Prodigy, Čekání na zázrak
1.10.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
V polovině devadesátých let elektronická scéna neměla divočejší, žhavější a progresivnější kapelu. Fanoušci ji milovali, tisk ji zbožňoval. Pak se ovšem na dlouhá léta odmlčela, vydání slibovaného nového alba se oddalovalo a dokonce to jednu chvíli vypadalo, že se Prodigy vydají ve stopách slibotechny Guns N'Roses, jejichž nikdy nezrealizovaná "Čínská demokracie" se už stala mýtem. Konec spekulacím však nastal letos. Novinka Prodigy je na světě.
Nic není nestálejší než přízeň hudební kritiky. Zatímco alba Experience (1992), Music For Jilted Generation (1995) a víceméně i The Fat Of The Land (1997) byla hudebním tiskem téměř zbožštěna, za slabé a bezkrevné EP Baby's Got A Temper to sebranka kolem Liama Howletta schytala krutě. Není divu, její hudba se dostala do slepé uličky, už nebylo kam jít a co s čím zkřížit. Zatímco tedy první dvě alba oslavovala spíše raveovou kulturu a nad třetím si pomlaskávali hlavně rockeři, Baby's Got A Temper bylo výkřikem do tmy, z nějž neměl nikdo menší radost než samotný Howlett."Po vydání týhle věci jsem byl fakt dost frustrovanej. Představovala cestu, po který se už jsem v žádným případě nechtěl vydat a navíc podtrhla fakt, že nemůžu s Keithem a Maximem pracovat na týhle bázi. Zařekl jsem se, že na nový desce v žádným případě nebude," prohlašuje dnes kajícně mozek kapely. Přiznává rovněž, že není spokojen s příliš rockovým vyzněním skladby. Není divu, autorem hudby je totiž "rocker" Keith Flint. Howlett k základnímu motivu "pouze" dodal prodigyovského ducha. A jak víme, po nedávném debaklu s Flintovým sólovým projektem není radno nechat tohoto rohatého chlapíka cokoliv skládat.
Návrat k beatům a sobě samému
Howlett si definitivně uvědomil, že tudy cesta nevede a rozhodl se chystanou novinku Always Outnumbered, Never Outgunned pojmout zcela jinak."Chtěl jsem udělat nový album, ale opravdu nový. Vyzkoušet si nový postupy a tak. Složil jsem zhruba pět novejch tracků, ale pořád zněly jako Baby's Got A Temper, což jsem samozřejmě nechtěl. Takže jsem je zahodil a zkusil to jinak. Minulou desku jsme točili s tím, že materiál z ní je určenej k živýmu hraní. Pořád jsme měli na paměti, jak bude znít na koncertě. Kdežto novinka má víc dimenzí. Zní hodně sexy a určitým způsobem se vrací k elektronice. Když se ještě vrátím ke Keithově sólovce, byla hodně rocková, kytarová. Je nutný si ale uvědomit, že to není tvář Prodigy, takže jsem se chtěl vykašlat na kytary a vrátit se k beatům. Je to navíc hodně osobní deska, mnohem osobnější než předchozí věci," svěřuje se Howlett.
Bez zajímavosti jistě není, že na výsledném albu nenajdeme skladby jako Nuclear, Trigger či fanoušky asi nejvíce postrádanou No Souvenirs, kterou předchází pověst nejlepší skladby, pod níž se kdy Howlett podepsal.
"Tyhle tracky jsem složil asi tak před třema lety, byly dost v duchu starejch Prodigy. Daly by se přirovnat ke zvuku The Fat Of The Land. Byly ale ještě ve stádiu demáčů, potřebovaly by dodělat. Měl jsem za to, že se k nim vrátím, ale ukázalo se, že se nehodí ke zvuku nový desky. Ale některý postupy jsem použil, týká se to třeba Nuclear, z ní se staly hned dvě nový věci. Asi nejvíc z ní je v Action Radar."
