. S naprosto minimální, tj. téměř nulovou 'medializací' dokáže přitáhnout na svoje koncerty (případně na společné akce třeba se spřízněnými Jaksi taksi) takové množství lidí, o jakém si i mnohé daleko slavnější a 'větší' kapely mohou nechat jenom zdát. Stačí jim k tomu pár akordů, jednoduché, chytlavé melodie a nestrojenost a civilnost v textech i vystupování. Že je to málo? Proboha proč?! Aniž bych se chtěl uchylovat k frázi, že rock'n'roll přece vznikl jako zábava a že Totální nasazení je nejen zábava, ale dokonce zábava 'o něčem'...
Důkazem budiž i letošní nové - v pořadí již páté, a to nepočítám demokazety! - album Crabalaganja (mimochodem, zkuste si název rozložit na části a dojde vám ten fór, završený příslušně vtipně pojatým bookletem). Pokračuje v linii přímočarých písniček, kterou odstartovala už deska chaluhensis. Na první dvě mnohem alternativněji pojatá alba Stínohry a Pocta době, zřetelně ovlivněná zejména legendárními F.P.B., můžete s definitivní platností zapomenout, což potvrzuje i zpívající basák TN Sváťa Šváb. "Přece jenom už nejsme úplně nejmladší a ač máme alternativu všichni a pořád rádi, to, co hrajeme těch několik posledních let, je nám daleko bližší. Myslím tím rychlou, melodickou muziku s trochou legrace i šťourání do běžných životních problémů. Přesně o tom je Crabalaganja." Zvláštní je na tom skutečnost, že většina skupin má přesně opačný hudební vývoj než TN - od punku k nějaké složitější muzice...
A jsme u jádru pudla: jsou 'Totáči' vůbec punk? Nedávno mne při jednom jejich vystoupení odchytil pamětník zlatých, resp. starých časů tuzemského punku a rozpačitě vece: "nevím, jestli je to dobrý nebo ne, ale punk to rozhodně není!" Problémy s ortodoxními punkery však Slánští kupodivu nemají. "My se totiž nikdy k punku moc nehlásili," vysvětluje Sváťa. "Do punku nás šoupli lidi. Když jsme před těmi deseti, jedenácti lety začínali hrát, ostatní řekli, že to je punk..." Sváťa dokonce rozlišuje - pro leckoho možná nepochopitelně - mezi punkem a punk rockem. "Když už se nás někdo ptá, říkám, že hrajeme melodický punk rock, přičemž kladu důraz na slova 'melodický' a 'rock'. Já za skutečnej punk považuju Čertůf punk, N.V.Ú. nebo Zeměžluč. Ale na druhou stranu, Clash jsou taky nazýváni punkem, a přitom v dnešním měřítku... rozumíme si?" V tomhle světle určitě.
Vzdor výše uvedenému TN často hraje na punkových přehlídkách a festivalech a Sváťa si pochopitelně všiml, že na punk chodí v posledních zhruba dvou, možná třech letech opravdu hodně lidí. Každopádně (z obecného pohledu, v individuálních případech to může být jinak) daleko víc, než před pár roky. "Vidím to třeba na festivalu Rock na Valníku, kterej pořádáme ve Slaném. Kdyby tam nebyli lidi, co přijeli na punkové kapely, moc návštěvníků bychom neměli. Ano, myslím si, že tahle muzika zažívá velkej návrat. Nedokážu říct, čím to je způsobeno, ale podle mne určitě ne tím, že by lidi, co chodí na punkové akce, poslouchali Offspring. A chodí jich hodně, a nejen na nás - třeba na N.V.Ú. nebo Jaksi taksi jakbysmet. Ovšem na Totální nasazení nechodí zdaleka jen pankáči, ale spíš všehochuť nejrůznějších posluchačů. Třeba středoškoláci, kteří chodili nebo chodí na Znouzectnost a podobné kapelky." Dnešní návštěvníci punkových koncertů jsou také velice mladí; drtivá většina z nich osobně nezažila punkrockový boom v Čechách na přelomu 80. a 90. let, protože tehdy mnozí byli teprve v mateřské škole... "Samozřejmě, že je mezi nimi i spousta takových, pro který je to jenom určitá móda," připouští Sváťa. "V téhle souvislosti mě baví, když nám někdo vyčítá, že se blížíme ke komerci. Přitom dotyčnému je třeba šestnáct, sedmnáct a je téměř jisté, že až mu bude jako nám, nebude mít s touhle muzikou už nic společného."
