Po nezávislých labelech: Thrill Jockey
3.12.2007 | Autor: Daniel Matoušek | sekce: publicistika
Chicagský label Thrill Jockey oslaví za několik dní patnáct let existence. Co se mu za tu dobu povedlo? Vydat zhruba dvě stovky desek, zprostředkovaně přes kvintet Tortoise zavést termín post-rock do širšího povědomí, mít obdivuhodně široký záběr a hlavně přežít v obrovské konkurenci.
Zní to skoro jako pohádka. Mladá a ambiciózní Bettina Richardsová pracovala začátkem devadesátých let u Atlantic Records, kde vládnul hodně neosobní přístup a nikoho moc nezajímalo, jaká hudba ji v poslední době zaujala a o jakých kapelách si myslí, že by měly dostat příležitost. V roce 1992 proto dala výpověď a nechala se zaměstnat v obchodě s CD na periférii New Yorku s odhodláním, že si založí vlastní vydavatelství, které bude férově jednat s umělci a bude jim nechávat tvůrčí svobodu. Od babičky si půjčila dvacet tisíc dolarů, od táty deset tisíc, pět měla svých a s tímhle kapitálem začala vydávat desky...
Padesát procent ze zisku a žádné závazky
Takový začátek by se jistě dal aplikovat na slušný počet jiných vydavatelství. Rozdíl je v tom, jak příběh pokračuje. Většina těch ostatních po pár letech skončí nebo se pro jejich majitele stane vydávání jenom koníčkem a udržuje se ve počtu několika málo nahrávek ročně. Oproti tomu Thrill Jockey nejen, že zatím nezažil žádná špatná léta a stále roste, ale ještě k tomu jde s dobou a skvěle pochopil všechny novoty, které s sebou přináší digitální věk hudebního průmyslu.
V roce 1995 přesídlila centrála firmy, která byla až do té doby umístěna v mannhatanském bytě Bettiny, do Chicaga. Značná část kapel, které v té době vydávala, byla totiž z okolí Chicaga a ve stejném městě měl své sídlo i label Touch and Go, který se staral o distribuci thrilljockeyovských nahrávek. Další zásadní změna se odehrála o dva roky později, když se firma už rozrostla natolik, že majitelka sama všechno nestíhala a rozhodla zaměstnat tři další lidi a poslední když si zajistila evropskou distribuci prostřednictvím německého labelu City Slang, což s sebou přineslo i nabrání několika nových interpretů se starého kontinentu (Radian, John Parish).
Onen férový přístup, se kterým do podnikání šla, si obdivuhodně udržela až do dneška. Kapelám dává padesát procent ze zisku a nedělá žádné dlouhodobé kontrakty, vždycky jen na jednu desku. Stejně se ale většina z nich vrací: třeba Tortoise nebo elektroničtí Trans Am vydali zatím všechny nahrávky u ní. Ohledně hledání nových si starosti nedělá. Má tolik doporučení od známých a chodí jí tolik CD, že to ani nestačí pobírat. K tomu za ní přicházejí jiní už celkem zavedení, jako třeba ambient/pop/neo-folková formace Califone, s otázkou, jestli by si u ní mohli něco nahrát.
Nebát se internetu
Podobně jako se v Thrill Jockey chovají k interpretům se snaží chovat i posluchačům. Na jeho stránkách lze najít hodně ojedinělou věc – až na několik vzácných výjimek, které tvoří raná alba, si můžete si streamovat všechny písně ze všech alb, které kdy label vydal. Takže si lze zadarmo proposlouchat kompletní katalog. Snad to někomu může připadat naivní, ale Bettina Richardsová k tomu říká, že věří, že když budou mít lidi možnost poslechnout si desku celou, mnohem radši si ji pak objednají, protože budou vědět, co kupují.
I o potřebě čelit změnám v hudebním průmyslu dobře ví a od loňského listopadu začala uvádět do praxe. V jakési opozici k iTunes, na jejichž adresu nešetří ošklivými výrazy, otevřela na stránkách vydavatelství internetový obchod, který nabízí desky v digitálním formátu za jednotnou cenu 10$ a v dvakrát vyšší kvalitě, než kterou nabízí ten appleovský. Zároveň za stejnou cenu prodává i desky zhruba stovky jiných vydavatelství, které oslovila ke spolupráci. A nejde o žádná neznámá jména, většinou se jedná o ta nejuznávanější na experimentální scéně: Rune Grammofon, Leaf, Touch, Fat Cat nebo Cryptogramophone.