Pokud jde o zmíněnou No Souvenirs, ještě před vydáním alba Howlett prohlašoval, že není zcela dokončena, nicméně své místo na desce bude mít."Je to zatraceně obtížná věc, pro Prodigy dost netypická. Pro mě ale dost důležitá, snad proto, že už se s ní morduju tak dlouho." Dodejme, že Howlett na skladbě začal dělat už v roce 1999.
Laptop to udělá za mě
Liam Howlett je přímo posedlý snahou vymanit se z dosavadních klišé a zaběhaných postupů. Kromě celkového vyznění alba se to podepsalo už na jeho natáčení, které probíhalo odlišným stylem než tomu bylo v případě The Fat Of The Land."Už jsem toho měl plný brejle, pořád jen sedět v tom samým studiu se stejným vybavením a točit pořád stejným způsobem. Uvědomil jsem si, že mě to pěkně ničí, takže jsem se na to vybodl. Pořídil jsem si laptop, naládoval do něj spoustu softwaru a hurá do New Yorku. Tam jsem se poflakoval, okukoval nový místa a nasával nový podněty. Pak jsem si někde sedl, namlátil jsem všechny nápady do tý mašinky, která to vlastně celý udělala za mě. Byl to jedinej způsob, jak se vymanit z toho věčnýho kolotoče," ujišťuje Howlett, solitér s houfem napodobovatelů za zádech. Zda se vyrojí i po seznámení se s novou deskou je otázkou času.
Recenzi na album Always Outnumbered, Never Outgunned hledejte na příslušných stránkách v tomto čísle.
internet: www.theprodigy.com
Prodigy osobně
Liam Howlett
Tvůrčí duch kapely, autor drtivé většiny hudby. Vyrostl na 2tone ska a posléze se vrhl na hip-hop. Byl členem lokální hiphopové party Cut 2 Kill, ovšem zakrátko mu učarovala rave kultura. Stal se tedy dýdžejem v klubu The Barn. Tam se také setkal s pozdějšími kolegy z kapely Keithem Flintem a Leeroyem Thornhillem. (Dodejme, že Leeroy již v současné sestavě není.)
Nesnáší, když někdo označí Prodigy za techno kapelu, tvrdí, že má vlastní zvuk.
"Fascinuje mě agresivní pouliční hudba, ať už jde o rock'n'roll, hip-hop, dance, punk nebo cokoliv jinýho. Všechno to do sebe nasávám a pak vyplivnu. Díky tomu znějí Prodigy tak osobitě," tvrdí.
Keith Flint
Magor a psychopat. Rohatý ďábel s piercingem propíchaným ksichtem a hlasem příjemným jako jekot cirkulárky v kocovině. V Prodigy nejdříve zastával funkci tanečníka a pokřikovače do davu. V roce 1996 však nazpíval skladbu Firestarter, což jej pasovalo do role zpěváka. Loni postavil vedlejší projekt Flint a uchystal propadákové album Device 1.
"Hodně času jsem strávil pokřikováním na lidi, ale při zpěvu jsem se cejtil trošku mimo. Podle mě slova nejsou tím nejdůležitějším prvkem vyjádření, hlavní je síla, emoce. Jsem rád, že se můžu vyjadřovat tímhle způsobem."
Maxim
Pokud ho chcete naštvat, oslovte ho občanským jménem Keith Palmer. V Prodigy působí coby MC a tanečník, občas zpívá společně s Flintem. Krátce před tím, než se připojil k Prodigy, působil v reggae kapele Maxim Reality and Sheik Yan Groove. Na prvním společném koncertě byl Liam Howlett z Maximova verbálního projevu dost rozladěný, tudíž mu doporučil, aby se na dosavadní reggae rapování vykašlal.
Vydal ceněné sólové album Hell's Kitchen (2000).