Komerce a TN? Hm, maximální komercí pro někoho mohlo být, že vydavatelské společnosti totiž ještě nezjistily, že i domácí punk a neo punk - včetně Totálního nasazení - takříkajíc táhne. Jejich škoda, ale vlastně... není to v zájmu skupin samotných možná lepší?
Petr Korál
Nemůže být sporu o tom, že punk rock stále existuje a dokonce že ani tolik let po svém 'vynalezení' neživoří někde na zastrčené periferii posluchačského zájmu. Ovšem samozřejmě lze nastolit otázku, co vlastně dneska je punk.
Muzika, kterou přesně před čtvrtstoletím převrátili Anglii (a následně zbytek světa) naruby Sex Pistols, The Clash a spol.? I v dnešním undergroundu pořád oblíbený pozdější razantnější a agresivnější styl '82 (The Exploited, Crass atd.), jehož zámořským ekvivalentem může být původní hardcore (ostatně občas nazývaný HC/punk)? Anebo novodobý americký skejťácký neopunk, dovedený ke komerční dokonalosti skupinami The Offspring či Blink 182? Chcete-li, tohle všechno můžete označovat jako punk rock.
Stejně tak je pravda, že punk nezmizel ani z domácích pódií (všechny rozhovory v 'zahraniční sekci' vznikly při českých koncertech zde představených skupin) a jeho posluchači rozhodně nevymřeli. Naopak, v posledních dvou, třech letech se - byť za nevalného zájmu médií, o větších gramofirmách ani nemluvě - na tuzemské punk & HC scéně mnohé změnilo a odehrává se tam ledacos zajímavého. I k tomu tudíž zákonitě směřovalo povídání se členy populárních skupin Šanov I a Totální nasazení.
Natužte číra a vrhněte se do pogování, vlastně do čtení.
D.O.A.
Vancouverští D.O.A., vedení zpěvákem a kytaristou Joeyem 'Shitheadem' Keithleyem (posledním z původních členů) nejsou tak slavní jako Dead Kennedys. Ale právě oni pomohli rozšířit termín hard core, který se objevil v názvu jejich druhého alba a heslem Talk-Action = O dali jasně najevo, že samotná sebekritičtější slova nestačí.
Jestli se nemýlím, patříte k nejdéle působícím kapelám na punkové scéně...
To ano. Nejdéle hrající punkovou skupinou UK Subs: když nebudu počítat Sex Pistols, neboť dvacet let nehráli, tak po Dickies, kteří jsou napůl punk a napůl pop, jsme třetí nejdéle fungující punkovou kapelou. V roce 1977 jsme viděli Ramones, kteří přijeli do Vancouveru. Kromě nás je skoro nikdo neznal a v rádiu nabízeli lístky na koncert zdarma. Šli jsme a ve stejném roce založili The Skulls; s těmi jsme hráli šest měsíců a v únoru 1978 postavili D.O.A.
Změnilo se pro vás za ta léta něco?
Když jsem začínal, byl jsem kluk, a tak jsem se mohl snadno plně odevzdat hudbě, protože jsem ještě neměl takové zkušenosti. A pořád tu ještě zůstává živé vystupování a snaha vybudit lidi.
Není to ale pomalu stejné, jako chodit do továrny?
Tak trochu jo, proto teď děláme nanejvýš tří- čtyřtýdenní šňůry, zatímco dříve turné trvala půl roku a hráli jsme každou noc. Dělám totiž talk show v internetovém rádiu, rozhovory s hudebníky, herci a politiky, kteří přijedou do města. Je to hodně jiné než hrát, a přitom podobné, protože je to také o komunikaci s lidmi. Pro mě to znamenalo působit politicky (v kanadské Straně zelených, za kterou dokonce v roce 1996 kandidoval ve volbách - pozn. aut.), ale také cestovat na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl. Loni jsem jel na deset dvanáct dní poprvé v životě do Japonska a zcela mě to tam fascinovalo, protože jejich kultura je zcela odlišná. Navenek to vypadá, že jsou pozápadnění, ale po pár dnech vidíte, že je to jen tenký nátěr, reprezentovaný McDonaldem a tímhle svinstvem. Ale i v hudbě se snažím dělat různé věci, třeba jsem nahrál folkové akustické album.
