Prowizorium - Pestrý pohled přes šedivé ploty
15.9.2006 | Autor: Jiří Rogl | sekce: publicistika
Pražská skupina Prowizorium vznikla v roce 2002. Má za sebou mimo jiné úspěšné turné se stále populárnějšími Wohnout, letos je spolu s vydáním eponymního debutu čeká série jedenácti koncertů ve velkých tuzemských halách v předprogramu stylově spřízněných Kryštof. Především o novém albu jsme si povídali s lidrem kapely, zpěvákem Tomášem Sehnalem (27) a kytaristou Danielem Hlaváčem (23).
Po čtyřech letech koncertování po pražských klubech, festivalech a předskakování slavnějším kolegům přicházíte s debutovým albem. Cítíte jeho vydání, tak jako řada podobně fungujících kapel u nás, jako dluh dosavadním fanouškům, případně přátelům kapely, nebo počítáte s jakýmsi atakem na širší posluchačskou obec?
Tomáš: Jsme hlavně rádi, že se nám deska povedla, ale jako “dluh” ji necítíme. Je jasné, že novou deskou chceme oslovit co nejvíce posluchačů a dosavadním fanoušků chceme cédéčkem poděkovat.
Dan: Tady bych jen dodal, že materiál na desku jsme sbírali poměrně dlouho, až do okamžiku, kdy jsme si mohli říci, že už stojí za to oslovit nějaké vydavatelství. Proto se možná zdá ta čtyřletá doba poněkud delší, nicméně chtěli jsme si být jisti všemi písněmi a stát si za nimi, takže teď můžeme s klidem tvrdit, že jsou tam všechny právem.
Ty, Tomáši, i tady Dan uvádíte jako jeden ze svých vzorů Kollerband, na webu se objevuje i jméno Lucie; vnímavý posluchač samozřejmě v tvém projevu i frázování vliv Davida Kollera bezpečně rozpozná – vadí ti toto nabízející se srovnání, či ti je naopak příjemné?
Tomáš: Nevím, jestli je pro nás Kollerband přímo vzor. Myslím si, že nás spíš “jen” baví. Tuhle věc s projevem a frázováním vnímám samozřejmě jako pozitivní a příjemnou. Davida si vážím nejen jako zpěváka a muzikanta.
Proč jste si pro svůj debut vybrali právě firmu Supraphon? Cítíte u této, minulými lety pro rockery jistě zprofanované firmy jakýsi čerstvý vítr, který by mohl být pobídkou i pro jiné mladé kapely?
Tomáš: Na rozdíl od několika jiných firem nám dal Supraphon velkou volnost nejen při práci na desce. Nenabízel nám smlouvu podmíněnou průměrem bicepsu, opálením či nákupem tílek velikosti L. V Supraphonu se, myslím, dost změnilo a dobře vědí, jak se”svět točí”. Zároveň máme kolem sebe další fantastické lidi, kteří nám nejen svou manažerskou prací moc pomáhají.
Tu a tam vystupujete v jakési verzi XXL, tedy s dechovou sekcí a smyčcovým triem. Nakolik se tito hosté podíleli i na nahrávání alba? Jak jste teď s mírným odstupem vlastně spokojeni s výsledným soundem alba?
Tomáš: Ten odstup je opravdu mírný (smích), ale vzhledem k tomu, že jsme míchali několik týdnů, dostali jsme se do fáze vylepšování vylepšených věcí a to je pak čas říct stop. Jsem se zvukem desky spokojený a doufám, že se lidem bude líbit, protože především oni jsou důvod, proč jsme poslední půlrok víc ve studiu než doma.
Dan: Dechová sekce (u nás tedy trubka a saxofon) a smyčcové trio – ano, tito hosté se samozřejmě podíleli i na natáčení desky, a to hned v několika skladbách. V singlu Ploty hrají dechaři jedno z hlavních témat, naopak v písních Potmě tě hledám či Voda nás doprovází smyčcové trio ve složení cello, dvoje housle, což ve výsledné aranži dodává skladbám určitou bohatost, lesk a orchestrálnost. Co se týká výsledného soundu, určitě nebudu mluvit sám za sebe, když řeknu, že jsme po tolika dnech míchání a masteringu nadmíru spokojeni. Během posledních cirka dvou měsíců jsme si skoro každý týden odnášeli ze studia novou verzi, až do té poslední z konce června, kdy jsme si řekli “a dost”.
Máte tedy novou desku a k její propagaci, či jak se dnes říká “PR”, patří singly a klipy. Vaším pilotním singlem je píseň Ploty. Dočkáme se klipu i k této singlovce?