Box:
Always Outnumbered, Never Outgunned track by track. Komentuje Liam Howlett:
Spitfire
Útočná věc, která má sílu zdemolovat repráky. Jakási esence Prodigy, ve skládání nějakej vyměklin nejsem tak dobrej.
Girls
Chtěl jsem, aby tenhle track zněl hodně sexy a zároveň ušpiněně.
Memphis Bells
U týhle skladby jsem se snažil dosáhnout lacinýho laptopovýho zvuku. Pryč s nablýskaností a uhlazeností.
Get Up, Get Off
New York se potkává s londýnským electrem.
Hotride
Ohlédnutí za osmdesátkovým zvukem. Mám rád ten tehdejší levnej a špinavej electro sound.
Wake Up Call
Rána, kterou jsem uštědřil sám sobě, abych si ujasnil, kdo jsem a co dělám. Je to jako poselství, jako budík, kterej zazvonil v mý hlavě: "Vstávej a uvědom si, kdo jsi."
Action Radar
Prodigy rovná se Liam Howlett. Lidi zapomínají, že Keith ani Maxim se ve studiu počítače ani nedotknou.
Medusa's Path
Určitý zklidnění desky. Do tohoto momentu je album dost tvrdý a neoblomný. Původně jsem tuhle věc chtěl dát na začátek, ale tady funguje mnohem líp.
Phoenix
Byl jsem v Londýně, poflakoval se po barech a pořád jsem poslouchal tu nahrávku (skladba obsahuje sampl z Love Buzz od Shocking Blue - pozn. aut.). Zněla mi fakt strašidelně, hlavně zpěv.
You'll Be Under My Wheels
Dýdžejská záležitost. Ovšem nic komerčního.
The Way It Is
Chtěl jsem se trošku podívat na asi nejslavnější skladbu osmdesátých let (track je postaven na motivu skladby Thriller Michaela Jacksona - pozn. aut.), kapku si ho upravit podle svýho a vykopnout ho ven. Zní lehce punkově, řekl bych.
Shoot Down
Ke spolupráci (s bratry Gallagherovými - pozn. aut.) došlo tak, jak obvykle k podobnejm spojením dochází. Prostě jsme chtěli bejt společně ve studiu, byly tam skvělý vibrace.
Nic není nestálejší než přízeň hudební kritiky. Zatímco alba Experience (1992), Music For Jilted Generation (1995) a víceméně i The Fat Of The Land (1997) byla hudebním tiskem téměř zbožštěna, za slabé a bezkrevné EP Baby's Got A Temper to sebranka kolem Liama Howletta schytala krutě. Není divu, její hudba se dostala do slepé uličky, už nebylo kam jít a co s čím zkřížit. Zatímco tedy první dvě alba oslavovala spíše raveovou kulturu a nad třetím si pomlaskávali hlavně rockeři, Baby's Got A Temper bylo výkřikem do tmy, z nějž neměl nikdo menší radost než samotný Howlett."Po vydání týhle věci jsem byl fakt dost frustrovanej. Představovala cestu, po který se už jsem v žádným případě nechtěl vydat a navíc podtrhla fakt, že nemůžu s Keithem a Maximem pracovat na týhle bázi. Zařekl jsem se, že na nový desce v žádným případě nebude," prohlašuje dnes kajícně mozek kapely. Přiznává rovněž, že není spokojen s příliš rockovým vyzněním skladby. Není divu, autorem hudby je totiž "rocker" Keith Flint. Howlett k základnímu motivu "pouze" dodal prodigyovského ducha. A jak víme, po nedávném debaklu s Flintovým sólovým projektem není radno nechat tohoto rohatého chlapíka cokoliv skládat.