Jak jste se dostal k folku?
Když jsem jako dítě vyrůstal, byl jsem ovlivněn nejen Jimi Hednrixem, ale také Bobem Dylanem a Woodym Guthriem, který pro mě představoval hrdinu amerického folku. A vždycky jsem se tohle všechno snažil dostat do své tvorby.
Pojímáte svou hudbu jako politické poselství?
Politika je její velkou součástí, ale představuje jen jeden z prvků. S D.O.A chci dělat hlasitý rock'n'roll. Je to sice dobrá zábava a hodně vypitých piv, ale současně se snažíme něco říkat. Proto máme na novém album píseň Just Say No To The WTO, takže se snažíme vyjádřit určité poselství. Kdyby ale všechny byly vážné, bylo by obtížné je poslouchat. Snažím se to vyvážit tak, jak to dělali The Clash, kteří psali politické písně, ale vedle nich hráli Brand New Cadillac.
Nakolik D.O.A. inspirovali tvůrce filmu Hard Core Logo?
Ani ne tak režiséra, který četl stejnojmennou knihu, a řekl si 'tohle je dobrý příběh', jako spíše jejího autora. Kniha stojí čistě na příběhu D.O.A, jen jména jsou pozměněná. Režisér odvedl dobrou práci, je to dobrý hudební film. Byli jsme u natáčení, tým chtěl třeba vidět všechna videa D.O.A, aby poznali, jak taková kapela vypadala. Režisér myslím udělal jedinou chybu, která souvisí s tím, že pochází z Toronta. Nechal kapelu cestovat napříč Kanadou, byť jsme byli spojení se scénou na západním pobřeží a jezdili mezi Vancouverem, Seattlem, San Franciskem, L.A. a San Diegem. Také pominul, kolik v této hudbě bylo politiky - a teď nemám na mysli jen Dead Kennedys, kteří byly přímo političtí stejně jako The Clash -, ale také Black Flag nebo Circle Jerks.
Alex Švamberk
Dead Kennedys
Jsou nejen nejznámější americkou punkovou kapelou, ale asi i nejvýznamnější představitelé politického punku. Svědčí o tom i zájem o koncerty znovuobnoveného souboru, která ovšem vystupuje bez legendárního zpěváka Jella Biafry.
Ten se se zbylou trojicí soudí; navíc označuje znovuobnovené Mrtvé Kennedye za karaoke a 'Great Rock'n'Roll Swindle'. Připomíná též, že nový zpěvák Brandon Cruz byl dětskou hvězdou seriálu The Courtship of Eddie's Father, pomíjí ale, že jednu z písní jeho kapely Dr. Know natočili Slayer na album Undisputed Attitude. Faktem je, že Dead Kennedys, jejichž mluvčím se stal kytarista East Bay Ray, opět vystupují a kritika koncertů je příznivá.
Jaké to je vrátit se?
Opravdu dobré, ale my to neplánovali. Když jsme vydali koncertní album Dead Kennedys Mutiny On The Bay, Klaus, D.H. a já jsme se chystali na křest do Los Angeles, abychom tam pozdravili pár lidí a podepsali jim desky. Mělo tam hrát pár kapel v čele s Angry Samoans a Statics a D.H. se mě zeptal, jestli bychom po nich nemohli vystoupit. Nijak jsme to neavizovali - i když jsme zkoušeli - a přesto byl sál vyprodaný. Z půlky to byli staří fandové, ale z druhé mladí kluci, kteří nás nikdy nemohli vidět. Všichni byli úplně zaskočení entuziasmem kapely.
Jaké je to vystupovat pod hlavičkou Dead Kennedys bez Biafry, který byl pro mnohé hlavní postavou kapely?