Jak majitelka přiznává, jestliže se chce kapela proslavit, Thrill Jockey není to správné místo. Spíš je pro ty, které chtějí dál dělat svoji hudbu a v klidu se jí uživit. Nejprodávanější kapelu Tortoise sice relativní sláva potkala, ale to můžeme brát jako výjimku potvrzující pravidlo.
A co se týče toho, jakým hudebním směrem se ubírá, tak, ač to zní jakkoliv nadneseně, v jeho katalogu si opravdu vybere každý. Od jazzu (Bill Dixon), přes metal (KTL), hiphop (All Natural), country (Howe Gelb), elektroniku (Mouse on Mars) až k popu (Sea and Cake). Stačí si najet na stránky a zaposlouchat se.
Vybrané nahrávky:
Oval – 94 Diskont (1994) Stream celého alba
Němci Marcusovi Poppovi se v půlce devadesátých let podařilo nahrát desku, která zní naprosto aktuálně i po třinácti letech. Je to, jako když vezmete ambientní skladby Briana Ena a aplikujete na ně elektronický přístup devadesátých let: rozkouskované melodie, různé zádrhely, přeskočení, občasné minimalisticky primitivní opakovaní. Celá deska působí dost roztříštěně, ale zároveň funguje jako celek a je v ní něco nepopsatelného, co i dnes zní dost futuristicky. Ideální digitální soundtrack k procházkám po ulicích zítřejších velkoměst.
Tortoise – Millions Now Living Will Never Die (1996) Stream celého alba
Z několika výborných desek, které na začátku kariéry vydávali, měla největší dopad jejich druhotina. Průlomové album post-rocku, které definovalo proud hudby, jež s kapelami jako Mogwai nebo Godspeed You! Black Emperor později zasáhnul širší kruhy posluchačů, a k němuž se dodnes hudebníci odvolávají. Ústředním bodem je dvacetiminutová Djed složená z několika do sebe plynule přecházejících částí.
Mouse on Mars – Niun Niggung (2000) Stream celého alba
Berlínské electro-duo, jedni z největších elektronických novátorů devadesátých let, do sebe zatím snad na všech albech vstřebávalo vlivy všeho možného. Od techna, přes krautrock, ambient, trance, disco až k experimentální IDM. Niun Niggung můžeme brát jeden z nejlepších návodů, jak skloubit digitální hudbu s organickou a nadto působit zábavně.
Isotope 217 – Utonian Automatic (1999) Stream celého alba
Bývá skoro pravidlem, že ty nejzajímavější alba z žánru zůstávají zastíněna jinými známějšími, a tak se o nich ani moc lidí nedozví. Tak je to s acid-jazzem, tedy tou rytmicky rovnější fůzí jazzu a elektroniky u druhého, a ostatně i prvního alba chicagských Isotope 217. Ze syntezátorového podkladu a a pevné basové linky se vynořují freejazzové výlety kytary a zdeformované trubky.
Chicago Underground Trio – Flamethrower (2000)
Avantgardní jazz koncem devadesátých let dost bujel i díky menším projektům členů z jinak ne moc odvážného bigbandu Chicago Underground Orchestra a v případě Flamethrower dal vzniknout jedné z nejlepších jazzových desek devadesátých let. Oproti názvu se kapela skládá ze čtyř členů obsluhujících trumpetu, kontrabas, bicí, kytaru a různou elektroniku. Chvílemi se zdá, že jde o celkem normální post-bopové kombo, ale hned vzápětí se skladba zvrhne třeba v dekonstruovanou bossanovu, kolektivně improvizované kakofonní zvukové plochy nebo v pasáže načichlé elektronickým ambientem.
Radian – Rec.extern (2002) Stream celého alba
Vídeňské trio laptopistů zažilo svůj vrchol na třetím albu. Skromné syntezátorové zvuky se střídají a prolínají s všemožným pípotem, praskající náznaky rytmů se vynořují a zase mizí v houštinách šumů a stejně jako ony se nenápadně objevuje dubová basová linka. Jestliže může být noisem ovlivněná hudba křehká a neagresivní, tak jedním z nejlepších reprezentantů bude tohle album.