Návrat k beatům a sobě samému
Howlett si definitivně uvědomil, že tudy cesta nevede a rozhodl se chystanou novinku Always Outnumbered, Never Outgunned pojmout zcela jinak."Chtěl jsem udělat nový album, ale opravdu nový. Vyzkoušet si nový postupy a tak. Složil jsem zhruba pět novejch tracků, ale pořád zněly jako Baby's Got A Temper, což jsem samozřejmě nechtěl. Takže jsem je zahodil a zkusil to jinak. Minulou desku jsme točili s tím, že materiál z ní je určenej k živýmu hraní. Pořád jsme měli na paměti, jak bude znít na koncertě. Kdežto novinka má víc dimenzí. Zní hodně sexy a určitým způsobem se vrací k elektronice. Když se ještě vrátím ke Keithově sólovce, byla hodně rocková, kytarová. Je nutný si ale uvědomit, že to není tvář Prodigy, takže jsem se chtěl vykašlat na kytary a vrátit se k beatům. Je to navíc hodně osobní deska, mnohem osobnější než předchozí věci," svěřuje se Howlett.
Bez zajímavosti jistě není, že na výsledném albu nenajdeme skladby jako Nuclear, Trigger či fanoušky asi nejvíce postrádanou No Souvenirs, kterou předchází pověst nejlepší skladby, pod níž se kdy Howlett podepsal.
"Tyhle tracky jsem složil asi tak před třema lety, byly dost v duchu starejch Prodigy. Daly by se přirovnat ke zvuku The Fat Of The Land. Byly ale ještě ve stádiu demáčů, potřebovaly by dodělat. Měl jsem za to, že se k nim vrátím, ale ukázalo se, že se nehodí ke zvuku nový desky. Ale některý postupy jsem použil, týká se to třeba Nuclear, z ní se staly hned dvě nový věci. Asi nejvíc z ní je v Action Radar."
Pokud jde o zmíněnou No Souvenirs, ještě před vydáním alba Howlett prohlašoval, že není zcela dokončena, nicméně své místo na desce bude mít."Je to zatraceně obtížná věc, pro Prodigy dost netypická. Pro mě ale dost důležitá, snad proto, že už se s ní morduju tak dlouho." Dodejme, že Howlett na skladbě začal dělat už v roce 1999.
Laptop to udělá za mě
Liam Howlett je přímo posedlý snahou vymanit se z dosavadních klišé a zaběhaných postupů. Kromě celkového vyznění alba se to podepsalo už na jeho natáčení, které probíhalo odlišným stylem než tomu bylo v případě The Fat Of The Land."Už jsem toho měl plný brejle, pořád jen sedět v tom samým studiu se stejným vybavením a točit pořád stejným způsobem. Uvědomil jsem si, že mě to pěkně ničí, takže jsem se na to vybodl. Pořídil jsem si laptop, naládoval do něj spoustu softwaru a hurá do New Yorku. Tam jsem se poflakoval, okukoval nový místa a nasával nový podněty. Pak jsem si někde sedl, namlátil jsem všechny nápady do tý mašinky, která to vlastně celý udělala za mě. Byl to jedinej způsob, jak se vymanit z toho věčnýho kolotoče," ujišťuje Howlett, solitér s houfem napodobovatelů za zádech. Zda se vyrojí i po seznámení se s novou deskou je otázkou času.
Recenzi na album Always Outnumbered, Never Outgunned hledejte na příslušných stránkách v tomto čísle.
internet: www.theprodigy.com
Prodigy osobně
Liam Howlett
Tvůrčí duch kapely, autor drtivé většiny hudby. Vyrostl na 2tone ska a posléze se vrhl na hip-hop. Byl členem lokální hiphopové party Cut 2 Kill, ovšem zakrátko mu učarovala rave kultura. Stal se tedy dýdžejem v klubu The Barn. Tam se také setkal s pozdějšími kolegy z kapely Keithem Flintem a Leeroyem Thornhillem. (Dodejme, že Leeroy již v současné sestavě není.)
Nesnáší, když někdo označí Prodigy za techno kapelu, tvrdí, že má vlastní zvuk.