Hodně lidí si skutečně spojovalo skupinu jen s Biafrou, ale Dead Kenndys stojí na spolupráci, tak začali a pořád to platí. Biafra hrál důležitou roli při vytváření tváře kapely, uměl pracovat s médii. Dokonce tak dobře, že novináři byli zmateni, když zjistili, že hrajeme, protože on řekl, že Dead Kennedys se už nikdy nedají dohromady. Také napsal většinu textů - tedy ne všechny, ale nějakých osmdesát, devadesát procent. Ovšem poselství vytvářela celá kapela a to zůstalo stejné, podobně jako hudba. A u Dead Kennedys je poselství důležitější než kterákoli z osob v kapele. I když si to někteří lidí myslí, punk není žádné náboženství s danými zákony a panteonem. A jak lidé dospívají, uvědomí si, co má větší význam, zda idea nebo rocková hvězda u mikrofonu.
Mluvíte o poselství. Považujete skupinu za politickou?
My jsme rocková kapela, ale přinášíme i politické názory. Nemáme program, nechceme a ani neříkáme lidem, co by si měli myslet, ale ukazujeme jim pokrytectví, lži, poskytujeme jim informace.
Musí být punk politický?
Ne, osobně mám rád pop punk; lidé se mě často ptají na Green Day a já jím říkám, že jsou skvělí. Vypadá to, jako by zapomněli, že Ramones byli taky punk, že není nutné být pořád politický.
Napadlo vás, že by vaše písně mohly fungovat i po dvaceti letech?
Neuvažoval jsem o tom, ale kupodivu fungují. A je smutné, kolik písní neztratilo svou platnost. Třeba Holiday In Cambodia o amerických studentech v univerzitních městečkách. Nevím, jak je tomu v České republice, ale u nás se starají jen o svoje věci a vůbec je nezajímají celosvětové problémy. Až události, ke kterým dojde ve Spojených státech, jako třeba ty z 11. září, to změní. Někdy malinko změníme slova, třeba Reaganovo jméno jsme nahradili Bushovým. Některé písně ale nejde aktualizovat, což je třeba případ California über alles.
Zmínil jste hudbu, jak vznikl osobitý sound kapely?
Je to dáno kombinací čtyř muzikantů, z nichž každý poslouchal odlišný druh hudby. Klaus má velkou kolekci standardních desek na 78 otáček z 20. a 3O let. Ani já neposlouchal hudbu 70. let, ve kterých jsem vyrůstal, ale psychedelii let šedesátých, zatímco můj otec si raději pouštěl Ellingtona než Sintaru. D.H. vyrůstal na tehdy aktuální černé hudbě a Jello na metalu.
A proč jste se rozešli? Bylo to kvůli potížím se zákony?
Ty jsme sice měli, ale na rozchodu jsme se dohodli v lednu 1986, neboť jsme nebyli schopni dál rozvíjet svůj styl. Jen jsme to hned neoznámili, počkali jsme do března, protože jsme měli hodně hotových písní. Natočili jsme ještě Bedtime For Democracy a odehráli pár koncertů.
Myslíte si, že se vám nyní podaří kapelu posunout? Máte už nějaký nový materiál?
Jsme tak zaměstnaní koncerty, že jsme neměli možnost zajít tak daleko. Ale možné je všechno. Uvidíme.
Alex Švamberk
www.deadkennedys.com
www.worldwidepunk.com
www.alternativetentacles.com
Totální nasazení:
Nejsme punk, ale punk rock!
Slánská trojice Totální nasazení si rozhodně nemůže stěžovat na nějakou posluchačskou nepřízeň. S naprosto minimální, tj. téměř nulovou 'medializací' dokáže přitáhnout na svoje koncerty (případně na společné akce třeba se spřízněnými Jaksi taksi) takové množství lidí, o jakém si i mnohé daleko slavnější a 'větší' kapely mohou nechat jenom zdát. Stačí jim k tomu pár akordů, jednoduché, chytlavé melodie a nestrojenost a civilnost v textech i vystupování. Že je to málo? Proboha proč?! Aniž bych se chtěl uchylovat k frázi, že rock'n'roll přece vznikl jako zábava a že Totální nasazení je nejen zábava, ale dokonce zábava 'o něčem'...