Tomáš: Klip k této písni jsme natáčeli jeden červencový víkend a v současné době by měl začít rotovat v televizi. Měli jsme to obrovské štěstí pracovat s lidmi, jako jsou kameraman Michal Kaboš a scénárista Tomáš Holeček, kteří byli neskutečným přínosem a, teď už můžu říct, i nutnou součástí celého projektu. Text písně je o dobách naštěstí dávno minulých, a tak jsme se snažili i atmosféru klipu naladit do podobného stylu. No, uvidíte sami…
Dan: Natáčení klipu k singlu Ploty proběhlo koncem července, a to ve společnosti úžasně kreativních studentů FAMU. Musím podotknout, že nás práce na natáčení velice bavila, a že pro nás celý víkend byl nezapomenutelným zážitkem. Taky jsem přesvědčen o tom, že s výsledkem budeme všichni spokojeni. Zvolili jsme poměrně výpravnou cestu, jak klip pojmout, což bylo k tématu Plotů určitě záhodno...
Kapele Prowizorium hraje do karet velice nízký věkový průměr muzikantů, jakýmsi generačním pohledem je i vcelku rozmanitý přehled oblíbenců jednotlivých členů na webových stránkách kapely; objevují se tu vedle zmíněného Kollerbandu či Lucie jména jako Wohnout, Limp Bizkit, Kryštof, Korn, Linkin Park, Dan Landa, na druhou stranu AC/DC, Deep Purple, Led Zepellin, Brian Adams, Audioslave, Ozzy Osbourne, Eric Clapton, Sting, Phil Collins, nebo dokonce Pet Shop Boys. Nicméně váš debut jakoby se chtěl svézt s jakýmsi současným trendem tuzemských, na festivalech tolik oblíbených, rock popových, ničím nějak zvlášť nevybočujících kapel. Čím se cítíte být výjimeční?
Tomáš: Věkový průměr i rozmanitost názorů v pohledu na hudbu vnímám jako pozitivní věc. Máme rádi rozdílné styly, ale přesto nám nedělá problém se při vlastní tvorbě názorově setkat. Máme rádi živou kytarovou muziku obohacenou elektronikou a samply, a tak ji hrajeme. Rozhodně se s nikým nechceme svézt. Děláme hudbu tak, jak se nám líbí. Nebudeme hrát jinak jen proto, abychom vybočili a někdo mohl napsat, že jsme” jiní”. Chceme to takhle, a tak to tak hrajeme. Možná právě proto jsou naše koncerty poměrně pestré. Hrajeme od balad přes našláplé kytarovky až na hranici hard rocku. Výjimečnost musí z té třetí strany posoudit posluchači.
Zajímavosti: Nejstarší člen kapely, basista Michal Němec(31) působil sedm let po boku kytaristy Martina Koubka v hardrockové formaci DUX, s níž v roce 2003 stanul v beznadějně vyprodané T-Mobile Aréně na jedněch prknech s Deep Purple. O předskakování hardrockové legendě dodnes hovoří jako o životním zážitku.
Po čtyřech letech koncertování po pražských klubech, festivalech a předskakování slavnějším kolegům přicházíte s debutovým albem. Cítíte jeho vydání, tak jako řada podobně fungujících kapel u nás, jako dluh dosavadním fanouškům, případně přátelům kapely, nebo počítáte s jakýmsi atakem na širší posluchačskou obec?
Tomáš: Jsme hlavně rádi, že se nám deska povedla, ale jako “dluh” ji necítíme. Je jasné, že novou deskou chceme oslovit co nejvíce posluchačů a dosavadním fanoušků chceme cédéčkem poděkovat.
Dan: Tady bych jen dodal, že materiál na desku jsme sbírali poměrně dlouho, až do okamžiku, kdy jsme si mohli říci, že už stojí za to oslovit nějaké vydavatelství. Proto se možná zdá ta čtyřletá doba poněkud delší, nicméně chtěli jsme si být jisti všemi písněmi a stát si za nimi, takže teď můžeme s klidem tvrdit, že jsou tam všechny právem.
Ty, Tomáši, i tady Dan uvádíte jako jeden ze svých vzorů Kollerband, na webu se objevuje i jméno Lucie; vnímavý posluchač samozřejmě v tvém projevu i frázování vliv Davida Kollera bezpečně rozpozná – vadí ti toto nabízející se srovnání, či ti je naopak příjemné?
Tomáš: Nevím, jestli je pro nás Kollerband přímo vzor. Myslím si, že nás spíš “jen” baví. Tuhle věc s projevem a frázováním vnímám samozřejmě jako pozitivní a příjemnou. Davida si vážím nejen jako zpěváka a muzikanta.
Proč jste si pro svůj debut vybrali právě firmu Supraphon? Cítíte u této, minulými lety pro rockery jistě zprofanované firmy jakýsi čerstvý vítr, který by mohl být pobídkou i pro jiné mladé kapely?
Tomáš: Na rozdíl od několika jiných firem nám dal Supraphon velkou volnost nejen při práci na desce. Nenabízel nám smlouvu podmíněnou průměrem bicepsu, opálením či nákupem tílek velikosti L. V Supraphonu se, myslím, dost změnilo a dobře vědí, jak se”svět točí”. Zároveň máme kolem sebe další fantastické lidi, kteří nám nejen svou manažerskou prací moc pomáhají.