"Fascinuje mě agresivní pouliční hudba, ať už jde o rock'n'roll, hip-hop, dance, punk nebo cokoliv jinýho. Všechno to do sebe nasávám a pak vyplivnu. Díky tomu znějí Prodigy tak osobitě," tvrdí.
Keith Flint
Magor a psychopat. Rohatý ďábel s piercingem propíchaným ksichtem a hlasem příjemným jako jekot cirkulárky v kocovině. V Prodigy nejdříve zastával funkci tanečníka a pokřikovače do davu. V roce 1996 však nazpíval skladbu Firestarter, což jej pasovalo do role zpěváka. Loni postavil vedlejší projekt Flint a uchystal propadákové album Device 1.
"Hodně času jsem strávil pokřikováním na lidi, ale při zpěvu jsem se cejtil trošku mimo. Podle mě slova nejsou tím nejdůležitějším prvkem vyjádření, hlavní je síla, emoce. Jsem rád, že se můžu vyjadřovat tímhle způsobem."
Maxim
Pokud ho chcete naštvat, oslovte ho občanským jménem Keith Palmer. V Prodigy působí coby MC a tanečník, občas zpívá společně s Flintem. Krátce před tím, než se připojil k Prodigy, působil v reggae kapele Maxim Reality and Sheik Yan Groove. Na prvním společném koncertě byl Liam Howlett z Maximova verbálního projevu dost rozladěný, tudíž mu doporučil, aby se na dosavadní reggae rapování vykašlal.
Vydal ceněné sólové album Hell's Kitchen (2000).
Box:
Always Outnumbered, Never Outgunned track by track. Komentuje Liam Howlett:
Spitfire
Útočná věc, která má sílu zdemolovat repráky. Jakási esence Prodigy, ve skládání nějakej vyměklin nejsem tak dobrej.
Girls
Chtěl jsem, aby tenhle track zněl hodně sexy a zároveň ušpiněně.
Memphis Bells
U týhle skladby jsem se snažil dosáhnout lacinýho laptopovýho zvuku. Pryč s nablýskaností a uhlazeností.
Get Up, Get Off
New York se potkává s londýnským electrem.
Hotride
Ohlédnutí za osmdesátkovým zvukem. Mám rád ten tehdejší levnej a špinavej electro sound.
Wake Up Call
Rána, kterou jsem uštědřil sám sobě, abych si ujasnil, kdo jsem a co dělám. Je to jako poselství, jako budík, kterej zazvonil v mý hlavě: "Vstávej a uvědom si, kdo jsi."
Action Radar
Prodigy rovná se Liam Howlett. Lidi zapomínají, že Keith ani Maxim se ve studiu počítače ani nedotknou.
Medusa's Path
Určitý zklidnění desky. Do tohoto momentu je album dost tvrdý a neoblomný. Původně jsem tuhle věc chtěl dát na začátek, ale tady funguje mnohem líp.
Phoenix
Byl jsem v Londýně, poflakoval se po barech a pořád jsem poslouchal tu nahrávku (skladba obsahuje sampl z Love Buzz od Shocking Blue - pozn. aut.). Zněla mi fakt strašidelně, hlavně zpěv.
You'll Be Under My Wheels
Dýdžejská záležitost. Ovšem nic komerčního.
The Way It Is
Chtěl jsem se trošku podívat na asi nejslavnější skladbu osmdesátých let (track je postaven na motivu skladby Thriller Michaela Jacksona - pozn. aut.), kapku si ho upravit podle svýho a vykopnout ho ven. Zní lehce punkově, řekl bych.
Shoot Down
Ke spolupráci (s bratry Gallagherovými - pozn. aut.) došlo tak, jak obvykle k podobnejm spojením dochází. Prostě jsme chtěli bejt společně ve studiu, byly tam skvělý vibrace.
časopis Rock&Pop 2004/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Prodigy-Cekani-na-zazrak~01~rijen~2004/
Komentáře
&;