Důkazem budiž i letošní nové - v pořadí již páté, a to nepočítám demokazety! - album Crabalaganja (mimochodem, zkuste si název rozložit na části a dojde vám ten fór, završený příslušně vtipně pojatým bookletem). Pokračuje v linii přímočarých písniček, kterou odstartovala už deska chaluhensis. Na první dvě mnohem alternativněji pojatá alba Stínohry a Pocta době, zřetelně ovlivněná zejména legendárními F.P.B., můžete s definitivní platností zapomenout, což potvrzuje i zpívající basák TN Sváťa Šváb. "Přece jenom už nejsme úplně nejmladší a ač máme alternativu všichni a pořád rádi, to, co hrajeme těch několik posledních let, je nám daleko bližší. Myslím tím rychlou, melodickou muziku s trochou legrace i šťourání do běžných životních problémů. Přesně o tom je Crabalaganja." Zvláštní je na tom skutečnost, že většina skupin má přesně opačný hudební vývoj než TN - od punku k nějaké složitější muzice...
A jsme u jádru pudla: jsou 'Totáči' vůbec punk? Nedávno mne při jednom jejich vystoupení odchytil pamětník zlatých, resp. starých časů tuzemského punku a rozpačitě vece: "nevím, jestli je to dobrý nebo ne, ale punk to rozhodně není!" Problémy s ortodoxními punkery však Slánští kupodivu nemají. "My se totiž nikdy k punku moc nehlásili," vysvětluje Sváťa. "Do punku nás šoupli lidi. Když jsme před těmi deseti, jedenácti lety začínali hrát, ostatní řekli, že to je punk..." Sváťa dokonce rozlišuje - pro leckoho možná nepochopitelně - mezi punkem a punk rockem. "Když už se nás někdo ptá, říkám, že hrajeme melodický punk rock, přičemž kladu důraz na slova 'melodický' a 'rock'. Já za skutečnej punk považuju Čertůf punk, N.V.Ú. nebo Zeměžluč. Ale na druhou stranu, Clash jsou taky nazýváni punkem, a přitom v dnešním měřítku... rozumíme si?" V tomhle světle určitě.
Vzdor výše uvedenému TN často hraje na punkových přehlídkách a festivalech a Sváťa si pochopitelně všiml, že na punk chodí v posledních zhruba dvou, možná třech letech opravdu hodně lidí. Každopádně (z obecného pohledu, v individuálních případech to může být jinak) daleko víc, než před pár roky. "Vidím to třeba na festivalu Rock na Valníku, kterej pořádáme ve Slaném. Kdyby tam nebyli lidi, co přijeli na punkové kapely, moc návštěvníků bychom neměli. Ano, myslím si, že tahle muzika zažívá velkej návrat. Nedokážu říct, čím to je způsobeno, ale podle mne určitě ne tím, že by lidi, co chodí na punkové akce, poslouchali Offspring. A chodí jich hodně, a nejen na nás - třeba na N.V.Ú. nebo Jaksi taksi jakbysmet. Ovšem na Totální nasazení nechodí zdaleka jen pankáči, ale spíš všehochuť nejrůznějších posluchačů. Třeba středoškoláci, kteří chodili nebo chodí na Znouzectnost a podobné kapelky." Dnešní návštěvníci punkových koncertů jsou také velice mladí; drtivá většina z nich osobně nezažila punkrockový boom v Čechách na přelomu 80. a 90. let, protože tehdy mnozí byli teprve v mateřské škole... "Samozřejmě, že je mezi nimi i spousta takových, pro který je to jenom určitá móda," připouští Sváťa. "V téhle souvislosti mě baví, když nám někdo vyčítá, že se blížíme ke komerci. Přitom dotyčnému je třeba šestnáct, sedmnáct a je téměř jisté, že až mu bude jako nám, nebude mít s touhle muzikou už nic společného."
Komerce a TN? Hm, maximální komercí pro někoho mohlo být, že vydavatelské společnosti totiž ještě nezjistily, že i domácí punk a neo punk - včetně Totálního nasazení - takříkajíc táhne. Jejich škoda, ale vlastně... není to v zájmu skupin samotných možná lepší?
Petr Korál
&musiQ 2002/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Punk-AD-2002~05~listopad~2002/
Komentáře
&;