Zní to skoro jako pohádka. Mladá a ambiciózní Bettina Richardsová pracovala začátkem devadesátých let u Atlantic Records, kde vládnul hodně neosobní přístup a nikoho moc nezajímalo, jaká hudba ji v poslední době zaujala a o jakých kapelách si myslí, že by měly dostat příležitost. V roce 1992 proto dala výpověď a nechala se zaměstnat v obchodě s CD na periférii New Yorku s odhodláním, že si založí vlastní vydavatelství, které bude férově jednat s umělci a bude jim nechávat tvůrčí svobodu. Od babičky si půjčila dvacet tisíc dolarů, od táty deset tisíc, pět měla svých a s tímhle kapitálem začala vydávat desky...
Padesát procent ze zisku a žádné závazky
Takový začátek by se jistě dal aplikovat na slušný počet jiných vydavatelství. Rozdíl je v tom, jak příběh pokračuje. Většina těch ostatních po pár letech skončí nebo se pro jejich majitele stane vydávání jenom koníčkem a udržuje se ve počtu několika málo nahrávek ročně. Oproti tomu Thrill Jockey nejen, že zatím nezažil žádná špatná léta a stále roste, ale ještě k tomu jde s dobou a skvěle pochopil všechny novoty, které s sebou přináší digitální věk hudebního průmyslu.
V roce 1995 přesídlila centrála firmy, která byla až do té doby umístěna v mannhatanském bytě Bettiny, do Chicaga. Značná část kapel, které v té době vydávala, byla totiž z okolí Chicaga a ve stejném městě měl své sídlo i label Touch and Go, který se staral o distribuci thrilljockeyovských nahrávek. Další zásadní změna se odehrála o dva roky později, když se firma už rozrostla natolik, že majitelka sama všechno nestíhala a rozhodla zaměstnat tři další lidi a poslední když si zajistila evropskou distribuci prostřednictvím německého labelu City Slang, což s sebou přineslo i nabrání několika nových interpretů se starého kontinentu (Radian, John Parish).
Onen férový přístup, se kterým do podnikání šla, si obdivuhodně udržela až do dneška. Kapelám dává padesát procent ze zisku a nedělá žádné dlouhodobé kontrakty, vždycky jen na jednu desku. Stejně se ale většina z nich vrací: třeba Tortoise nebo elektroničtí Trans Am vydali zatím všechny nahrávky u ní. Ohledně hledání nových si starosti nedělá. Má tolik doporučení od známých a chodí jí tolik CD, že to ani nestačí pobírat. K tomu za ní přicházejí jiní už celkem zavedení, jako třeba ambient/pop/neo-folková formace Califone, s otázkou, jestli by si u ní mohli něco nahrát.
Nebát se internetu
Podobně jako se v Thrill Jockey chovají k interpretům se snaží chovat i posluchačům. Na jeho stránkách lze najít hodně ojedinělou věc – až na několik vzácných výjimek, které tvoří raná alba, si můžete si streamovat všechny písně ze všech alb, které kdy label vydal. Takže si lze zadarmo proposlouchat kompletní katalog. Snad to někomu může připadat naivní, ale Bettina Richardsová k tomu říká, že věří, že když budou mít lidi možnost poslechnout si desku celou, mnohem radši si ji pak objednají, protože budou vědět, co kupují.
I o potřebě čelit změnám v hudebním průmyslu dobře ví a od loňského listopadu začala uvádět do praxe. V jakési opozici k iTunes, na jejichž adresu nešetří ošklivými výrazy, otevřela na stránkách vydavatelství internetový obchod, který nabízí desky v digitálním formátu za jednotnou cenu 10$ a v dvakrát vyšší kvalitě, než kterou nabízí ten appleovský. Zároveň za stejnou cenu prodává i desky zhruba stovky jiných vydavatelství, které oslovila ke spolupráci. A nejde o žádná neznámá jména, většinou se jedná o ta nejuznávanější na experimentální scéně: Rune Grammofon, Leaf, Touch, Fat Cat nebo Cryptogramophone.