Tu a tam vystupujete v jakési verzi XXL, tedy s dechovou sekcí a smyčcovým triem. Nakolik se tito hosté podíleli i na nahrávání alba? Jak jste teď s mírným odstupem vlastně spokojeni s výsledným soundem alba?
Tomáš: Ten odstup je opravdu mírný (smích), ale vzhledem k tomu, že jsme míchali několik týdnů, dostali jsme se do fáze vylepšování vylepšených věcí a to je pak čas říct stop. Jsem se zvukem desky spokojený a doufám, že se lidem bude líbit, protože především oni jsou důvod, proč jsme poslední půlrok víc ve studiu než doma.
Dan: Dechová sekce (u nás tedy trubka a saxofon) a smyčcové trio – ano, tito hosté se samozřejmě podíleli i na natáčení desky, a to hned v několika skladbách. V singlu Ploty hrají dechaři jedno z hlavních témat, naopak v písních Potmě tě hledám či Voda nás doprovází smyčcové trio ve složení cello, dvoje housle, což ve výsledné aranži dodává skladbám určitou bohatost, lesk a orchestrálnost. Co se týká výsledného soundu, určitě nebudu mluvit sám za sebe, když řeknu, že jsme po tolika dnech míchání a masteringu nadmíru spokojeni. Během posledních cirka dvou měsíců jsme si skoro každý týden odnášeli ze studia novou verzi, až do té poslední z konce června, kdy jsme si řekli “a dost”.
Máte tedy novou desku a k její propagaci, či jak se dnes říká “PR”, patří singly a klipy. Vaším pilotním singlem je píseň Ploty. Dočkáme se klipu i k této singlovce?
Tomáš: Klip k této písni jsme natáčeli jeden červencový víkend a v současné době by měl začít rotovat v televizi. Měli jsme to obrovské štěstí pracovat s lidmi, jako jsou kameraman Michal Kaboš a scénárista Tomáš Holeček, kteří byli neskutečným přínosem a, teď už můžu říct, i nutnou součástí celého projektu. Text písně je o dobách naštěstí dávno minulých, a tak jsme se snažili i atmosféru klipu naladit do podobného stylu. No, uvidíte sami…
Dan: Natáčení klipu k singlu Ploty proběhlo koncem července, a to ve společnosti úžasně kreativních studentů FAMU. Musím podotknout, že nás práce na natáčení velice bavila, a že pro nás celý víkend byl nezapomenutelným zážitkem. Taky jsem přesvědčen o tom, že s výsledkem budeme všichni spokojeni. Zvolili jsme poměrně výpravnou cestu, jak klip pojmout, což bylo k tématu Plotů určitě záhodno...
Kapele Prowizorium hraje do karet velice nízký věkový průměr muzikantů, jakýmsi generačním pohledem je i vcelku rozmanitý přehled oblíbenců jednotlivých členů na webových stránkách kapely; objevují se tu vedle zmíněného Kollerbandu či Lucie jména jako Wohnout, Limp Bizkit, Kryštof, Korn, Linkin Park, Dan Landa, na druhou stranu AC/DC, Deep Purple, Led Zepellin, Brian Adams, Audioslave, Ozzy Osbourne, Eric Clapton, Sting, Phil Collins, nebo dokonce Pet Shop Boys. Nicméně váš debut jakoby se chtěl svézt s jakýmsi současným trendem tuzemských, na festivalech tolik oblíbených, rock popových, ničím nějak zvlášť nevybočujících kapel. Čím se cítíte být výjimeční?
Tomáš: Věkový průměr i rozmanitost názorů v pohledu na hudbu vnímám jako pozitivní věc. Máme rádi rozdílné styly, ale přesto nám nedělá problém se při vlastní tvorbě názorově setkat. Máme rádi živou kytarovou muziku obohacenou elektronikou a samply, a tak ji hrajeme. Rozhodně se s nikým nechceme svézt. Děláme hudbu tak, jak se nám líbí. Nebudeme hrát jinak jen proto, abychom vybočili a někdo mohl napsat, že jsme” jiní”. Chceme to takhle, a tak to tak hrajeme. Možná právě proto jsou naše koncerty poměrně pestré. Hrajeme od balad přes našláplé kytarovky až na hranici hard rocku. Výjimečnost musí z té třetí strany posoudit posluchači.
Zajímavosti: Nejstarší člen kapely, basista Michal Němec(31) působil sedm let po boku kytaristy Martina Koubka v hardrockové formaci DUX, s níž v roce 2003 stanul v beznadějně vyprodané T-Mobile Aréně na jedněch prknech s Deep Purple. O předskakování hardrockové legendě dodnes hovoří jako o životním zážitku.
časopis mGuide 2006/07
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Prowizorium-Pestry-pohled-pres-sedive-ploty~15~zari~2006/
Komentáře
&;