Jak majitelka přiznává, jestliže se chce kapela proslavit, Thrill Jockey není to správné místo. Spíš je pro ty, které chtějí dál dělat svoji hudbu a v klidu se jí uživit. Nejprodávanější kapelu Tortoise sice relativní sláva potkala, ale to můžeme brát jako výjimku potvrzující pravidlo.
A co se týče toho, jakým hudebním směrem se ubírá, tak, ač to zní jakkoliv nadneseně, v jeho katalogu si opravdu vybere každý. Od jazzu (Bill Dixon), přes metal (KTL), hiphop (All Natural), country (Howe Gelb), elektroniku (Mouse on Mars) až k popu (Sea and Cake). Stačí si najet na stránky a zaposlouchat se.
Vybrané nahrávky:
Oval – 94 Diskont (1994) Stream celého alba
Němci Marcusovi Poppovi se v půlce devadesátých let podařilo nahrát desku, která zní naprosto aktuálně i po třinácti letech. Je to, jako když vezmete ambientní skladby Briana Ena a aplikujete na ně elektronický přístup devadesátých let: rozkouskované melodie, různé zádrhely, přeskočení, občasné minimalisticky primitivní opakovaní. Celá deska působí dost roztříštěně, ale zároveň funguje jako celek a je v ní něco nepopsatelného, co i dnes zní dost futuristicky. Ideální digitální soundtrack k procházkám po ulicích zítřejších velkoměst.
Tortoise – Millions Now Living Will Never Die (1996) Stream celého alba
Z několika výborných desek, které na začátku kariéry vydávali, měla největší dopad jejich druhotina. Průlomové album post-rocku, které definovalo proud hudby, jež s kapelami jako Mogwai nebo Godspeed You! Black Emperor později zasáhnul širší kruhy posluchačů, a k němuž se dodnes hudebníci odvolávají. Ústředním bodem je dvacetiminutová Djed složená z několika do sebe plynule přecházejících částí.
Mouse on Mars – Niun Niggung (2000) Stream celého alba
Berlínské electro-duo, jedni z největších elektronických novátorů devadesátých let, do sebe zatím snad na všech albech vstřebávalo vlivy všeho možného. Od techna, přes krautrock, ambient, trance, disco až k experimentální IDM. Niun Niggung můžeme brát jeden z nejlepších návodů, jak skloubit digitální hudbu s organickou a nadto působit zábavně.
Isotope 217 – Utonian Automatic (1999) Stream celého alba
Bývá skoro pravidlem, že ty nejzajímavější alba z žánru zůstávají zastíněna jinými známějšími, a tak se o nich ani moc lidí nedozví. Tak je to s acid-jazzem, tedy tou rytmicky rovnější fůzí jazzu a elektroniky u druhého, a ostatně i prvního alba chicagských Isotope 217. Ze syntezátorového podkladu a a pevné basové linky se vynořují freejazzové výlety kytary a zdeformované trubky.
Chicago Underground Trio – Flamethrower (2000)
Avantgardní jazz koncem devadesátých let dost bujel i díky menším projektům členů z jinak ne moc odvážného bigbandu Chicago Underground Orchestra a v případě Flamethrower dal vzniknout jedné z nejlepších jazzových desek devadesátých let. Oproti názvu se kapela skládá ze čtyř členů obsluhujících trumpetu, kontrabas, bicí, kytaru a různou elektroniku. Chvílemi se zdá, že jde o celkem normální post-bopové kombo, ale hned vzápětí se skladba zvrhne třeba v dekonstruovanou bossanovu, kolektivně improvizované kakofonní zvukové plochy nebo v pasáže načichlé elektronickým ambientem.
Radian – Rec.extern (2002) Stream celého alba
Vídeňské trio laptopistů zažilo svůj vrchol na třetím albu. Skromné syntezátorové zvuky se střídají a prolínají s všemožným pípotem, praskající náznaky rytmů se vynořují a zase mizí v houštinách šumů a stejně jako ony se nenápadně objevuje dubová basová linka. Jestliže může být noisem ovlivněná hudba křehká a neagresivní, tak jedním z nejlepších reprezentantů bude tohle album.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Po-nezavislych-labelech-Thrill-Jockey~03~prosinec~2007/
Komentáře
&;
